915

Toporně, steif. Rgl.
Topornosť, i, f., Steifheit, f.
Toporný, steif, unnachgiebig, nicht weich.
T. postava, Tš. Laok. 51., komíhání, Rgl.,
sukno

Toporo. Naraziti věc na krátké topůrko
(něčeho rázně se chopiti). Us. Knrz.

Tor = stopa, dráha, chodník. Mkl. Etym.
352. Obá sú jednej tory = jedné mysli,
sobě povahou podobni. Val. Brt. D. 278. —
Na všecko vám stačí, na nákladné krestiny,
svatby, tory; jen pro výchovu dítek nic
nezbývá. Zbr. Múd. živ. II. 45.

Tora = toral. Km. 1887. 408.

Torba. Cf. Mkl. Etym. 359. T. lícní,
Backentasche, -höhle. Šv. 95.

Torbář, e, m. = kdo torby dělá, Taschner,
m. Šd.

Torebka, y, f. = saccomys. Brm. I. 419.

Torisa, y, f., řeka na Slov. Phľd, I. 1.
20. Vz Torysa.

Tořil, u, m. = tořič. Jir.

Tořiti, torovati = stopovati; špiniti, za-
ťápati podlahu nohama. Val., laš. Brt. D.
278., Vck., Slavč. 42. Cf. Tora (po toře
jíti). T. koho. Tč. Koľaje toriť = brázdy
orati. Slov Sokl. II. 310.

Torna, y, f. = torba, tornistra. U Kr.
Hrad. Kšť.

Tornov, a, m. = míst. jm. v Uhřích.

Torný, Frictions-, horn. Hr.

Torovati, vz Tořiti (dod.).

Torpedo, trnák. Cf. S. N. X. 175., XI.
240., 242, Rk. Sl.

Torpedský. T. člun. S. N. XI. 239.

Torquerin-us, a, m. = jm. ďábla. Výb.
II. 488.

Torso, vz Komolec.

Torysa = Torisa (dod.). C. Čt. II. 351.,
352., Syt. Táb. 371.

Tosamosť. V.V. 153.

Toska, y, f. = tesknosť. Ach, jako úzkosť
(toska) srdce nyje. Slov. Phľd. IV. 527.

Toť. Cf. Brt. D. 176. T. oběd jsem při-
pravil. Ev. víd. 68. Moravci: toť, toťka, to-
tejky. Bl. 339.

Totčený = tetčený. T. deti (bratranci a
sestřenice). Slov. Phľd. III. 2. 201.

Totě = toto! Val. Vck.

Totejky, vz Toť (dod.).

Tóth-Pauliny Vilém, 1826.—1877., slov.
spisov. Vz Slavín I. 178., Rk. Sl., S. N.

Totiž. Cf. List. fil. X. 473.

Totjiž, totjuš = totiž. 1438. Št. má:
točiš, Hus klade totiž. Vz Šf. III. 335., Jir.
Nkr. 102.

Totka, y, f. = tetka. Slov. Phľd. X. 5.

Toťka = zde; nedávno. Na Hané. Bkř.
Vz Toť.

Toťkaj = toť. Vz Tota a Brt. D. 176. —
T. = ondyno Val. Slavč. 30.

Toťky = toťka. U Doláků. Brt. D. 51

Toťlen = tehda. Hol. 297., Bern.

Toto = nikoli. Cf. Neor. 6 , Zápor, List.
fil. 1883. 275.

Toto ono Kdyby nebyl toho onoho.
Němc.

Totožniti co s čím, identificiren. V.V.
23.

Totožnosť. Dk., Psp., Osv., Pal. Rdh.
III. 313., Šf. Strž. I. 406., II. 571. a j. Cf.
Jg. Slnosť 63.

Toufar. Je jako t. (silný). U Kdýně. Rgl.

Touha. Mkl. Etym. 351., Výb. II. 10.
Rač je té túhy zbaviti. Výb. II. 13. Aby
chřadl v túhách. Št. Kn. š. 50. — po čem.
T. po domově. Vz Tesknice.

Touchnouti = zapařovati se a zapáchati.
Cf. Ztuchlý. Us. Rgl.

Toul. Mkl. Etym. 365. Upraviti šípy ve
svém túle. Ž. wit. 10. 3. — T. sekáčů také :
čachor (slov.), kloubec, poklubec, korbelík,
kubík, krbel. — T. k plamenníku, Brenner-
hülse, t. Šp.

Ťoula, y, m. = tululum (nadávka). Nov.

Toulačka = toulání se. Obz. 1889. 359.
Chasa vychází večer na t-ky. Mor. Hrb.

Toulání po krajiech cizích, po uliciech,
po domiech. Št. Kn. š. 77.

Toulati = snažiti se, žádati. Požívaj tak
zbožie svého, jakž by netúlal jiného (= ci-
zího). Sv. ruk. 253. — se. Cf. Lajstrovati,
Lantati. Přijď se k nám taky někdy toulat
(návštěvou. Vz Toulačka). U Rychn. —
kde. Myšlénky jeho Bůh ví kde se t-jí.
Hrts.

Toulavý. T. hospodářství, Femmelbetrieb,
-wirthschaft, Sl. les., básník, Tf. H. 1. 19.,
pěvec, Jir., sýkora, Šml., ženy, Mus. 1880.
467., světlo (bludička). Zbrt. Má boty z t-ho
telete = rád se toulá. Us. Kšť., Knrz.

Touléř, e, m. = kdo dělá touly. Wtr.
Obr. 251., 566.

Touliti. Cf. Mkl. Etym. 365. — co, se
kam (jak, čím). Vánek mezi keř se tulí.
Zl. Praha. Lesť tulí se k zlobě. Hdk. La-
skavě k někomu se t. Osv. T. něco v své
lůno. Kká., Vrch. On ju k sobě tulí ra-
menma mocnýma. Bl. Ps 58.

Toulka noční. Us.

Toulovcovy Hory, Skály u Litomyšle.
Řvn. 201.

Toulový, Köcher-. T. pouzdro. Lpř

Ťouma, y, m. = loudavec, zevlovač. ČT.
Tkč. Vz Rozťoumaný (dod.).

-toun přípona. Cf. Gřb. Ml. I. 60.

Tournée, fr. = cesta okružná. Dhnl.

Tourniquet, u, m. Wld. 87.

Toušeň, šně, f. = touš, frček. Házeno
toušní. Zbrt. Hry 251.

Toužebník, u, m., philipendula. Byl. 15.
stol.

Toužebnosť. Št. (Hš. Št. 252.).

Toužení. Cf. Túžení.

Toužený, ersehnt. T. země, chvíle. Vrch.

Toužeti, iterat. vexare, touhu působiti.
Kdež věčné radovánie jest, ježto nikdy ne
túžie (kteréž t. j, nepomijitelné panství ne-
beské nikdy touhu n. tíseň nepůsobí. List.
fil. 1891. 73.). Kat. 3008.

Toužim, i, oprav v: ě (i).

Toužiti. Cf. Mkl. Etym. 351. — po čem
(jak odkud). Po něm láskou vroucnou
toužím, s největší snahou. MH. 3. Z hloubi
lesa jelen po svojí lani táhlým touží řevem.
Vrch. Duch jeho neukojnou žízní toužil po
vědomostech. Vlč. T. po marnostech. Us.
S pravú věrú sú dlúho po Praze t-li. Let.