864

Špás. Milovala sem malučko špásem. Brt.
N. p. I. 186.

Špásovka, y, f. = spodní sukně (žertem).
U Kr. Hrad. Kšť.

Špata. Mkl. Etym. 342. a. Š. = a) co
špatí; b) věc nebo osoba špatná. Brt. D.
— Š. Jak. Cf. Jir. Ruk. II. 259. — S. Jan
Běl., 1654. Jg. H. 1. 635., Jir. Ruk. II. 259.

Špatiti co čím. On luharstvím svoje
méno špatí. Laš. Tč. — Blý., Pal. Rdh. I.
204., Mkl, Etym. 342. a. Také: plísniti, po-
mlouvati. Brt. D. 275.

Špatavý, vz Spatavý (dod.).

Špatnotvárný, schlechtgebildet. Š. vo-
laty lid. Koll. IV. 124.

Špatný. Mkl. Etym. 342. a. Synonyma:
zlý, špatný. Vz Mus. 1845. 547. Za nejšpat-
nějšího, anobrž za nic od Boha bude po-
ložen ; Pro dosti š. příčinu čeledína z domu
vybyl. BR. II. 20. a., 83. b. Vždyť jsem
nic š-ho neřekl. Hnšk. Kdo jednou š., vždy
š. a nectný. Mus. 1884. 92. — nač. Zrno
horčičné jest na pohledění špatné. BR. II.
60. a. — Š. Frant., † 9/6 1883. Cf. Tf. Mtc.
298., Šb. Dj. ř. 294, Ukaz. III., Rk. Sl., S. N.

Špatúch, a, m. = nadávka. Slov. Rr
MBš. Cf. Špatúcný.

Špatý = hubený. Š. ovce. Mor. Brt.

Špecati = špetiti. Koll. Zp. I. 90.

Špecial, a, m. Jsou š-vé = důvěrní
přátelé. Us. Rgl.

Špeh. Mkl. Etym. 317. a. Loď pro š. zadu
zůstala. Výb. II. 1495.

Špehoun, špehár (Dbš. Sl. pov. II. 86.),
špehýř, špehéř (Arn. 1098.). Vz Zizák, Mkl.
Etym. 317. a.

Špehovati. Ol. Jos. 14. 11., Mkl. Etym.
317. a. — koho odkud: Z úkrytu. Pdl.

Špehýl, u, m. = vyhlídka v okně.
U Kdýně. Rgl.

Špehýř, vz Špehoun.

Špejavý. Soli š-vú chuť na jazyku dá-
vajú. Slov. Hdž. Čít. 207.

Špejchárek, rku, m. = půda stavení.
Na Žďársku. NZ. I. 69.

Špejchati, špejchnouti = strkati, šťou-
chati. Mor. Rgl.

Špejl. Cf. Kolek (dod.), Špajdl, Špajdlík,
Špandle, Špička. — Hádanka: Vaří se to,
peče se to, nejí se to. Brt.

Špejný. A proto Sloven cítí š-ný za
tebou žial. Slov. Orl. III. 135. — Syt. Táb.
316.

Špek. Má košili jak š. (umazanou). Us.
Holk.

Špekový. Š. leštidlo, Us., hruška. Brt.

Špelenec, nce, m. = pohlavek. Mor. Rgl.

Špěnák, u, m. = poutko, řemínek, který
se sokolu k obnožkám připíná. NA. IV.
114.

Špeňár, vz Hřebík (dod.).

Špendlice, e, f. = špendlíková panna,
s kterou si děvčata hrají. U Kdýně. Rgl.

Špendlík. Š-ky někoho píchati (dopalo-
vati, dobírati si). Šml. Podává-li nebo půj-
čuje-li se někomu š., má se beroucí ho
smáti a jej vrátiti, aby se láska obou ne-
rozpíchala. Us. Vck. — Š. = osten trní,
jehla lesního stromu. Us. Rgl.

Špendlíkový. Nemá při tom škody ani
za š-vou hlavičku, ani co obnáší š. hlavička.
Us. Hnšk.

Špeněk, ňku, m. = omlád švestkový.
Mor. Brt. D. 275.

Špenzr, u, na., vz Špenzl. Brt.

Špercum. Hercum, špercum, starý dívke
na kopeta ševcům (prodáme). Brt. N. p. I.
311.

Šperčok (u Místka), šperčák, u, m. =
špižírna z proutí upletená na uzené maso,
slaninu, sádlo. Mor. Brt.

Šperechta. V z Ott. III. 809., Perchta.

Špergl, a, m. = poštolka. Šír. Pt.

Šperk. Mkl. Etym. 342. a., Vlšk. 185,
278., Tk VIII. 496.

Šperka = slanina. Mor. Brt.

Šperkovnosť, i, f., Schmuck. Š. hrobu-
Ndr. Anthr. I. 21.

Šperkový, vz Šperkovný. Š. krabička.
NA. I. 27.

Šperloch. Tenticulum oprav v: tendicu-
lum. 15. stol. Cf. Výb. II. 1014., 1121.,
Let. 221.

Špeta. Semeno prodává se na špetky.
Us. Pdl. Š. soli. Us. Hdk. Nemám soli ani
š-ku. Us. Zdraví na špetky, nemoc na hrsti.
Dch.

Špety. Jíti na š. (hra). Vz Hrábě, Pa-
zúrek.

Špic v kole: Hádanka: 1. Dvanáct bratří
jeden při druhém a žádný na kraji. 2. Leží
dvanáct panen na jedné posteli a žádná
není na kraji. Brt. — Š. = bidlo prvního
roku u jelena. Brm. I. 3. 102. Vz Špičák, 1.

— Š., canis domesticus pomeranus, Spitz,
m. Brm. I. 667.

Špice, vz Špic.

Špiclatý, spitzentragend. Š. list. Nz.

Špicovadlo, a, n., Spitzmaschine. Šp.

Špicovati = špicí dobývati. Š. písek ze
skály. Zpr. arch. VIII. 113. — Š., z něm. =
nastrkovqti. Š. uši. Us. Kšť. Š. na něco.
Rgl. — Š. = špičatiti. Rgl.

Špicový nebozez (jímž díry v loukoti
na špice vrtají). Slez. Šd.

1. Špičák, a, m. = daňče rok staré bez
lopat. Brm. I. 3. 139. Š-kovi scházejí růže
(jelenu). Ib. 104. — Š. brouk, corymbetes.
Cf. Brm. IV. 120., Kk. Br. 214. Š., parado-
xides bohemicus. Frč. G. 60. — Š. = holub.
Mor. Brt.

2. Špičák ve mlýně. Vz KP. V. 633. —
Š. = kohoutek se špičkou, Spitzhahn, m. Šp.

— Š. = hrnec na máslo (máslák). Vchř.

Špičákový = klový. Š. zub, dens caninus.
Špičatina, y, f. = věc špičatá. Pl. I. 37.
Špičatozrnný špenát. Dlj. 23.