855

Škrt, a, m. = rozpustilý kluk. Na, Hané.
Bkř.

Škrtán, u, m. = chřtán. Aby měl pořád
plný š. V Roušíně u Č. Kruml. Plsk.

Škrtanec, nce, m. = místo škrtané. Mor.
Brt. D. 146.

Škrtati čím: zuby = skřípati. U Rychn.
Vk. — Š. někoho z listiny. Us. — S. =
šťourati. Po zemi (něčím) š. Sš. P. 763. —
Mkl. Etym. 303.

Škrtec, tce, m., kukučina, cuscuta. Slov.
ZObz. XXII. 34.

Škrtel, e, m., vz Orčík (dod.).

Škrtevka, y, f. = druh hrušek. Sá. (Kv.
1869. 3.).

Škrtigroš, e, m. = lakomec. Us. Kšť.

Škrtilky, pl., f. = slejšky. Č. T. Tkč.

Škrtiště, ě, n. = kde se fašíny škrtidlem
škrtí. NA. III. 160.

Škrtiti. — abs. Ta košile škrtí. Us. —
koho čím (kde). Pavouk škrtí mouchy
dlouhou nohou. Kká. Td. 248. Fašiny škr-
tidlem na škrtišti š. NA. III. 160.

Škrtnutí někoho ze seznamu. Us. Pdl.
Š. sirkou. Šml.

Škrtúšiti koho = škrtiti. Na již. Mor
Šd.

Škrubenica, e, f. = škrobenice. Slez. Šd.

Škrůbka, y, f. = škrobená tenká košilka
ženská, rukávce. Vz toto. Večeřa. Pov. I.
56.

Škrůbkový, vz Škrůbka (dod.). Š. pan-
tlička. Mor. a slov Hrb.

Škrubky, pl. m. = mlýnský prach,
škrabky. Uher. Brod. Brt. D. 274.

Škruhco, a, n. = kruh na hřebíku, na
který se něco zavěšuje. Val. Brt. D. 274.

Škrůna, y, f. = pot a p. usazující se na
povrchu hlavy zvl. z předu. Nov.

Škrundy, pl., f. = střevíce zvl. staré,
škrpále. U Kr. Hrad. Kšť.

Škrupina. Cf. Osúdenec.
Škrupinka, vz Škrupina. Dbš.
Škrupinový = skořápkový. Š. zámok
Dbš. Sl. pov. I. 344.

Škrúpkovaný = pruhovaný. Mor. Brt.,
Mtc. 1891. 294.

Škrut, u, m. = skroucené větvičky bře-
zové (metlička). Val. Vck., Brt. D. 274.

Škřuť, i, f. = věc bezcenná, maličkosť,
werthlose Sache, Kleinigkeit. Nedostaneš
ani škřuti (nic). Val. Vck., Brt. D. 274. Na
Val. také = drobounké kůstky ve vařeném
mase. Vck., Sbavč. 17.

Škrváčiť = skrbliti. Slov. Orl. VIII. 164.

Škrybačka, y, f. = sirka. Mor. Brt.

Škrybati, kratzen. Nožem po kameni š.
— Š. = špatně psáti. Laš. Tč.

Škrych, u, m. Malá myš sa aj pod veľký
š. bere. Slov. Rr. MBš.

Škrypta, y, f. = písmo, ruka. Má pěknou
škryptu. Mor. Vck.

Škubačka, y, f. = trhačka, kůstka prsní
mladých kuřat n. ptáků vůbec, kterou se
stanoví, kdo bude déle živ; kdo totiž
menší kousek utrhne, dříve zemře. Us. Kšť.

Škubak, u, m. = draní peří. Mor. Brt. D.

Škubanda, y, m. = škuban. Mor. Brt.

Škubánek, nka, m. = otrhánek. Brt.

Škubánky. Cf. Šimany (dod.), Škubetle
(dod.), Šustka.

Škubanosť, i, f. = roztrhanosť. Nrd.

Škubati Časování v dialektech. Vz List.
fil. 1892. 112.

Škubavý. Š. křeč lícní, klonischer Fa-
cialiskrampf, m. Š. ret. Čch. Mch. 71.

Škubetle, pl., f. = škubánky. U Nepomuk.
Rgl.

Škubka, y, f. = škubání husí atd U Úboče.
Rgl.

Škubkati = škubati Laš. Šd., Tč.

Škubnutí, n. = škub. Ibz.

Škubsť = škubati. Bern. Hank. Sb. 286.,
371.

Škuček, čka, m. = skrček. Di, š-ku!
Mor. Brt. D. 274.

Škůdce. Gb. Ml. I. 94, Cor. jur. IV. 3.
2. 446. Š. zemský. Pal Dj. III. 3. 143., 145.
Nemyslí lidským škůdci býti. Mus. 1880.
490.

Škudici = Chutici.

Škudla, y, m. = skupec. Us. Pdl.

Škudlán, a, n. = vrabec. Opočensko. Kšť.

Škudliti = kudliti, za vlasy tahati,
zausen.

Škudlivec = kazisvět. U Kr. Hrad. Kšť.

Škůdnictvo, a, n., die Schädiger. Msn.
Or. 74., Mus.

Škuhlavec, škuhlavosť atd., vz Škulavec
atd.

Škula. Mkl. Etym. 304

Škuláň, ě, m. = škulavec. Slov. Ssk.

Škuľavo = škulavě. Slov. Phľd. II. 46

Škulenka. Brm. IV. 2. 294.

Škulhavec = škulavec.

Škulhavosť = škulavosť.

Škulhavý = škulavý.

Škulibanda, y, f. = nezdoba, neplecha.
Dělal š-du. Mor. Rgl.

Škulo, a, m. = škulavec. Slov. Ssk.

Škulovec. Cf. Odb. path. III. 32., Ott.
IV. 464.

Škultét, a, m. Š. Bartol. 1588. Vz Pal.
Rdh. I. 112.

Škultéty Aug. Horislav, farář a spis. na
Slov. 1819.- 21/₅1892. Cf. Jg. H. 1. 634., Šb.
Dj. ř. 293., Pyp. K. II. 486.

Škundry, pl. = kudly. Drží sa ho za š.
Slov. Orl. VII. 131. (IX. 39.).

Škuoda = škoda. Št. Kn. š. 275., 280.

Škut, u, m, collect. = škuty, srsť pra-
sečí. Mor. Brt. D. 274. — S. = koltún? Měl
celou hlavu samý š. spletený. Mtc. XV. 190.