945

Tvrdošíjník, a, m. = tvrdošíjný člověk.
Dk. Aesth. 344.

Tvrdošíjný = nikomu milý. Bž. exc.

Tvrdošín, a, m., městečko v Oravě na
Slov. Pokr. Pot. II. 260.

Tvrdoústý kůň, vz Tvrdohubý. — T. =
tvrdošíjný. T. tovaryš. Bart. 148. Jsú v tom
příliš t-stí. Vš. 64.

Tvrdověrnosť, i, f., starrer Glaube. Koll.
St. IX.

Tvrdula, y, f., vz Tvrdaňa (dod.).

Tvrdulenko, hübsch hart. Tvrdo t. Ntr.
II. 171.

1. Tvrdý. Cf. Trati, Trpěti. Šf. 111.489.
Mkl. Etym. 366. — T. = ne měkký. T. pole,
Kká., mýdla. Kk. Fys. 78. T. kabát n. pláty.
Alx — jak. T. jak kosť (zmrzlý) jak plot,
jak prkno (o košili), Brt., sukně tvrdá jak
koráb. Brnt. Slad tvrdý jako hřebíky. KP.
V. 266. — T = pevný, silný. Hrad pře-
tvrdý. Výb. I. 460. V tomž tvrda jest má
naděje. Alx. V. v. 911. (HP. 22.). T. spánek
(ne: hluboký. Brt.). — več. Jakž lvový
štěnec atd. Alx. V. v. 186. (HP. 5). —
T. = přísný. Na to velení učinili sú přísahu
velmi tvrdú. Let. 119. Zámky kúpiv při-
pojil je k koruně a t-mi zápisy a širokými
stvrdil. Výb. II. 1103. — T. = neústupný
atd. T. povaha. Sb. F. Česká hlava tvrdá
hlava. Pal. Rdh. I. 210. T. hlava, měkký
břuch (vzdorující nedostane nic). Brt. Dt.
27. Nebuď tak tvrdý, i jak skálu tlučú,
rozpadne se. VSlz. I. 235. — v čem. T-dí
byli v bludiech svých. Arch. VIII. 341.
Kdo tvrd ve zlém, ten proti dobrému. Pk.
— T. = krutý, nevlídný atd. Učiniti mír
pod t-mi výminkami. Tk. Vždy t-dí k otro-
kům jsou. Msn. Or. 41. — T. = těžký,
trudný, nesnadný. Učí se tvrdo; Je tvrdo
o groš (zle, potíž). Brt. D. 280. T-dých
věcí tížejte; Divné a t. věci mluví o an-
dělých. Št. Kn. š. — T. = nepříjemný Ne-
chce se každému do tvrdého. Bl. — T. =
tuhý, náramný. T. zima. Let. 129. T. hněv.
Dch. By boj tvrdý s každé strany, v obě
straně. Alx. V. v. 1592., Alx. Šf. v. 12.
(HP. 39., 94.). — T. = otužilý. Je tvrdý na
zimu, na bolesť. Brt. D. 280, Rgl.

2. Tvrdý Frant. Cf. Bačk. Písm. I. 590.,
Rk. Sl., ZI. Jg. 159., 291.

Tvrdz, tvrdza, e, f. = tvrz, Festung.
Slov. Loos.

Tvrdza, i, f. = nouze, Noth, Elend. Slov.
Bern. Vz předcház.

Tvřdzka, y, f. = obtíž, svízel, Härte,
Plage. Slov. Rr. Sb. Vz Tvŕza (dod.).

Tvrz. Tvrze jaké bývaly. Vz Sdl. Hr. 1.
30., 43.-44, 206., 226., 240.

Tvřza, e, f. = tvrdosť, Härte, f. Neprší-li
dlouho, je pole samá t. Val. Vck., Brt. D.
141. O peníze je t. (potíž). Brt. D.280. Cf.
Tvŕdzka (dod.).

Tvrze = tvrději. Vz Tvrdě. Št. Kn. š.
105. 30.

Tvrzení, Behauptung. T. něčí za lež
prohlásiti. Mus. 1880. 475. — T., Härtung,
f. T. skla, Zpr. arch., kaučuku. Kk. Fys.
70.

Tvrzeňovitý. T. rostliny, hypoxiclaceae.
Ott. V. 786. a.

Tvrzený. Kšaft spravedlivě t-ný. Let.
511. — T., gehärtet. T. kaučuk, NA., ocel,
ZČ., sklo. Zpr. arch. — T. = opevněný, be-
festigt. T. místo. Sdl. Hr. VII. 2.

Tvrziště. 1437. D. ol. VIII. 10. a j.,
Arch. VII. 661 , VIII. 535. a j. tam.

Tvrzoba, y, f. = tvrdosť, Härte, f. Val.
Vck.

Tvůj. V sienech tvýs. Ž wit. 64. 5. Co
není tvého, nech, pravý poctivý Čech. Sb.
uč. — Cf. Svój v List. fil. X. 473.

Tvůrčí bol, Kká., ruka, Mus., dar, na-
dání, mohutnosť, pochod, pud, schopnosť
ducha lidského, Dk., chuť, Osv., myšlénka.
Pdl. .

1. Ty. Cf. Mkl. Etym. 369. Sklonění
u Opavy, vz Brt. D. 136., na Lašsku, ib.
118, na jihových. Mor., vz Brt. v Osv.
1884. 57., na Dolnobečovsku, vz List. fil.
1887. 378., v obec. mluvě vůbec, ib. 1883.
411. Tě i na počátku věty. Přikázal ange-
lům o tobě tě při tvých ostříhati cestách.
Výb. II. 1680. 14. Akkus. tě i po předlož-
kách. Kdo by pomněl na té? Ž. wit. 66.
Co na tě skládám. Kom. Lab. 53. Však já
pro tě stonat nebudu. Er. P. 232. Vz více
v Kroku (nov.). III. 414

-ty náměstkový živel složených s před-
ložkami příslovcí tam, kde -ky: odty, poty,
zaty, dosty = odtud (od té doby), potud,
zatím, dotud; z tamodty, zdoty (= odty,
odtud). Mor. Brt. D. 177.

Tý. Já o tém nic nevím. Sequ. 351. Na
tém kameni. Ev. olom. 83. Aby svietilo
tým, ježto v domu jsú. ib. 86. Jal sě haněti
tých umluvcí. Půh. I. 247. Na tých roziech.
ib. 251.

Tyč. Cf. Mkl. Etym. 368. T. posuvná
(u železničné výhybky), závěsná (u řetězo-
vého mostu), stahovací, jadrová, Kern-, NA.,
viničná, lodní, Lpř., tažná, Pcl., kyvadelní,
ZČ., Mj., magnetická, Kk., pístová, Kolben-,
KP., telegrafní, visací (u železného mostu),
Zpr. arch., ventilová, Ventil-, výstředníková,
Excenter-. Šmr. Jak tyč by byl polkl, tak
si kráčí zdřevěnělý. Kká. Cvičení s tyčemi,
skok o tyči, šerm tyčí. Rgl.

Tyček, čku, m., jm. trati na Vyzovsku.
MzO. 1890. 177.

Tyčinka = makadlo, tykadlo. T. hma-
tava. Frč. 17.

Tyčinkobliznový sloupek. Hg. 109.

Tyčiti. Cf Mkl. Etym. 368. — co jak
proti čemu. Proti chtíči jiného má vůle
týčí hrdou hlavu s pevnou lebí. Čch. —
co se kam. Zámek týčí skráně nade
chlumy. Mkr. Tam obraz kříže k nebesům
se týčí. Lum. — se čím. Karpaty týčí se
velehorami. Tl. M. 6. — se odkud kam.
S balkonů se mocné postavy do večerní
týčí záplavy. Čch. Bs. 54.

Týčka, y, f. = kulaté, drobné, sladké
jablko. Val. Vck., Brt.

Tyčkový. T. železo. NA. IV. 117.

Tyčník, a, m. = cvičenec s tyčí, v tělocv.

Rgl.

Tyčovitý, stangenartig.

Tyčný, Berährungs-. T. plocha, bod, Ssk.,
nářadí. Rgl.