851

Škoblati = škobliti. Slov. Rr. Sb

Škoblavý = suchý, mager. Val. Vck.
Vz Košlavý.

Škoble = přehnutý poříz k vystruhování
dřevěných lžic. Slov. Rr. Sb.

Škobliti koho = bíti. Slov. Rr. Sb.

Škobran, a, m. = skřivan. VSlz. I. 88.

Škobránek, nka, m. = skřivánek. Mor.
Brt. Dt. 47.

Škobrdúc letí do skalisk, š. sletěti. Sk.
Vz Škoprdúc, Škobrtati.

Škobrt, u, m. = škobrtnutí. Mor. Šd.

Škobrták, vz Škobrtok (dod.)

Škobrtati. Čaja se nachýlí, narazí o pi-
líř a š-túc leží bednář pod ní. Sk. Měl
řádně vypravovati, ale jen š-tal. Dch. —
Š. také po cestě botami šoupati. Mor. Vck.

Škobrtek, tku, m = kotrmelec. Slez. Šd.

Škobrtel, tle, m. = škobrtek. Obrtel má
š. Us. Mor. Rgl.

Škobrtelec, lce, m. = škobrtel. Brt. D.
273.

Škobrtok, tka, m. = škobrták = rebel-
lant, Opponent, Laš. Tč., apostat. Brt. D
273.

Škobrůnek, oprav v: škobrunek. Cf.
Mkl. Etym. 305.

Škoda. Cf. Mkl. Etym. 340. b., Cur. jur.
IV. 3. 1. 432., 433., IV. 3. 2.446., Zř. zem.
Jir. 121., 473, 699. Žaloba ze škod. Výb. I.
984., 986. Š-dy útratní a jiné urukovati.
Zř. zem. Jir. ib. Nepotká nás žádná š. Kol.
ván. 171. Našli jsme je na svých š-dách
(když nám š-du činili). Osv. Š-du si nahra-
diti. Us. Dch. Mnohé škody nesl a vzal.
1532. Mus. Juda na svou škodu zradil Boha.
Výb. II. 3. Š-du popříti. Kn. rož. Kdo roz-
kazuje š-du činiti, ten platí a ne ten, kdo
ji činí. Cor. jur. IV. 3. 1. 394. Taková
dobrovolná služba tomu na žádnou š-du a
ujmu býti nemá. 1595. Š-du někomu uči-
niti; Š. se mu stala; Bůh na tom š-dy ne-
trpí ; Na tom nenabytnou š-du mají. BR. II.
40. b., 38. a., 61. b. Kdo utrpěl š-du, ne-
ujde posměchu. Pal. Rdh. III. 184. Hleď
Čechův na se nedrážditi, kdo chceš š-dy,
hanby ujíti. Výb. II. 310. Dostúpím' všie
škody; Ač i s škodú, však tam jeti. Alx.
Kde příliš mnoho, š. je z toho. Dch. Napij
se vody, neuděláš kapse š-dy; Z každé š-dy
má někdo užitek. Us. Brt. Kdo želí malé
výlohy, pozděj se učí ze škody. Tč. Z cizie
š-dy nečiň sobě utěšenie. Výb. II. 937.
Dobrý rozum po škodě, lepší před š-dou.
Kmp. Gr. 141.—čeho. Je ho tam š., jako
fialy na rumišti. Šml. Š. toho, čo pes uchytí.
Slov. Rr. MBš. Čas ubíhá jako voda, každej
chvíle věčná š. Us. Šd. — od čeho Š-dy
od mrazů, Frostschäden. Dch. — s inft.
Š. ho veru ešte v tej zemi hníť. Phľd. VII.
121. Mor. Šd. Ach ptáčku, š. ťa létať. Čes.
mor. ps. 146. — oč. Š. o tu krásu. Koll.
Zp. I. 36. — Š. = rána, bolák. Má velikou
š-du na oku a nemohu to zhojiti. Čern.
Zuz. 283. Š. že. Š. že ste tak starý a ta-
kové hlúpoty vyváďáte! Š. že o tom věděl

a nebránil tom. Brt. D. 176. — Š., y, m.,
os. jm. Š. Jak. (Počátecký), řed. gymn.
v Přerově. 1835., † 1885. Cf. Tf. H. 1. 146.,
181. — Š. Jan Kar., katecheta hlavní školy
v Praze, 1810.-1876. Cf. Tf. H. 1. 186.,
198., 199., 200., Rk. Sl., Back. Př. 140., Jg.
H. 1. 634., Slavín IV 2 248. (seš. 29.). Ži-
vot a působení Jana K. Š-dy. Napsal V.
Kredba. — Š. Mart., † 1532. Vz Výb. II.
1393.—1394.— Š. Ant. Šb. Dj. ř. 293.,
Bačk. Př. 170. — Š. Jos. rytíř, 1805.—1881.,
dr., slavný lékař. Vz Rk. Sl., S N.

Škoditi. — abs. Všeho mnoho škodí,
allzuviel ist ungesund. Dch. Snáze š. nežli
dobře činiti. Sb. uč. — komu. Št. Kn. š.
27. Neverila som já tomu, že tá láska škodí
komu. Sl. ps. 64.

Škodlán, a, m. = kdo škodí, jinému do-
bytkem louku spase a p. U Veselí v již.
Čech. Jndr. Světz. 1882. 478.

Škodlánství, n. = činění škody zvl.
pastvou. V již. Čech. u Veselí. Světz. 1882.
478.

Škodlivý. Š-vá chodí v domě (sváry).
Dvor. — komu. Tať jim není za vlas š-dna.
N. Rada 1801. Ovoce jiným š-vé. BR. II.
13. b. Že soused hoří, může i tobě š-dno
býti. Bž. exc. Žádaje toho, ještoj duchu
š-dno. Št. Kn. š. 52. — čeho. Aby těch
peněz škoden nebyl (aby na nich škody
nevzal). Arch. VII. 663. Nejsi té prosby nic
š-den. Výb. II. 607. Chč. Silnějšího nebuď
škoden. Ezp. 1682. — k čemu a z čeho.
Příklady ze Št. vz Št. Kn. š. 88. a 89.

Škodný. Tú cestú su škoden dva rynské
(utratil jsem ne ve svůj prospěch). Brt. D.
274. VMt. toho škodna nebude (nebude
z toho míti škody). Arch. IX. 188. Aby
psané škody škodni nebyli. Arch. X. 374.

Škodobortel, tle, m. = strůjce škody.
Mor. Brt. D. 274.

Škodolibý. Š. zor, Čch., úsměch. Kká.
Š-bým okem něco pozorovati. Šb. T.
Škodovati. Při tom š-ju 50 kr. Us. Šd.

Škodrlinka, y, f. = kudrlinka. Dělať
š-ky. Mor. Neor.

Škohlati = škohliti. Slov. ZOBz. XXII.
104.

Škohlení, n. Bojí sa š. (domluvy). Slov.
Čkžk. II. 240.

Škohniť = sténati. Slov. Ssk.

Škola. Š. stavitelská, NA., pěvecká, Us.
Pdl., řím. a řec., Vlšk. 513. Cf. Sbn. Rej-
střík, Rk. Sl. Iść na š-lu (choditi do školy).
Laš. Brt. D. 186. Dítě do školy dáno. Pass.
mus. 328., Mus. Š-ly jsou dílny lidí. Kom.
D. 38. Š-lu vychoditi. Us. Brt. Aby nedali
židóm nových škol dělati. Št. Kn. š. 157.
Ó jak mnozí litovali, že z mládí š-ly ne-
dbali. Hkš. Kdo do školy nechodí, hloupostí
si uškodí. Sb. uč. Jaká š., taká obec. Pro-
jíti š-lou života. Vlč. Paměti o š. českých.
Listár od 1598.—1616. s doklady starší a
novější doby. Vyd. Fr. Dvorský. 1886.
Oznámeno v Kroku 1888. 131. Školy v Če-
chách. Vz Ott. VI. 189. nn. Š. národní, 189
nn., střední, 196., vysoké, 197. nn., odborné,



	851

	Škoblati = škobliti. Slov. Rr. Sb Škoblavý = suchý, mager. Val. Vck. Vz Košlavý. Škoble = přehnutý poříz k vystruhování dřevěných lžic. Slov. Rr. Sb. Škobliti koho = bíti. Slov. Rr. Sb. Škobran, a, m. = skřivan. VSlz. I. 88. Škobránek, nka, m. = skřivánek. Mor. Brt. Dt. 47. Škobrdúc letí do skalisk, š. sletěti. Sk. Vz Škoprdúc, Škobrtati. Škobrt, u, m. = škobrtnutí. Mor. Šd. Škobrták, vz Škobrtok (dod.) Škobrtati. Čaja se nachýlí, narazí o pi- líř a š-túc leží bednář pod ní. Sk. Měl řádně vypravovati, ale jen š-tal. Dch. — Š. také po cestě botami šoupati. Mor. Vck. Škobrtek, tku, m = kotrmelec. Slez. Šd. Škobrtel, tle, m. = škobrtek. Obrtel má š. Us. Mor. Rgl. Škobrtelec, lce, m. = škobrtel. Brt. D. 273. Škobrtok, tka, m. = škobrták = rebel- lant, Opponent, Laš. Tč., apostat. Brt. D 273. Škobrůnek, oprav v: škobrunek. Cf. Mkl. Etym. 305. Škoda. Cf. Mkl. Etym. 340. b., Cur. jur. IV. 3. 1. 432., 433., IV. 3. 2.446., Zř. zem. Jir. 121., 473, 699. Žaloba ze škod. Výb. I. 984., 986. Š-dy útratní a jiné urukovati. Zř. zem. Jir. ib. Nepotká nás žádná š. Kol. ván. 171. Našli jsme je na svých š-dách (když nám š-du činili). Osv. Š-du si nahra- diti. Us. Dch. Mnohé škody nesl a vzal. 1532. Mus. Juda na svou škodu zradil Boha. Výb. II. 3. Š-du popříti. Kn. rož. Kdo roz- kazuje š-du činiti, ten platí a ne ten, kdo ji činí. Cor. jur. IV. 3. 1. 394. Taková dobrovolná služba tomu na žádnou š-du a ujmu býti nemá. 1595. Š-du někomu uči- niti; Š. se mu stala; Bůh na tom š-dy ne- trpí ; Na tom nenabytnou š-du mají. BR. II. 40. b., 38. a., 61. b. Kdo utrpěl š-du, ne- ujde posměchu. Pal. Rdh. III. 184. Hleď Čechův na se nedrážditi, kdo chceš š-dy, hanby ujíti. Výb. II. 310. Dostúpím' všie škody; Ač i s škodú, však tam jeti. Alx. Kde příliš mnoho, š. je z toho. Dch. Napij se vody, neuděláš kapse š-dy; Z každé š-dy má někdo užitek. Us. Brt. Kdo želí malé výlohy, pozděj se učí ze škody. Tč. Z cizie š-dy nečiň sobě utěšenie. Výb. II. 937. Dobrý rozum po škodě, lepší před š-dou. Kmp. Gr. 141.—čeho. Je ho tam š., jako fialy na rumišti. Šml. Š. toho, čo pes uchytí. Slov. Rr. MBš. Čas ubíhá jako voda, každej chvíle věčná š. Us. Šd. — od čeho Š-dy od mrazů, Frostschäden. Dch. — s inft. Š. ho veru ešte v tej zemi hníť. Phľd. VII. 121. Mor. Šd. Ach ptáčku, š. ťa létať. Čes. mor. ps. 146. — oč. Š. o tu krásu. Koll. Zp. I. 36. — Š. = rána, bolák. Má velikou š-du na oku a nemohu to zhojiti. Čern. Zuz. 283. Š. že. Š. že ste tak starý a ta- kové hlúpoty vyváďáte! Š. že o tom věděl	a nebránil tom. Brt. D. 176. — Š., y, m., os. jm. Š. Jak. (Počátecký), řed. gymn. v Přerově. 1835., † 1885. Cf. Tf. H. 1. 146., 181. — Š. Jan Kar., katecheta hlavní školy v Praze, 1810.-1876. Cf. Tf. H. 1. 186., 198., 199., 200., Rk. Sl., Back. Př. 140., Jg. H. 1. 634., Slavín IV 2 248. (seš. 29.). Ži- vot a působení Jana K. Š-dy. Napsal V. Kredba. — Š. Mart., † 1532. Vz Výb. II. 1393.—1394.— Š. Ant. Šb. Dj. ř. 293., Bačk. Př. 170. — Š. Jos. rytíř, 1805.—1881., dr., slavný lékař. Vz Rk. Sl., S N. Škoditi. — abs. Všeho mnoho škodí, allzuviel ist ungesund. Dch. Snáze š. nežli dobře činiti. Sb. uč. — komu. Št. Kn. š. 27. Neverila som já tomu, že tá láska škodí komu. Sl. ps. 64. Škodlán, a, m. = kdo škodí, jinému do- bytkem louku spase a p. U Veselí v již. Čech. Jndr. Světz. 1882. 478. Škodlánství, n. = činění škody zvl. pastvou. V již. Čech. u Veselí. Světz. 1882. 478. Škodlivý. Š-vá chodí v domě (sváry). Dvor. — komu. Tať jim není za vlas š-dna. N. Rada 1801. Ovoce jiným š-vé. BR. II. 13. b. Že soused hoří, může i tobě š-dno býti. Bž. exc. Žádaje toho, ještoj duchu š-dno. Št. Kn. š. 52. — čeho. Aby těch peněz škoden nebyl (aby na nich škody nevzal). Arch. VII. 663. Nejsi té prosby nic š-den. Výb. II. 607. Chč. Silnějšího nebuď škoden. Ezp. 1682. — k čemu a z čeho. Příklady ze Št. vz Št. Kn. š. 88. a 89. Škodný. Tú cestú su škoden dva rynské (utratil jsem ne ve svůj prospěch). Brt. D. 274. VMt. toho škodna nebude (nebude z toho míti škody). Arch. IX. 188. Aby psané škody škodni nebyli. Arch. X. 374. Škodobortel, tle, m. = strůjce škody. Mor. Brt. D. 274. Škodolibý. Š. zor, Čch., úsměch. Kká. Š-bým okem něco pozorovati. Šb. T. Škodovati. Při tom š-ju 50 kr. Us. Šd. Škodrlinka, y, f. = kudrlinka. Dělať š-ky. Mor. Neor. Škohlati = škohliti. Slov. ZOBz. XXII. 104. Škohlení, n. Bojí sa š. (domluvy). Slov. Čkžk. II. 240. Škohniť = sténati. Slov. Ssk. Škola. Š. stavitelská, NA., pěvecká, Us. Pdl., řím. a řec., Vlšk. 513. Cf. Sbn. Rej- střík, Rk. Sl. Iść na š-lu (choditi do školy). Laš. Brt. D. 186. Dítě do školy dáno. Pass. mus. 328., Mus. Š-ly jsou dílny lidí. Kom. D. 38. Š-lu vychoditi. Us. Brt. Aby nedali židóm nových škol dělati. Št. Kn. š. 157. Ó jak mnozí litovali, že z mládí š-ly ne- dbali. Hkš. Kdo do školy nechodí, hloupostí si uškodí. Sb. uč. Jaká š., taká obec. Pro- jíti š-lou života. Vlč. Paměti o š. českých. Listár od 1598.—1616. s doklady starší a novější doby. Vyd. Fr. Dvorský. 1886. Oznámeno v Kroku 1888. 131. Školy v Če- chách. Vz Ott. VI. 189. nn. Š. národní, 189 nn., střední, 196., vysoké, 197. nn., odborné,