869

denica). Rr. Sb. Nikomu není tak š. hodina,
aby někomu nešťastná nebyla. Km. Š. jako
v lůně ráje. Brodz. Š. jako deváté tele od
prvničky (žert. = nešťastný) U N. Bydž.
Kšť. Nižádného, dokudž živ jest, nenazývej
šťastným. Výb. II. 930. Š-nému umírá ne-
přítel a nešťastnému přítel. Hkš. Š-ní na
koních skáčí a nešťastný pěšky se vláčí;
Š-sten jsa se nevypínej, ale na Boha vzpo-
mínej. Us. Bž. — na čem. Š. na těle i na
duši. Výb. I. 972

2. Šťastný. Sv. Š. ctěn, aby zboží při-
bývalo. Št. Kn. š. 109. Uložen byl půst
k sv. Š-mu. Let. 442.

3. Šťastný, os. jm Arch. VIII. 24. -
Š. K. 1843. Jg. H. 1.636 —Š. Vlad., Bačk.
Př. 19., 40. —Š. Jan, nar. 1824., řed. čes.
real. škol v Praze. Vz Rk. Sl.

Šťať = scáti. Slov. Loos

Šťáva. Mkl. Etym. 342. b. Š. buněčná.
Rosc. 19 , 24. Š. ovocné. Vz KP. V. 599.
nn., S. N. XI. 411 , Slov. zdrav. 363. Š. ža-
ludková. Slov. zdrav. 364, Rm. II 421.
Sváření šťavou, vz Sváření. Nehledaj ve
šťávě loje. Smil. — Š., y, m , os. jm Š.
Jos. Mat, farář † 1757. Jir. Rak. II. 260.

Šťavan, u. m., kleesaures Salz. Ssk.

Šťavel. Mkl. Etym. 342. b., Dlj. 49, Mllr.
75., Rosc. 152.

Šťavelan, u, m. SP. II. 126.

Šťavelový. š. kyselina. Rm. I. 495., Mj.
47., Slov. zdrav. 363.

Šťavica, e. f. = kyselá voda, kyselka,
Sauerbrunn. Slov. Němc. IV. 388., Rb., Let.
Mt. sl. VI II. 13., Zátur., Pokr. Pot. II.
201. — Š. = medokyš. Ssk.

Šťaviti se = smáti se. V Plzeň. Vor.

Šťavka, vz Ščavka (dod.).

Šťávnatěti, saftig werden. Hg. 198.

Štávnice. Baňská Bystřice je měděnými,
Š. stříbrnými a Kremnice zlatými zdmi
ohraděna. Slov. Mus. 1889. 365.

Štávnička, y, f, = fajka v Štiavnici
zhotovená, Schemnitzer Pfeife. Rr. Sb.

Šťávník, u, m., u dýmky, Wassersack,
m. U Krastova. Brnt. — Š., a, m , epuraea,
brouk. Vz Kk. Br. 140.

Šťávomil, a, m., soronia, brouk. Kk. Br.
141.

-ště, vz: -šče.

Štěbel. Vz Mkl. Elym. 320. a., Ščebel.

Štěbet. Vod., Ezp. 990.

Štěbetadlo, a, n. = štěbetal, a, m. Lpř.

Štebetanina, y, f, das Geschwätze. Orl.
III 39.

Štěbetati. Mkl. Etym. 344. b., Šrc. 109.
Štěbecí čejky, Aesop., ženy. R. zv.

Štěbetný jazyk každému škodí. Výb. II.
515. Š. ústa. Koll. IV. 139.

Štěble, ete, n. = malá rybka. Las. Wrch.

Štěbračky, pl., f = střevíce doma no-
sené, Hausschuhe Val. Vck.

Štěbřenka, y, f. = šibřinky ? Pověrečné
š. Wtr. exc.

Štědře slibovati, jazykem k Bohu se při-
znávati. BR. II. 15, 33. Š. mluviti. Bart.
215.

Štědřec. Phľd. VIII. 226.

Štědroň, ě, m., os. jm. VSlz. III. 103.

Štědrosť. Št. Kn. š. 40. Pro š. nezahyň,
také smiera dóstojna cti všaké. Výb. I. 917.

Štědrovečerka, y, f. = štědrovka. U Kr.
Hrad. Kšť.

Štědrovečerní večeře, Brt., polívka
(z hrachu, z hřibů, zemáků, švestek a hru-
šek). Val. Vck. Š. dary, vz Zbrt. 284.,
kouzla. Ib. 256.—260., 263.

Štědrovna, y f = Ceres. Hš. Št. 71.
Štědrý. Mkl. Etym. 298., Mkl. aL. 11.
Š. (mezi marnotratným a skúpým) prostředek
drží. Hus. II. 300. Š. dárce Bůh miluje. Us.
Hkš. Š. vždycky s chutí dá, třeba sám jen
málo má. Sb. uč. — Toho dne rodičové
rozličné věci dítkám kladou času nočního
pod titulem Krista Pána. Zbrt. exc. Leží-li
o š. večeru sníh na stromech, bude hodně
ovoce. Možno-li o š. večeru orati, zdaří se
jarní žito i pšenice. Hrš. O š. večeru se říká:
Jezte hodně hrách bohatej, děti, abyste
měli peněz jako smetí. V Krkonš. Kšť.
Postí-li se děvče toho dne a večer si lehne
k plotu a třesouc jím praví-li: Plote, plote,
třasu ťa, pověz mi, vdám-li sa, — řekne
jí, kdy se vdá; Nejí-li kdo na š. den, uvidí
zlatou krokvu. Val. Vck. Na š. den hází
se drůbeži zrno z věnce dožinkového. Brt.
L. N. II. 31. Kde se na š. den brzy večeří
a časně rozsvítí, tam bude brzy pohřeb.
Us. Kšť. Když se na š. den dělí ovoce, kdo
dostane vrhem (lichem), do roka zemře.
Obz. 1889. 20. O š. večeru cf.: Brt. L. N.
206. (š. v. na mor. Val.), Obzor (v Brně)
1883. 131. (š. v. v Podluží), Zbrt. 254.,
256.—260 , 263., Osv. 1884. 149 nn. (u mor.
Kopaničářů), Jg. H. 1. 750., Hrb. Obr. 195.
nn. (š. v. v Podluží), Mus. 1888. 355., 1889.
367., Badnjak (dod.)., Mtc. XV. 226. (Vck.),
Nadvýšiti (dod.), Světoz. 1873., 615., 1874.
67., 90., NZ. I. 294, 399. 498. — z čeho.
Z svého š. býti. Hr. rk. 327., Alx. — komu.
(Sv. Prokop) byl ščedr hostem i pústen-
níkóm. Hr. rk. 45. — ke komu: k přá-
telům. Výb. I. 917. — čím. Vesna štědrá
událostmi. Kká. Td. 314., Dch. — v čem:
v citech. Šml. I. 56. — Š. = potok, teče
do Běly. Vz Ott. VI. 49.

Štefan Krist., řed. dívčí školy v Král.
Hrad., nar. 1820. Tf. H. 1. 147., Šb. Dj. ř.
295, Pyp. K. I. 306, Jg. H. 1. 636. —
Š. Václ. Teplický (Stefanides), arciděkan
1620. Vz Mus. 1886. 653., 1884. 306., Jir.
Rk. II. 262. — Š. Ondř. Vz Šb. Dj. ř. 295.,
Pyp. K. II. 358.

Štefani. Vz Bačk. Písm. I. 49., 170.
Štefek, fka, m. = Štěpán.
Šteffal. Mus. 1886. 639.
Šteffek Tob. z Koloděj, 1594. Jg. H. 1.
636., Jir. Ruk. II. 260.
Štefka, y, f. polož před Šteflík.
Štefko, a, m. = Štěpán. Hdž. Šlb. 27.