Předchozí (868)  Strana:869  Další (870) |
|
|||
869
|
|||
|
|||
denica). Rr. Sb. Nikomu není tak š. hodina,
aby někomu nešťastná nebyla. Km. Š. jako v lůně ráje. Brodz. Š. jako deváté tele od prvničky (žert. = nešťastný) U N. Bydž. Kšť. Nižádného, dokudž živ jest, nenazývej šťastným. Výb. II. 930. Š-nému umírá ne- přítel a nešťastnému přítel. Hkš. Š-ní na koních skáčí a nešťastný pěšky se vláčí; Š-sten jsa se nevypínej, ale na Boha vzpo- mínej. Us. Bž. — na čem. Š. na těle i na duši. Výb. I. 972 2. Šťastný. Sv. Š. ctěn, aby zboží při-
bývalo. Št. Kn. š. 109. Uložen byl půst k sv. Š-mu. Let. 442. 3. Šťastný, os. jm Arch. VIII. 24. -
Š. K. 1843. Jg. H. 1.636 —Š. Vlad., Bačk. Př. 19., 40. —Š. Jan, nar. 1824., řed. čes. real. škol v Praze. Vz Rk. Sl. Šťať = scáti. Slov. Loos
Šťáva. Mkl. Etym. 342. b. Š. buněčná.
Rosc. 19 , 24. Š. ovocné. Vz KP. V. 599. nn., S. N. XI. 411 , Slov. zdrav. 363. Š. ža- ludková. Slov. zdrav. 364, Rm. II 421. Sváření šťavou, vz Sváření. Nehledaj ve šťávě loje. Smil. — Š., y, m , os. jm Š. Jos. Mat, farář † 1757. Jir. Rak. II. 260. Šťavan, u. m., kleesaures Salz. Ssk.
Šťavel. Mkl. Etym. 342. b., Dlj. 49, Mllr.
75., Rosc. 152. Šťavelan, u, m. SP. II. 126.
Šťavelový. š. kyselina. Rm. I. 495., Mj.
47., Slov. zdrav. 363. Šťavica, e. f. = kyselá voda, kyselka,
Sauerbrunn. Slov. Němc. IV. 388., Rb., Let. Mt. sl. VI II. 13., Zátur., Pokr. Pot. II. 201. — Š. = medokyš. Ssk. Šťaviti se = smáti se. V Plzeň. Vor.
Šťavka, vz Ščavka (dod.).
Šťávnatěti, saftig werden. Hg. 198.
Štávnice. Baňská Bystřice je měděnými,
Š. stříbrnými a Kremnice zlatými zdmi ohraděna. Slov. Mus. 1889. 365. Štávnička, y, f, = fajka v Štiavnici
zhotovená, Schemnitzer Pfeife. Rr. Sb. Šťávník, u, m., u dýmky, Wassersack,
m. U Krastova. Brnt. — Š., a, m , epuraea, brouk. Vz Kk. Br. 140. Šťávomil, a, m., soronia, brouk. Kk. Br.
141. -ště, vz: -šče.
Štěbel. Vz Mkl. Elym. 320. a., Ščebel.
Štěbet. Vod., Ezp. 990.
Štěbetadlo, a, n. = štěbetal, a, m. Lpř.
Štebetanina, y, f, das Geschwätze. Orl.
III 39. Štěbetati. Mkl. Etym. 344. b., Šrc. 109.
Štěbecí čejky, Aesop., ženy. R. zv. Štěbetný jazyk každému škodí. Výb. II.
515. Š. ústa. Koll. IV. 139. Štěble, ete, n. = malá rybka. Las. Wrch.
Štěbračky, pl., f = střevíce doma no-
sené, Hausschuhe Val. Vck. Štěbřenka, y, f. = šibřinky ? Pověrečné
š. Wtr. exc. |
Štědře slibovati, jazykem k Bohu se při-
znávati. BR. II. 15, 33. Š. mluviti. Bart. 215. Štědřec. Phľd. VIII. 226.
Štědroň, ě, m., os. jm. VSlz. III. 103.
Štědrosť. Št. Kn. š. 40. Pro š. nezahyň,
také smiera dóstojna cti všaké. Výb. I. 917. Štědrovečerka, y, f. = štědrovka. U Kr.
Hrad. Kšť. Štědrovečerní večeře, Brt., polívka
(z hrachu, z hřibů, zemáků, švestek a hru- šek). Val. Vck. Š. dary, vz Zbrt. 284., kouzla. Ib. 256.—260., 263. Štědrovna, y f = Ceres. Hš. Št. 71.
Štědrý. Mkl. Etym. 298., Mkl. aL. 11. Š. (mezi marnotratným a skúpým) prostředek drží. Hus. II. 300. Š. dárce Bůh miluje. Us. Hkš. Š. vždycky s chutí dá, třeba sám jen málo má. Sb. uč. — Toho dne rodičové rozličné věci dítkám kladou času nočního pod titulem Krista Pána. Zbrt. exc. Leží-li o š. večeru sníh na stromech, bude hodně ovoce. Možno-li o š. večeru orati, zdaří se jarní žito i pšenice. Hrš. O š. večeru se říká: Jezte hodně hrách bohatej, děti, abyste měli peněz jako smetí. V Krkonš. Kšť. Postí-li se děvče toho dne a večer si lehne k plotu a třesouc jím praví-li: Plote, plote, třasu ťa, pověz mi, vdám-li sa, — řekne jí, kdy se vdá; Nejí-li kdo na š. den, uvidí zlatou krokvu. Val. Vck. Na š. den hází se drůbeži zrno z věnce dožinkového. Brt. L. N. II. 31. Kde se na š. den brzy večeří a časně rozsvítí, tam bude brzy pohřeb. Us. Kšť. Když se na š. den dělí ovoce, kdo dostane vrhem (lichem), do roka zemře. Obz. 1889. 20. O š. večeru cf.: Brt. L. N. 206. (š. v. na mor. Val.), Obzor (v Brně) 1883. 131. (š. v. v Podluží), Zbrt. 254., 256.—260 , 263., Osv. 1884. 149 nn. (u mor. Kopaničářů), Jg. H. 1. 750., Hrb. Obr. 195. nn. (š. v. v Podluží), Mus. 1888. 355., 1889. 367., Badnjak (dod.)., Mtc. XV. 226. (Vck.), Nadvýšiti (dod.), Světoz. 1873., 615., 1874. 67., 90., NZ. I. 294, 399. 498. — z čeho. Z svého š. býti. Hr. rk. 327., Alx. — komu. (Sv. Prokop) byl ščedr hostem i pústen- níkóm. Hr. rk. 45. — ke komu: k přá- telům. Výb. I. 917. — čím. Vesna štědrá událostmi. Kká. Td. 314., Dch. — v čem: v citech. Šml. I. 56. — Š. = potok, teče do Běly. Vz Ott. VI. 49. Štefan Krist., řed. dívčí školy v Král.
Hrad., nar. 1820. Tf. H. 1. 147., Šb. Dj. ř. 295, Pyp. K. I. 306, Jg. H. 1. 636. — Š. Václ. Teplický (Stefanides), arciděkan 1620. Vz Mus. 1886. 653., 1884. 306., Jir. Rk. II. 262. — Š. Ondř. Vz Šb. Dj. ř. 295., Pyp. K. II. 358. Štefani. Vz Bačk. Písm. I. 49., 170.
Štefek, fka, m. = Štěpán. Šteffal. Mus. 1886. 639. Šteffek Tob. z Koloděj, 1594. Jg. H. 1. 636., Jir. Ruk. II. 260. Štefka, y, f. polož před Šteflík. Štefko, a, m. = Štěpán. Hdž. Šlb. 27. |
||
|
|||
Předchozí (868)  Strana:869  Další (870) |