845

Ezp. 2395. Chtěl bych na to šíji dáti. Sv.
ruk. 127. To dítě zahubíte pod milostí a
šíjí. GR. Pod šíjí učinil toto ustavenie
obecně, aby žádný Němec v zemi neostá-
val. Výb. I. 446. Dlúhá šíje a veliké uši
značí hlúpého. Vz Výb. I. 958. — Š. =
záhyb ve schodišti. Al. Stč. — Š. ústice =
hrdlo číše. Ezp. 1592.

Šíjolícní, cervicofacialis.

Šíjotýlný, trachelooccipitalis.

Šik. Mkl. Etym. 339. b. Š. pevný, sem-
knutý, Phalanx, pochodový, Marsch-, roze-
vřený, geöffnet, šikmý či úkosný, schräg,
opačný, verkehrt, soustředěný, concentrirt,
rovnoběžný, Parallel, šachovný, schachför-
mig, stupňovitý, staffelförmig, proudový,
v proudech, Colonnen-, řadový, Linien-,
dvouřadový, dvojřadmo, Doppelreihen-, v ro-
tách, Rotten-. Čsk. Š. bitevní řím. Vz Vlšk.
445. V šiku válečném se blížil. Pal. Pří-
hodné místo k šiku nalezl. Let. 62. Š. od-
porně zdvihli sú proti nim. Arch. VIII.
331. Pán Bůh mu šiky pomátl. Lpř.

Šika = co se hodí. To bude š. U Kdýně.

Šikanedr, a, m. — Š. J., čes. malíř.
Fdl.

Šikati = šukati. Chodsky. List. fil. 1891.
43.

Šikliti = naříkati. Slov. Ssk.

Šikma, y, f., Böschung, f. Slov. Kr. Sb.

Šikmiti, böschen. Slov. Rr. Sb.

Šikmolebec, bce, m., plagiocephalus.

Šikmolící plémě lidské, prognathus.
Vlach., Nz. lk., Šv. 4.

Šikmolícnosť, i, f., Wangenschietheit, f.

Šikmozubý, prognathus. Stč. zem. 841.,
Šv. 7., Ott. IV. 548.

Šikmý. Š. batterie, most, NA., dopad
paprsků, ráz. Mj., ZČ.

Šikovati někoho k boji. Pož. 168. —
se. Ne každá se šikuje, která tebe miluje.
VSlz. I. 211. — koho odkud: z domu
(vypravovati). Us. Rgl.

Šikovný jak. Š., ako bôbov snop, Orl.
IX. 248., jako hrom do police (neohrabaný).
Us. Kšť. — k čemu. Je k tomu šikovný
jako senné vidly do salátu. Brt.

Šikymiky. Potom (po smrti bačově) sa
š. (sem tam) rozídete (ovce), ak že vy mňa
zabudnete. Sl. spv. I. 15.

Šilboch, a, m., ze Schildwache. Stojí
jako š. Č. Kn. š. 160.

Šílenosť = choroba mysli zarytou křivou
představou na jevo se dávající. Š. omlad-
nic, mania puerperalis, vz Kžk. Por. 458.,
opilců, m. potatorum, delirium tremens,
milostná, erotomania, nymphomania, nábo-
ženská, theomania, daemonomania, tančivá,
m. saltans, tarantismus, krádeživá, klepto-
mania. S. N. V. 89.

Šilhan Frant. 1838. Jg. H. 1. 633.

Šilhání odchylné, Strabismus divergens,
sbíhavé, s. convergens. Šchb. Cf. Slov.
zdrav. 361.

Šilhati. Mkl. Etym. 341 a., 345. b. Pra-
žané na svém stáli a š-li. Bart. 265. — po
čem. Kká., Šml.

Šilhava, y, m. = šilhavec. Šd.

Šilhavec, helicops, Scheelaugenschlange.
Brm. III. 387.

Šilhoun, a, m., Schieler, m. Rk.

Šilink, mince v 13. stol. Hr. rk. 329,
Žvt. otc. 55. a., Pal. Rdh. II. 114. Malchus
pět šilinkóv peněz vezma z jeskyně vy-
nide. Pass. mus. 366. — Š. = bití. Kázal
(mu) š. dáti u pranéře a z města ho vy-
vésti. Bart. 75.

Šíliti. Tú chytrostí dlúhý čas šieléše tu
zemi. Výb. II. 558.

Šilo, a, n. = šidlo. Š. sa vo vreci ne-
obstojí. Slov. Zátur.

Šilperk, a, m. Schildberg. Jak Šilperští
šli chytati vrány ? Jak tam učili zajíce
chodiť na oprati a jak vystavěli radnici
bez oken? Vz Sbtk. Krat. h. 207.

Šima = Šich (dod.), z: Šimon.— Š., os.
jm. Arch. VII. 278., 307. — Š. Mat. (Tej-
řovský), naroz. 1825., kněz a vychovatel
v Praze. Tf. H 1. 166., Šb Dj. ř. 292., Rk.
Sl.

Šimáček Frant., knihtiskař a spisovatel,
1834.-1885. Cf. Tf. H. 1. 200., Rk. Sl., S. N.,
Šb. Dj. ř. 293., Bačk. Př 141. — Po jeho
smrti vydávají slovník tento jeho synové
Jaroslav a Bohuslav, dědici tiskárny, již
společně řídí. — Š. Jos., nar. 1837., správce
sklepů vinných v Beřkovicíeh, spisov. Vz
Rk. Sl. — Š. M. A, básník a redaktor
Světozoru. Cf. Bačk. Př. 185

Šimák Mat., 1777.-1830., děkan. Jg.
H. l. 633.

Šimanovský (Šíma) Kar, naroz. 1826.,
čes. herec. Vz Rk. Sl.

Šimany, pl., m. = škubánky. U Švihova.
Rgl.

Šimati = šuměti. Rk.

Šimbera Tom., nar. 1817., farář. Šb. Dj.
ř 293., Pyp. K. II. 487.

Šimečka, y, f. = kamenná, černá šem-
nička (dýmka). Mor. Brt. D.

Šimek, mka, m., Spitzbube, Schwindler,
m. U Místka. Škd. — Š , os. jm. D. ol. IV.
28, Arch. VII. 654, VIII. 301., 549. —
Š Jos., prof. Mus. 1886 639. — Š. Ludv.,
1837.—1886., čes. sochař. Vz Rk Sl. Sla-
vín seš. 28. str. 49. — Š. Max., piarista,
1748.—1798. Tf H. 1. 92, D. Lhrg. IX.,
Jg. H. 1. 633., Jir. Ruk. II. 256., Šb. Dj.ř.
312., Bačk. Písm. I. 180., Zl. Jg. 98. —
Š. Frt., nar. 1839., prot. v Soběsl. Bačk.
Př. 157., Tf. H. 1. 220.

Šimerka Václ. Cf. Tf. H. 1 190, Šb.
Dj. r. 293., Bačk. Př. 165., Slavín, seš. 36.,
v příloze, Rk. Sl., S. N.

Šimík, a, m. = netopýr. U Polešovic.
Brt.

Šimko. Š. Pav. Adalb., františk. 1820. —
Š. Jan Václ., ev. kazat. a prof. Jg. H. 1.
633., Ukaz. 111.

500