908

tělo něžné. Čch. S. 188. T. (těla) čivová,
Nervengewebe, chrustavčitá, chondroides
G., jaterní, Leber-, kolkloubová, periarti-
culäres G., kosťovitá, osteoides G., malo-
buněčná, kleinzelliges G., mezimíšková,
interfolliculares G., omozečnicová, Pial-,
podbřišnicová, subperitoneales G., rosolo-
vitá, huspeninovitá, gallertartiges G., spo-
jivová, Bindesubstanz, škárová, Corium-,
tíhová, Synonial-, tuková, Fett-, vazivová
v mozku, Glia-, vřetenobuněčná, Spindel
zellen-, žlaz, žlázová, Drüsen-; bujení tkaně,
Gewebshyperplasie, úbytě tkaně, -atrophie,
zánět tkaně, -entzündung, zbytnění = bu-
jení, změknutí tkaně, -erweichung. Ktt. exc.
Vz Tkanina (dod.).

Tkaněsloví. Cf. Stff. v Enc. paed. I.
268., Tkanina.

Tkání u Římanův a Řeků. Vz Vlšk. 77.,
80., 88., 147., 223., 224., 240.

Tkanice. Cf. Mkl. Etym. 368, Šf. III.
561., Kram. Slov.

Tkanička, kanička (Us.) = brousek
v chlebě. Us. Kšť.

Tkanina. Vybarvená t. Vz KP. VI. 246.
nn. Byla bledá jako lněná t. Prss. — T.
v zool T. podkožní. Šv. 54. T. chrustav-
ková, kosťová, masová či svalová, pružná,
tuková, žlázová. Stff. v Enc. paed. I. 268.
Vz Tkaň (dod).

Tkaninář, e, f., Zeugmacher. Rk.

Tkaninný, Gewebe-. T. hmota. T. to-
várna. ZObz. XXIV. 245.

Tkaninozpyt, u, m., Histologie. Hg. 13.
Cf. Tkaněsloví.

Tkanivo. Mkl. Etym. 368., Vlšk. 270.
T. dřeňové, dřevové, chrupavkové, korové,
kostěné, kožkové, kožní, lýkové, nervové,
oblanové, podkožní, pojivové, svalové, žlá-
zové. NA. V. od. II. 6. T. děje a činů
v tragoedii proniknouti. Šml.

Tkánka = vrkoč (pletenec na způsob
věnce), s něhož pentle kolem visí. Teď už
vyšly t-ky z mody. Nosí se jen kupované
věnce z dělaných květin. Val. Slavč. 67.

Tkánka, vz Tkaň. Ezp. 1740.

Tkáti. Cf. Mkl. Etym. 368. Ve 4. ř. to-
hoto článku oprav tceš v: tčeš. — co.
Pavouk tče své síti, R. zv. — co kam
(čím). Jak by leskem svým chtěl v skráň
jeho aureolu tkát. Vrch. Často v svoje
písně tkal písní jejich (ptáků) zlato. Vrch.
T. něco do sebe (cpáti). Laš. Tč. — co
čím. Jeseň stromů vrcholy svým pestro-
barvým tkala lupením. Vrch — co z čeho.
T. sobě rúcho ze lnu. Hug. 217. — co kdy
pro koho. Ve dne i v noci jsem pro tě
tkal písně své. Hdk.

Tkava, y, f. = osnova. Slov. Ssk.

Tklivosť. Cf. Jg. Slnosť 45.

Tklivozvuký, rührendschallend. T. řeč.
Čch. Dg.

Tklivý, rührend. T. tony, píseň, Čch.,
Vrch., zvuky, flétna, Vrch., kazatel, Osv.,
řeč. Hrts. Citu tklivé struny. Cch. Bur.

Tknouti. Cf. Mkl. Etym. 368., Týkati.
— se čeho. Co se tkne Moravy. Let. 329.
Tkloť by se to mnoho jiných. Arch. II.
269. — kam. Bychom doma pekli, k vám
bychom netkli. Mnč. R. 99.

Tknutý. Duše t-tá láskou. Šml. Měkce
v duši t-tý. Kká. K sl. j. 121.

Tkvění, n., vz Tkvíti Vch. Ar. II. 23.

Tkvíti kde (jak). Všech oči tkvěly na
něm. Vrch. Na zbraních očima tkví ztrnu-
lýma. Kká.

Tkvu nepovstalo z kvetu, nýbrž přesmyk-
nutím z kvbtu. Vz List. fil. 1885. 438. (1880.
300.).

Tkysati koho čím: palicí. Drk. hry.
216. — čeho. 1557. Mus. 1891. 207.

Tla = strop. Mkl. Etym. 370. b., Brt.
D 343. Když svat řečňuje, udeří palicú
o tlu, aby ludé dávali pozor, dva i třikrát.
A kdy sa konec tanca holúbku tančí, tu
sa také palicú udeří na tlu (poval), aby
honem páry se sbíraly; kdo páry nedo-
stane, ten nosí palicu a mosí muzice platiť.
U Uher. Brodu. Tč. Cf. Podlaha (konec).

Tlač, e, f. = tisk (kněh), Druck, m. T.,
väzba a honorare. Let. Mt. sl. VIII. 2. 78.
— Trok. — T. = lis, Presse, f. Ssk.

Tlačár, a. m., Drucker; Buchdrucker.
Slov. Bern. Vz Tlačiar.

Tlačárka, y, f., žena tlačárova. Slov.
Bern.

Tlačárňa, ě, f., Druckerei, Buch-, Slov.
Bern.

Tlačárský, Drucker-, Buchdrucker-. Slov.
Bern.

Tlačárství, n., Druckerei; Buch-; Treten,
n. Slov. Bern.

Tlačba = tiskopis. Telegrafické i poštové
t-by. Slov. N. Hlsk. IV. 118.

Tlačenka, comprimirtes Mehl. Dch.

Tlačiareň, rně, f. = tiskárna. Slov.

Tlačiarský = tiskový. Slov. Šd.

Tlačibaba, y, m., os. jm. Wtr. Obr. 87.

Tlačidlo vzduchové, Pdl., u zámku (klika,
Drücker, m.). Vz Včř. Z. I. 52.

Tlačipupek, pka, m., os. jm. Wtr. Obr.
89.

Tlačisvět, a, m., os. jm. Wtr. Obr. 85.

Tlačiti. Cf. Mkl. Etym. 349., Ev. olom.
111., 289.— co, se kam. T. se na západ.
Tk. Č. 6. T. někoho ke zdi (utiskovati).
Us. Zpupná noha tvá tu šíji tlačí ve sklon
ohavný ; Hlavu k hlavě t. T. někoho na
kraj srázu. Kká. — co kam kudy. T. ka-
palinu rourou do výše. Mj. 131.— odkud.
Z hlíny mech se tlačí (vyrůstá). Us. Tlačí-li
se kapalina z některé strany. ZČ. — co
kde. V tomto světě velmě lidé tlačie
pravdu. Št. Kn. š. 21. — zač. Vím, že
pomáháš t. za kola. Črn. Zuz. — se jak.
Tlačí se jako žid na palírňu. Mor. Vhl.

Tlačivo, a, n. = tiskopis, Druckschrift,
-sorte, -sache. Slov. Ev. šk. I. 94., III. 277.
Seznam knih a t-va. Let. Mt. sl. VIII. II. 88.

Tlačjárňa, ě, f. = tiskárna. Slov. Phľd,

Tlačka = skřipec, Quetschhahn, m., v luč-
bě. Sl. les.

Tlačový, Druck-. Slov. Ssk.

Tlachačný = hubatý. Slov. Bern.

Tlachal nadělá hluku sám jediný co pět
vozů prázdných po dláždění. Sb. uč. Cf.
Pantáč (dod.).

Tlachati. Cf. Šrc. 207. — s kým. Vrat.

Tlak. Cf. Schd. I. 81. (vzduchu), MS.
59., Šf. III. 511. T. silný, slabý, Šp., zemní,