853

Škrabkati = poškrabovati. Slov. Rr. Sb.,
Koll. St. 25.

Škrabky, pl., f. = kožky z oškrábaných
zemáků Brt. D. 274. — Š., vz Škrubky
(dod ), Škrabek (dod.).

Škrabľa, e, f. = škrablisko. Mor. Šd.

Škrablačka, y, f. = škrablisko. Na Hané.
Wrch., Bkř.

Škrablina, y, f. = skoula. Mor. Rgl.

Škráblovatý = drsný, rauh. Š. ruce.
U Kr. Hrad. Kšť.

Škraboška. Cf. Tk. VIII. 503., Vlšk. 513.

Škrabotati, vz Škrabati Brt. D

Škrabuňk, u, m. Mistrům tesařským se
přikazuje, aby zůstávali jen při díle jednom
a nedávali sobě platiti na několika místech,
to prý je š. 1585. Wtr. Obr. 420.

Škračiti = roztápěti (máslo). Peče-li se
pečené nebo dělá-li se zásmažka, říká se:
To škračí. Mor. Vck. Š. vejce = škvařiti.
Mor. Brt. D. 274.

Škradný = trať u Hovězí na Vsacku.
Vck.

Škraloup. Mkl. Etym. 302. S jeho očí
jako škralúp spadl i inhed prozřel. Pass.
1395.

Škřamp, u, m. = škrampál. Us Dch.

Škrampa, y, f. = děvče, ženská, která
se v botách škrampá. Mor. Šd.

Škrampala, y, m. a f. = kdo se škrampe,
glajda. Mor. Šd., Brt.

Škramuška, y, skramuža, e, m. = malý
a slaboučký člověk. Val. Vck., Brt. D. 274.

Škrančiti = naplákaje o něco žadoniti
Brt.

Škrát, u, m. = zmrzlý sníh, sněhový
škraloup. Val. Slavč. 102., Vck.

Škrata, jinde Škrátek, u Čechů Skřítek.
Koll. Zp. I. 416, Koll. St. 165., Mách. 105.,
153

Škráta, y, f. = škrát (dod.). Val. Slavč.
37.

Škřata, y, m. = ušpiněný kluk. Val. Brt.
Škraták, a, m. = škrata (škaredý) Slov.
Čkžk. II. 275.

Škratať sa = hojiti se. Val. Brt. D. 273.

Škrátek, vz Škrata (dod ) Mkl. Etym
303.

Škratý, hässlich. Slov. Ssk.

Škrbec, bce, m. = plsť. Slov. Rr. Sb.

Škrbol, u, m. = škrbál. Slez. Šd.

Škrcnúť = škrknouti. Š. hoblíkem. Slez.
Šd.

Škrčání, n. = skrčení. Slov. DSt. I. 33.

Škrček, čku, m. = scuchanina. Niti sú
samý š. Mor. Brt. D. 274.

Škrčeti. Sedlák se krčí, ež mu drščka
v bruše škrčí. Brt. N. p. II. 324. — na
koho = žehrati. Val. Brt. D. 274

Škrčkovatěť, vz Škvrčkovatět (dod.).

Škrdlactvo, a, n = skrblictví, Knauserei,

Slov. Phľd. I. 2 19.

Škrdle T. B. Vz Bačk. Př. 19.

Škrdlice na Mor. Jak se tam rozeznává
hadrář starosta od ostatních hadrářů? Vz
Sbtk. Krat. h. 208.

Škrdliti = skrbliti, vz Škrdlactvo (dod.).
— Š. = škrtiti. Kole krku ji košile škrdlí.
U Přerova. Šd., Brt. D. 273

Škrečiak, a, m. = kdo škřečí. Niet pro-
tivnejšího škrečiaka medzi všetkými ope-
rencami Slov. Zbr. Báj. (dod. 28.).

Škřeháň, ě, m. = křikloun. Val. Brt. D.
273

Škřehniti= vřeštěti, stonati. Brt. D. 274.
— se = vaditi se. Val. Vck. Slavč. 83.

Škrejpka, y, f., Spritzregen, m. Dch.

Škřékať na koho = sápati se. Mor.
Brt. D. 274.

Škřeklún, a, m. = křikloun. Slov. Phľd.
II. 221.

Škřekoň, ě, m. = děcko plačtivé. Mor.
Brt. D.

Škrekula, y, f., Schreierin, f. Bern.

Škrenie, n., Grimm, m. Slov. Bern.

Škřepka, y, f. Muž učený, ale ku š-kám

a hádkám velmi náchylný. Koll. IV. 175.

Škreť, avšak sa len v 3. os. užíva: škrie
ma (ťa, ho atd.), škrelo ma = boleti, mrzeti.
A ju to škrelo, že. Slov. Zátur., Dbš Sl.
pov. IV. 35., Rr. Sb.

Škréta Kar., 1604.—1674., čes. malíř.
Bačk. Písm. 431., Slavín I. 29, Rk. Sl.,
S. N.

Škrevetať = skřehotati. Havrani škre-
vetia. Slov. Č. Čt. I. 336.

Škrha, škrhla, y, m. = lakomec. U Svat-
ňovic. Kod.

Škrhati. Mkl. Etym. 303. Š. také = v řeči
r zadrhovati. Cf. Zaškřahovať. Val. Vck.

Škrhelec, lce, m. = půda kamenitá. Ve
š-lci se pohanka daří. St. Jič. Vhl.

Škrhla, y, m., vz Škrha (dod.).

Škrhlä, aťa, n. (ne: škrhla, y, f) = se1e.
Vz Škrla.

Škriadiť sa = mrňavě plakati; s nechutí
odpovídati Škriadi sä to dieťa. Slov. Hdž.
Šlb. 40.

Škriatek = Škrata, Skřítek. Mách 105.

Škřiček, čku, m. = kříček, keř. V Podl.
Brt. D. 274.

Škřičeť sa oč = hádati se. V Podl. Brt.
D..274.

Škříčeka, y, f. = křik, oštěra. Bude s tím
měť š-ku! Val. Vck, Brt. D. 273., Slavč.
59., 84.

Škřída, y, f. = křída. Val. Brt. D. 65

Škřidla. Mkl. Etym. 304.

Škrieňa, aťa, n. = ausgezehrtes Kind;
Skelet. Slov. Ssk.

Škriepiť sa = hádati se. Slov. Dbš. Sl.
pov. I. 494. a j., Rt. Pr. II. 8.

Škriepka, y, f. = hádka, Zank, Streit,
m. Slov. Z toho povstala š. tuhá. Zbr. Báj.
49. — Dbž Sl. pov. I. 415, III. 21.



	853

	Škrabkati = poškrabovati. Slov. Rr. Sb., Koll. St. 25. Škrabky, pl., f. = kožky z oškrábaných zemáků Brt. D. 274. — Š., vz Škrubky (dod ), Škrabek (dod.). Škrabľa, e, f. = škrablisko. Mor. Šd. Škrablačka, y, f. = škrablisko. Na Hané. Wrch., Bkř. Škrablina, y, f. = skoula. Mor. Rgl. Škráblovatý = drsný, rauh. Š. ruce. U Kr. Hrad. Kšť. Škraboška. Cf. Tk. VIII. 503., Vlšk. 513. Škrabotati, vz Škrabati Brt. D Škrabuňk, u, m. Mistrům tesařským se přikazuje, aby zůstávali jen při díle jednom a nedávali sobě platiti na několika místech, to prý je š. 1585. Wtr. Obr. 420. Škračiti = roztápěti (máslo). Peče-li se pečené nebo dělá-li se zásmažka, říká se: To škračí. Mor. Vck. Š. vejce = škvařiti. Mor. Brt. D. 274. Škradný = trať u Hovězí na Vsacku. Vck. Škraloup. Mkl. Etym. 302. S jeho očí jako škralúp spadl i inhed prozřel. Pass. 1395. Škřamp, u, m. = škrampál. Us Dch. Škrampa, y, f. = děvče, ženská, která se v botách škrampá. Mor. Šd. Škrampala, y, m. a f. = kdo se škrampe, glajda. Mor. Šd., Brt. Škramuška, y, skramuža, e, m. = malý a slaboučký člověk. Val. Vck., Brt. D. 274. Škrančiti = naplákaje o něco žadoniti Brt. Škrát, u, m. = zmrzlý sníh, sněhový škraloup. Val. Slavč. 102., Vck. Škrata, jinde Škrátek, u Čechů Skřítek. Koll. Zp. I. 416, Koll. St. 165., Mách. 105., 153 Škráta, y, f. = škrát (dod.). Val. Slavč. 37. Škřata, y, m. = ušpiněný kluk. Val. Brt. Škraták, a, m. = škrata (škaredý) Slov. Čkžk. II. 275. Škratať sa = hojiti se. Val. Brt. D. 273. Škrátek, vz Škrata (dod ) Mkl. Etym 303. Škratý, hässlich. Slov. Ssk. Škrbec, bce, m. = plsť. Slov. Rr. Sb. Škrbol, u, m. = škrbál. Slez. Šd. Škrcnúť = škrknouti. Š. hoblíkem. Slez. Šd. Škrčání, n. = skrčení. Slov. DSt. I. 33. Škrček, čku, m. = scuchanina. Niti sú samý š. Mor. Brt. D. 274. Škrčeti. Sedlák se krčí, ež mu drščka v bruše škrčí. Brt. N. p. II. 324. — na koho = žehrati. Val. Brt. D. 274 Škrčkovatěť, vz Škvrčkovatět (dod.). Škrdlactvo, a, n = skrblictví, Knauserei, Slov. Phľd. I. 2 19.	Škrdle T. B. Vz Bačk. Př. 19. Škrdlice na Mor. Jak se tam rozeznává hadrář starosta od ostatních hadrářů? Vz Sbtk. Krat. h. 208. Škrdliti = skrbliti, vz Škrdlactvo (dod.). — Š. = škrtiti. Kole krku ji košile škrdlí. U Přerova. Šd., Brt. D. 273 Škrečiak, a, m. = kdo škřečí. Niet pro- tivnejšího škrečiaka medzi všetkými ope- rencami Slov. Zbr. Báj. (dod. 28.). Škřeháň, ě, m. = křikloun. Val. Brt. D. 273 Škřehniti= vřeštěti, stonati. Brt. D. 274. — se = vaditi se. Val. Vck. Slavč. 83. Škrejpka, y, f., Spritzregen, m. Dch. Škřékať na koho = sápati se. Mor. Brt. D. 274. Škřeklún, a, m. = křikloun. Slov. Phľd. II. 221. Škřekoň, ě, m. = děcko plačtivé. Mor. Brt. D. Škrekula, y, f., Schreierin, f. Bern. Škrenie, n., Grimm, m. Slov. Bern. Škřepka, y, f. Muž učený, ale ku š-kám a hádkám velmi náchylný. Koll. IV. 175. Škreť, avšak sa len v 3. os. užíva: škrie ma (ťa, ho atd.), škrelo ma = boleti, mrzeti. A ju to škrelo, že. Slov. Zátur., Dbš Sl. pov. IV. 35., Rr. Sb. Škréta Kar., 1604.—1674., čes. malíř. Bačk. Písm. 431., Slavín I. 29, Rk. Sl., S. N. Škrevetať = skřehotati. Havrani škre- vetia. Slov. Č. Čt. I. 336. Škrha, škrhla, y, m. = lakomec. U Svat- ňovic. Kod. Škrhati. Mkl. Etym. 303. Š. také = v řeči r zadrhovati. Cf. Zaškřahovať. Val. Vck. Škrhelec, lce, m. = půda kamenitá. Ve š-lci se pohanka daří. St. Jič. Vhl. Škrhla, y, m., vz Škrha (dod.). Škrhlä, aťa, n. (ne: škrhla, y, f) = se1e. Vz Škrla. Škriadiť sa = mrňavě plakati; s nechutí odpovídati Škriadi sä to dieťa. Slov. Hdž. Šlb. 40. Škriatek = Škrata, Skřítek. Mách 105. Škřiček, čku, m. = kříček, keř. V Podl. Brt. D. 274. Škřičeť sa oč = hádati se. V Podl. Brt. D..274. Škříčeka, y, f. = křik, oštěra. Bude s tím měť š-ku! Val. Vck, Brt. D. 273., Slavč. 59., 84. Škřída, y, f. = křída. Val. Brt. D. 65 Škřidla. Mkl. Etym. 304. Škrieňa, aťa, n. = ausgezehrtes Kind; Skelet. Slov. Ssk. Škriepiť sa = hádati se. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 494. a j., Rt. Pr. II. 8. Škriepka, y, f. = hádka, Zank, Streit, m. Slov. Z toho povstala š. tuhá. Zbr. Báj. 49. — Dbž Sl. pov. I. 415, III. 21.