862

Šoltheis (Šolthés) Gerson, ev. vikář 1840.
Šb. Děj. ř. 294., Jg. H. 1. 771., Rk. Sl.

Šoltys, Schultheis. Arch. VIII. 373., 374.
—Š. Ondř., evan. kazatel. Šb. Dj. ř. 294.,
Jg. H. 1. 635.

Šomhartiti = bláznovsky si počínati,
šprýmy vyváděti. 1591., Koll. Zp. II. 71.

Šomňať = plešivěti. Slov. Ssk.

Šomravý, brummend, mürrisch. Slov.
Loos.

Šomta, y, m. = šmaťha. U N. Brodu.
Holk.

Šomtati = šmathati. U N. Brodu. Holk.

Šoňava, y, f. = veliká zima. Slov. Ssk.

Šoniti, z něm. schonen. Tvú velebnosť
nešoním. Výb. II. 758.

Šop, u, m. = šopa? Cepík padnul do šopu.
Slov. Phl'd. IV. 73.

Šopka = kůlna. Vz Šopa. Prss. Vz
Čubík. — Š. = kopec v Semilsku. Mzr. 145.
— Š. = ves. Kdo potahuje nosem, tomu ří-
kají: Jen tahej pořád Š-ku na Mělník. Sbtk.
Krat. h. 114.

Šopkár, a, m., Souffleur, m. Slov. Orl.
II.155.

Šopkati = šeptati. Slov. Syt. Táb. 225.

Šoplstati = tahati, smýkati, plaziti se.
Mor. Knrz. — se = volně se otvírati ku
př. o rukávech u košile. Val. Slavč. 67.

Šoprsta, y, šoprstálek, lka, m. = kdo se
šoprstá. ČT. Tkč.

Šoprstati se = drobným, šouravým
krokem běhati. ČT. Tkč.

Šoprtati se = soprstati se (dod.). U Žin-
kov. Fč.

Šor, u, m. = řada šindelů na střeše.
U Místka. Škd. Vz Šár.

Šoráň, ě, f. = ryba, Rothaugel. U Kro-
něř. Rgl.

Šoránek, nku, m. = šoraň. Mor. Mtc.
XVI. 93.

Šorc = drátěná zástěra k ochraně lůna.
Wtr. Obr. 288.

Šorčík, a, m. = rozpustilé dítě. U Ne-
poměřic. Rč.

Šorejs, a, m. = rorýs u Mnich. Hrad.
Šír. Pt.

Šorka, y, f. = šerka. Neud.

Šormejk, u, m. = kovářské náčiní (cizí
slovo). Wtr. Obr. 588.

Šorog, u, m. = houf. Slov. Němc. VII.
283.

2. Šos. Schossgeld. Št Kn. š. 158. 19.
Městské šosy. Arch. VIII. 616., 532. a j.
tam. Má dům v městě pod šos. Výb. II.
1218. Aby velikými šosy nebyli obtíženi.
Št. N. 90. 23.

Šosáctví, n., Kleinbürgerlichkeit, f. Dch.

Šosáctvo, a, n. = Kleinbürgerlichkeit;
šosáci. Vlč.

Šosatý kabát, Schossrock, m. Vz Šos, 1.

Šosovní plat se nepromlčuje. Cor. jur.
IV. 3. 2. 446.

Šostka, y, f. = lopatka na vsazování
vdolků do peci. U Palonína. Brt. Cf. Ožeh.

Šošniti se s něčím = zdlouhavě pra-
covati něco, párati se s něčím. Mor. Neor.

Šošovina, y, f., Linsenstroh, n. Bern.

Šošoviščo, a, n. = sošoviště, Linsenacker,
m. Slov. Rr. Sb., Bern.

Šošŕnati = cicourem téci, zvl. čurati.
Vsacky. Vck., Brt. D. Cf. Šobŕňať.

Šotek = domácí duch, který hospodáři
bohactví opatřuje, ale za to si vezme jeho
duši. Objevuje se nejčastěji v podobě ma-
lého kuřátka. Poskakuje-li š. po kamnech
anebo v troubě hřmotí, ohlašuje požár. Š.
prý bydlí nejraději v studánkách, nebo
sedá pod planou hruškou. Kdo chce š-ka
přivolati, vyleze v noci na komín a zasadí
do každého rohu kořínek svatojanského
pasu (rostliny). Na veliký pátek nemá š.
žádné moci; proto se poklady, jež hlídá,
v ten den otvírají, by dobrým lidem pro-
spěly. Us. Kšť. Cf. Zbrt. 194., Sbtk. Rostl.
159., Mus. 1853., 468., Mách. 104., 98. —
Š. tku, m. = vejce zapáchlé. Us. Rgl.

Šotiš, e, m. = čes. tanec národní. Bačk.

— Š., vz Sotyš.

Šotola, y, f. = čepice. U Čechtína. Olv.

Šotolina, šotulina, y, f, kleinkörniger
Schotter. Rk.

Šotrcati = sem tam běhati (o saních.
Vz Šlejdrovati). Mor. Vck.

Šotŕňať = hrabati, ubírati se, pracně
jíti. Š-ňáł od zbobošeného lidu dál na
horní konec. Mor. Brt. D. 346., 158., Bkř.

Šotulina, vz Sotolina.

Šoubka, oprav v: šoupka. Cf. Šoupák.

Šoudra, y, f. = šoldra. Vz Šolda. Sb.
sl. ps. I. 179.

Šoudrlice, e, f. = ucouraná ženská;
ženská, která sebou stále vrtí. U Třebonína.

Šouf, u, m. = skála v Semilsku. Mzr. 96.

Šoufek, fku, m., vz Šouf. — Š. = český
tanec národní. Bačk.

Šouha, y, m. = šmouha. Mor. Rk.

Šoukal = šoukala. Lpř.

Šoukati = pozadu choditi. Vz Šukaňa.

— Š. = šukati, šoupati. Š. boby do důlku.
Šoulačka, y, f. = stopa. Honba po

š-kách. Brm. I. 3. 140.

Šoulati. Pokrytci svými myšlénkami
s-lají se po nebi. Dik. Předml. — Š. = bür-
schen. Sl. les.

Šoumati, stupňované šuměti. Č. Rž.
LXXVI. Za nimi šumal ospale vánek u vy-
sokém žitě. Šml. Ranní vítr šoumal mužům
nad hlavami. Jrsk.

Šoupačka = valčík, šoupaná. U Král.
Hrad. Kšť.

Šoupadlový = šoupátkový. Š. komora.
Zpr. arch.

Šoupák, u, m., Schubriegel, m. S. ve
troubě kamen, Dch., zavírací vodovodu.
Stat. př. kn. 1877. 104. — Š. = čes. tanec
národní. Bačk.