850

Škaredý. Mkl. Etym. 298., Mkl. B. 210.
Hleděl okem š-dým. Us. Š. duše. Pal. Rdh.
III. 285. Š. š-ho neuctí. Val. Vck. - Š. =
pole na Vsacku. Vck.

Škarechov, a, m. = hora. Pam. arch. I.
90.

Škarel, rla, m. Š-li = včeli, které před
rojením vyhledávají místo, kam by se roj
usaditi měl. U Místka. Škd.

Škarioth. Judáš Š. Výb. II. 403.

Škarka, vz Škára. — Š. = rozedraná
podešev. Mor. Vck. — Š. = škartka. U Kdýně
Rgl.

Škarohledství, n., Pessimismus, m. Rk.

Škarohledý, pessimistisch a p. Š. ďábel,
Brt. N. p. 446., Čch. Dg., Němc. V. 90.

Škarohlíd, a, m. = škaredohled, škaro-
hled, Pessimist a p. Knrz., Rjšk , Hrb., Kšť.

Škarohlídství, n, der finstere Blick,
Pessimismus.

Škarpetka, y, f. = škarpetle. Pk. MP.
95.

Škarta. Deset škaret vážilo 15 liber.
1550. Wtr. Obr. 553.

Škarteka, y, f., vz Škarta. Kos.

Škartice, e, f., vz Škarta. Ruch. 1886
160

Škarúpečka, y, f., vz Škařópka. Brt.
N. p. II. 384.

Škatulant, a, m., žertem m. auskultant.
Mor. Tč.

Škatule. Byl, jakoby ho byl ze š-lky
vytáhl (čistý a p.). — Š. = stydký úd žen-
ský. Vhl.

Škatulice, e, f. = škatule. Čes. mor. ps.
32.

Škavražný = hovorný. Laš. Brt. D 273

Škeble. Cf. Dud. 40., Brm. IV. 2. 346.,
363.

Škebrati, mutire (vrtrati). B. ol. Jos. 10
21.,

Škebravý, bettelnd (ununterbrochen). Rk.

Škej, e, m. = půlkrejcarák. Val. Brt. D.
273. Hrál, až mu nezbyl ani š. Neud Vz
Škeje.

Škeják, u, m. = půlnovák, půl nového
krejcaru. Val Slavě. 34.

Škejbka, y, f. = zdrobn. škejba. Rgl.
Také v Domažl.

Škejřiti se = škarediti se. U Kdýně a j.
Rgl.

Škemra, vz Rozškemrati (dod.).

Škemroň, ě, f. = škemral. Mor. Knrz.

Škerák, u, m. = ořech ze slupky vy-
loupnutý. Slov. Rr. Sb, Ssk.

Škerd, u, m. = smích. Slov. Orl. X. 117.

Škerditi sa = velmi se smáti, sčeřiti se.
Slov. Zátur., Orl. VII. 233.

Škerec, rce, m. = škerák (dod.). Slov.
Rr. Sb., Hol. 312.

Škeřipka, y, f. = skořápka. Ezp. 212.,
214. Cf. Načísti (dod.).

Škeřiti Mkl. Etym. 299. — nač. A roz-
ličně naň škeříc jemu sie poruhachu. Pass.

— se komu. Všeci sa ti skeřá. Val. Km.
Škic, e, m. = jm. psí. Škd.

Škľáb, u, m. = škleb, pošklebek, smích.
Slov. Phľd. III. 2. 115. Val. Vck., Brt. D.
273., Slavč. 31., 99.

Škľabiť sa = šklebiti se. Slov. Rr. Sb.
Nemci sa len škľabili z jeho hněvu. Let.
Mtc. sl. X. 1. 29.

Škapatník, a, m. = čert. Slov. Němc. II.
III.

Škláv, a, m. Poslušný š. Mus. 1880. 288.

— Š. = otrapa. Mor. Brt.

Škláva, y, m. = škláv (otrapa). U Vse-
tína. Vck.

Šklb, u, m., Ritz, Zug, m. Slov. Loos.

Šklban, a, m. = škuban, trhan. Slov.
Dbš.

Šklbanka, y, f., Charpie, f. Slov. Loos

Šklbkati = škubati. Ovce trávu chutne
šklbkajú. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 502.

Škleb. Mkl. Etym. 301. Š. tlamy. Kká.

— Vrch., Zr.

Šklebák, m., deno, zastr. Rozk.

Šklebiti. Mkl. Etym. 301. K nebi povrch
země příšerně se šklebí. Nrd. — se od
čeho, z čeho. Vz násl. Šklíbky. — se jak.
Šklebí se jak pes na horké kroupy. Us.

Šklebna, y, f. = šklebivá ženská. Us Šd.
Šklebný. Š. hlava, tvář, úsměv, zrak,
Vrch, propasť. Čch. Dg. 486.

Škleboň, ě, m. = šklebáň, šklebivec. Mor.
Brt. D., Vhl., Pk

Šklebot, u, m. = šklebení se. Š-ty dělati.
Rgl.

Šklíb, a, m. = kopec u Čes. Třeb. Tkč.

Šklíba, vz Rozšklebený (dod.).

Šklíbky, pl. m. = šklebení se. Mor. Brt.

— Š. Sv. Mikuláš, veza plný vůz darů,
tam a tam prý vyvrátil. Poněvadž potmě
všeho posbírati nemohl, zůstalo prý tam
hojně všelikých mlsků ležeti. Těmto pa-
běrkům říkají š. Komu se jich zachce, musí
tam jíti bos. Leckterý nedočkavý všetečka
vypraví se tam nasbírat těch š-ků. Přichá-
zeje pak s prázdnou a šklebě se od zimy
a z nezdaru, dochází posměšně potěchy, že
skutečně š. našel (šklebě se). V Přerovsku.
Brt. Dt. 248. Š. vyzubovati vz Vyzubovati.

Šklubačka, y, f., vz Škubačka.

Šklubati. Cf. Mkl. Etym. 304. — komu
čím. Několikráte škublo mu hlavou. Šbr. —
se. Pořád se škube = ošívá se. Šd. — co
odkud. Vlnu s někoho š. Mand. 64. b.

Šknurec, rce, m. = člověk malý a slabý.
U St. Jič.

Škňuření = kňourání, zdráhání. Na
Žďársku. Ptn. 37.

-ško: dneško, včérajško, letojško, vči-
léjško Mor. Brt. D.

Škobľa, vz Škoble. — Š. = přeruba,
díra v ledě. Mor. Brt. D. 273.