Předchozí (844)  Strana:845  Další (846) |
|
|||
845
|
|||
|
|||
Ezp. 2395. Chtěl bych na to šíji dáti. Sv.
ruk. 127. To dítě zahubíte pod milostí a šíjí. GR. Pod šíjí učinil toto ustavenie obecně, aby žádný Němec v zemi neostá- val. Výb. I. 446. Dlúhá šíje a veliké uši značí hlúpého. Vz Výb. I. 958. — Š. = záhyb ve schodišti. Al. Stč. — Š. ústice = hrdlo číše. Ezp. 1592. Šíjolícní, cervicofacialis.
Šíjotýlný, trachelooccipitalis.
Šik. Mkl. Etym. 339. b. Š. pevný, sem-
knutý, Phalanx, pochodový, Marsch-, roze- vřený, geöffnet, šikmý či úkosný, schräg, opačný, verkehrt, soustředěný, concentrirt, rovnoběžný, Parallel, šachovný, schachför- mig, stupňovitý, staffelförmig, proudový, v proudech, Colonnen-, řadový, Linien-, dvouřadový, dvojřadmo, Doppelreihen-, v ro- tách, Rotten-. Čsk. Š. bitevní řím. Vz Vlšk. 445. V šiku válečném se blížil. Pal. Pří- hodné místo k šiku nalezl. Let. 62. Š. od- porně zdvihli sú proti nim. Arch. VIII. 331. Pán Bůh mu šiky pomátl. Lpř. Šika = co se hodí. To bude š. U Kdýně.
Šikanedr, a, m. — Š. J., čes. malíř.
Fdl. Šikati = šukati. Chodsky. List. fil. 1891.
43. Šikliti = naříkati. Slov. Ssk.
Šikma, y, f., Böschung, f. Slov. Kr. Sb.
Šikmiti, böschen. Slov. Rr. Sb.
Šikmolebec, bce, m., plagiocephalus.
Šikmolící plémě lidské, prognathus.
Vlach., Nz. lk., Šv. 4. Šikmolícnosť, i, f., Wangenschietheit, f.
Šikmozubý, prognathus. Stč. zem. 841.,
Šv. 7., Ott. IV. 548. Šikmý. Š. batterie, most, NA., dopad
paprsků, ráz. Mj., ZČ. Šikovati někoho k boji. Pož. 168. —
se. Ne každá se šikuje, která tebe miluje. VSlz. I. 211. — koho odkud: z domu (vypravovati). Us. Rgl. Šikovný jak. Š., ako bôbov snop, Orl.
IX. 248., jako hrom do police (neohrabaný). Us. Kšť. — k čemu. Je k tomu šikovný jako senné vidly do salátu. Brt. Šikymiky. Potom (po smrti bačově) sa
š. (sem tam) rozídete (ovce), ak že vy mňa zabudnete. Sl. spv. I. 15. Šilboch, a, m., ze Schildwache. Stojí
jako š. Č. Kn. š. 160. Šílenosť = choroba mysli zarytou křivou
představou na jevo se dávající. Š. omlad- nic, mania puerperalis, vz Kžk. Por. 458., opilců, m. potatorum, delirium tremens, milostná, erotomania, nymphomania, nábo- ženská, theomania, daemonomania, tančivá, m. saltans, tarantismus, krádeživá, klepto- mania. S. N. V. 89. Šilhan Frant. 1838. Jg. H. 1. 633.
Šilhání odchylné, Strabismus divergens,
sbíhavé, s. convergens. Šchb. Cf. Slov. zdrav. 361. |
Šilhati. Mkl. Etym. 341 a., 345. b. Pra-
žané na svém stáli a š-li. Bart. 265. — po čem. Kká., Šml. Šilhava, y, m. = šilhavec. Šd.
Šilhavec, helicops, Scheelaugenschlange.
Brm. III. 387. Šilhoun, a, m., Schieler, m. Rk.
Šilink, mince v 13. stol. Hr. rk. 329,
Žvt. otc. 55. a., Pal. Rdh. II. 114. Malchus pět šilinkóv peněz vezma z jeskyně vy- nide. Pass. mus. 366. — Š. = bití. Kázal (mu) š. dáti u pranéře a z města ho vy- vésti. Bart. 75. Šíliti. Tú chytrostí dlúhý čas šieléše tu
zemi. Výb. II. 558. Šilo, a, n. = šidlo. Š. sa vo vreci ne-
obstojí. Slov. Zátur. Šilperk, a, m. Schildberg. Jak Šilperští
šli chytati vrány ? Jak tam učili zajíce chodiť na oprati a jak vystavěli radnici bez oken? Vz Sbtk. Krat. h. 207. Šima = Šich (dod.), z: Šimon.— Š., os.
jm. Arch. VII. 278., 307. — Š. Mat. (Tej- řovský), naroz. 1825., kněz a vychovatel v Praze. Tf. H 1. 166., Šb Dj. ř. 292., Rk. Sl. Šimáček Frant., knihtiskař a spisovatel,
1834.-1885. Cf. Tf. H. 1. 200., Rk. Sl., S. N., Šb. Dj. ř. 293., Bačk. Př 141. — Po jeho smrti vydávají slovník tento jeho synové Jaroslav a Bohuslav, dědici tiskárny, již společně řídí. — Š. Jos., nar. 1837., správce sklepů vinných v Beřkovicíeh, spisov. Vz Rk. Sl. — Š. M. A, básník a redaktor Světozoru. Cf. Bačk. Př. 185 Šimák Mat., 1777.-1830., děkan. Jg.
H. l. 633. Šimanovský (Šíma) Kar, naroz. 1826.,
čes. herec. Vz Rk. Sl. Šimany, pl., m. = škubánky. U Švihova.
Rgl. Šimati = šuměti. Rk.
Šimbera Tom., nar. 1817., farář. Šb. Dj.
ř 293., Pyp. K. II. 487. Šimečka, y, f. = kamenná, černá šem-
nička (dýmka). Mor. Brt. D. Šimek, mka, m., Spitzbube, Schwindler,
m. U Místka. Škd. — Š , os. jm. D. ol. IV. 28, Arch. VII. 654, VIII. 301., 549. — Š Jos., prof. Mus. 1886 639. — Š. Ludv., 1837.—1886., čes. sochař. Vz Rk Sl. Sla- vín seš. 28. str. 49. — Š. Max., piarista, 1748.—1798. Tf H. 1. 92, D. Lhrg. IX., Jg. H. 1. 633., Jir. Ruk. II. 256., Šb. Dj.ř. 312., Bačk. Písm. I. 180., Zl. Jg. 98. — Š. Frt., nar. 1839., prot. v Soběsl. Bačk. Př. 157., Tf. H. 1. 220. Šimerka Václ. Cf. Tf. H. 1 190, Šb.
Dj. r. 293., Bačk. Př. 165., Slavín, seš. 36., v příloze, Rk. Sl., S. N. Šimík, a, m. = netopýr. U Polešovic.
Brt. Šimko. Š. Pav. Adalb., františk. 1820. —
Š. Jan Václ., ev. kazat. a prof. Jg. H. 1. 633., Ukaz. 111. 500
|
||
|
|||
Předchozí (844)  Strana:845  Další (846) |