Předchozí (860)  Strana:861  Další (862) |
|
|||
861
|
|||
|
|||
|
|||
Šmýklavica, e, f., Schleifschuh, m. Slov.
Ssk.
Šmytec = pilka bez oblouku. Us. Rjšk.
Šnába, y, f. = kořalka, ze Schnapps. Oce. Tkč. U Kdýně. Rgl. Šnajdr Kar. (Schneider), 1835. justiciar.
Cf. Ukaz. 111 , Bačk. Písm. I. 751., 932. Šnajcek, cku, n. = u hrnčířů hubička
u hrnku. Vchř. Šnajckovati = hubičky u hrnků dělati.
Vchř. Šňapák, u, m. = ohnutý nůž, žabka,
Schnapper, m. U N. Bydž. Kšť. Šnárová, é, f = vrch u Nové Huti u Be-
rouna. Šňarovadlo = šněrovadlo. U Úboče. Rgl. Šneider J. E. 1846. — Š. Frant. 1838 Jg. H. 1. 635. Šnejdárek, rka, m., os. j m. — Š. J., dr.
lékař. v Praze. Šnek ve mlýně (nekonečný šroub). Š-ky
dopravují melivo ve směru horizontalném n. jen málo nakloněném. Vz KP. V. 662. Š-kem (nekonečným šroubem) se vyčištěný slad po půdách rozděluje. Zpr. arch.VII. 62. Šněrovačka. Vz Slov. zdrav. To děvče chodí na měkko (bez šněrovačky). U N. Huti u Berouna. Šněrovati řeku = od břehu k břehu
sem tam plouti. Us. Kšť. Ten to š-ruje =
draho počítá. Us. Tkč.
Šnípati se s čím = párati se. Us. Rjšk.
Šnípek, pka, m. = kozlík, die kleine
Sumptschnepfe. Šír. Pt.
Šnirch Bedř., 1791—1868., inženýr, sta-
vitel želez. mostů. Vz Rk. Sl., S. N. — Š. Bohusl., nar. 1845., čes. sochař. Rk. Sl. Šnopák, šňopák, a, m. = švihák; pobuda.
U Chudenic. Rgl. Šnopoučov, a, m., sam., Schnappe. Řvn.
216. Šnora = tenčí přípletek na biči; na ní
přivázána jest kytka (třapec), kterou se róchá (praská). Mor. Brt. Ps. 3. Ty nejsi u mne ani tolik jako š. (nic). Val. Vck. Šnořený, geschnörkelt. Ubrus š-ný vy-
šitými obrázky. Čch. Šnořitel, e, m. = kdo něco šnoří. Dk.
Šňorovačka, y, f. = šněrovačka. Nov. Šňorovati = šněrovati. Nov. Šňupa, rheuma. Nomencl., Hank. Sb. 184. Šňupalena, y, f., die Schnupferin; Schnüf- flerin. Mor. Šd , Hý. Šňupana, ě, f, = šňupalena, Schnupferin.
Slez. Šd. Šňupař, e, m., Schnupfer. Mor. Rgl. Šňupati. — abs. Kdo šňupe a kouří
pánu Bohu slouží. U N. Bydž. Kšť. Kdo kouří, smrdí jako prase; kdo šňupe, vy- padá jako prase; kdo šňupe a kouří, je celé prase. Us. Kšť. Já si nenechám do všeho š. U Opav. Vck. — Š. = prsty luskati. Š. k nosu. Hus Post. II. 124., někomu pod |
nos, Sb. hist. IV. 338., mezi oči (šňupky
dávati). Dvor. Šňupec. V prstech š. vážil jako zlato.
Kká. Td. 38. Šňupeček, čku, m., zdrobn. šňupec. Us.
Šňupenda, y, m. = ušňupaný, zama- zaný Muk. Val. Brt D. 275. Šňupka, y, f. = pozůstalý kousek slupky
na oškrábaných bramborech. U Úboče. Rgl. Š. = šňupaňa (dod.). Slov. Rr. Sb. Šňupkati do čeho = nahlížeti, přehlí-
žeti. Val. Brt. D. 275. Šňupnouti, vz Šňupati.
Šňůra, vz Šňora (i dod.). Ve 4. ř. vy-
nech Senkel. Š. bavlněná, kulatá, pletená atd., Wld., bez konce, Schd. I. 61., jazý- čková (kterou se síť spouští). NA. IV. 119. Žíla na čele šňůrou mu naběhla. Jar. Sl. 66. Jak by šňůru mrštil (rovně).; Vem jej na š-ru (přísně veď); Jde po š-ře (postrkem). CT. Tkč. — Hádanka. Železné boty, ko- nopné nohy (váhy a š-ry u hodin). Brt. Šňurák, u, m. = střevíc. Vz Střiv (dod)
Šňůrařství, n., vz Gombárství (dod.).
Šňurování, n. = šněrování. I šlo děvče
k zpovídání, malo pekné š. a pan pater se ji ptal, že kdo ji tak šňuroval. Koll. Zp. I. 133. Šobástnouti = šlehnouti. Val. Vck.,
Slavč. 56. Soboch, u, m. = švoboch. Mus. 1886. 140.
Šoborovice, dle Budějovice, míst. jm.
u Vranovic. Pk. Šocovice. Sv. ruk. 322.
Šočovičník, u, m. = lecha, orobus, Wald-
erbse, f. Sl. les. — Š. = čočkokam, Linsen- stein, m. Rk. Šohaj Frant. Cf. Ukaz. 111., Šb. Dj. ř.
294., Jg. II. 1. 635., 771., Tf. Mtc. 227., Rk. Sl., S. N. — Š. = psí jm. Mor. Brt. Šohajda, y, m., os. jm. Sl. let. III. 28.
Šohajek, jka, m., vz Šuhaj. Sš. P. 782.
Šochořiť = naježiti (peří). Val. Brt. D.
275. Šochtati = střevícemi šustiti, šoupati.
U Kdýně. Rgl. — se = špatně choditi (o nemocných). U Kr. Hrad. Kšť. Šochtlena, y, f. = čiperné, čtveračivé
děvče. Rgl. Šochtna, y, f. = ženská, která chochtá.
Vz Šochtati (dod.). U Kdýně. Rgl. Šokci, pl., m. = katolíci srbsky mluvící.
N. Hlsk. XI. 38., Pyp. K. I. 164. Šolc Jan, kněz na Hrubé Skále, nar. 1801.
Jg. H. 1. 635., Zl. Jg.293., 310. — Š. Jindř., dr. práv., advok. a nyní také purkmistr pražský. Cf. Tf. 11. 1. 161., Rk. Sl. — Š. Václ., 1838.—1871., čes. básník. Cf. Bačk. Př. 39., 128., Pyp. K. II. 419., Rk. Sl. Šolín Jos., prof. a rektor čes. techniky
v Praze, řád. člen Čes. akademie pro vědy, slovesnosť a umění. Cf. Bačk. Př. 167., Tf. Mtc. 232. — Š. Jan Ledecký, farář 1846. Rk Sl. 501
|
||
|
|||
Předchozí (860)  Strana:861  Další (862) |