897

Temnomilství, n. = tmářství.

Temnorudek, dunkles Rothgiltigerz.
Hrbk.

Temnorudý, dunkelroth. Mcha.

Temnosiný. Zmije po hřbetě t-ná. Msn.

Temnoslovečný. Ant. Marek.

Temnosť Cf. Jg. Slnosť. 61.

Temnostopý, dunkelwandelnd. Lpř.

Temnosvit, u, m. = tmavosvit. Dk. Aesth.
169., 172. a j.

Temnosvitný. T. krásno. Dk. Aesth.
173.

Temnošklebný. T. propast. Čch. Sl. 123.

Temnošumný, dumpfrauschend. T. vlny.
Lpř.

Temnota žalářní. Vlč. Lidstvo v t-tách
bludu pohřížené. Šmb. T. pojmu. Mus.

Temnověštivý, dunkelwahrsagend. T.
sen. Msn Or. 39.

Temnozvuký, dumpf tönend. Lpř., Kká.

Temný = bezsvětlý. T. hvozd, Vrch.,
propasť, stín. Pdl. T. hodinky jitřní, matu-
tinum tenebrarum. Hrudička. Lit. 37. —
T. = nejasný. T. představy. Dk. P. 29. —
T. = slepý. Temný užíva sa o ľuďoch, slepý
o zvieratoch. Rr. Sb. T. na obe oči. Slov.
Phľd. XI. 316. — T. = z daleka znějící,
nesrozumitelný. T. búře, Št., řev, ohlas,
rachot, Vrch., lomoz, Čch, hukot, šumění,
zvuky. Pdl.

Temperament. Cf. Hš. Dod. II. 41. č.
272. 42. č. 274.

Temperatura. Cf. Schd. I. 99. — T.
akustická = vkládání tonů středních mezi
tony celé. Mj. 222.

Temperovaný. Rozhřatá kolomaz s má-
slem t-ná. Mus. 1880. 440.

Templ, u, m. Do templa. V temple. Mus.
1887. 213. (Kat.). U vrat temple. Ev. olom.
183.

Tempnosť, i, f, = temnosť, zastr. Kar.
117.

Temporarní = počasný. T. hvězdy. Stč.
Zem. 46.

Temu že = protože. Laš. Brt. D. 176.

Těmyno, a, n. = tímě. Laš. Tč.

Ten; iste. Ten, ta, to kvantit. ve strč.
vz List. fil. VI. 211. T. v nářečí českoslov.
Vz ib X. 416. 421 Jak skloňuje se na
jihových. Moravě? Vz Osv. 1884. 58. (Brt.).
Dolnobečovské sklonění. Vz List. fil. 1887.
378. Lašské sklonění. Vz Brt. D. 119. -
Ukazovací náměstky ten, ta, to užívá se
zvl. často v pohodlném slohu pohádkovém.
Potom šli do zámku. A dyž do toho zámku
vešli. Vz Brt. D. 164. — Pojem neurčitosti
vyjadřuje se velmi často náměstkami sou-
vztažnými. Pomože nám kdo ten přece
(někdo). Vyděláš si co to (přece něco). Mi
je jedno, s kerým tým. Mor. Vz Brt. D.
165. Viz ten, jehož miluješ; Do toh'to
města. Ev. víd. 28., 55. To mluvíše k tom
chvaličóm. Ev. olom. 36. To je ten, co má
holú řiť ven (roztrhané kalhoty). Mor. Šd.
Od koho, od toho, čo koho do toho. Slov.
Orl. IX. 247. Má polovici k tomu záduší
dáti, k kterémuž by ta aneb ty vsi příslu-
šely ; Věna zpraviti mají ti nebo ten, na
kteréhožby statky naše spadly. Arch. X.
418., 430. — Říkadlo: Ten tá to pantáto,

hic haec hoc ztratil se nám škop, der die
das našli jsme ho zas. Km. 1886. 638.

Ten a takový list dali jsme Arch. IX.
317.

Tenátce, e, f., casellum, zastr. Veleš.

Tendečně, absichtlich. T. zprávu pře-
kroutiti. Pdl.

Tendlenonc = tenhle. Us. Kšť.

Tendrový, Tender-. T. lokomotiva, Šln.
I. 55., hadice. Wld.

Tenetní plat (z tenat). 13. stol. Jir.

Teneto. Cf. Mkl. Etym. 350. V 3. ř.
článku za D polož: Lhrg. 190. — T-ta =
kořenovité výběžky kořenonožců. Frč. 8.

Tenice, e, f. = bahnitá země, tůně. U Uh-
Hrad. Tč.

Těniť, vz Těnúť (dod.).

Tenkel, těnkél, u (ne: klu). Nesiem kylu
tenkela. Koll Zp I. 339. Cf. Genget, Rýža,
Chlopka. — LObz. XIX. 67., Koll. Zp. I.
339.

Tenkelový. T. krúpy. Slov. Hdž. Šlb.
85. Cf. předcház.

Tenko přísti. Výb. I. 257.

Tenkoblanný, dünnhäutig. Pdl.

Tenkohlavec. Cf. Odb. path. III. 63.,
Slov. zdrav. 366.

Tenkokmenný, dünnstämmig. T. strom.
Mour.

Tenkokožný, dünnhäutig.

Tenkolupenatý, tenkolupenný, dünnblätt-
rig. T. břidlice. Frč., Krč.

Tenkopasý, schlank. T. dívka. Us.

Tenkorožec, žce, m., habrocerus, brouk.
Vz Kk. Br. 87.

Tenkosklenný, vom dünnen Glas. T.
láhev. Kv. 1871. 196.

Tenkoslupký, dünnhülsig. Sl. les.

Tenkosť jazyka čes. Jg. Slnosť. 9. Cf.
Tenký.

Tenkostěnný, dünnwandig. Rm. I. 49.

Tenkovlasec, sce, m., cizopasník rost-
linný = tenkovlas. Odb. path. III. 103.

Tenkovlasosť, i, f., heptotrichie.

Tenkovrchý = mající tenký vrch. T.
pinie. Čch.

Tenkovysoký, dünn u. hoch. T. modla.
Koll. St. 300.

Tenkozobec čáponohý, himantopus candi-
dus, grauschwänziger Stelzenläufer, opačný,
recurvirostra avocetta, Avosettsäbler. Sl.
les , Šír. Pt., Brm. II. 3. 337. nn. Cf. Čá-
pek, Čáponoh (2. dod.).

Tenkozubec oprav v : tenkozobec.

Tenkrát. V posl. ř. oprav uz v: už. —
T. = nyní T. si ji už vezme. Us. Vhl.

Ten který. Slyšel jsem od své 921eté
tchyně na venkově žijící. Cf. Lebo si my-
slela : Ešte si ty nie taká veľmi stará, žeby
si sa komu tomu zapáčiť nemohla. Mt. S.
I. 64. Múdrý netoliko hledí ku počátku
které věnci, ale na konec. Hus III. 135. Cf.
i násl.: Ten některý (za Tenký).

Tenký. Cf. Mkl. Etym. 350. Byl tenek.
Zrcd. 10. b. T. ret. Pdl. Dříví na tenko
rozštípané. Pdl. — T. = štíhlý atd. T. jako
hlísta. Rr. MBš. Kupovals mi šňurovačku,
aby se šňurovala, aby ti tenká byla. Slez.
Šd. Dievča tenké ako topolík. Sb. sl. ps.
I. 88. — T. = jemný. V tenké roucho slov



	897

	Temnomilství, n. = tmářství. Temnorudek, dunkles Rothgiltigerz. Hrbk. Temnorudý, dunkelroth. Mcha. Temnosiný. Zmije po hřbetě t-ná. Msn. Temnoslovečný. Ant. Marek. Temnosť Cf. Jg. Slnosť. 61. Temnostopý, dunkelwandelnd. Lpř. Temnosvit, u, m. = tmavosvit. Dk. Aesth. 169., 172. a j. Temnosvitný. T. krásno. Dk. Aesth. 173. Temnošklebný. T. propast. Čch. Sl. 123. Temnošumný, dumpfrauschend. T. vlny. Lpř. Temnota žalářní. Vlč. Lidstvo v t-tách bludu pohřížené. Šmb. T. pojmu. Mus. Temnověštivý, dunkelwahrsagend. T. sen. Msn Or. 39. Temnozvuký, dumpf tönend. Lpř., Kká. Temný = bezsvětlý. T. hvozd, Vrch., propasť, stín. Pdl. T. hodinky jitřní, matu- tinum tenebrarum. Hrudička. Lit. 37. — T. = nejasný. T. představy. Dk. P. 29. — T. = slepý. Temný užíva sa o ľuďoch, slepý o zvieratoch. Rr. Sb. T. na obe oči. Slov. Phľd. XI. 316. — T. = z daleka znějící, nesrozumitelný. T. búře, Št., řev, ohlas, rachot, Vrch., lomoz, Čch, hukot, šumění, zvuky. Pdl. Temperament. Cf. Hš. Dod. II. 41. č. 272. 42. č. 274. Temperatura. Cf. Schd. I. 99. — T. akustická = vkládání tonů středních mezi tony celé. Mj. 222. Temperovaný. Rozhřatá kolomaz s má- slem t-ná. Mus. 1880. 440. Templ, u, m. Do templa. V temple. Mus. 1887. 213. (Kat.). U vrat temple. Ev. olom. 183. Tempnosť, i, f, = temnosť, zastr. Kar. 117. Temporarní = počasný. T. hvězdy. Stč. Zem. 46. Temu že = protože. Laš. Brt. D. 176. Těmyno, a, n. = tímě. Laš. Tč. Ten; iste. Ten, ta, to kvantit. ve strč. vz List. fil. VI. 211. T. v nářečí českoslov. Vz ib X. 416. 421 Jak skloňuje se na jihových. Moravě? Vz Osv. 1884. 58. (Brt.). Dolnobečovské sklonění. Vz List. fil. 1887. 378. Lašské sklonění. Vz Brt. D. 119. - Ukazovací náměstky ten, ta, to užívá se zvl. často v pohodlném slohu pohádkovém. Potom šli do zámku. A dyž do toho zámku vešli. Vz Brt. D. 164. — Pojem neurčitosti vyjadřuje se velmi často náměstkami sou- vztažnými. Pomože nám kdo ten přece (někdo). Vyděláš si co to (přece něco). Mi je jedno, s kerým tým. Mor. Vz Brt. D. 165. Viz ten, jehož miluješ; Do toh'to města. Ev. víd. 28., 55. To mluvíše k tom chvaličóm. Ev. olom. 36. To je ten, co má holú řiť ven (roztrhané kalhoty). Mor. Šd. Od koho, od toho, čo koho do toho. Slov. Orl. IX. 247. Má polovici k tomu záduší dáti, k kterémuž by ta aneb ty vsi příslu- šely ; Věna zpraviti mají ti nebo ten, na kteréhožby statky naše spadly. Arch. X. 418., 430. — Říkadlo: Ten tá to pantáto,	hic haec hoc ztratil se nám škop, der die das našli jsme ho zas. Km. 1886. 638. Ten a takový list dali jsme Arch. IX. 317. Tenátce, e, f., casellum, zastr. Veleš. Tendečně, absichtlich. T. zprávu pře- kroutiti. Pdl. Tendlenonc = tenhle. Us. Kšť. Tendrový, Tender-. T. lokomotiva, Šln. I. 55., hadice. Wld. Tenetní plat (z tenat). 13. stol. Jir. Teneto. Cf. Mkl. Etym. 350. V 3. ř. článku za D polož: Lhrg. 190. — T-ta = kořenovité výběžky kořenonožců. Frč. 8. Tenice, e, f. = bahnitá země, tůně. U Uh- Hrad. Tč. Těniť, vz Těnúť (dod.). Tenkel, těnkél, u (ne: klu). Nesiem kylu tenkela. Koll Zp I. 339. Cf. Genget, Rýža, Chlopka. — LObz. XIX. 67., Koll. Zp. I. 339. Tenkelový. T. krúpy. Slov. Hdž. Šlb. 85. Cf. předcház. Tenko přísti. Výb. I. 257. Tenkoblanný, dünnhäutig. Pdl. Tenkohlavec. Cf. Odb. path. III. 63., Slov. zdrav. 366. Tenkokmenný, dünnstämmig. T. strom. Mour. Tenkokožný, dünnhäutig. Tenkolupenatý, tenkolupenný, dünnblätt- rig. T. břidlice. Frč., Krč. Tenkopasý, schlank. T. dívka. Us. Tenkorožec, žce, m., habrocerus, brouk. Vz Kk. Br. 87. Tenkosklenný, vom dünnen Glas. T. láhev. Kv. 1871. 196. Tenkoslupký, dünnhülsig. Sl. les. Tenkosť jazyka čes. Jg. Slnosť. 9. Cf. Tenký. Tenkostěnný, dünnwandig. Rm. I. 49. Tenkovlasec, sce, m., cizopasník rost- linný = tenkovlas. Odb. path. III. 103. Tenkovlasosť, i, f., heptotrichie. Tenkovrchý = mající tenký vrch. T. pinie. Čch. Tenkovysoký, dünn u. hoch. T. modla. Koll. St. 300. Tenkozobec čáponohý, himantopus candi- dus, grauschwänziger Stelzenläufer, opačný, recurvirostra avocetta, Avosettsäbler. Sl. les , Šír. Pt., Brm. II. 3. 337. nn. Cf. Čá- pek, Čáponoh (2. dod.). Tenkozubec oprav v : tenkozobec. Tenkrát. V posl. ř. oprav uz v: už. — T. = nyní T. si ji už vezme. Us. Vhl. Ten který. Slyšel jsem od své 921eté tchyně na venkově žijící. Cf. Lebo si my- slela : Ešte si ty nie taká veľmi stará, žeby si sa komu tomu zapáčiť nemohla. Mt. S. I. 64. Múdrý netoliko hledí ku počátku které věnci, ale na konec. Hus III. 135. Cf. i násl.: Ten některý (za Tenký). Tenký. Cf. Mkl. Etym. 350. Byl tenek. Zrcd. 10. b. T. ret. Pdl. Dříví na tenko rozštípané. Pdl. — T. = štíhlý atd. T. jako hlísta. Rr. MBš. Kupovals mi šňurovačku, aby se šňurovala, aby ti tenká byla. Slez. Šd. Dievča tenké ako topolík. Sb. sl. ps. I. 88. — T. = jemný. V tenké roucho slov