896

Těleství. Dokad člověk v smrtedlném t.
bydlí. Pass. mus. 332.

Teletín. Je z T-na (= hlupec). Krnd.
49.

Teletnice, e, f. = druh sekery. Wtr. exc.

Teležky, pl., f., die Pflugräder. Šmd.

Teli -a -e, tantus, skloňuje se dle. teli les
teleho lesa, v telim lesu (Frenšt.), tela
kniha (Ukvaldy). Vedle keli (quantus) -teli
užívá se též tvarů kelky — telky a kolky -
tolky. Vz Brt. D. 121.

Teliar, a, m. = telař. Slov. Sb. sl. ps
II. 1. 112.

Teliatko = telátko. Slov. N. Hlsk. II
89.

Telina, y, f., capsa, zastr. Rozk.

Tělisko hmatové, chamové, Osv., bez-
barvé, zárodkové (nucleus), Ves., tukové.
Kk. Br. 10. T. brdečkové kože, corpus
papillare cutis, cecíkovité, c. mammiliare,
houbovité, c. cavernosum (cíbele, urethrae,
poštiváčku, clitoridis, pyje, penis), kolín-
katé, c. geniculatum, mlezivové, c. colostri,
provázkovité, c. restiformis, pšeničné, c.
triticeum, řasinkové, c. ciliare, růžkovité,
c. corniculatum, síťkovité kože, c. reticu-
lare cutis, vláknaté, c. fibrosum, zubovité,
c. dentatum, žíhané, c striatum, žluté, c.
luteum. Ktt. exc.

Tělistý, corpulent. Laš. Tč.

Teliť se = pomalu jíti. Laš. Brt. D. 277.
— T. se = plakati (o dětech). Co se pořád
telíš? Us. Olv., Nov.

Telka, y, f. = kolouh. Brm. I. 3. 166.

Telko, a, n. = telátko. U Nepoměřic.
Rč.
Tělnatosť vína. Vz KP. V. 190.

Tělnatý. T. víno. Vz KP. V. 186.

Telnica, e, f. = kráva. Slov. Sb. sl. ps.
I. 175., Rr. Sb.

-telný. Jm. přídavné odvozené od subst.
v -tel ukončených bylo významu téhož jako
tato substantiva : vody hojitelné = léčivé,
spasitelný = spasný. Ale časem děje se tu
změna; adj. -telný berou se ve významu
něm. -bar, lat. -bilis: vyslovitelné jest = co
lze vysloviti, vyplnitelné = co lze vyplniti.
Gb. Ml. I. 60. V jazyce starším hovělo se
tomuto významu většinou způsobem jiným

1. partc, praes. pass. Jenž učinil vidomé
všecky věci i nevidomé. Št. Uš. 10. b. —

2. Partc. perft. pass. (zřídka a nesprávně).
Ať budú nepohnuti. Ž. wit. Moys. 16. — 3.
Partc. praes act. (zřídka a nesprávně). Od
protivenstvie všěch nepřátel našich vidú-
cích i nevidúcích. Ž. kl. 139. a. — 4. Adj.
v: -ný, -ivý, -ivný, -itý, -l-ný, -l-ivý, -úcí.
Vz více v List. fil. 1882. 118.-120.

Tělný. T. sukno (barvy těla lidského).
Wtr. Obr. 572.

Tělo. Cf. Mkl. Etym. 356., Ž. kl. 109. 3.,
138. 13. (uterus), Hš. Št. 294. — T. živo-
čišné. Přemohli je na jich těle. Výb. II. 14.
A tu tělo sv. Anastasie pochovala. Pass. —
Hádanky o těle lidském vz Km. 1886. 754.,
Brt. D. 155. n. — T. = opak duše. Slovák
zřídka krade. Zachce-li mu se pochutnati si
na cizím beranu, řekne upřímně: Vzdychej,
duše, tělo půjde krásť. Němc. Chodili jak
tělo bez duše. Zr. Masné t. přijal z sv.

Mařie ; Neb ne v těle, ale jen v duši sstú-
pil jest do těch pekelných krajin. Št. Kn.
š. 14., 20. Spor duše s tělem. Vz Výb. I.
357. nn. Tělem (= osobně) přítomný. Kom.
Kor. 1.

Tělocvičírna, y, f. = tělocvična. J. Lpř.

Tělocvičiště, ě, n., Turnraum. Rgl.

Tělocvičitel, e, m., Turner, m. Pdl.

Tělocvik. Cf. Slov. zdrav. 370. nn. Tělo-
cvikem se spaní stává tvrdším, zdravějším,
chuť k jídlu a pití se budí. Sb. uč.

Těločivný. T. nervy. Dk. S. 8.

Tělopis, u, m., Stereographie, f. Šd.

Telostava, y, f., Körperstellung, f. Slov.
Ssk.

Tělotvarný. Dk. Poet. 18.

Tělotvorný, körperbildend. T. látka. Us.
Tělovati, modelliren. Dk. Aesth. 175.
Tělověstný smysl (hmat). Dk. P. 56.

Tělový pocit, smysl, tvar. Dk. P. 18.,
22.

Těloznalec, lce, m., Somatiker, m.

Tělúch, a, m. = tele, hlupák (nadávka).
Slez. Šd.

Temánec, nce, m. = temenee. Nov.

Temenice, e, f. = temenec. Tč.

Temeniční voda (z temene). Sdl. Hr.
III. 7.

Temeniti se odkud. Odtud t-ní se život
nový; Výslednice t-ní se ze všech těchto
složek. Dk. Aesth. 511., 28. Vše mu t-ní
ze smyslnosti. Mus. 1887. 543.

Temenososcový, parietomastoideus.
Temenotýlní, parietooccipitalis. T. rýha
(sulcus).

Temenovlasý, auf dem Scheitel behaart.
Lpř.

Temešiť sa. T-ší sa ako medveď. Slov.
Mt. S. I. 96.

Temián, u, tn. = kadidlo, Weihrauch,
m. Slov. Bern.

Temianár, a, m., Weihrauchhändler.
Slov. Bern.

Temiánový, Weihrauch-. Slov. Bern.

Temiti se = dmouti se. Voda se temí.
V Plzeň.

Temjan, u, m., hyosciamus niger, Bilsen-
kraut, n. Göm. Bartol.

Temlovať, die Haut abziehen, ohne sie
zu verschneiden. Slov. Ssk.

Temňák, a, m., vrch na vys. Tatrách.
Pokr. Pot. II. 42.

Temnicar, a, m. = temničář.

Temnice = temné místo. Tři krajiny
byly sú pekelné: jedna pravé peklo, druhá
čistec, třetí temnice svatých otcóv. Št. Kn.
š. 20. — T. = žalář, carcer. Káza ji v t-ci
vésti. Homl. v. 216. Dvanádste dní v t-ci
byla. Mus. 1887. 217. (Kat.).

Temničný strážce, Kerkerwächter. Ev.
šk. II. 182.

Temno, a, n. T. vlasů, Hdk., hor. Mcha.
T. lesní. Šml. Jenž temnem k světlu vodí
národy. Vrch.

Temnočelka, Glattwespe. Cf. Brm. IV.
317. nn.

Temnohřivec, vce, m. (kůň). Man.

Temnolící, braunwangig. T. muž. Osv.
V. 826.