852

zemědělské, průmyslové, obchodní, sloužící
zvláštním účelům. 200. nn Cf. Wtr. Obr.
793. U sv Haštala š jako šatlava (bídná.
Pořek. v 16. stol.). Wtr. Obr 469. Hra na
š-lu. Vz Brt. Dt 196. — Š. křesťanská, kří-
žová atd. Vz Jg. H. 1. 750 — Š. = kniha,
dle níž se hudbě vyučuje. Š piana Us. Pdl.
— Š. = žáci. Š. písárská, Anth , malířská
(brabantská, flanderská, düsseldorfská, mni-
chovská, národní česká), NA. I. 120.—150 ,
básnická.

Školáckoškolský. Š. poesie. Kos

Školák = školník. Laš. Brt.

Školastika, y, f. Sv. Š. Šmb. S. I. 385.

Školmistrovati, schulmeistern. Koll. IV.
106.

Školní řeč, vz Jg. Slnosť 167., mládež,
Km., cvičení

Školomet. Pal. Rdh. I. 301., Koll. IV.
128.

Školovati = školou vycvičiti ZObz.XXIV.
195.

Školský. Š. úřad, matice, Vm., okres
Sš.

Školství české. Vz Ukaz. 38., Škola (dod.)

Škompa, y, f. Bodej oheň spálil toho,
kdo nám tu zlou š-pu způsobil. Wtr. exc.
Vz. Škumpa, 1.

Škop. Mkl. Etym. 302. Š. = dřevěná ná-
doba obručemi stažená, s jedním n. dvěma
uchama Š k umývání nádobí: zřez, řez,
hřez (Haná), dřez (dol.), myják (myjok
u Frýdka), hrot (opav.), lošof (sev. Opava)
Brt. Cf. Hrotica, Žber. Je teprve u škopku
a chce už býti kuchařkou. Us. Dch.

Škopek, pka, m., os. jm. Arch. VII 677.
Š. Jindř. z Dubé. Vjb. II 379. Aleš Š.
z Dubé. Ib. 384.

Škopica, e, f., Castrirmesser. Hrvát. Šd.

Škopík, u, m., vz Škop

Škopiti. Mkl. Etym. 302.

Skoprdačka, y, f. = přeslice do příčné
deštičky zadělaná, na níž předoucí seděl,
dlouha na nožkách: přeslen : kůžel-li na ní,
přeslice. Neor.

Škora, y, f. cerium. MV. Hank. Sb.423.

Škořápka = malá loď.

Škorcenel, u, m. = černý kořen. Rt.

Škorec = špaček. Bern, Hol. 332 Škorec
na špace = budka na špačky. Brt. D. 274

Škořepina. Jádro v s-ně. BR. II. 58.

Škorica, e, f. = skořice. Loos.

Škořípka, vz Skořepa.

Škorňa, ě, f. = škorně. Val. km.

Škornati = v botách těžce choditi. Ne-
škornej ty střevíce (nechoď pořád v nich).

Škorně. Š. s faldem. Let. 493 Jeden
nevie, co druhého v škorni hněte. Smil.
Troje š. ukradl. Pč. 4 — Š., ocreae =
obuv pokrývající holeň a lýtka. Vz Zbrt.
Krj. I. 76. Cf. ib. 249. (ve 13. stol.), Tk.
VIII. 496., 497., Št. Kn. š 170., Mkl. Etym.
303. - Š, os. jm. Arch VII. 197 , VIII.
605., D. ol X. 497. Š Jan z Frymburka,

úředn. 1575. Jg. H. 1. 634, Jir. Ruk. II.
257.

Škornica, e, f. = kožená zástěra. Slov.
Phľd. XII. 317.

Škornička, y, f. = rybník v Písecku. —
Š., y, m , os. jm. 1549.

Škorpík Frant. (Zhorský), 1814.—^l7/1 90.,
dr, děkan. Vz Rk. Sl., Jg. H. 1. 634., Šb.
Dj. ř. 293 , Nár. listy 1890 ze dne 19/1 č. 18.

Škorpil Vlad., prof. v Yaltě. Mus. 1886.
639.

Škorpion. Ml!r. 95.

Škorpiti se Cf. Šf. III. 559.

Škorváň, ě, m = skřivan. Slov. Phľd.
II 333., IV. 7.

Škotský, vz Skotský. Dch.

Škoudný, škoudrný = skoudmý. Rk.

Škoula, vz Spara (dod.).

Škovran, vz Škovránek. Phľd. VII. 106.,
Němc. IV. 421., 442.

Škovŕlíkať (o skřivanu). Vz Vrlíkať.
Slov. Hdž. Šlb. 34.

Škrabací stroj. NA. IV. 33., 52.

Škrabačka = svrab. Rr. Sb. — Š. =
sirka Mor. Brt. - - Š. = špatná hudba. Mor.
Rgl.

Škrabák, u, m. Š. = nůž osní. V Plzeň
Otm. Š. ševcovský (vz Postruh), bednářský,
na ryby, na cukr, na obuv. Dch, Šp., Včř.

— Š. = pazour. Ssk.

Škrabalka, y, f. = stráň u Dalečína. Pk.

Škrabaňa, ě, f. = pila, Säge, f. Val.
Vck.

Škrabanec, nce, m. = místo škrábnutím
sedřené. ČT. Tkč.

Škrabánek = koláč atd. Také u Rokyc.

Škrábaný, Š. vlna NA. Obrazy díla
š-ho. Sdl. Hr. VII. 218

Škrabár a, m., Kritzler, schlechter Schrift-
steller. Slov Phľd. I. 2. 33.

Škrábati. Mkl. Etym. 303.-koho. Aby
ty pletky nás více neškrábaly. Výb. II. 1294.

— jak. Škrabe jako kocour. Us Brnt. Aby
pod způsobem sprostnosti bližního svého
škrabal. Pož 352. — kde (čím). Škrabe
mne v krku. Us Šd. Škrábal se po bradě
všemi pěti (prsty), ale marně. Šml. — co
nač: brambory na polívku. Us. Fč.

Škrabátko, a, n. = nepatrný písař. Čce.
Tkč.

Škrabek. Š-bky = bláto seškrábané na
silnici. Cestář prodal š. Us Kšť. — Škrábek,
les chotěšovský. Krč — Š. Josef. Pyp. K.
II. 260.

Škrabice, e, f. = krabice. Mor. Rgl.

Škrabinoha, y, m. a f. = kdo se pořád
na nohách škrabe. Val. Vck. — Š. = stra-
šidlo, které prý dětem bláto z umazaných
nohou škoblú seškrabuje Mor. Brt. Dt. 28.

Škrabka, y, f. = lžíce, kterou se škrabou
slupky z brambor. Vchř. Š. = nástroj k se-
škrabování bláta. Rgl. Š. na sirky = drsná
plocha škatulky. Rgl.