943

Tužebník, ermodactilli, rostl. 14. stol. —
Rosc. 165.

Túžebný. Ž. kl. 153. 20., Výb. I. 805.

Túžek, žku, m. = tužák. Val. Brt.

Túžičný = toužebný. Žalosť má t-ná. Pís.
z 15. stol. Sb. velehr. II. 311.

Túžim, é, f., vz Toužim. Pal. Rdh. I.
130. Gt. -ě. Šf.

Tužina, y, f. = tuhá věc, látka; místní
jm. v župě nitranské. Phľd. II. 115.

Tužitel, e, m., Stärker, Abhärter. T. dí-
tek. Lpř.

Tužiti. — co. Duši tuží přemýšlení, tělo
tuží stálá práce. Vrch. Druh druha víru
tužil. Čch. — se. Nejprv se tuží, potom
prchá. Lpř. — se do čeho. Do slova se
tuž a davši slovo mu služ. Us. Tč.

Túžiti. Mkl. Etym. 351., Ž. kl. 62. 9. —
nač = naléhati. Laš. Brt. D. 280. — komu
čeho = žalovati. Št. Kn. š. 167. 5.

Tužka. Cf. Kram. slov. T. tvrdá, měkká.
Pdl.

Túžný = toužebný. T. víra. Pravn. 1217.

Túžovizen, zně, f. I radovizeň i t. Slov.
Phľd. V. 138.

Tv. Tv se přisouvá: proceství (processí).
Dol. List. fil. 1891. 432.

-tva. Cf. Gb. Ml. I. 60.

Tvar. Cf. Mkl. Etym. 366. T. základní
(prvotvar) aggregační či skupenský (= sku-
penství). ZČ. Sedm základních tvarů n.
typů živočišných : prvoci, láčkovci, ostno-
kožci, červi, členovci, měkkýši, obratlovci.
Frč. XXI. T. lebky šikmolícní či prognathní,
přímolícní či orthognathní, dlouholebý (do-
lichocephalia), krátkolebý (brachycephalia).
Šv. 4. T-ry živočišné, zárodkové (embryo-
nalní), souborné. NA. V. 600., 623. T.
oběžnicový (sploštěný), přechodný, typický,
oblačný. Cf. Stč. Zem. 160., 247., 624. T-ry
broušených kamenů: tabulkovitý, stupňo-
vitý, briliantový, růže (tupý, ostrý, kří-
žový). Osv. 1. 638. Žena plných, kyprých,
lepých tvarů. Nrd., Vlč. — T. jmen. Vz
Kvř. Ml. 41.—42.

Tvář, forma. Ž. kl. 43. 3. a j. Cf. Šrc.
130. — T. = podoba, způsob atd. Bóh ji ve
psí t. přeměnil. Hrad. 104. b. V chlebnej
tváři ty se skrýváš. 13. stol. Mus. 1882.
120. — T. = tvor. T. nerozumná, unver-
nünftiges Wesen. Št. Kn. š. — T. = strana
hlavy přední. Někomu tváří v t. patřiti.
Us. Pdl. Kdo má t. okrouhlou, je hloupý,
strašivý, neustavičný a vřeskavý; kdo dlou-
hou dosti, mužských jest činóv s múdrostí;
kdo má t. lesknatú, opilec jest; U kohoť
jest t. červená, veselý jest. Výb. I. 960. až
961. Co učinil Bůh před tváří všech? Nos.
Us. Brt. — T. s vedlejším ponětím hnutí
mysli. Čo sa v srdci varí, zjaví sa na tvári.
Slov. Rr. MBš. Každá t. na jevě. Us, Bž. —
T. brouků, gena. Kk. Br. 5. — T. hvězdy,
luny, Vrch, oblohy. Osv. V. 756. — T. =
střecha válečná. Tu se v tu dobu šturm
poče ; juž se všech stran tváři točie, pod
nimiž tu pěšcěm státi, jimž zeď bylo po-
debrati. Alx. Anth. I. 3. vd. 37.

Tvarebnosť, i, f., Plasticität. Dk. Poet.
16., 531.

Tvarebný, plastisch. T. krásno. Dk.
Aesth. 186.

Tvářezpyt. Dk. Aesth. 419. T. přírody.
Ib. 448.

Tvářitelkyně, ě, f., Bildnerin. Synthesis
jest jazyka t. Šf. III. 618.

Tvárnice, e, f., Formziegel, v stavit. Pcl.

Tvárnosť, tvářnosť. T., speciosum. Ž. kl.
64. 13. T. = zevnitřní způsoba. T-sti vrstev
zemských a říší organických v nich ulože-
ných : litoralni či paralické či přímořské,
pelasgické či mořské limnické (bahenní).
Cf. Stč Zem. 691., 700. T. krajinná, Stč.,
tělesa. ZČ. Bieše tvárnosť slávy boží jakžto
oheň hořúcí, ignis ardens. Ev. ol. 109. —
T. = způsob, jakosť. Účinky rozličné, ale
podobné tvárností. Kar. 124.

Tvárný = ozdobný, speciosus. Ž. kl.
44. 3. Všech spolu, chudých i bohatých,
urozených i sprostných, tvárných i netvár-
ných jest Buoh otec. Št. Kn. š. 47. 29. —
T. — zdánlivý. T. slunce, měsíc, Neben-
sonne. Nz., Schd. I. 133., NA. V. 382.

Tvárný. T. žlázy, glandulae buccales.
Šv. 106.

Tvarodatný, formgebend, formbildend.
T. činnosť básníkova. Dk. T. pud. Dk.
Aesth. 332. — T. přehlasování, přestrojo-
vání. Vz tato slova.

Tvarodobný nápis, epigramma figuratum.
Dk. Poet. 445.

Tvaroh. Cf. Mkl. Etym. 366., Kram. slov.
Na Val., Hané a j.: sýr. Brt. Kousky t-hu
ve sraženém mléce koťata. Us. u Klat. Kd.
Kdo jí mnoho t-hu, je prý hloupý. Na Ro-
vensku. Kšť.

Tvarohák, u, m. = tvarohový koláč. Vz
Tvarohový. Kmk. II. 94. Cf. Tvarožník.

Tvarohovina, y, f. = látka v hrachu a
v jiné kulovatině se nacházející a tvarohu
se podobající. Kv. 1870. 212.

Tvarohový. Hrome t-vý! Us. Šd.

Tvarosloví algebraické (nauka o koneč-
ných a nekonečných řadách, součinech a
řetězcích). Mus. 1880.165 , Stč. -- T. v gram-
matice. Cf. Bž. 1. nn., Kvř. Ml. 39.—135.,
Gb. Ml. I. 67. nn.

Tvaroslovný, morphologisch. T. vlast-
nosti nerostův. NA. V. 460. — T., die For-
menlehre betreffend. T. správnosť. Vz Vor.
St. 36. T. roztřídění jazyků. Gb. Ml. II. 212.

Tvarozměna, y, f., die Formänderung.
Hg. 68.

Tvarozpytec, tce, m., Morpholog, m. Sl.
les.

Tvarozpytný, morphologisch. Osv. VI.
49.

Tvarožček, vz Tvaroh.

Tvarožník = náčiní, na němž se tvaroh
tuží. Neor. — T. = kokořík, plná konva-
linka. U Sadské. Kšť. — T, a, m. = kdo
tvaroh dělá n. prodává, Quarkmacher, -Ver-
käufer.

Tvarožný. T. díry = vápencové jeskyně
na Mor. Tl. M. 20.

Tvarůžek. Toho nesníž bez t-žka (je
peprný). Na Hané. Vck. — T. = druh ja-
blek. Mor. Brt.

Tvaružka = tvarůžek, homolka. Laš. Brt.
Dt. 46.

506*