905

Tkyrsoidní či latovité květenství. Vz
Vstnk. 1892. 170.

Tchán. Cf. Šrc. 249., 261., Šf. III. 552.

Tchoř. Cf. Šrc. 76., Kram. Slov. Aby t.
drůbeži neškodil, dá jí hospodyně pod okap
do obroučky žráti a nesmí jí po celý den
zavolati. Us. Kšť. Sedí, jak by mu tchuř
vajca vypil. VSlz. I. 235. T. = tajný zlo-
děj. Brt Vz násl.

Tchoří. Masem tchořím nakuřují úroky
(uřknutí); drápy t. jsou prý dobrým kou-
řidlem proti ,nádce'. Kšť.

Tchořovice, čepice. Cf. Brt. Sv. 19.,
NZ. I. 478.

Tchořovství, n., Feigheit, t. Rk,

Tchuř, e, m. = tchoř. Slez.

Tiaholiť koho = tížiti, tlačiti. Slov. Vz
Czm. 105.

Tiať = títi. Slov. Hdž. Šlb. 31.

Tiaža, e, f. = tíže. Slov. Phľd. II. 584.,
Hdž. a j.

Tiburci-us, a, m. Na sv. Tiburcia (¹⁴/₄.)
má se již všecko zelenať. Us. Tč.

Tiedemannie, e, f. T. neapolská, tiede-
mannia neapolitana, hmyz. Brm. IV. 2. 330.

Tieftrunk Karel, nyní vysl. gymnas. řed.
v Praze. Cf. Tf. Mtc. 299., Šb. Dj. ř. 298.,
Ukaz. 112., Slavín IV. 38. nn, Pyp. K.
548., Bačk. Př. 116., 139. a Písm. I. 932.,
Mus. 1886. 639., Rk. Sl.

Tiehnúti, vz Tíhnouti T. po kom. Št.
Kn. š. 104. 22.

Tielko, a, n. = tělko. Slov. Orl. II. 78.

Tien, u, m. = stín. Slov. Rr. Sb., Btt.
Mě, nebožátko, honie mé siré tieny. Pravn.
1209.

Tienatý = tienavý. Slov. Loos.

Tienavý = stínivý, schattig. T. stromy.
Slov. Orl. VIII. 135., Let. Mt. sl. X. 1. 34.

Tienidlo, a, n. = stinidlo, Lichtschirm,
m. Slov. Loos.

Tieniť = stíniti, schatten. Slov. Loos.

Tiesk, u, m. = pohřeblo. Slov. Mt. Sl. I.
174. Nech pán Boh chrání. Žertovná od-
pověď: Veť pán Boh nemá tieska. Zátur.

Tieskň, ě, f. = tíseň, zastar. Anth., Arch.
IX. 505.

Tieskno = těsno. Arch. IX. 505.

Tiežiti = tázati se. Št. Kn. š. 67. 39. -
T. = tížiti, pracovati, dělati. Aby roli tie-
žal (vzdělával). Št. Kn. š. 154. 12.

Tífle, e, n. (ne: f.). Pekli tíflata. Us.
Kšť.

Tigr. Cf Kram. Slov., Tygr.

Tigrovati, vz Tygrovati.

Tíh Nz. Cf. Mkl. Etym. 351. -- T. =
tíhlo. V již. Čech. Rjšk.

Tíha důvodů jazykových. Gb.

Tihla. Cf. Mkl. Etym. 29. a. T. = cihla.
U Loun. 1487. Wtr. exc.

Tíhota. Cf. Mkl. Etym. 351. T. jha. Šf.
Strž. II. 347.

Tíhovní, Last-. T. rameno páky. Kod.
Úv. 58.

Tíhový, synovialis. T. blána, Synovial-
membrana, bujení, -Wucherung, klky, -zot-
ten, pouzdro, -kapsel, řasy, -falten, zánět
blány t-vé, synovitis, syrovátečný zánět
moku t-ho, synovitis serosa. Ktt. exc.

Tichá Ludm. Cf. Bačk. Písm. 859.

Ticháček, čka, m. — T. Jos. AI. 1807.
až 1886., pěvec. Srb. 129.

Tichnouti. — kde. Kol tichne vše. Kká.
— kdy. Tak jako před bouří když tichne
bor. Kyt. 1876. 90.

Ticho lesní, noční, Pdl., pobožné, An-
dachts-, mrtvé, Todtenstille. Mour. Su ti-
chem. Brt.

Tichocně, still. Slov. Bern.

Ticholika, y, f., das Stillleben. Koll.
III. 350.

Tichosnivý, sanftträumend. T. oko (laní).
Čch.

Tichosť, mansuetudo. Ž. kl.

Tichošlap, a, m. = tichošlápek.

Tichošlapný, leisetreterisch. Dch.

Tichota. Sv. ruk. 3., 295.

Tichotina. Koll. III. 350.

Tichotoký puls, still-, leisefliessend. Trok.
70.

Tichoučký, vz Tichounký. Lpř.

Tichounce, ganz leise. T. dýchal. Rais.

Tichovka, y, f, říčka v Semilsku. Mzr.
146.

Tichovroucí představy. Dk. Aesth. 538.,
Šml.

Tichozvuký. T. píseň. Čch. Dg. 709.

Tichúnečko. Mor. Brt. D.

Tichý = bez hlasu, bez šustu. Cf. Mkl.
Etym. 356. Tiché zaměstnávání žactva. Vz
Km. 1889. 743. nn. Supů tichý let. Vrch.
T. smutek, Vrch., pláč, soustrasť; tichým
krokem jíti. Us. — T. = pokojný, mitis.
Ž. kl. 85. 5., 94. 5. T. spánek, blázen, do-
mácnosť, genius. Us. Pdl. Aby ji vyručil
tichým duchem a sám na sebe vzal. 1570.
Wtr.

Tík, a, m. = pták (v dětské řeči). Us.

Rgl.

Tikavý. T. pohyb kyvadla, tiktakend.
Schz.

Tikovitý = zprotivistý. Slov. Ssk.

Tille Ant. Cf. Ukaz. 112., Rk. Sl. — T.
Jan, nar. 1833., řed. průmysl. školy v Praze.
Vz Rk. Sl.

Tilšer Fr. Cf. Ukaz. 112., Bačk. Př. 165.

Tím u kompar. Cf. List. fil. 1886. 422.

Timarcha, y, m., timarcha, brouk. Kk.
Br. 375.

Tímě. Cf. Šf. III. 525., Mkl. Etym. 356.,
List. fil. IX. 307., Boh. 40. T. skloniti,
vznésti. Dch. Poloha hlavy temenem (při
porodu). Kžk. Por. 58. S jich těmene. Kat.
90. Viem těmeno tvé tvrdé ; Lid tento tvr-
dého těmena jest; Vzložiti břímě na těmeno
učedlníkóv. Ev. olom. 135., 124., 140. Cf.
Moudrý, Týmě. — T., apex = bod na obloze,
k němuž směřuje skutečný pohyb sluneční.
Stč. Zem. 132.

Timokratický, timokratisch. T. repu-
blika. Us.

Timologie, e, f., z řec. = cenosloví, za-
hrnuje v sobě aesthetiku a ethiku. Dk.

Tín. Cf. Mkl. Etym. 323. a., násl.

Tíňa, ě, f. = tín, stín. Slez. Chodí jak
t. Šd.

Tinama. Cf. Brm. II. 3. 199.

Tiňava, y, f. = stín. Dbš. Sl. pov. I.
316.