881

Švapka, y, f. = svapka. Cf. Šváb.

Švár, u, m. = čára, rýha, jizva, Linie,
Ritze, Narbe a p. Slov. Člověk má na dlani
tri šváry; ten od palca je smrť, ten od
malého prsta je život, a ten v prostriedku
je šťastie a nešťastie. Klčk. Zb. III. 115.
Š. na koži povstáva, kde sa něco prereže.
Zátur. Len obzrite tieto šváry na mojom
tele. Phľd. III. 402.

Švarcava. Výb. II. 1564. — Š. = přítok
Berounky u Černošic. Krč., Kv. 1885. 642.,
Ott. VI. 86. a.

Svářiti. Také na mor. Val. Vck.

Švárniti sa kole koho = lichotiti se.
U St. Jič. Vhl.

Švarňučký = švarničký. Vz Švarný. Š.
děvčátko. Brt. P. II. 467.

Švárný. Mkl. Etym. 345. b. Má š. peníze
(pěkné). Brt. D. 277. Rukopis byl opsán
rukou švarnou (krásně píšící); S. písmo.
Kom. (v Km. 1890).

Švartna, y, f. = hořlavý lupek. Frč. G.
90., Ves. IV. 58.

Švarz, e, m. Š. Jos. Tf. Mtc. 34.

Švarzer, zra, m. Š. Ant., řed. hospod.
školy v Táboře, 1833.—1873. Tf. H. 1. 200.

Švarzvaldky, pl. f., Schwarzwälder,
dřevěné hodiny. Kos., Pdl., Hrz. 1.

Švátoření, n. = švitoření. Děti nás svým
štěbetem a š-ním obveselují. Vod.

Švec. Mkl. Etym. 339. a.. Er. P. 404.,
Tk. VIII. 539., Zbrt. Kroj. I. 250. Š. řím.
a řce. Vlšk. 278., 271. Korouhev ševců. Vz
Výb. II. 338. Špatný š., vz Pantáč (dod.).
Chodí ševcoi po krku. VSlz. I. 237. Je
tlustý jako š. pod kolenem (suchý). U Li-
tomyšle. Bda. Je tu ševců, že jimi může
svině krmiť. Brt. Všeci ševci v seči šili
(říkej rychle). Brt. Hádanka. Nejsem zvíře,
kopyta mám. Brt. Hra na ševce. Vz Brt.
Dt. 170. Dětská říkadla. 1. Ševče! Pámbů
tě nechce, čert o tě nestojí, že smrdíš od
smoly. — 2. Sedí š. na plotě, zpívá sobě
o psotě, zedl kočku s pazúrkama, škrábe
ho to v životě. Val. Vck. — 3. Oženil se
š., vyhnal ženu preč, že neumí kaše vařiť,
ani polévky zasmažiť, ani chleba pécť. —
4. Švec, švec, prtavec, uchytil kopyta, za-
hodil do žita, utekl preč. — 5. Kde jsou
ševci, tam je rada, mají kanca jenerála:
kanec náš, mistr náš, nosí s sebou pa-
trontáš. — 6. Pohněval se š. pro daremnú
věc, že ho blechy kúsaly, neměl na ně po-
sady, udělal si klec. — 7. Švec, švec, pr-
tavec, pána Boha nezná, kopytem se žehná.
— 8. Ševcovka pere, š. se jí směje, kopyta
se polekaly, zle je! — 9. Vandrovali ševci,
přišel na ně mráz, voběsilo se jich devět
na jeden provaz. — 10. V Táboře na hoře
scípl tam vůl, šli ševci na jarmark, vzali
ho půl. Přiběhla ševcová, vzala ocas, měli
ho do řepy na dlouhý čas. — 11. Ševče
prtáku, nechoď do máku, budeš tam bit od
hajdaláků. — 12. Links, rechts, krejčí, švec,
to jsou dva rytíři: jeden hadry flikuje,
druhý smolou klíží. Brt. Km. 1886. 629. a
635. Švec, švec, prtavec nasral bábě do

vajec; bába mu je upekla, š. je hodil do
žita. Cf. Er. P. 404. — Š. = český tanec.
Bačk.

Švecký = ševcovský. Vz Ševecký.

Švedlí, f., sutor. Veleš.

Švedlistvo, a, n., sutricia, zastr. Rozk.

Švedský = kopec u Moštěnic. Pk.

Švehel, hle, m. Švehel = úprava pístu,
aby obvod jeho neprodyšně přiléhal k stě-
nám parního válce. Hrm. 96.

1. Švehla Pavel. Jg. H. 1. 639., Jir.
Ruk. II. 283.

2. Švehla, y, f., Hühnerlaus, f. Slov.
Loos.

Švehláč, e, m., garula, zastr. Rozk.

Švechtati, švochtati se v čem = má-
chati se. Kachny š-tají se v louži. Knrz.
Š. prádlo = máchati. Mor. Knrz. Nůž v ruko-
věti se švechtá (viklá). U Kdýně. Rgl.

Šveiner, a, m. Š. Jiří, nar. 1806., kněz.
Jg. H 1. 639.

Švejcar, a, m. atd., vz Švýcař. Bern. —
Š. = krejcar. Nemám ani š. U Kdýně. Rgl.

Švejdák, u, m. = kropáč, Schwödewedel,
m. Šp.

Švejstyl Alois, nar. 1827., řed. školy
dívčí u sv. Petra v Praze, spis. Vz Rk. Sl.

Švenda Frant., 1741.—1822., jesuita.
Rk. Sl., Šb. Dj. ř. 297., Bačk. Písm. I. 203.,
Jg. H. 1. 639.

Šverc, e, m. = pašer, z Schwärzer. Val.
Slavč. 25.

Švercisko, a, n. = šverc (potupně). Val.
Slavč. 58.

Švercovati tabákem, schwärzen. Laš.
Brt. D.

Šveřepec, vz Sveřep. Nov.

Šverkání, n., vz Proměšování (dod.).

Šverkati. Mkl. Etym. 330. a.

Švery, pl., m. = roztrhané šatstvo. Val.
Vck., Brt.

Švestka. Cf. Mkl. Etym. 35. b., Hlb. I.
502., Rosc. 165. České švestky slovou:
trnky (slov. val.), karlátky (podl. dol.), ka-
dlátky (han. hor.), slivy (Brumov), slivky
(uh. laš.). — Durancie mají většinou totéž
jméno, nebo též: duranky (han.), damašky
(již. Mor.), damazíny (záp. Mor.), garanzije,
uherky (sev. Mor.), zamastilky (Brň.), slivy
(Jicko). — Blumy taktéž slovou většinou
blumy, nebo: bluně (uh.), chlóme (han.),
hlušíce (sev. Mor.), kozí cecky, kozáry
(porn. dol.), kolomaznice (záhoří). — Mo-
ravské švestky jsou drobnější, suší a vaří
se na povidlí jako „trnky". — Rynglótům
někde říkají zelenky, jinde slivy (Jičín). —
Jiné druhy švestkového ovoce, méně vzácné,
chuti nahořklé, jež se nehodí ani na sušení
ani na vaření jsou několikery a mají roz-
manitá jména: kapáłka, kulovačka, kulatka,
kobylanka, prcka, černica, hlinica, zráłka,
raděchovica, blačuvka, okrúhlica, drobňačka,
drobénka, pršačka, uherka, pavłůvka, cho-
chołúška, kulovačka, křivka, medůvka, ky-



	881

	Švapka, y, f. = svapka. Cf. Šváb. Švár, u, m. = čára, rýha, jizva, Linie, Ritze, Narbe a p. Slov. Člověk má na dlani tri šváry; ten od palca je smrť, ten od malého prsta je život, a ten v prostriedku je šťastie a nešťastie. Klčk. Zb. III. 115. Š. na koži povstáva, kde sa něco prereže. Zátur. Len obzrite tieto šváry na mojom tele. Phľd. III. 402. Švarcava. Výb. II. 1564. — Š. = přítok Berounky u Černošic. Krč., Kv. 1885. 642., Ott. VI. 86. a. Svářiti. Také na mor. Val. Vck. Švárniti sa kole koho = lichotiti se. U St. Jič. Vhl. Švarňučký = švarničký. Vz Švarný. Š. děvčátko. Brt. P. II. 467. Švárný. Mkl. Etym. 345. b. Má š. peníze (pěkné). Brt. D. 277. Rukopis byl opsán rukou švarnou (krásně píšící); S. písmo. Kom. (v Km. 1890). Švartna, y, f. = hořlavý lupek. Frč. G. 90., Ves. IV. 58. Švarz, e, m. Š. Jos. Tf. Mtc. 34. Švarzer, zra, m. Š. Ant., řed. hospod. školy v Táboře, 1833.—1873. Tf. H. 1. 200. Švarzvaldky, pl. f., Schwarzwälder, dřevěné hodiny. Kos., Pdl., Hrz. 1. Švátoření, n. = švitoření. Děti nás svým štěbetem a š-ním obveselují. Vod. Švec. Mkl. Etym. 339. a.. Er. P. 404., Tk. VIII. 539., Zbrt. Kroj. I. 250. Š. řím. a řce. Vlšk. 278., 271. Korouhev ševců. Vz Výb. II. 338. Špatný š., vz Pantáč (dod.). Chodí ševcoi po krku. VSlz. I. 237. Je tlustý jako š. pod kolenem (suchý). U Li- tomyšle. Bda. Je tu ševců, že jimi může svině krmiť. Brt. Všeci ševci v seči šili (říkej rychle). Brt. Hádanka. Nejsem zvíře, kopyta mám. Brt. Hra na ševce. Vz Brt. Dt. 170. Dětská říkadla. 1. Ševče! Pámbů tě nechce, čert o tě nestojí, že smrdíš od smoly. — 2. Sedí š. na plotě, zpívá sobě o psotě, zedl kočku s pazúrkama, škrábe ho to v životě. Val. Vck. — 3. Oženil se š., vyhnal ženu preč, že neumí kaše vařiť, ani polévky zasmažiť, ani chleba pécť. — 4. Švec, švec, prtavec, uchytil kopyta, za- hodil do žita, utekl preč. — 5. Kde jsou ševci, tam je rada, mají kanca jenerála: kanec náš, mistr náš, nosí s sebou pa- trontáš. — 6. Pohněval se š. pro daremnú věc, že ho blechy kúsaly, neměl na ně po- sady, udělal si klec. — 7. Švec, švec, pr- tavec, pána Boha nezná, kopytem se žehná. — 8. Ševcovka pere, š. se jí směje, kopyta se polekaly, zle je! — 9. Vandrovali ševci, přišel na ně mráz, voběsilo se jich devět na jeden provaz. — 10. V Táboře na hoře scípl tam vůl, šli ševci na jarmark, vzali ho půl. Přiběhla ševcová, vzala ocas, měli ho do řepy na dlouhý čas. — 11. Ševče prtáku, nechoď do máku, budeš tam bit od hajdaláků. — 12. Links, rechts, krejčí, švec, to jsou dva rytíři: jeden hadry flikuje, druhý smolou klíží. Brt. Km. 1886. 629. a 635. Švec, švec, prtavec nasral bábě do	vajec; bába mu je upekla, š. je hodil do žita. Cf. Er. P. 404. — Š. = český tanec. Bačk. Švecký = ševcovský. Vz Ševecký. Švedlí, f., sutor. Veleš. Švedlistvo, a, n., sutricia, zastr. Rozk. Švedský = kopec u Moštěnic. Pk. Švehel, hle, m. Švehel = úprava pístu, aby obvod jeho neprodyšně přiléhal k stě- nám parního válce. Hrm. 96. 1. Švehla Pavel. Jg. H. 1. 639., Jir. Ruk. II. 283. 2. Švehla, y, f., Hühnerlaus, f. Slov. Loos. Švehláč, e, m., garula, zastr. Rozk. Švechtati, švochtati se v čem = má- chati se. Kachny š-tají se v louži. Knrz. Š. prádlo = máchati. Mor. Knrz. Nůž v ruko- věti se švechtá (viklá). U Kdýně. Rgl. Šveiner, a, m. Š. Jiří, nar. 1806., kněz. Jg. H 1. 639. Švejcar, a, m. atd., vz Švýcař. Bern. — Š. = krejcar. Nemám ani š. U Kdýně. Rgl. Švejdák, u, m. = kropáč, Schwödewedel, m. Šp. Švejstyl Alois, nar. 1827., řed. školy dívčí u sv. Petra v Praze, spis. Vz Rk. Sl. Švenda Frant., 1741.—1822., jesuita. Rk. Sl., Šb. Dj. ř. 297., Bačk. Písm. I. 203., Jg. H. 1. 639. Šverc, e, m. = pašer, z Schwärzer. Val. Slavč. 25. Švercisko, a, n. = šverc (potupně). Val. Slavč. 58. Švercovati tabákem, schwärzen. Laš. Brt. D. Šveřepec, vz Sveřep. Nov. Šverkání, n., vz Proměšování (dod.). Šverkati. Mkl. Etym. 330. a. Švery, pl., m. = roztrhané šatstvo. Val. Vck., Brt. Švestka. Cf. Mkl. Etym. 35. b., Hlb. I. 502., Rosc. 165. České švestky slovou: trnky (slov. val.), karlátky (podl. dol.), ka- dlátky (han. hor.), slivy (Brumov), slivky (uh. laš.). — Durancie mají většinou totéž jméno, nebo též: duranky (han.), damašky (již. Mor.), damazíny (záp. Mor.), garanzije, uherky (sev. Mor.), zamastilky (Brň.), slivy (Jicko). — Blumy taktéž slovou většinou blumy, nebo: bluně (uh.), chlóme (han.), hlušíce (sev. Mor.), kozí cecky, kozáry (porn. dol.), kolomaznice (záhoří). — Mo- ravské švestky jsou drobnější, suší a vaří se na povidlí jako „trnky". — Rynglótům někde říkají zelenky, jinde slivy (Jičín). — Jiné druhy švestkového ovoce, méně vzácné, chuti nahořklé, jež se nehodí ani na sušení ani na vaření jsou několikery a mají roz- manitá jména: kapáłka, kulovačka, kulatka, kobylanka, prcka, černica, hlinica, zráłka, raděchovica, blačuvka, okrúhlica, drobňačka, drobénka, pršačka, uherka, pavłůvka, cho- chołúška, kulovačka, křivka, medůvka, ky-