861

Šmýklavica, e, f., Schleifschuh, m. Slov.

Ssk.

Šmytec = pilka bez oblouku. Us. Rjšk.
Šnába, y, f. = kořalka, ze Schnapps.
Oce. Tkč. U Kdýně. Rgl.

Šnajdr Kar. (Schneider), 1835. justiciar.
Cf. Ukaz. 111 , Bačk. Písm. I. 751., 932.

Šnajcek, cku, n. = u hrnčířů hubička
u hrnku. Vchř.

Šnajckovati = hubičky u hrnků dělati.
Vchř.

Šňapák, u, m. = ohnutý nůž, žabka,
Schnapper, m. U N. Bydž. Kšť.

Šnárová, é, f = vrch u Nové Huti u Be-
rouna.
Šňarovadlo = šněrovadlo. U Úboče. Rgl.
Šneider J. E. 1846. — Š. Frant. 1838
Jg. H. 1. 635.

Šnejdárek, rka, m., os. j m. — Š. J., dr.
lékař. v Praze.

Šnek ve mlýně (nekonečný šroub). Š-ky
dopravují melivo ve směru horizontalném
n. jen málo nakloněném. Vz KP. V. 662.
Š-kem (nekonečným šroubem) se vyčištěný
slad po půdách rozděluje. Zpr. arch.VII. 62.
Šněrovačka. Vz Slov. zdrav. To děvče
chodí na měkko (bez šněrovačky). U N. Huti
u Berouna.

Šněrovati řeku = od břehu k břehu

sem tam plouti. Us. Kšť. Ten to š-ruje =

draho počítá. Us. Tkč.

Šnípati se s čím = párati se. Us. Rjšk.

Šnípek, pka, m. = kozlík, die kleine

Sumptschnepfe. Šír. Pt.

Šnirch Bedř., 1791—1868., inženýr, sta-
vitel želez. mostů. Vz Rk. Sl., S. N. — Š.
Bohusl., nar. 1845., čes. sochař. Rk. Sl.

Šnopák, šňopák, a, m. = švihák; pobuda.
U Chudenic. Rgl.

Šnopoučov, a, m., sam., Schnappe. Řvn.
216.

Šnora = tenčí přípletek na biči; na ní
přivázána jest kytka (třapec), kterou se
róchá (praská). Mor. Brt. Ps. 3. Ty nejsi
u mne ani tolik jako š. (nic). Val. Vck.

Šnořený, geschnörkelt. Ubrus š-ný vy-
šitými obrázky. Čch.

Šnořitel, e, m. = kdo něco šnoří. Dk.
Šňorovačka, y, f. = šněrovačka. Nov.
Šňorovati = šněrovati. Nov.
Šňupa, rheuma. Nomencl., Hank. Sb. 184.
Šňupalena, y, f., die Schnupferin; Schnüf-
flerin. Mor. Šd , Hý.

Šňupana, ě, f, = šňupalena, Schnupferin.
Slez. Šd.
Šňupař, e, m., Schnupfer. Mor. Rgl.

Šňupati. — abs. Kdo šňupe a kouří
pánu Bohu slouží. U N. Bydž. Kšť. Kdo
kouří, smrdí jako prase; kdo šňupe, vy-
padá jako prase; kdo šňupe a kouří, je
celé prase. Us. Kšť. Já si nenechám do
všeho š. U Opav. Vck. — Š. = prsty luskati.
Š. k nosu. Hus Post. II. 124., někomu pod

nos, Sb. hist. IV. 338., mezi oči (šňupky
dávati). Dvor.

Šňupec. V prstech š. vážil jako zlato.
Kká. Td. 38.

Šňupeček, čku, m., zdrobn. šňupec. Us.
Šňupenda, y, m. = ušňupaný, zama-
zaný Muk. Val. Brt D. 275.

Šňupka, y, f. = pozůstalý kousek slupky
na oškrábaných bramborech. U Úboče. Rgl.
Š. = šňupaňa (dod.). Slov. Rr. Sb.

Šňupkati do čeho = nahlížeti, přehlí-
žeti. Val. Brt. D. 275.

Šňupnouti, vz Šňupati.

Šňůra, vz Šňora (i dod.). Ve 4. ř. vy-
nech Senkel. Š. bavlněná, kulatá, pletená
atd., Wld., bez konce, Schd. I. 61., jazý-
čková (kterou se síť spouští). NA. IV. 119.
Žíla na čele šňůrou mu naběhla. Jar. Sl.
66. Jak by šňůru mrštil (rovně).; Vem jej
na š-ru (přísně veď); Jde po š-ře (postrkem).
CT. Tkč. — Hádanka. Železné boty, ko-
nopné nohy (váhy a š-ry u hodin). Brt.

Šňurák, u, m. = střevíc. Vz Střiv (dod)

Šňůrařství, n., vz Gombárství (dod.).

Šňurování, n. = šněrování. I šlo děvče
k zpovídání, malo pekné š. a pan pater se
ji ptal, že kdo ji tak šňuroval. Koll. Zp. I.
133.

Šobástnouti = šlehnouti. Val. Vck.,
Slavč. 56.

Soboch, u, m. = švoboch. Mus. 1886. 140.

Šoborovice, dle Budějovice, míst. jm.
u Vranovic. Pk.

Šocovice. Sv. ruk. 322.

Šočovičník, u, m. = lecha, orobus, Wald-
erbse, f. Sl. les. — Š. = čočkokam, Linsen-
stein, m. Rk.

Šohaj Frant. Cf. Ukaz. 111., Šb. Dj. ř.
294., Jg. II. 1. 635., 771., Tf. Mtc. 227., Rk.
Sl., S. N. — Š. = psí jm. Mor. Brt.

Šohajda, y, m., os. jm. Sl. let. III. 28.

Šohajek, jka, m., vz Šuhaj. Sš. P. 782.

Šochořiť = naježiti (peří). Val. Brt. D.
275.

Šochtati = střevícemi šustiti, šoupati.
U Kdýně. Rgl. — se = špatně choditi
(o nemocných). U Kr. Hrad. Kšť.

Šochtlena, y, f. = čiperné, čtveračivé
děvče. Rgl.

Šochtna, y, f. = ženská, která chochtá.
Vz Šochtati (dod.). U Kdýně. Rgl.

Šokci, pl., m. = katolíci srbsky mluvící.
N. Hlsk. XI. 38., Pyp. K. I. 164.

Šolc Jan, kněz na Hrubé Skále, nar. 1801.
Jg. H. 1. 635., Zl. Jg.293., 310. — Š. Jindř.,
dr. práv., advok. a nyní také purkmistr
pražský. Cf. Tf. 11. 1. 161., Rk. Sl. — Š.
Václ., 1838.—1871., čes. básník. Cf. Bačk.
Př. 39., 128., Pyp. K. II. 419., Rk. Sl.

Šolín Jos., prof. a rektor čes. techniky
v Praze, řád. člen Čes. akademie pro vědy,
slovesnosť a umění. Cf. Bačk. Př. 167., Tf.
Mtc. 232. — Š. Jan Ledecký, farář 1846.
Rk Sl.

501