Předchozí (944)  Strana:945  Další (946) |
|
|||
945
|
|||
|
|||
Tvrdošíjník, a, m. = tvrdošíjný člověk.
Dk. Aesth. 344. Tvrdošíjný = nikomu milý. Bž. exc.
Tvrdošín, a, m., městečko v Oravě na
Slov. Pokr. Pot. II. 260. Tvrdoústý kůň, vz Tvrdohubý. — T. =
tvrdošíjný. T. tovaryš. Bart. 148. Jsú v tom příliš t-stí. Vš. 64. Tvrdověrnosť, i, f., starrer Glaube. Koll.
St. IX. Tvrdula, y, f., vz Tvrdaňa (dod.).
Tvrdulenko, hübsch hart. Tvrdo t. Ntr.
II. 171. 1. Tvrdý. Cf. Trati, Trpěti. Šf. 111.489.
Mkl. Etym. 366. — T. = ne měkký. T. pole, Kká., mýdla. Kk. Fys. 78. T. kabát n. pláty. Alx — jak. T. jak kosť (zmrzlý) jak plot, jak prkno (o košili), Brt., sukně tvrdá jak koráb. Brnt. Slad tvrdý jako hřebíky. KP. V. 266. — T = pevný, silný. Hrad pře- tvrdý. Výb. I. 460. V tomž tvrda jest má naděje. Alx. V. v. 911. (HP. 22.). T. spánek (ne: hluboký. Brt.). — več. Jakž lvový štěnec atd. Alx. V. v. 186. (HP. 5). — T. = přísný. Na to velení učinili sú přísahu velmi tvrdú. Let. 119. Zámky kúpiv při- pojil je k koruně a t-mi zápisy a širokými stvrdil. Výb. II. 1103. — T. = neústupný atd. T. povaha. Sb. F. Česká hlava tvrdá hlava. Pal. Rdh. I. 210. T. hlava, měkký břuch (vzdorující nedostane nic). Brt. Dt. 27. Nebuď tak tvrdý, i jak skálu tlučú, rozpadne se. VSlz. I. 235. — v čem. T-dí byli v bludiech svých. Arch. VIII. 341. Kdo tvrd ve zlém, ten proti dobrému. Pk. — T. = krutý, nevlídný atd. Učiniti mír pod t-mi výminkami. Tk. Vždy t-dí k otro- kům jsou. Msn. Or. 41. — T. = těžký, trudný, nesnadný. Učí se tvrdo; Je tvrdo o groš (zle, potíž). Brt. D. 280. T-dých věcí tížejte; Divné a t. věci mluví o an- dělých. Št. Kn. š. — T. = nepříjemný Ne- chce se každému do tvrdého. Bl. — T. = tuhý, náramný. T. zima. Let. 129. T. hněv. Dch. By boj tvrdý s každé strany, v obě straně. Alx. V. v. 1592., Alx. Šf. v. 12. (HP. 39., 94.). — T. = otužilý. Je tvrdý na zimu, na bolesť. Brt. D. 280, Rgl. 2. Tvrdý Frant. Cf. Bačk. Písm. I. 590.,
Rk. Sl., ZI. Jg. 159., 291. Tvrdz, tvrdza, e, f. = tvrz, Festung.
Slov. Loos. Tvrdza, i, f. = nouze, Noth, Elend. Slov.
Bern. Vz předcház. Tvřdzka, y, f. = obtíž, svízel, Härte,
Plage. Slov. Rr. Sb. Vz Tvŕza (dod.). Tvrz. Tvrze jaké bývaly. Vz Sdl. Hr. 1.
30., 43.-44, 206., 226., 240. Tvřza, e, f. = tvrdosť, Härte, f. Neprší-li
dlouho, je pole samá t. Val. Vck., Brt. D. 141. O peníze je t. (potíž). Brt. D.280. Cf. Tvŕdzka (dod.). Tvrze = tvrději. Vz Tvrdě. Št. Kn. š.
105. 30. Tvrzení, Behauptung. T. něčí za lež
prohlásiti. Mus. 1880. 475. — T., Härtung, f. T. skla, Zpr. arch., kaučuku. Kk. Fys. 70. Tvrzeňovitý. T. rostliny, hypoxiclaceae.
Ott. V. 786. a. |
Tvrzený. Kšaft spravedlivě t-ný. Let.
511. — T., gehärtet. T. kaučuk, NA., ocel, ZČ., sklo. Zpr. arch. — T. = opevněný, be- festigt. T. místo. Sdl. Hr. VII. 2. Tvrziště. 1437. D. ol. VIII. 10. a j.,
Arch. VII. 661 , VIII. 535. a j. tam. Tvrzoba, y, f. = tvrdosť, Härte, f. Val.
Vck. Tvůj. V sienech tvýs. Ž wit. 64. 5. Co
není tvého, nech, pravý poctivý Čech. Sb. uč. — Cf. Svój v List. fil. X. 473. Tvůrčí bol, Kká., ruka, Mus., dar, na-
dání, mohutnosť, pochod, pud, schopnosť ducha lidského, Dk., chuť, Osv., myšlénka. Pdl. . 1. Ty. Cf. Mkl. Etym. 369. Sklonění
u Opavy, vz Brt. D. 136., na Lašsku, ib. 118, na jihových. Mor., vz Brt. v Osv. 1884. 57., na Dolnobečovsku, vz List. fil. 1887. 378., v obec. mluvě vůbec, ib. 1883. 411. Tě i na počátku věty. Přikázal ange- lům o tobě tě při tvých ostříhati cestách. Výb. II. 1680. 14. Akkus. tě i po předlož- kách. Kdo by pomněl na té? Ž. wit. 66. Co na tě skládám. Kom. Lab. 53. Však já pro tě stonat nebudu. Er. P. 232. Vz více v Kroku (nov.). III. 414 -ty náměstkový živel složených s před-
ložkami příslovcí tam, kde -ky: odty, poty, zaty, dosty = odtud (od té doby), potud, zatím, dotud; z tamodty, zdoty (= odty, odtud). Mor. Brt. D. 177. Tý. Já o tém nic nevím. Sequ. 351. Na
tém kameni. Ev. olom. 83. Aby svietilo tým, ježto v domu jsú. ib. 86. Jal sě haněti tých umluvcí. Půh. I. 247. Na tých roziech. ib. 251. Tyč. Cf. Mkl. Etym. 368. T. posuvná
(u železničné výhybky), závěsná (u řetězo- vého mostu), stahovací, jadrová, Kern-, NA., viničná, lodní, Lpř., tažná, Pcl., kyvadelní, ZČ., Mj., magnetická, Kk., pístová, Kolben-, KP., telegrafní, visací (u železného mostu), Zpr. arch., ventilová, Ventil-, výstředníková, Excenter-. Šmr. Jak tyč by byl polkl, tak si kráčí zdřevěnělý. Kká. Cvičení s tyčemi, skok o tyči, šerm tyčí. Rgl. Tyček, čku, m., jm. trati na Vyzovsku.
MzO. 1890. 177. Tyčinka = makadlo, tykadlo. T. hma-
tava. Frč. 17. Tyčinkobliznový sloupek. Hg. 109.
Tyčiti. Cf Mkl. Etym. 368. — co jak
proti čemu. Proti chtíči jiného má vůle týčí hrdou hlavu s pevnou lebí. Čch. — co se kam. Zámek týčí skráně nade chlumy. Mkr. Tam obraz kříže k nebesům se týčí. Lum. — se čím. Karpaty týčí se velehorami. Tl. M. 6. — se odkud kam. S balkonů se mocné postavy do večerní týčí záplavy. Čch. Bs. 54. Týčka, y, f. = kulaté, drobné, sladké
jablko. Val. Vck., Brt. Tyčkový. T. železo. NA. IV. 117.
Tyčník, a, m. = cvičenec s tyčí, v tělocv.
Rgl.
Tyčovitý, stangenartig.
Tyčný, Berährungs-. T. plocha, bod, Ssk.,
nářadí. Rgl. |
||
|
|||
Předchozí (944)  Strana:945  Další (946) |