Předchozí (856)  Strana:857  Další (858) |
|
|||
857
|
|||
|
|||
Šlächtiť. To dobre šlächtí, das nimmt
sich gut aus, das passt gut. Slov. Zátur. Marienka by veru bola š-la k nemu (by se hodila). Zátur. Napr. 12. Šlajka, y, f. = oblázek, Kies, m. Sl. les.
Šlak nemoc. Š. ji vzal na mozek. U Chrou-
stova. Tbnk. Upadl v š. Výb. II. 772. Ve- likým hořem š. jej těžký popadl. Výb. II. 1514. — S. = stopa. Mkl. Etym. 306. Nenie po nich ani šľaku. Rr. Sb. Poslali své lidi po šlaku. Arch. IV. 276. — Š. = ďas atd. Ať tě š. přetrhne! Us. Wtr. Bodejž ji vzal sobě černý š. Er. P. 355. — Š. = způsob. On lúpie lidi vaše na nepřátelský š. Arch. IX 197. Šlakol. Cf. Brm. I. 2. 562.-567.
Šlakovati koho. BR. II. 445. b. Š. do-
bytek. Arch. IV. 276. Šlakovec = punčocha bez chodidla. Slav
kovic. Kurz. Šlakový. Š. voda, aq. aromat. U Nách.
Guth. Je tam do š-vej chvíle (dlouho). Mor. Brt. Šlandor Imrich, františkán. Jir. Ruk. II.
258.
Šlap. Mkl. Etym. 341. a. Š. (2.) = vá-
lečná pokryvka hlavy hl. při oděních spro- stých, přílbice, helm. Zbrt. Krj. I. 163. Šlapaj = šlapej. Slov. Phľd. I. 1. 16.,
Lipa. Šlapák, u, m. = šlapadlo. Pdl.
Šlapaňa (šlepaňa), ě, f. = sukně valašská.
Vz Šupaňa (kasanka). Vck. Šlápanica, e, f. = deštivé počasí, déšť
se sněhem. Slov. Rr. Sb. Šlapanka, y, f., potok u Janovic. Ott.
VI. 67. b. Šlapaný. Lid do prachu š-ný. Hrts.
Šlapati. V 17. ř. tohoto článku oprav
tram v : trávu. Cf. Mkl. Etym. 341. a. — co. Vždy š-val rád jiné cesty nežli jiní lidé. Šml. — kam. Š. perle v prach. Zr. Šlape si na jazyk (šišlá). Us. Fč. — co čím zač. Za peníze šlapou nohama vše svaté. Osv. I. 43. — co za kým. Nestojí mně za to, bych za ní šlapal bláto. Pís. — po čem. BR. II. 247. a. Šlapatý = pleskatý. Slov. Ssk. Š. nos.
Zátur. Šlapavý. Idze cesta š-vá z mesta do
mlýnice. Sb sl. ps. II. 1. 93. Šlápě. Mkl. Etym. 341. a.
Šlapěj. Mkl. Etym. 341. a., Zrcd. 8. a.
Šlapička, y, f. = šlapka, Fussstapfe.
Lpř. Šlapka. Š-ky, Pantoffeln. Šd.
Šlapot, vz Rozťapati (dod.). Vstoupiti
do šlepějí něčích. Vlč. Jenž š-jemi víry jeho kráčejí; Nožná š; Na jeho šlepěje na- stupují. BR. II. 13. a., 489. a., 490. a. Šlašitý střed bránice, centrum tendineum
s. spectrum Helmontii. Vz Ott. IV. 575. Šlašna, y, f., aponeurosis, velmi široká,
blánitá šlacha. Vz Povázka, Ott. II. 530. |
Šle, slov. tráky. Mkl. Etym. 306. Bráti
hrubé š. na sebe (býti hrubým) Us Dvor. Šled, u, m. = ploský kámen, oblázek.
Mor. Vck. Šléda, y, f. = škřižla (dod.). Val. Brt.
D. 275. Vz Břila. Šlefta, y, f. = šled (dod.). Val. Vck.
Šleh vlny, vichru, Čch., křídel, Zr , vánku,
vodstva. Kká. Šlehák, u, m. = druh štětce. Ktzr.
Šlehání. Cf. Sbtk. Rostl. 134.—135.,
173., 203 Šlehati. — co komu: boky. Vrch. —
kdy. Oko v zlosti šlehá blesky. — čím: verši rozbroj. Světz. Trikolora (na bidle) sebou šlehá. Osv. — kam. Vlas její jí šlehal v boky; Paprsek šlehl do tmy. Vrch. — odkud. Blesk z mračen šlehal, z oka. Vrch., Osv. — kudy. Myšlénka šlehla duší, Arb , nitrem mým. Zl. Praha. Plamen šlehá otvorem k místěji. NA. — kde. Plamen slunka šlehl nad západem. Kká. — oč. Déšť šlehá o skály. Č. Kn. š. 393. — jak. Požár plamenem živým vzhůru šlehá. Dk. V okno šlehal déšť v ručejích. Vrch. Šlehlý = štíhlý. Bulácky. Rgl
Šlehorna, y, f. = běhna (?); vystrojené
děvče. Rgl. Šlehoun, u, m. = hadice, Schlauch, m.
Zpr. arch. IX. 9., 46. — Š., a, m. = větší kapr. Orthův Nást. dějin jindřichohrad. II. 39. Šlehovaný. Š. slova. Jir. Veselé čtení.
381. Vz Šlehovati. Šlechetenstvo. Ve všem š-stvu. Sv. Mař.
v. 157. Šlechetnosť = ctnosť. BR. II. 2., Ž. kl.
138., 17., Št. Kn. š. 33., 40., 130., 180. a j. Š. mravná. Vz Jg. Slnosť 47. Šlechetný = ctný atd. Št. Kn. š. 90.,
Ž. kl. 90. Š. lid. Výb. II. 7. Š. lži neschopný. Us. — Š. = vzácný. Š. ščep bývá z pľani, když se starý peň opľaní. Alx. Šlechta. Mkl. Etym. 341. a., Sl. sbor.
1884. 517., Šf. Strž. 413., 414. Š. = plémě. Chrt dobré š-ty. Dvor. — Š. = šlechetství. Š. sě vždy ke čsti lučí. Alx. V š-tě bude porušenie. Alx. V. v. 248. (HP. 6.). — Š. = vnitřní cena. Š. ducha. Dch. Krev Kristova kráse a šlechtě duše nedá hynouti. Sš. J. 115. — Št. Kn. š. 173.10. — Š = šlechtici. Š. úřednická, rodová. Šmb. Š. česká. Ukaz. 38. Š. v městech. Sdl. Hr. III. 277.-279. Měšťané a š. v 15. a 16. stol. Vz Wtr. Obr. 95. nn. — Š. = slichta, 2. Ta polévka je jako š. Mor. Bkř. — Š. = šléda, plochý kámen. Na mor. Slov. Brt. D. 275. — Š., y, m., os. jm. D. ol. IX 279. Š. Mik. z Valdšteina. Výb. II. 385. Jan Š. ze Vše- hrd. Mns. 1879. 441., Pyp. K. II. 338., 340., Sbn. 693. — Dr. Ant. S. Slavín. Seš. 28. Šlechtění surovin, stromů, KP., mravů,
J. Lpř., citu, Šmb , železa, Tl. M. 87., srdce. Osv. Šlechtic. Mkl. Etym. 341. a, Ž. kl. 149.
8. Š-ci řádu vyššího: ciesař, král, knieže, |
||
|
|||
Předchozí (856)  Strana:857  Další (858) |