893

Tázací zájmena. Vz Kvř. Ml. 83., Gb.
Ml. II. 88. T. věta. Cf. Gb. Ml. II. 7., 29.
Závislá věta t. Vz Gb. Ml. II. 52., 29. T.
(erotematická) methoda vyučovací. J. Sý-
kora.

Tazač, e, m. = tazatel. Kká. Td. 195.

Tázaný, der Gefragte. Us. Pdl.

Tázati. Mkl. Elym. 351. a. O tvarech
vz List. fil. 1884. 86. — koho. ,Tíži tebe,
otíži' Čechové říkají, Moravci ,otáži' a po
hulejnsku, ,otážu se, táže se'. Bl. 274. Léta
má, jeho tažte ; Táži vás; Cso mě tížeš ?
Ev. olom 237., 300., 262. Tieži vás. Pass.
368. Pravdo milá, tiežit tebe. Pravda v. 1.
— o čem s kým. O tom jsem se tázal
s jinými. Krnd. 197. Vytěžte sě pilně o dě-
ťátku. Ev. víd. 3. Těžte snažně o dietěti.
Výb. I. 400. — čím. Jest potřebie odpo-
vědieti ke všem tem stranám, jimiž VJ.
tázala. Výb. II. 783. — na kom. Vztázal
bieše na králech. Ev. olom. 212. I je sě
na nich t.; Poče na nich toho t.; Tázal
sem se na něm. Výb. I. 400., 404., II. 698.,
Arch. VIII 345. — nač. Nenavštívil jich
ani na ně kdy tázal. Žvt. otc. 56. a. —
se oč. T-li sú se nás o právo. Mus. 1880.
553. — jak. Potutelně někoho se t. Osv.
Já stejným právem t. se mohu. Vrch. —
od koho. Abraham netázal se od Boha,
proč .. . Krnd. 181. Vz T. se nač. — koho
čeho, zastr. Gb. Ml. II. 110.

Tázavě, fragend. T. na někoho pohlí-
žeti. Osv., Vlč., Šml.

Tazewellit, u, m. = meteorid. Vz Osv.
1875. 11.

Taž, i, f. = tíž. Slov. Orl. XI. 261., Dbš.

Ťažár, u, m. = tíže, břímě. Slov. Koll.
Zp. II. 509.

Taženina, y, f. = natahování údův
u dětí. Utahuje-li se dítě povijákem, do-
stane t-nu. Us. v Krkonš. Kšť.

Ťažisko, a, n. = težisko. Slov. Loos.

Ťažiť = těžiti. Slov. Loos.

Ťažkanie, n. = potěžkávání. Slov. LObz.
XV11I. 78.

Ťažkať = potěžkávati. T. husy. Slov.
LObz. XVIII. 78.

Ťažkliť = teskliti. Slov. Bern.

Ťažklivosť, i, f. = tesklivosť. Slov. Bern.

Ťažklivý = tesklivý. Slov. Bern.

Ťažknosť = tesklivosť. Slov. Bern.

Ťažkolovať sa = naříkati. Slov. Nuž
ale načo t. sa. Pr. šk. ev. L 7.

Tažnice = druh křivky. Vně. 64.

Tažny, dehnbar. — jak: jako vosk. Mj.
41. — T. = táhnoucí. T. síla. NA. IV. 99.
— T. = čím se táhne. T. náčiní koňské.
Us. Pdl. — T., ziehbar, co lze táhnouti. T.
vůz (u atmosfaerické železnice). NA. IV.
222. — T. cesta (pozvolna do vrchu se tá-
hnoucí). Us.

Ťažobiť si = tížiti, obtěžovati si. Nech si
neťažobí učiteľ dlhšie v škole zostať. Slov.
Ev. šk. I. 45. — Ť. si = stěžovati si. Na
mňa si učiteľ nikdy neťažobí. Rr. Sb.

Ťažoblivosť, i, f. = obtíž. Slov. DŠk.
I. 297.

Ťažovec, vce, m. = těžovec. Slov. Ssk.

-tba. Cf. Gb. Ml. I. 61.

Tba, y, f. = dba. Chtě ho od všie tby
a péče tělesné odvrátiti. Výb. I. 1174.
Z toho jemu děkuji, že má za mě tbu.
Otc. 53. a.

Tbáti nač: na Boha. Št. Kn. š. 6, 10.,
38., 93. Na vaše bohy netbám. Marg. v.
255. Málo tbal na tento svět. Št. Kn. š.
46. Aniž na tvú hrózu tbámy. Výb. II. 9.
Jáz na ty jistě nechciu t. Alx. — čeho.
A juž neviem, tbá-ľ tebe. Hr. ruk. 91. (dle
opravy Opatrného). — o čem. Tbaju o mú-
drosti. Alx. — s inft. Ktož svatého písma
netbá čísti; Ktož Boha netbá hledati. Št.
Kn. š. 5.

Tbavě, vz Netbavě.

Tbavý. Kteříž toho nejsou tbavi. Št. Kn.
š. 98. Vz Dbavý.

Tčeti, tčieti. Dokud neuzří v jeho rukú
jiezvy, ješto hřebové tčali (m. tčeli). Krist.
110. a. Cf. List. fil. 1884. 463., Dotčíti.

T'dy. Výb. I. 174. a j.

3. Tě. Pusté tě město. M. Věz, že-tě tvá
žena blíž k smrti byla. ŽOS. A čím-tě
věčší pán Buoh nade vše krále? Št. Kn.
š. 4.

6. tě- v příčestí trpném se nerozlišuje:
zakrútěný, obrátěný. V Podl. Brt.

3 te (če) v ťo (ćo): ťotka, ťoplo, ćosat
(tesati), ćola (tele), ploťo (plete). Vz Brt.
D. 135.

4. Te = to je. U Domažl. Jrsk.
Tebum = tebou. Mor. místy. Brt. D.
Téci. Cf. Mkl. Etym. 348., List. fil. 1883.

129, Šf. III. 490., 611. T. v dialektech. Vz
List. fil. 1892. 116. — abs. Hmoty kapalné
a vzdušné tekou. Mj. 3. Potoci tečiechu té
krve nevinné. Výb. II. 19. — komu. Mně
to žito letos teče (vypadává). U Chocně
a j. Kšk. — kudy. Středem louky tekla
voda mezi travou; Zvolna přes jejich tváře
tekly slzy. Vrch. Bystrá voda teče dolů
dolinou. Us Tč. Tekly mi slzy po mém
lícku Sl. ps. Tč. — jak. K jutrní skokem
téci. Hr. rk. 277. — čím. Zřím, jak českým
nachem reky tekou. Hdk. — odkud (kam).
Pěna od úst mu tekla. Vrch. Dejiny z ci-
zích pramenů nám tekou. J. Lpř. Pára teče
z komory průtokem b pod píst. Mj. 140.
— kam. Para teče horem do valce rourou
c nad píst. Mj. 141. Od hranic v nitro
země vzpoura znova tekla. Hdk. V jediný
proud tekly naše slzy. Vrch. Hněvivě na
sě tekú. Výb. 1. 815. Ten však na smrť
v řeku teče (utíká). Alx.V. v. 1802, (HP.
44.). Lev k němu teče (běží). Ezp. 2006.

Tečenský, ého, m., os. jm. Arch. II.
179., VII. 723., VIII. 416.

Tečisko, a, n. = tečiště, Flussbett, n
Slov. Loos.

Tečka. Cf. Gb. Ml. II. 56. T. násobivá.
Šim. 70. — T. = malá okrouhlá skvrna na
krovkách. Kk. Br. 6.

Tečkokřídlec, delce, m., feronia, Grab
läufer, Atterlaufkäfer, Striemenlaufkäfer. Vz
Kk. Br 36.-39.

Tečkovaně, punktirt. T. pruhovaný. Kk.
Br. 20.

503