912

vorlings, t. z podporu vzadu, F. aus dem
Stüz rücklings. Čsk. — T. koles (točení
se). Msn. Hes.

Tóča, e, f. = tuča. V Podluží. Hrb. Obr.
140.

Točák, u, m. = čes. národní tanec. Bačk.
— T. = žbán s úzkým hrdlom a s vypuk-
lým, baňatým bruchom. Slov. Rr. Sb.

Točánek, nku, m. = točanka.

Točavý = točivý. Slov. a mor. Šd.

Točba, y, f., Drehung, f. Šmd.

Točec, čce, m. = vnitřní čásť taberna-
kula, která se točí. Val. Brt. D. 278.

Točeček, čku, m. = kloub, článek prstový.
Val. Brt. D. 278.

Točení. Osa t., Rotationsaxe. T. bodu,
přímky, roviny. Jrl. 119.—130.

Točenice drahého hedvábie. Výb. II.
799. — T. = kolovrátek na předení. Val.
Brt. D. 278. — T., slov. točák = kolotoč,
das Ringelspiel. Val. Vck., Brt. D. 146. -
T. = motanice, špatný tanec. U Kr. Hrad.
Kšť. — T. = pant u dveří. Vz Mtc. 1891.
100.

Točenka měkkýš. Cf. Dud. 30., Brm.
IV. 2. 259.

Točený. T. sloup. Osv. Drát závitkovitě
t-ný. NA. — T. = tanec na Kloboucku. Vz
Brt. N. p. III. str. XLIII.

Točidlo. Cf. Zmítač. T., das Ringelspiel.
Hvlč. I. 115.

Točík, u, m. = brečtan. Mllr. 52.

Točina ve vodě = vír. Na již. Mor. Sd.

Točinka, y, f. = základní tvar národní
ornamentiky. Mor.

Točíř, e, m., Dreher, m. Rk.

Točiš, točiž, točiž, točuž. Vz Krok. III.
242., 417., IV. 5., Mne. R. 76., Tociš (i dod.),
Čiúš, Točiž, Točuž, Totjiž (dod.).

Točišto = totižto. 15. stol. Mnč. R. 63.
Cf. předcház.

Točitelný, drehbar. T. věž. Dch.

Točiti, Cf. Mkl. Etym. 348. — abs. Ne-
toč (nemluv pořád o jednom). Laš. Brt. D.
278. — co: brus. Us. Pdl. — odkud. Juž
ze všech stran tváři točie. Alx. To išlo,
kým v hore javory trvaly a bolo z čeho t.
(drechseln). Dbš. Sl. pov. III. 68. Vítr se
točí od západu k severu. Stč. — čím:
myslí, Št. Kn. š. 70., 75., klikou, Us., hla-
vou. Kyt. — se s kým: s děvčetem. Hdk.

— jak. Točí se jak zlé pivo. VSlz. I. 236.
T se jako motovidlo. Brt. Točí se jako
osel ve mlejnici. Us. Rgl. Vz T. se. — kde.
Je šikovná, při práci jen se točí. Us. Fč.
Točí se jako šiška v másle, jako vůl na
ledě. Brt. Ptactva pluky vírem nad hla-
dinou vod se t-ly. Vrch. Dráha místy silně
se točí. Us. Pdl. Poklad v zemi, kdežto
rez a molové ztočí (demoliuntur). Ev. olom.
221. Bod se točí okolo přímky. Hra. —
co, se po kom. Oči všech po ní se t-ly.
Šml. Již pušku po něm točí. Kká. Td. 170.

— kam. Theobaldus prvé se tam točíše.
Výb. II. 45. Vrkoče vlasů mu na plece jak
dva hadi se t-ly. Vrch. — co pro koho
jak. Točeno víno pro lid v hojnosti. Pal.
Děj. V. 2. 101.

Točitý vzrůst, Drehwuchs, m. Sl. les.
Točiúž, vz Tociš, Točiš.

Točivě, vz Točivý. Mj. 206.

Točivosť. i, f., Drehsucht, f. Sl. les.

Točivý. T. pohyb, Mj., Stč., ZČ., vážky,
výchvěje, ZČ. I. 226., 231., dráha, most,
kolo na nádraží, trám, vrata, NA., rychlosť,
síla. Stč.

Točka = tečka, bod. Slov. Czm. 105.

Točna = pol. Stč. Zem. 160. T. nebeská,
slunníková, Stč. Zem. 58., 77., jižní a se-
verní. Schd. I. 197. Cf. Kram. Slov. — T. =
sloupek ve mlýně, kolem něhož se nasypací
koš točí. Cf. KP. V. 613., Zmítač.

Točná, é, f. (osa), Drehachse. Včř. Z.
II. 58.

Točne = správně. Slov. Czm. 105.

Točnice, die Drehscheibe. Šp. — T. =
polarnice, Polare, f. Jd. II. 44.

1. Točník = zemský pol. Kod. — T.,
Drehstift. T. s matičkou, Mutterdrehstift,
kolní, Räderdrehstift, kulatý, korkový. Šp.

Točnoblízký = cirkumpolarní. T. hvězdy,
krajiny. Stč. Zem. 61., 664.

Točnový. T. hvězda, Schd. I. 202., 216.,
výška, 206., kruhy, 205., poloměr země,
ledovec, zář, Stč. Zem. 88., 94., 657., 659.,
zobrazení povrchu zemského gnomické,
stereografické, krajiny. 388., 400., 636.

Točný = rotačný, Rotations-. T. plocha,
ellipsoid, baroboloid, hyperboloid. Jrl. 129.,
262., 331., 420., 422. T. osa, Stč., těleso.
Včř. — T., sich gut drehend. T. děvče (při
tanci). U Chroustova. Tbnk. — T., ého, m.,
der linke Flügelmann. Rgl.

Točuž. Dle Koř. Ml. z: to čuješ, dle Prk.
v Kroku III. 417. z imper.: to cujž. Cf. List.
fil. X. 473., Alx. B. v. 34. (HP. 72), Tociš,
Točiš.

Tod, a, m., todus, pták = ploskozobec
zelený. Brm. II. 332.

Ťofnúť = udeřiti, klepnouti, ťuknouti.
Cf. Ťafnouti. Ťofni ho holí, slovem. Slez.
Šd.

Tohda = tehdy. Slov. Czm. 205.

Tohojka oprav v: tohajka, albatros dio-
medea. Vz Ott. I. 704.

Tochomyšl, vz Tuchomyšl, Pal. Rdh. II.
407.

Toilettní plášť, stolek, Us., náčiní řím.
a řec. Vz Vlšk. 188., 190., 278.

Toito. Na hore rastie t, hotuj si mla-
ducha koryto (kolíbku). Koll. Zp. I. 152.

Toj' = to jest. Št.

Toješť. Cf. Ott. II. 515., 514. Od učaro-
vání kravám chránila t. VSlz. I. 202.

Tojiž = totiž, často v listinách hradišť-
ských z 1. 1514-1520. Tč.

1. Tok. Cf. Mkl. Etym. 348. T. slzí.
Vrch., Čch. T. vzdušin, NA. V. 189., páry.
Mj. 139. — T. rév. Kká. — T. = proud.
Déšť se valil toky. Vrch. — T. přenes.
V toku 9. století. Šf. Strž. II. 13., 16. a j.
T. žití, Kyt., mluvy, Dk., řeči, bolesti.
Vrch. Slov přívětivých zval mne rychlým
tokem. Čch. Bur. Zdálo se, že linuly dva
toky zlatých hvězd jí z temena (vlasy). Zr.
Gris.

3. Tok = hora u Obecnice v Příbramsku.
Krč. ve Kv. 1884. 435.

Tokárna, y, f. = tokáreň. Slov. Koll.
IV. 114.



	912

	vorlings, t. z podporu vzadu, F. aus dem Stüz rücklings. Čsk. — T. koles (točení se). Msn. Hes. Tóča, e, f. = tuča. V Podluží. Hrb. Obr. 140. Točák, u, m. = čes. národní tanec. Bačk. — T. = žbán s úzkým hrdlom a s vypuk- lým, baňatým bruchom. Slov. Rr. Sb. Točánek, nku, m. = točanka. Točavý = točivý. Slov. a mor. Šd. Točba, y, f., Drehung, f. Šmd. Točec, čce, m. = vnitřní čásť taberna- kula, která se točí. Val. Brt. D. 278. Točeček, čku, m. = kloub, článek prstový. Val. Brt. D. 278. Točení. Osa t., Rotationsaxe. T. bodu, přímky, roviny. Jrl. 119.—130. Točenice drahého hedvábie. Výb. II. 799. — T. = kolovrátek na předení. Val. Brt. D. 278. — T., slov. točák = kolotoč, das Ringelspiel. Val. Vck., Brt. D. 146. - T. = motanice, špatný tanec. U Kr. Hrad. Kšť. — T. = pant u dveří. Vz Mtc. 1891. 100. Točenka měkkýš. Cf. Dud. 30., Brm. IV. 2. 259. Točený. T. sloup. Osv. Drát závitkovitě t-ný. NA. — T. = tanec na Kloboucku. Vz Brt. N. p. III. str. XLIII. Točidlo. Cf. Zmítač. T., das Ringelspiel. Hvlč. I. 115. Točík, u, m. = brečtan. Mllr. 52. Točina ve vodě = vír. Na již. Mor. Sd. Točinka, y, f. = základní tvar národní ornamentiky. Mor. Točíř, e, m., Dreher, m. Rk. Točiš, točiž, točiž, točuž. Vz Krok. III. 242., 417., IV. 5., Mne. R. 76., Tociš (i dod.), Čiúš, Točiž, Točuž, Totjiž (dod.). Točišto = totižto. 15. stol. Mnč. R. 63. Cf. předcház. Točitelný, drehbar. T. věž. Dch. Točiti, Cf. Mkl. Etym. 348. — abs. Ne- toč (nemluv pořád o jednom). Laš. Brt. D. 278. — co: brus. Us. Pdl. — odkud. Juž ze všech stran tváři točie. Alx. To išlo, kým v hore javory trvaly a bolo z čeho t. (drechseln). Dbš. Sl. pov. III. 68. Vítr se točí od západu k severu. Stč. — čím: myslí, Št. Kn. š. 70., 75., klikou, Us., hla- vou. Kyt. — se s kým: s děvčetem. Hdk. — jak. Točí se jak zlé pivo. VSlz. I. 236. T se jako motovidlo. Brt. Točí se jako osel ve mlejnici. Us. Rgl. Vz T. se. — kde. Je šikovná, při práci jen se točí. Us. Fč. Točí se jako šiška v másle, jako vůl na ledě. Brt. Ptactva pluky vírem nad hla- dinou vod se t-ly. Vrch. Dráha místy silně se točí. Us. Pdl. Poklad v zemi, kdežto rez a molové ztočí (demoliuntur). Ev. olom. 221. Bod se točí okolo přímky. Hra. — co, se po kom. Oči všech po ní se t-ly. Šml. Již pušku po něm točí. Kká. Td. 170. — kam. Theobaldus prvé se tam točíše. Výb. II. 45. Vrkoče vlasů mu na plece jak dva hadi se t-ly. Vrch. — co pro koho jak. Točeno víno pro lid v hojnosti. Pal. Děj. V. 2. 101. Točitý vzrůst, Drehwuchs, m. Sl. les. Točiúž, vz Tociš, Točiš.	Točivě, vz Točivý. Mj. 206. Točivosť. i, f., Drehsucht, f. Sl. les. Točivý. T. pohyb, Mj., Stč., ZČ., vážky, výchvěje, ZČ. I. 226., 231., dráha, most, kolo na nádraží, trám, vrata, NA., rychlosť, síla. Stč. Točka = tečka, bod. Slov. Czm. 105. Točna = pol. Stč. Zem. 160. T. nebeská, slunníková, Stč. Zem. 58., 77., jižní a se- verní. Schd. I. 197. Cf. Kram. Slov. — T. = sloupek ve mlýně, kolem něhož se nasypací koš točí. Cf. KP. V. 613., Zmítač. Točná, é, f. (osa), Drehachse. Včř. Z. II. 58. Točne = správně. Slov. Czm. 105. Točnice, die Drehscheibe. Šp. — T. = polarnice, Polare, f. Jd. II. 44. 1. Točník = zemský pol. Kod. — T., Drehstift. T. s matičkou, Mutterdrehstift, kolní, Räderdrehstift, kulatý, korkový. Šp. Točnoblízký = cirkumpolarní. T. hvězdy, krajiny. Stč. Zem. 61., 664. Točnový. T. hvězda, Schd. I. 202., 216., výška, 206., kruhy, 205., poloměr země, ledovec, zář, Stč. Zem. 88., 94., 657., 659., zobrazení povrchu zemského gnomické, stereografické, krajiny. 388., 400., 636. Točný = rotačný, Rotations-. T. plocha, ellipsoid, baroboloid, hyperboloid. Jrl. 129., 262., 331., 420., 422. T. osa, Stč., těleso. Včř. — T., sich gut drehend. T. děvče (při tanci). U Chroustova. Tbnk. — T., ého, m., der linke Flügelmann. Rgl. Točuž. Dle Koř. Ml. z: to čuješ, dle Prk. v Kroku III. 417. z imper.: to cujž. Cf. List. fil. X. 473., Alx. B. v. 34. (HP. 72), Tociš, Točiš. Tod, a, m., todus, pták = ploskozobec zelený. Brm. II. 332. Ťofnúť = udeřiti, klepnouti, ťuknouti. Cf. Ťafnouti. Ťofni ho holí, slovem. Slez. Šd. Tohda = tehdy. Slov. Czm. 205. Tohojka oprav v: tohajka, albatros dio- medea. Vz Ott. I. 704. Tochomyšl, vz Tuchomyšl, Pal. Rdh. II. 407. Toilettní plášť, stolek, Us., náčiní řím. a řec. Vz Vlšk. 188., 190., 278. Toito. Na hore rastie t, hotuj si mla- ducha koryto (kolíbku). Koll. Zp. I. 152. Toj' = to jest. Št. Toješť. Cf. Ott. II. 515., 514. Od učaro- vání kravám chránila t. VSlz. I. 202. Tojiž = totiž, často v listinách hradišť- ských z 1. 1514-1520. Tč. 1. Tok. Cf. Mkl. Etym. 348. T. slzí. Vrch., Čch. T. vzdušin, NA. V. 189., páry. Mj. 139. — T. rév. Kká. — T. = proud. Déšť se valil toky. Vrch. — T. přenes. V toku 9. století. Šf. Strž. II. 13., 16. a j. T. žití, Kyt., mluvy, Dk., řeči, bolesti. Vrch. Slov přívětivých zval mne rychlým tokem. Čch. Bur. Zdálo se, že linuly dva toky zlatých hvězd jí z temena (vlasy). Zr. Gris. 3. Tok = hora u Obecnice v Příbramsku. Krč. ve Kv. 1884. 435. Tokárna, y, f. = tokáreň. Slov. Koll. IV. 114.