Předchozí (907)  Strana:908  Další (909) |
|
|||
908
|
|||
|
|||
tělo něžné. Čch. S. 188. T. (těla) čivová,
Nervengewebe, chrustavčitá, chondroides G., jaterní, Leber-, kolkloubová, periarti- culäres G., kosťovitá, osteoides G., malo- buněčná, kleinzelliges G., mezimíšková, interfolliculares G., omozečnicová, Pial-, podbřišnicová, subperitoneales G., rosolo- vitá, huspeninovitá, gallertartiges G., spo- jivová, Bindesubstanz, škárová, Corium-, tíhová, Synonial-, tuková, Fett-, vazivová v mozku, Glia-, vřetenobuněčná, Spindel zellen-, žlaz, žlázová, Drüsen-; bujení tkaně, Gewebshyperplasie, úbytě tkaně, -atrophie, zánět tkaně, -entzündung, zbytnění = bu- jení, změknutí tkaně, -erweichung. Ktt. exc. Vz Tkanina (dod.). Tkaněsloví. Cf. Stff. v Enc. paed. I.
268., Tkanina. Tkání u Římanův a Řeků. Vz Vlšk. 77.,
80., 88., 147., 223., 224., 240. Tkanice. Cf. Mkl. Etym. 368, Šf. III.
561., Kram. Slov. Tkanička, kanička (Us.) = brousek
v chlebě. Us. Kšť. Tkanina. Vybarvená t. Vz KP. VI. 246.
nn. Byla bledá jako lněná t. Prss. — T. v zool T. podkožní. Šv. 54. T. chrustav- ková, kosťová, masová či svalová, pružná, tuková, žlázová. Stff. v Enc. paed. I. 268. Vz Tkaň (dod). Tkaninář, e, f., Zeugmacher. Rk.
Tkaninný, Gewebe-. T. hmota. T. to-
várna. ZObz. XXIV. 245. Tkaninozpyt, u, m., Histologie. Hg. 13.
Cf. Tkaněsloví. Tkanivo. Mkl. Etym. 368., Vlšk. 270.
T. dřeňové, dřevové, chrupavkové, korové, kostěné, kožkové, kožní, lýkové, nervové, oblanové, podkožní, pojivové, svalové, žlá- zové. NA. V. od. II. 6. T. děje a činů v tragoedii proniknouti. Šml. Tkánka = vrkoč (pletenec na způsob
věnce), s něhož pentle kolem visí. Teď už vyšly t-ky z mody. Nosí se jen kupované věnce z dělaných květin. Val. Slavč. 67. Tkánka, vz Tkaň. Ezp. 1740.
Tkáti. Cf. Mkl. Etym. 368. Ve 4. ř. to-
hoto článku oprav tceš v: tčeš. — co. Pavouk tče své síti, R. zv. — co kam (čím). Jak by leskem svým chtěl v skráň jeho aureolu tkát. Vrch. Často v svoje písně tkal písní jejich (ptáků) zlato. Vrch. T. něco do sebe (cpáti). Laš. Tč. — co čím. Jeseň stromů vrcholy svým pestro- barvým tkala lupením. Vrch — co z čeho. T. sobě rúcho ze lnu. Hug. 217. — co kdy pro koho. Ve dne i v noci jsem pro tě tkal písně své. Hdk. Tkava, y, f. = osnova. Slov. Ssk.
Tklivosť. Cf. Jg. Slnosť 45.
Tklivozvuký, rührendschallend. T. řeč.
Čch. Dg. Tklivý, rührend. T. tony, píseň, Čch.,
Vrch., zvuky, flétna, Vrch., kazatel, Osv., řeč. Hrts. Citu tklivé struny. Cch. Bur. Tknouti. Cf. Mkl. Etym. 368., Týkati.
— se čeho. Co se tkne Moravy. Let. 329. Tkloť by se to mnoho jiných. Arch. II. 269. — kam. Bychom doma pekli, k vám bychom netkli. Mnč. R. 99. |
Tknutý. Duše t-tá láskou. Šml. Měkce
v duši t-tý. Kká. K sl. j. 121. Tkvění, n., vz Tkvíti Vch. Ar. II. 23.
Tkvíti kde (jak). Všech oči tkvěly na
něm. Vrch. Na zbraních očima tkví ztrnu- lýma. Kká. Tkvu nepovstalo z kvetu, nýbrž přesmyk-
nutím z kvbtu. Vz List. fil. 1885. 438. (1880. 300.). Tkysati koho čím: palicí. Drk. hry.
216. — čeho. 1557. Mus. 1891. 207. Tla = strop. Mkl. Etym. 370. b., Brt.
D 343. Když svat řečňuje, udeří palicú o tlu, aby ludé dávali pozor, dva i třikrát. A kdy sa konec tanca holúbku tančí, tu sa také palicú udeří na tlu (poval), aby honem páry se sbíraly; kdo páry nedo- stane, ten nosí palicu a mosí muzice platiť. U Uher. Brodu. Tč. Cf. Podlaha (konec). Tlač, e, f. = tisk (kněh), Druck, m. T.,
väzba a honorare. Let. Mt. sl. VIII. 2. 78. — Trok. — T. = lis, Presse, f. Ssk. Tlačár, a. m., Drucker; Buchdrucker.
Slov. Bern. Vz Tlačiar. Tlačárka, y, f., žena tlačárova. Slov.
Bern. Tlačárňa, ě, f., Druckerei, Buch-, Slov.
Bern. Tlačárský, Drucker-, Buchdrucker-. Slov.
Bern. Tlačárství, n., Druckerei; Buch-; Treten,
n. Slov. Bern. Tlačba = tiskopis. Telegrafické i poštové
t-by. Slov. N. Hlsk. IV. 118. Tlačenka, comprimirtes Mehl. Dch.
Tlačiareň, rně, f. = tiskárna. Slov.
Tlačiarský = tiskový. Slov. Šd.
Tlačibaba, y, m., os. jm. Wtr. Obr. 87.
Tlačidlo vzduchové, Pdl., u zámku (klika,
Drücker, m.). Vz Včř. Z. I. 52. Tlačipupek, pka, m., os. jm. Wtr. Obr.
89. Tlačisvět, a, m., os. jm. Wtr. Obr. 85.
Tlačiti. Cf. Mkl. Etym. 349., Ev. olom.
111., 289.— co, se kam. T. se na západ. Tk. Č. 6. T. někoho ke zdi (utiskovati). Us. Zpupná noha tvá tu šíji tlačí ve sklon ohavný ; Hlavu k hlavě t. T. někoho na kraj srázu. Kká. — co kam kudy. T. ka- palinu rourou do výše. Mj. 131.— odkud. Z hlíny mech se tlačí (vyrůstá). Us. Tlačí-li se kapalina z některé strany. ZČ. — co kde. V tomto světě velmě lidé tlačie pravdu. Št. Kn. š. 21. — zač. Vím, že pomáháš t. za kola. Črn. Zuz. — se jak. Tlačí se jako žid na palírňu. Mor. Vhl. Tlačivo, a, n. = tiskopis, Druckschrift,
-sorte, -sache. Slov. Ev. šk. I. 94., III. 277. Seznam knih a t-va. Let. Mt. sl. VIII. II. 88. Tlačjárňa, ě, f. = tiskárna. Slov. Phľd,
Tlačka = skřipec, Quetschhahn, m., v luč-
bě. Sl. les. Tlačový, Druck-. Slov. Ssk.
Tlachačný = hubatý. Slov. Bern.
Tlachal nadělá hluku sám jediný co pět
vozů prázdných po dláždění. Sb. uč. Cf. Pantáč (dod.). Tlachati. Cf. Šrc. 207. — s kým. Vrat.
Tlak. Cf. Schd. I. 81. (vzduchu), MS.
59., Šf. III. 511. T. silný, slabý, Šp., zemní, |
||
|
|||
Předchozí (907)  Strana:908  Další (909) |