907

Tisula, y, f. = kráva červená, barvy
tisové. Val. Brt. Vz Tisý.

Tisyně, ě, f., Eibenbeere, f. Sl. les.

Tiš, e, f. = tichosť. Čch., Phľd. III. 1. 35.
a j., Hdž. Čít. XIV. Dle Brt. lépe : ticho.

Tiša, e, f. = tiš. Slov. Phľd. VII. 106.

Tiščeti, premere (III. 2.). V II. tř. tisknúti.
Tišču, 3 pl. tiščí, tišti; tišče, íc. Vz List.
fil. 1884. 464. Bojovníci se všech stran sě
ke zdi tiští. AlxV. 2028. Na Hektora t.
Troj. 119. a.

Tišíček, čku, m. = rybník v Písecku

Tišina. Plemeno Žižkovo jest v tišině
(tiše se chová). Výb. II. 1246. T. hrobu ;
Háj dřímá v hluboké t-ně. Čch. T-nu pře-
rušiti. Ntr. Odlehlá r., Einsamkeit. Šml. T-ny,
pásmo tišin = pásmo na povrchu zemském,
které dělí od sebe passátní větry obou zem-
ských polokoulí. S. N. XI. 237.

Tišiti. Mkl. Etym. 356.

Tišivý, beruhigend, lindernd. T. léky.
Us.

Tíško = tiše. Slov. Tu sa po tíšku otvo-
rily dverce. Dbš. Sl. pov. I. 76.

Tíškom, tíškem = tiše. Vz Tíško (dod.).
Slov. Deti tíškom vravia. Zátur.

Tišnov. Z T-va Šimon. Pyp. K. II. 324.

Tištěnina, y, f. = plátěná látka. Kram.
Slov. Cf. Tištěnka.

Titěra. Šf. III. 194.

Titěřiti se po kom, nachäffen. Osv. 1.
160.

Titěže, pl., f. = jm. pozemku u Napa-
jedel. Pk.

Títi. Cf. Šf. III. 509., Gb. Ml. I. 153.,
Mkl. Etym. 350. a., List. fil. 1883. 135. až
136., 1892. 120.

Titl Ant. Em., skladatel hud., 1809. až
1882. Srb. 125.

Titla. Cf. Šf. III. 194.

Titlati = cpáti. Slov. Phľd. X. 4.

Titlík. Nikomu ani za titlík se uchýliti
nedopustím. Hanka.

Tiťmať. Povídali, že mu hráli t., jen se
nezmať (říkají tomu, kdo lže). U Kr. Hrad.
Kšt.

Tiťmi fiťmi, windmacherisch. Slov Ssk.

Titochléb, a, m., os jm. 1594.

Titrační přístroj. KP. V. 289.

Titrati, tytrati, sussurare, murmurare.
Proti mně tytrachu nepřietelé moji. Ž. wit.
40. 8. I t-li v staniech svých. Ib. 105. 25

Titřice. Sv. ruk. 322.

Titrovaný. T. kapaliny, voda. NA. V.
448, Schd. I. 357.

Titrovati. Kapalinu kyselinou sírovou
t. Zpr. arch. XI. 12.

Titul. Pl. -le a -ly Gb. Ml. I. 78. Titule
stavu duchovního a světského. Vz Jg. H. 1.
IV. 1133., Kram. slov. Tituly kněží v 15. stol.
Vz D. Gesch. 308. Zachovati t. k někomu,
den rechten und vollen Titel geben, ge-
bührend tituliren. Soud. kn. opav. Zkl. —
T. knihy. Vz Kram. Slov.

Titulář. Cf. Wtr. Obr. 96., 754.

Titulatura. T-ry české. Vz Mus. 1841.
438., Vor. Sl. 247., Kom. Lab. 97., Bž. 101.,
Ukaz. 38.

Titulkář, e, m., Titeljäger, -häscher, m.
Rk., Hvlč.

Titvornosť, i, f. T. či affektace. Pal.
Rdh. I. 203.

Titvorný. T. laškování, Č. Kn. š. 113.,
hrdina, Pal. Rdh. I. 77., klikyháky (v písmě).
Sf. III. 197.

3. Tiž, e, m. = číž. Laš. Brt. D. 278.

1. Tíž. Cf. MS 42., 56., Kram. Slov.,
Mkl. Etym. 351., Schd. I. 24., 221.

Tížeměrný, Belastungs-. Zkouška t. Šp.

Tížený, -en, a, o, gedrückt. T. osudem,
porobou. Us. Pdl.

1. Tížifi. Mkl. Etym. 351. — co, koho.
T-ly ho nesnáze. Vlč. Řetězy tíží otroka.
Kká. Hněv jeho mou hlavu tíží. Vrch. —
co komu. Roucho bedra mi tíží. Čch. —
čím. Jho, jímž barbar tížil jej. Kká. —
kde. T-lo ho to na svědomie. Sá.

2 Tížiť (čížiť) = bystře hleděti, munter
blicken. Laš. Brt. D. 278.

Tíživý, belastend. Us. Kutn.

Tížnice, e, f. = tížný průměr, Schwer-
linie. Hř., Šln. II. 14., Pck. 197.

Tj. Vz List. fil. X. 464., 473.

Tkač. Cf. skratek: Tč. — T. = tkáč,
tkáče. Ssk. Tkači tkaju platno, tkalci mu-
šelin. Mor. Brt. D. 278. Vz i násl.

Tkáč. T. damašku, Damastweber, kana-
fasů. Hk. I starý t. někdy se zmýlí. Slez.
Šd. — T. = tulák, tkáče. Ve 14. stol. bý-
valo mnoho tkáčů čili tuláků. Zb. v Mus.
1880. 463.

Tkáče. Cf. Kn. rožm. 138., Cod. jur. boh.
II 99. (Jir. vyd.). Počnúc ot krále až do
tkáčete. Arch. II. 488

Tkáčský = tkadlcovský. Slov. Bern.

Tkáčství, n. = tkadlcovství. Slov. Bern.

Tkadělna, y, f. = továrna, kde se tká.
Slov. Sokl. II. 50.

Tkadlcovský stav mluví: Byl tu žid?
Byl, byl. Dávno-li ? Včil, včil! a tkadlce
ponouká: Babě lokeť, babě lokeť a mně
půl a mně půl! Brt. Dt. 75., Km. 1886.
410.

Tkadlcovství. Vz Kram. Slov., Vlšk.
177.

Tkadlec. Cf. Mkl. Etym. 368., Er. P.
405, Tk. VIII. 362., 392. Patron t-ců sv.
Severus a Vorrenus. Vz Zbrt. 241. T. řím-
ští a řečtí. Vz Vlšk. 270., 277. Hra na tka-
dlce. Cf. Brt. Dt. 184., Km. 1887. 277. —

Tkadleček Ludv. Cf. Výb. I. 626., Vlšk.
48., Rk. Sl., D. Gesch. 157., List. fil. III.
232., IV. 314. nn., Pyp. K. II. 300., Hš.
Dod. I. 12. č. 71., Sbn. 104., 187. — T.,
vz Vrbovník, brouk.

Tkadlečisko, a, n., tkáčisko = tkadlec
(s opovržením). Slov. Bern.

Tkadlena, y, f. = tkadlice, Weberin,
Rk.

Tkadlík (Kadlík), a, m. — T. Fr., 1787.
až 1840, čes. malíř. Vz Rk. Sl.

Tkalcovina = tkadlcovina. Us. Knrz.

Tkalcula, y, f., žena tkalcova. Mor. Brt.
D. 147.

Tkalka, y, f., Weberin, f. Rk.

Tkalounice, e, f. = tasemnice. Čs. lk.

Tkalství. Laš. Tč.

Tkaň, Gewebe, n. Na plachet rozestře-
ných tkani režné — tam odpočívá dívčí