857

Šlächtiť. To dobre šlächtí, das nimmt
sich gut aus, das passt gut. Slov. Zátur.
Marienka by veru bola š-la k nemu (by se
hodila). Zátur. Napr. 12.

Šlajka, y, f. = oblázek, Kies, m. Sl. les.

Šlak nemoc. Š. ji vzal na mozek. U Chrou-
stova. Tbnk. Upadl v š. Výb. II. 772. Ve-
likým hořem š. jej těžký popadl. Výb. II.
1514. — S. = stopa. Mkl. Etym. 306. Nenie
po nich ani šľaku. Rr. Sb. Poslali své lidi
po šlaku. Arch. IV. 276. — Š. = ďas atd.
Ať tě š. přetrhne! Us. Wtr. Bodejž ji vzal
sobě černý š. Er. P. 355. — Š. = způsob.
On lúpie lidi vaše na nepřátelský š. Arch.
IX 197.

Šlakol. Cf. Brm. I. 2. 562.-567.

Šlakovati koho. BR. II. 445. b. Š. do-
bytek. Arch. IV. 276.

Šlakovec = punčocha bez chodidla. Slav
kovic. Kurz.

Šlakový. Š. voda, aq. aromat. U Nách.
Guth. Je tam do š-vej chvíle (dlouho). Mor.
Brt.

Šlandor Imrich, františkán. Jir. Ruk. II.

258.

Šlap. Mkl. Etym. 341. a. Š. (2.) = vá-
lečná pokryvka hlavy hl. při oděních spro-
stých, přílbice, helm. Zbrt. Krj. I. 163.

Šlapaj = šlapej. Slov. Phľd. I. 1. 16.,
Lipa.

Šlapák, u, m. = šlapadlo. Pdl.

Šlapaňa (šlepaňa), ě, f. = sukně valašská.
Vz Šupaňa (kasanka). Vck.

Šlápanica, e, f. = deštivé počasí, déšť
se sněhem. Slov. Rr. Sb.

Šlapanka, y, f., potok u Janovic. Ott.
VI. 67. b.

Šlapaný. Lid do prachu š-ný. Hrts.

Šlapati. V 17. ř. tohoto článku oprav
tram v : trávu. Cf. Mkl. Etym. 341. a. —
co. Vždy š-val rád jiné cesty nežli jiní
lidé. Šml. — kam. Š. perle v prach. Zr.
Šlape si na jazyk (šišlá). Us. Fč. — co
čím zač. Za peníze šlapou nohama vše
svaté. Osv. I. 43. — co za kým. Nestojí
mně za to, bych za ní šlapal bláto. Pís. —
po čem. BR. II. 247. a.

Šlapatý = pleskatý. Slov. Ssk. Š. nos.
Zátur.

Šlapavý. Idze cesta š-vá z mesta do
mlýnice. Sb sl. ps. II. 1. 93.

Šlápě. Mkl. Etym. 341. a.

Šlapěj. Mkl. Etym. 341. a., Zrcd. 8. a.

Šlapička, y, f. = šlapka, Fussstapfe.
Lpř.

Šlapka. Š-ky, Pantoffeln. Šd.

Šlapot, vz Rozťapati (dod.). Vstoupiti
do šlepějí něčích. Vlč. Jenž š-jemi víry
jeho kráčejí; Nožná š; Na jeho šlepěje na-
stupují. BR. II. 13. a., 489. a., 490. a.

Šlašitý střed bránice, centrum tendineum
s. spectrum Helmontii. Vz Ott. IV. 575.

Šlašna, y, f., aponeurosis, velmi široká,
blánitá šlacha. Vz Povázka, Ott. II. 530.

Šle, slov. tráky. Mkl. Etym. 306. Bráti
hrubé š. na sebe (býti hrubým) Us Dvor.

Šled, u, m. = ploský kámen, oblázek.
Mor. Vck.

Šléda, y, f. = škřižla (dod.). Val. Brt.
D. 275. Vz Břila.

Šlefta, y, f. = šled (dod.). Val. Vck.

Šleh vlny, vichru, Čch., křídel, Zr , vánku,
vodstva. Kká.

Šlehák, u, m. = druh štětce. Ktzr.

Šlehání. Cf. Sbtk. Rostl. 134.—135.,
173., 203

Šlehati. — co komu: boky. Vrch. —
kdy. Oko v zlosti šlehá blesky. — čím:
verši rozbroj. Světz. Trikolora (na bidle)
sebou šlehá. Osv. — kam. Vlas její jí
šlehal v boky; Paprsek šlehl do tmy. Vrch.
— odkud. Blesk z mračen šlehal, z oka.
Vrch., Osv. — kudy. Myšlénka šlehla duší,
Arb , nitrem mým. Zl. Praha. Plamen šlehá
otvorem k místěji. NA. — kde. Plamen
slunka šlehl nad západem. Kká. — oč.
Déšť šlehá o skály. Č. Kn. š. 393. — jak.
Požár plamenem živým vzhůru šlehá. Dk.
V okno šlehal déšť v ručejích. Vrch.

Šlehlý = štíhlý. Bulácky. Rgl

Šlehorna, y, f. = běhna (?); vystrojené
děvče. Rgl.

Šlehoun, u, m. = hadice, Schlauch, m.
Zpr. arch. IX. 9., 46. — Š., a, m. = větší
kapr. Orthův Nást. dějin jindřichohrad. II.
39.

Šlehovaný. Š. slova. Jir. Veselé čtení.
381. Vz Šlehovati.

Šlechetenstvo. Ve všem š-stvu. Sv. Mař.
v. 157.

Šlechetnosť = ctnosť. BR. II. 2., Ž. kl.
138., 17., Št. Kn. š. 33., 40., 130., 180. a j.
Š. mravná. Vz Jg. Slnosť 47.

Šlechetný = ctný atd. Št. Kn. š. 90.,
Ž. kl. 90. Š. lid. Výb. II. 7. Š. lži neschopný.
Us. — Š. = vzácný. Š. ščep bývá z pľani,
když se starý peň opľaní. Alx.

Šlechta. Mkl. Etym. 341. a., Sl. sbor.
1884. 517., Šf. Strž. 413., 414. Š. = plémě.
Chrt dobré š-ty. Dvor. — Š. = šlechetství.
Š. sě vždy ke čsti lučí. Alx. V š-tě bude
porušenie. Alx. V. v. 248. (HP. 6.). — Š. =
vnitřní cena. Š. ducha. Dch. Krev Kristova
kráse a šlechtě duše nedá hynouti. Sš. J.
115. — Št. Kn. š. 173.10. — Š = šlechtici.
Š. úřednická, rodová. Šmb. Š. česká. Ukaz.
38. Š. v městech. Sdl. Hr. III. 277.-279.
Měšťané a š. v 15. a 16. stol. Vz Wtr. Obr.
95. nn. — Š. = slichta, 2. Ta polévka je
jako š. Mor. Bkř. — Š. = šléda, plochý
kámen. Na mor. Slov. Brt. D. 275. — Š.,
y, m., os. jm. D. ol. IX 279. Š. Mik.
z Valdšteina. Výb. II. 385. Jan Š. ze Vše-
hrd. Mns. 1879. 441., Pyp. K. II. 338., 340.,
Sbn. 693. — Dr. Ant. S. Slavín. Seš. 28.

Šlechtění surovin, stromů, KP., mravů,
J. Lpř., citu, Šmb , železa, Tl. M. 87., srdce.
Osv.

Šlechtic. Mkl. Etym. 341. a, Ž. kl. 149.
8. Š-ci řádu vyššího: ciesař, král, knieže,