872

stálé: Koho š. hladí, toho rádo zradí; Kam
se š. kloní, tam i láska lidská; Ke komu
š. jde, dobře se mu vede; Čím větší š.,
tím méně mu věř; Š. a neštěstí sousedy
sobě jsou. Bž. cxc. Kdo se za š-ím honí,
tomu utíká. Us. Cf. Neštěstí.

Štěstlivý. Š. novina. Koll. Zp II. 447.

Štěť = vochlice na len, hachle, česadlo.
Slez. Šd. Slov. Phl'd. XI. 535. Obilie zišlo
ako š. (hustě). Slov. Zátur.

Štětconoš, motýl. Ct. Kk. Mot. 144 nn..
Brm. IV. 419., Šír.

Štětec smývací, natěrací, štětinový, pa-
řížský, lyonský, k patronování Us.

Štětina = silný vlas. Ten má š-ny. Us.
Brnt. — Š. bílá (nemoc vepřového dobytka).
J. Beránek. — Š. = chytrák. To je š.!
U Kdýně. Rgl. — Š., os jm. 1515. Š. Mik.
1510. Jg. H. 1. 637., Jir. Ruk. II. 265. —
Š. Augustin Jos., prof. theol. Jg. H. 1. 637.

Štětináč, dasytes, brouk. Kk. Br. 232.

Štětinorožec, žce, m., loricera, Renn-
läufer, m., brouk. Kk. Br. 32.

Štětiště, ě, n. = násadka štětcová, Pin-
selstiel, m. Sl. les.

Štětka. Cf. Mkl. aL. 289. Š. pokrývač-
ská, Ziegeldeckerpinsel Pdl. — Hádanka :

V horách to roste, na poli se to pase, po
stěnách to běhá a nohou to nemá. Brt. —
Na Š-kách = jm. polí v Studené. Vlchř.—
Š. (Litněnský), dr. lékař. Jg. H. 1. 637.,
771. — Š.Josef, 1808 -1878., dr. lékař Vz
Rk. Sl.

Štětkárna, y, f, Bürstenfabrik, f. Rk.

Štětkovec. Brm. IV. 2. 76., 81., 82.

Štětkový, Pinsel-. Š. čisticí stroj. KP.
V. 184.

Štětový. Š. stěny skládají se z fošen
spojených převázkami. Zpr. arch. XI. seš.
2. 16. Cf. Štět.

Šteydl z Greifenwehru Václ., dr., kněz
1718. Jir. Ruk. II. 260., Šb. Dj. ř. 295,
Mtc. 1891. 311.

Šteyer Mat. Václ, jesuita, prof., Missio-
nář, 1630. —1692. Jg. H. 1. 637., Šb. Dj. ř.
295., Jir. Ruk. II. 265., Srb. 57.

Štězky, pl., f. = drobty z těsta v mléku
svařené. U St. Jič. Vhl.

Štibalky, sandalium. B. mik. Mark. 6. 8.

Štíble, ete, n. = punčocha bez chodidla,

kterou si ženské o žních na ruce navlékají.

V Plzeň. Brtv.

Štibrati otavu = okusovati. Vz Břitva
(2. dod.).

Štiburda, y, m. = potřeštěnec, Schuss-
beutel. Vondrák.

Šliclíček, čku, šticlík, u, m., vz Štucel.
Črn. Zuz. 95.

Štidla. Mkl. Etym. 343 b.
Štidlák pták. Cf. Brm. II. 2. 655.
Štídro Na štídro, na čtítrop = na šti-
trobu. U Klat. a Domažl. Nár. listy.

Štiepky, pl. = křížalky. Slov. ZObz.
XXI. 285

Štift, u, m. = kadetní škola. — Š. =
hlavní pražská nemocnice, bylť to od r. 1700.
až 1793 ústav šlechtičen u sv. Andělů (Stift).
Vz Štyft.

Štifták, a, m. = chovanec štiftu. Us. Rjšk.

Štiftéř, e, m., Stifter. Š. kláštera. Arch.

IX. 377. a j. tam.

Štigl, u, m. = sklonnosť. Slov. Bern.

Štíhle, ete, n. = house. Na Hané. Wrch.

Štíhlenka, y, f., berytus, ploštice zemní.
Ott. 111. 880., Brm. IV. 617.

Štíhloboký. Š. dívka, jinoch, Čch., jedle.
Ptů.

Štíhlonohý, schlankfüssig. Lpř.

Štika. Mkl. Etym. 343. b., Rk. Sl. Š.
pokutou hozena do řeky. Vz Č. Kn. s. 348.
Svět je veliký rybník, mužští jsou kapři a
ženy štiky; kdyby štiky kaprů neprohá-
něly, byla by hniloba. Šml. Žid v osadě a
š. v rybníce to jedno. Kmk. Koupá-li se
kdo a naplije li do vody, uštípne ho š. Val.
Vck. To je š. do rybníka (to je ten pravý)!
Us. Rgl. — Š. = žalář. V zloděj. řeči.

Štikati. Mkl. Etym. 300., 334. b.

Štikov u N. Paky. Štikovští o muzikách
rádi se perou a jak se modlívají? Vz Sbtk.
Krat. h. 114.

Štikovitý, hechtartig. Š ryby. Brm. III.
3. 262.

Štikovna, y, f., Hechtenteich, m. Rk.

Štikozubec, bce, m., merlucius, ryba.
Brm. III. 3. 193.

Štilek, lku, m., brola, zastr. Veleš.

Štilfrid a Bruncvík. Vz Vlčk. 45.

Štilipák, a, m. = vrabec. Us. Kšť.

Štínka kobylí = houba podobná žampionu;
měkké, špatné jádro v oříšku. U Kdýně. Rgl.

Štinkati = plakati. U Kdýně. Rgl.

Štiník, u, m., vz Scaník. Wrch.

Štiny, vz Ščiny.

Štipálek, m., pedallus, zastr. Veleš.

Štípanec = štípnutí.

Štípati koho. Začalo mě š. (v životě,
boleti). Us. Fč. Neštip lva. Výb. I. 634. —
čím. Já (holub) nosem (zobákem) štípi.
Rd. zv. 154.

Štipec. Mkl. aL. 289. Nemám soli ani š.
Us. Nemám toho, ani co by do štipce po-
bral. Hnšk.

Štípení. Když takové š. v lidech učinil.
Bart. 159.

Štipetka, y, f. = štipec. Laš. Tč.

Štípiti. Mkl. Etym. 299. — co kde.
Stav manželský Bůh v ráji štípil. Brt. N. p.
I. 237. — Pož. 5.

Štipka. Dostalo se jim pochvaly s tou
štipkou (Kniff, Nasenstüber, Vorwurf). Wtr.
Obr. 7. — Š. = oštěp. Mor. Rgl.

Štipkotati = poštipovati. Slov. Phľd.

X. 4.

Štipky, pl., f. = štipce, Beisszange, f.
Včř. Z. II. 31.