Předchozí (942)  Strana:943  Další (944) |
|
|||
943
|
|||
|
|||
Tužebník, ermodactilli, rostl. 14. stol. —
Rosc. 165. Túžebný. Ž. kl. 153. 20., Výb. I. 805.
Túžek, žku, m. = tužák. Val. Brt.
Túžičný = toužebný. Žalosť má t-ná. Pís.
z 15. stol. Sb. velehr. II. 311. Túžim, é, f., vz Toužim. Pal. Rdh. I.
130. Gt. -ě. Šf. Tužina, y, f. = tuhá věc, látka; místní
jm. v župě nitranské. Phľd. II. 115. Tužitel, e, m., Stärker, Abhärter. T. dí-
tek. Lpř. Tužiti. — co. Duši tuží přemýšlení, tělo
tuží stálá práce. Vrch. Druh druha víru tužil. Čch. — se. Nejprv se tuží, potom prchá. Lpř. — se do čeho. Do slova se tuž a davši slovo mu služ. Us. Tč. Túžiti. Mkl. Etym. 351., Ž. kl. 62. 9. —
nač = naléhati. Laš. Brt. D. 280. — komu čeho = žalovati. Št. Kn. š. 167. 5. Tužka. Cf. Kram. slov. T. tvrdá, měkká.
Pdl. Túžný = toužebný. T. víra. Pravn. 1217.
Túžovizen, zně, f. I radovizeň i t. Slov.
Phľd. V. 138. Tv. Tv se přisouvá: proceství (processí).
Dol. List. fil. 1891. 432. -tva. Cf. Gb. Ml. I. 60.
Tvar. Cf. Mkl. Etym. 366. T. základní
(prvotvar) aggregační či skupenský (= sku- penství). ZČ. Sedm základních tvarů n. typů živočišných : prvoci, láčkovci, ostno- kožci, červi, členovci, měkkýši, obratlovci. Frč. XXI. T. lebky šikmolícní či prognathní, přímolícní či orthognathní, dlouholebý (do- lichocephalia), krátkolebý (brachycephalia). Šv. 4. T-ry živočišné, zárodkové (embryo- nalní), souborné. NA. V. 600., 623. T. oběžnicový (sploštěný), přechodný, typický, oblačný. Cf. Stč. Zem. 160., 247., 624. T-ry broušených kamenů: tabulkovitý, stupňo- vitý, briliantový, růže (tupý, ostrý, kří- žový). Osv. 1. 638. Žena plných, kyprých, lepých tvarů. Nrd., Vlč. — T. jmen. Vz Kvř. Ml. 41.—42. Tvář, forma. Ž. kl. 43. 3. a j. Cf. Šrc.
130. — T. = podoba, způsob atd. Bóh ji ve psí t. přeměnil. Hrad. 104. b. V chlebnej tváři ty se skrýváš. 13. stol. Mus. 1882. 120. — T. = tvor. T. nerozumná, unver- nünftiges Wesen. Št. Kn. š. — T. = strana hlavy přední. Někomu tváří v t. patřiti. Us. Pdl. Kdo má t. okrouhlou, je hloupý, strašivý, neustavičný a vřeskavý; kdo dlou- hou dosti, mužských jest činóv s múdrostí; kdo má t. lesknatú, opilec jest; U kohoť jest t. červená, veselý jest. Výb. I. 960. až 961. Co učinil Bůh před tváří všech? Nos. Us. Brt. — T. s vedlejším ponětím hnutí mysli. Čo sa v srdci varí, zjaví sa na tvári. Slov. Rr. MBš. Každá t. na jevě. Us, Bž. — T. brouků, gena. Kk. Br. 5. — T. hvězdy, luny, Vrch, oblohy. Osv. V. 756. — T. = střecha válečná. Tu se v tu dobu šturm poče ; juž se všech stran tváři točie, pod nimiž tu pěšcěm státi, jimž zeď bylo po- debrati. Alx. Anth. I. 3. vd. 37. Tvarebnosť, i, f., Plasticität. Dk. Poet.
16., 531. |
Tvarebný, plastisch. T. krásno. Dk.
Aesth. 186. Tvářezpyt. Dk. Aesth. 419. T. přírody.
Ib. 448. Tvářitelkyně, ě, f., Bildnerin. Synthesis
jest jazyka t. Šf. III. 618. Tvárnice, e, f., Formziegel, v stavit. Pcl.
Tvárnosť, tvářnosť. T., speciosum. Ž. kl.
64. 13. T. = zevnitřní způsoba. T-sti vrstev zemských a říší organických v nich ulože- ných : litoralni či paralické či přímořské, pelasgické či mořské limnické (bahenní). Cf. Stč Zem. 691., 700. T. krajinná, Stč., tělesa. ZČ. Bieše tvárnosť slávy boží jakžto oheň hořúcí, ignis ardens. Ev. ol. 109. — T. = způsob, jakosť. Účinky rozličné, ale podobné tvárností. Kar. 124. Tvárný = ozdobný, speciosus. Ž. kl.
44. 3. Všech spolu, chudých i bohatých, urozených i sprostných, tvárných i netvár- ných jest Buoh otec. Št. Kn. š. 47. 29. — T. — zdánlivý. T. slunce, měsíc, Neben- sonne. Nz., Schd. I. 133., NA. V. 382. Tvárný. T. žlázy, glandulae buccales.
Šv. 106. Tvarodatný, formgebend, formbildend.
T. činnosť básníkova. Dk. T. pud. Dk. Aesth. 332. — T. přehlasování, přestrojo- vání. Vz tato slova. Tvarodobný nápis, epigramma figuratum.
Dk. Poet. 445. Tvaroh. Cf. Mkl. Etym. 366., Kram. slov.
Na Val., Hané a j.: sýr. Brt. Kousky t-hu ve sraženém mléce koťata. Us. u Klat. Kd. Kdo jí mnoho t-hu, je prý hloupý. Na Ro- vensku. Kšť. Tvarohák, u, m. = tvarohový koláč. Vz
Tvarohový. Kmk. II. 94. Cf. Tvarožník. Tvarohovina, y, f. = látka v hrachu a
v jiné kulovatině se nacházející a tvarohu se podobající. Kv. 1870. 212. Tvarohový. Hrome t-vý! Us. Šd.
Tvarosloví algebraické (nauka o koneč-
ných a nekonečných řadách, součinech a řetězcích). Mus. 1880.165 , Stč. -- T. v gram- matice. Cf. Bž. 1. nn., Kvř. Ml. 39.—135., Gb. Ml. I. 67. nn. Tvaroslovný, morphologisch. T. vlast-
nosti nerostův. NA. V. 460. — T., die For- menlehre betreffend. T. správnosť. Vz Vor. St. 36. T. roztřídění jazyků. Gb. Ml. II. 212. Tvarozměna, y, f., die Formänderung.
Hg. 68. Tvarozpytec, tce, m., Morpholog, m. Sl.
les. Tvarozpytný, morphologisch. Osv. VI.
49. Tvarožček, vz Tvaroh.
Tvarožník = náčiní, na němž se tvaroh
tuží. Neor. — T. = kokořík, plná konva- linka. U Sadské. Kšť. — T, a, m. = kdo tvaroh dělá n. prodává, Quarkmacher, -Ver- käufer. Tvarožný. T. díry = vápencové jeskyně
na Mor. Tl. M. 20. Tvarůžek. Toho nesníž bez t-žka (je
peprný). Na Hané. Vck. — T. = druh ja- blek. Mor. Brt. Tvaružka = tvarůžek, homolka. Laš. Brt.
Dt. 46. 506*
|
||
|
|||
Předchozí (942)  Strana:943  Další (944) |