867

Šprtavec, vce, m. Vz Šprtala (dod.).

Šprtka, y, f., der mit dem Mittelfinger
und dem Daumen gemachte Schnalz. Sšk.

Špruček = vodní žížala téměř vždy v ko-
lečko skroucená. Mor. Brt.

Špruhla = špruha. Val. Vck.

Špruchla, y, f. = šprušel. Val. Brt. P.
275.

Šprýma, y, f. = jm. kraví. Kld. I. 16.

Šprýmař, e, m. = šprýméř. Dk., Rk.

Šprymovati o čem. Mus. 1880. 246.

Šprýňať = sebou mrskati. Ryba š-la.
Val. Slavč. 88.

Šprysl. Cf. šprsel, šprušel, zpruží, šče-
pel, štěbel, šteřín, stupka.

Špuláň, ě, m. = pulec. Vz toto v dod.
Val. Vck., Brt.

Špúlati se s kým kde. Špúlal se se
synem svým při dvoře strýce svého. Ddk.
II. 279. — se jak. Na trepkách se špúlají.
Krnd. 45.

Špulka, y, f. = kotouč, na němž navi-
nuty jsou niti, Spule. Rgl.

Špuněk = nečistota atd. Všecky špuňky
na hambalky, až se vdám, tož vás zavolám
(strojna za svobodna, vdaná cundra). Brt.

Špunigl, a, m. = malý chlapec. Val. Vck.

Špuniti se = šklebiti se. Mor. Bkř.

Špunk = chlump. Mor. Brt. D. 218.

Špuňkař, e, m. = kdo přede špuňky.
ČT. Tkč.

Špuňkový. Š. kolovrat. Š. Třebová =
Česká T. Tkč.

Špunt = díra, okno. Nejvýše ve šneku
přišlo se k špuntu (čili okénku okrouhlému).
Sdl. Hr. VI. 25. — Š. Mlynář běhával ze
sýpek na vandroky a z vandroků ke špun-
tům blátem zanešeným na potok. Wtr. Obr.
z Rakov. I. 2.

Špuntař, e, m. Matr. opav. 1601. (Zkl.).

Špuntík, demin. slova špunt. Bern.

Špuntíkový, Spund-, Zapfen-. Bern.

Špuntovačka = znamenačka, Markier-
hammer, m. Hrbk.

Špurce, e, f. Ta má š. už nestojí za nic.
Mám svou starou š-ci na půdě. To jsou
jeho špurce. Š. = nábytek, domácí nářadí,
z lat. spurcitia = špína; z významu toho
snadno vyplývá ,haraburdí´ o nábytku. Prk.
Cf. Špurec, Šťákloví (dod.).

Špurloty = věci tkadlcovské. Mtc. 1882.
159.

Špust, u, m. Kebys len toľko ve š.
sveta netáral, ins Blaue hineinreden. Slov.
Rr. Sb.

Šraffa, y, f. Stč. Zem. 466. Š-fy = čáry,
jimiž na mappě sklon půdy se naznačuje;
protrhanými š-mi naznačují se bahna a mo-
čály. Jir. Cf. Šraffování (dod.). Naznačil
členitosť těch končin zběžnými šrafy. Mus.
1887. 500.

Šraffování, n. = čárkování, jímž na
mappě sklon půdy se naznačuje, Jir., jímž

se vyznačuje délka, směr i sklon svahu,
Schraffirung, f. Stč. Zem. 466.

Šraffovaný, schraffirt. Š. nákres. Mus.
1887. 500.

Šraffovati, z ital. sgraffiare, čárkovati,
schraffiren. NA. V. 111. Vz Šraffování (dod.).

Šrák, u, m. = kšanda. Val. Slavč. 50.

Šrám = jizva Vlč., Koll. Zp. II. 380.,
BR. II. 384. b , Št. Kn. š. 234. 29. Vojna
bez šrámu není. Jrsk. Tato masť š-my po
krticích zarovnává. Rhaz. II. 15. — Š. =
jarok, kterým baňské vody odtékajú. Slov.
Rr. Sb. — Š. Pavel. 1613. Jg. H. 1. 636.,
Jir. Ruk. II. 259.

Šramačka, y, f., Schramhaue, f. Hrbk.

Šramanina, y, f., Ausschram, m., v horn.,
výbrazdky. Hrbk.

Šrámek Jan Jar. Šb. Dj. ř. 295., Rk.
Sl. — Š., mku, m. = tyč, lať (k plotu atd.).
Či šrámka? Slov. Zátur.

Šrámko, a, m. — Š. Pavel, 1743., kněz.
Jg. H. 1. 636.

Šrámková, é, f. - Š. Josef. 1846. Jg.
H. 1. 636.

Šramolka, y, f. = louka u St. Přerova.
Tkč.

Šrámovka = brázdidlo, Schrämvorrich-
tung. Hrbk.

Šraněk. V š-cích se honili. Let. 454. Na
náměstí v š-cích kolbu a honbu strojili.
Bart. 17. Z š-kóv jej vyvedechu; V š-ky
běže, se bráše; Z š-kuov vyjel. Výb. II. 44.

Šrank = dřevo, strom. Nese z lesa š.
U Kdýně. Rgl.

Šrek = kláda na zadním konci voru,
která se rychle kolmo ke dnu spouští a
tak vor zaráží. Sbtk.

Šrekař, e, m. = poslední vor, das letzte
Floss. Cf. předcház. Sl. les., Špd.

Šrekárník, a, m. = plavec, der dritte
Flösser. Sl. les.

Šromotnice, e, f. = která dělá šromot.
Mor. Šd.

Šrot zrnový, krupicový, pšeniční. Vz
KP. V. 619., 664.

Šrôtať = rozdávati hráčům prsten při
hře na prsten. Včka. I. 63.

Šrotování, n. Š. sladu. Zpr. arch. Š. ve
mlýně = nenáhlé drcení zrna. Cf. KP. V.
619.

Šrotovina, y, f. = šrot. Bern.

Šrotovna, y, f = šrotýrna. Rk.

Šrotový. Š. mouka (= nejjemnější čásť
krupice); chléb či Grahamův, stolice, válec
ve mlýně. Cf. KP. V. 619., 734., 633.

Šrotýř = líhář atd. Let. 392.

Šroub. Cf. Mkl. Etym. 342. a., Schdl. I.
50., Matka, Otočka, Vřeteno, Závit, Včř. I.
20. Š. s čtyřhrannou hlavou do dřeva, do
kamene, do zdi, dutý (matka), flaušový,
jednoduchý, levý, mostový, na líh (jímž se
uzavírá otvor, kudy se vstřikuje líh do
plynovodu, Spiritus-), naplňovací, nárazný,
negativní (matice šroubová), plný podávací,