909

aktivní, passivní, vodorovný klenby. Pek.
161., 173., 188. Parní stroj s plným či stá-
lým tlakem, Volldruckmaschine, s vysokým,
prostředním a nízkým tlakem, Hoch-, Mit-
tel-, Niederdruckmaschine, Šmr. 75., čára
tlaku, Drucklinie, Pcl. 44., vzdušný, tlak
vzduchu základní či normalní, nejvyšší či
maximalní, nejnižší či minimalní, výparní,
Stč. Zem. 556, 557., 564., 566., 619., hydro-
statický, na dno, vzhůru, hydrodynamický,
souvislosti či kohaese. ZČ. I. 287., 291, 321.,
355. Pás na tlak. Zpr. arch. VIII. 59. -
T. břišní, vnitrooční, intraoculärer Druck,
krevní, cf. Slov. zdrav. 372.; pocit tlaku,
Druckempfindung, stoupání tlaku, -Steige-
rung, znetvoření tlakem, -difformität.

Tlaka, srb. dlaka (pilus). Šf. III. 464.

Tlakojevný. T. těleso, složky. Stč. Zem.
562., 570.

Tlakoměr. Cf. Ott. II. 347. nn., MS. 81.,
Schd. I. 81., Kram, slov., Stč. Zem. 557.,
562. T. násoskovitý, normalní, samopisný,
srovnávací, ZČ. I. 406.—423., stejně kali-
brovaný, rtuťový, obloukový (Bourdonův),
bubínkový (Vidiův), Naudetův. Stč. Zem.
562., 564.

Tlakoměrný. T. teploměr (thermobaro-
meter), NA. V. 273., průba, sloupec, pozo-
rování, roura, ZČ. I. 470., výška, změny,
složky, minimum, rozdíl, nestejnosti, růže
větrná. Stč. Zem. 542., 570., 592., 593., 604.

Tlakopisec, sce, m., Barograph, m. Stč.
Zem. 564.

Tlakostroj pivní. Vz Slov. zdrav. 303.

Tlakový. T. čára, Pek. 177., 189., páka,
pumpa, roura, šroub, výška, ZČ., teploměr.
Wld. — T. cit, pocit, body, znetvoření.
Ktt. exc.

Tlálka, y, f. = tlárka, setlelé dřevo,
práchno. Val., laš. Brt. D. 278.

Tlama moře. Čch. Bs. 15. — T. = mač-
kadlo, Brechmaul, n. — T., y, m., os. jm.
D. ol. X. 85.

Tlamajzna, y, f. = huba (sprostě), Maul,
n. Us. Brnt. Vz Tlampajzna.

Tlamák, u, m. Lapací t., v horn., Fang-
schere, f. Hř. — T., a, m., ssav. Cf. Brm.

I. 2. 403., Ott. v Coelogenys. — T., os. jm.
Arch. VIII. 89.

Tlamatka = mačkadlo, krušidlo tlamaté,
Backenquetsche, k drobení hrud. Hrbk.

Tlamsko, a, n. = tlama (nepěkná a p.).
Hol. 366.

Tlamštil, a, m. = mluvka. U Rychn.

Tláp, u, m. T. u soustruhu. Vz Včř. Z.

II. 59.

Tlapa = čásť tlapě podobná u přístrojů,
Pratze, f. Wld., Šmr. 148.

Tlapadlo. Na t. se tlape a tlapáním kolo
se žene. Vz Včř. Z. II. 5.

Tlápati = polykati (hl. o suchém jídle).
Kočka tlápe knedlíky. U Strunkovic. Rjšk.

— T. = tlampati. Mor. Vck.
Tlapiti = pojímati (o pernaté zvěři). Šp.

— komu kam. Raději jí na krk tlapnu,
než bych mu ji (dceru) dal. Us. Rais.

Tlapkár, a, m. = klampiar. Slov. Rr.
Sb., Nár. nov. IV. č. 110.

Tľaponoha, y, f. = trdlice. Vz Stěk, 2.
(dod.).

Tľapor, u, m. = veliký, rozšlápnutý
krombožinec, kravinec. To je tu t. ! Slez.
Šd.

Tlapotať, klatschen. Slov. Ssk.

Tlapuška, y, f., Schwimmhaut, f. Slov.
Ssk.

Tlapy. Mlynárä sú hodni chlapci, keď
jim pytel ,tlapy tlapy'. Slov. Zátur.

Tlárka, y, f., vz Tlálka (dod.).

Tlaskanice, e, f. = tlasky (dod.). U Kdýně.
Rgl.

Tlaskanina, y, f. = tlasky (dod.). U Kdýně.
Rgl.

Tlaskati. Vz Mkl. Etym. 357. — koho =
líbati. ČT. Tkč — čím. Tak prejde čas,
akoby dlaňou tľaskol. Slov. Sb. sl. ps. I.
110. T. rukama. Ž. wit. — Cf. Plaščeti
(i dod.)

Tlasky, pl., m. = žvasty. U Kdýně. Rgl.

Tlasčenka, y, f. = vrch na Vsacku. Vck.

Tlaščeti. Prasata (žerouce) tlaščíja. Mor.
Brt. D. 278., Vhl. — T. = pršeti. Tlaščí.
Ib. Brt. ib., Vck.

Tlaška, y, f. = dlaška. U Počát. Jndr.

Tlata, y, f. = trata, celé podkrají k jedné
osadě patřící. Koll. St. 493.

Tleky, pl., Hülsenklappen. Slov. Ssk.

Tlelina, y, f., Moder, m. Kram. Slov.

Tlem, u, m. = co setlelo, tlelina (dod.).
Dříví samý t. U Studence. Neud.

Tleň, ě, f. = tlení, tlenina. Čkžk. III. 151.

Tleskati, tlešču.

Tleskyva. Cf. Brm. IV. 336.

Tletovisko, a, n. = pahraba. Slov. Ssk.

Tliapať = chniapať. Slov. Ssk.

Tlina, y, f. = co tlí, doutná. Kr. Stefan.

Tlipati. Vápno tlipe t. j. když se hasí,
dělá: tľap, tľap, tľap. Slez. Šd.

Tlíti. Cí. Mkl. Etym. 370. b. O tvarech
vz List. fil. 1884. 444. By milosť tlela. Rúd.
25. b.

Tlkáč, e, m., vz Pomrdkáč (dod.).

Tlkanice = obyčajne lieskové paličky
(hůlky) roztlčené, rozstrapené, potom usu-
šené, nimiž si chudobný slovenský ľud
svietievá. Slov. Rr. Sb.

Tlkoň, ě, m. = tulák. Slov. Ssk.

Tlmačiti, acervare. Ktož nepravě hro-
máždí, ten jiným tlmačí. Bib. mik. Sir.
14. 4.

Tlmeč, e, m. = tlumač. Pk. Npj. 159.

Tlmoch, a, m. = tlumač. Pk. Npj. 166.

Tło, a, n. = tła. Val. Brt., Vck., Slavč. 8.
— T., Bodenschmiere, f. Slov. Ssk.

Tlouci. Mkl. Etym 349. a., Šrc. 141. T.
v dialektech (časov). Vz List. fil. 1892.
117. — abs. Hřeší, jak by hromy tlúkly.
Slov. Rr. MBš. — čím (oč jak). Býk
ohonem svým vztekle kolem sebe tluče.
Vrch. Lev ocasem o zem tloukl. Us. Pdl. —
kam. Smrť již tluče (klepe) na dvéře.
Tkč. — kde. Tluče se tu už týden (zdr-
žuje se). Brt. D. 278. Krev jala se jí ve
všech žilách t. živěji. Osv. I. 380. Často
poctivé srdce pod ošumělým kabátem tluče.
Pdl. Slavík při Dunaji tluče. Hdk. —komu
proč. Srdce mi rozkoší tluče, Us. Pdl.,
obavou. Osv. I. 379. — jak. Srdce mé po-
čalo silněji tlouci. Hrts. — se kam. Bůh
k netlučícím sám se tluče. Kom. Lab. 119.

504