947

Tynta, y, f. = inkoust. Slov.

Týný = tajný. Týné věci k svému smyslu
vykládal. Arch. VIII. 350.

Typ. Cf. Schd. I. 378., Kram, slov., Stč.
Zem. 706. 716.

Typový. T. nauka. Cf. Schd. I. 378.

Tyran. Cf. Kram. slov. — T. = tuhýk
kralovský, pták. Brm. II. 2. 630. — T. =
psí jm.

Tyránek, nka, m., zdrob. tyran. Šmb.

Tyrangitae, kmen slovan. Šf. Strž. I.
236, 247.

Tyranobijce, e, m., Tyrannenmörder.
NA. I. 20.

Tyransky, tyrannisch. Pož. 126.

Tyranstvo, a, n. = tyranství.

Tyras, a, m , řeka Dněstr. Šf. Strž. I.
548. — T. = psí jm.

Týrati = proč. Pro něco si mozek t.
Sá.

Týravý, vexatorisch. J. tr.

Týřiti, vexare, cf. Týrati. Pakli ruka
nebo noha tvá tě týří (scandalisat), utni ji.
Ev. víd. 89.

Tyrkýs se má nositi a dámy jím se mají
obdarovati v prosinci. T. chrání prý před
neštěstím a zabezpečuje trvalosť náklon-
nosti ; jest symbolem mládí, citův a něž-
ných vzpomínek; puká při smrti majitele
svého a mění barvu, je-li on churav. Nár.
listy.

Tyrnúť = tknouti se. Val. Brt. D. 280.

Tyro, vz Tiro. — T. = psí jm. Škd.

Tyrola, vz Tylora. Vck.

Tyrš Mirosl. Cf. Bačk. Př. 119., Mus.
1886. 640., Rk. Sl.

Tyrypitka, y, m. = kdo nemůže ničeho
smlčeti, hned se vším tyrá (běží) za tepla,
aby to jinému pověděl. T., ur s tym tyry
tyry ! Laš. a slez. Vck., Brt. D. 280.

Tys. Hra na tysa. Cf. Brt. D. 171., Brt.
L. N. I. 64.

Tysať, tyskat = dotýkati se. Val. Slavč.
64.

Tyska, y, f. = jemná tečka, skvrnka do
papíru buď pérem n. tužkou udělaná. Val.
Vck., Brt., Slavč. 64.

Tyskať, vz předcház. Tysať.

Tysnúť = píchnouti (zvl. o hmyzu se
říká). Val. Vck., Brt. D. 280. T. sirkú =
škrknouti. Ib.

Týsnúť, vz Týsati

Týti. Šf. III. 511., Mkl. Etym. 367., List.
fil. X. 453.

Tytla, vz Titla.

Tytlíček, chalazza, Knospengrund, Nabel-
fleck, m. Sl. les., Hg. 195.

Tytlík = vrch klobouku.

Tytrati, vz Titrati (dod.).

Tytýž = časem, někdy, opět a opět. Šf.
III. 226. Prohlédati k počtu spisův a tytýž
i ke slovutnosti původců jejich ; Ten jim
mužně odpíral tytýž i do země vlasti jejich
je pronásleduje. Šf. Strž. I. 3., II. 261. —
Kom. Lab. 133., 117.

Týtýž. Záře ohně vždycky se jim v očích
blyštěla a kůže s připálením týtýmž se po-
klávala (štípala). Kom.

Týž. Cf. Km. 1888 9. T. je spisovné, ale
lid užívá: ten samý. Vm. O kvantitě slova
toho v strč. vz List. fil. VI. 217. Skrze té-
hož Krista, pána našeho. Mž. 7. Právě též
stalo se jest o Pilátu; A kdož by ještě též
učinil; Veď týžť jest Buoh jako i dřéve.
Št. Kn. š. 10., 12., 160 — T. samý. Vz Ten
samý (dod.).

Tyžden Do týždňa sedem dní. Slov. Zá-
tur. Štyry týždně. Slov. ps. Tč. Už je se-
dem týžnov. Koll. Zp. I. 95. Píjali sme jindy
i po celom týžni. 1b. II. 100. Cf. Týžně.

Týždňovka, y, f. Behom jednoho týždňa
z jednotlivých odvarov nasbierané hrudy
sýru menujú sa t-kou (na salaších). Slov.
Včka. IV. 128.

Týž samý. Vz Týž (dod.).

Cf. Mkl. aL. 165., Gb. Ml. II. 146. U
v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 41. U, sym-
bolický jeho význam. Vz Šrc 511. — Samo-
hl. u drží se na Mor. místy nepřehlasována
ve slabikách kmenových i ohýbacích: vťup,
cuzi, ošudić, slub, pruliš, za božu muku,
většu radość. Brt. D. Na Dol. nepřehlaso
valo se po měkkých hláskách v i: břuch,
čuch; v dat. sg. muž kmenů měkkých:
nožu; v akk. sg. f.: čepicu, Anču; v zájm.
ju; ve vok. sg. m.: kovářu; v lok. sg. m.
a n.: na nožu, na mořu; v 1. os. sg.: chcu,
piju. List. fil. 1891 424. — U se střídá
2. s e: bechať (búchat), ohlechnúť. Brt. D.

Slech. Dol. List. fil. 1891. 426. — 3. S o.
Cf. Gb. Ml. 1. 19. Hoľáň, moseť. Dol. List.
fil. 1891. 426. S ó: žalóďek, dróžka, gróža.
lb. — 4. S y. hlyboký, bezyroku (bez
úroku), od spody, za mlady, z domy. Brt.
D. Cf. Gb. Ml. 1.19. —8. S ł: Sestro miuá.
V Hodslavsku na Mor. a j. Brt. v Osv.
1884. 33., Sbtk. Krat. h. 163. — 9. S v.
Vz Gb. Ml. I. 19., D. Lhrg. 308. V Dol.
stojí a) za ou: husľe, kuľa etc., b) za ů:
kuň, dum. Vz List. fil. 1891. 426. _ Ve vý-
razech předložkových, kde je předložka
k, v, z, s a slovo k ní příslušné začíná se
samohláskou u-, dloužilo se toto u- někdy



	947

	Tynta, y, f. = inkoust. Slov. Týný = tajný. Týné věci k svému smyslu vykládal. Arch. VIII. 350. Typ. Cf. Schd. I. 378., Kram, slov., Stč. Zem. 706. 716. Typový. T. nauka. Cf. Schd. I. 378. Tyran. Cf. Kram. slov. — T. = tuhýk kralovský, pták. Brm. II. 2. 630. — T. = psí jm. Tyránek, nka, m., zdrob. tyran. Šmb. Tyrangitae, kmen slovan. Šf. Strž. I. 236, 247. Tyranobijce, e, m., Tyrannenmörder. NA. I. 20. Tyransky, tyrannisch. Pož. 126. Tyranstvo, a, n. = tyranství. Tyras, a, m , řeka Dněstr. Šf. Strž. I. 548. — T. = psí jm. Týrati = proč. Pro něco si mozek t. Sá. Týravý, vexatorisch. J. tr. Týřiti, vexare, cf. Týrati. Pakli ruka nebo noha tvá tě týří (scandalisat), utni ji. Ev. víd. 89. Tyrkýs se má nositi a dámy jím se mají obdarovati v prosinci. T. chrání prý před neštěstím a zabezpečuje trvalosť náklon- nosti ; jest symbolem mládí, citův a něž- ných vzpomínek; puká při smrti majitele svého a mění barvu, je-li on churav. Nár. listy. Tyrnúť = tknouti se. Val. Brt. D. 280. Tyro, vz Tiro. — T. = psí jm. Škd. Tyrola, vz Tylora. Vck. Tyrš Mirosl. Cf. Bačk. Př. 119., Mus. 1886. 640., Rk. Sl. Tyrypitka, y, m. = kdo nemůže ničeho smlčeti, hned se vším tyrá (běží) za tepla, aby to jinému pověděl. T., ur s tym tyry tyry ! Laš. a slez. Vck., Brt. D. 280. Tys. Hra na tysa. Cf. Brt. D. 171., Brt. L. N. I. 64.	Tysať, tyskat = dotýkati se. Val. Slavč. 64. Tyska, y, f. = jemná tečka, skvrnka do papíru buď pérem n. tužkou udělaná. Val. Vck., Brt., Slavč. 64. Tyskať, vz předcház. Tysať. Tysnúť = píchnouti (zvl. o hmyzu se říká). Val. Vck., Brt. D. 280. T. sirkú = škrknouti. Ib. Týsnúť, vz Týsati Týti. Šf. III. 511., Mkl. Etym. 367., List. fil. X. 453. Tytla, vz Titla. Tytlíček, chalazza, Knospengrund, Nabel- fleck, m. Sl. les., Hg. 195. Tytlík = vrch klobouku. Tytrati, vz Titrati (dod.). Tytýž = časem, někdy, opět a opět. Šf. III. 226. Prohlédati k počtu spisův a tytýž i ke slovutnosti původců jejich ; Ten jim mužně odpíral tytýž i do země vlasti jejich je pronásleduje. Šf. Strž. I. 3., II. 261. — Kom. Lab. 133., 117. Týtýž. Záře ohně vždycky se jim v očích blyštěla a kůže s připálením týtýmž se po- klávala (štípala). Kom. Týž. Cf. Km. 1888 9. T. je spisovné, ale lid užívá: ten samý. Vm. O kvantitě slova toho v strč. vz List. fil. VI. 217. Skrze té- hož Krista, pána našeho. Mž. 7. Právě též stalo se jest o Pilátu; A kdož by ještě též učinil; Veď týžť jest Buoh jako i dřéve. Št. Kn. š. 10., 12., 160 — T. samý. Vz Ten samý (dod.). Tyžden Do týždňa sedem dní. Slov. Zá- tur. Štyry týždně. Slov. ps. Tč. Už je se- dem týžnov. Koll. Zp. I. 95. Píjali sme jindy i po celom týžni. 1b. II. 100. Cf. Týžně. Týždňovka, y, f. Behom jednoho týždňa z jednotlivých odvarov nasbierané hrudy sýru menujú sa t-kou (na salaších). Slov. Včka. IV. 128. Týž samý. Vz Týž (dod.).



	Cf. Mkl. aL. 165., Gb. Ml. II. 146. U v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 41. U, sym- bolický jeho význam. Vz Šrc 511. — Samo- hl. u drží se na Mor. místy nepřehlasována ve slabikách kmenových i ohýbacích: vťup, cuzi, ošudić, slub, pruliš, za božu muku, většu radość. Brt. D. Na Dol. nepřehlaso valo se po měkkých hláskách v i: břuch, čuch; v dat. sg. muž kmenů měkkých: nožu; v akk. sg. f.: čepicu, Anču; v zájm. ju; ve vok. sg. m.: kovářu; v lok. sg. m. a n.: na nožu, na mořu; v 1. os. sg.: chcu, piju. List. fil. 1891 424. — U se střídá 2. s e: bechať (búchat), ohlechnúť. Brt. D.	Slech. Dol. List. fil. 1891. 426. — 3. S o. Cf. Gb. Ml. 1. 19. Hoľáň, moseť. Dol. List. fil. 1891. 426. S ó: žalóďek, dróžka, gróža. lb. — 4. S y. hlyboký, bezyroku (bez úroku), od spody, za mlady, z domy. Brt. D. Cf. Gb. Ml. 1.19. —8. S ł: Sestro miuá. V Hodslavsku na Mor. a j. Brt. v Osv. 1884. 33., Sbtk. Krat. h. 163. — 9. S v. Vz Gb. Ml. I. 19., D. Lhrg. 308. V Dol. stojí a) za ou: husľe, kuľa etc., b) za ů: kuň, dum. Vz List. fil. 1891. 426. _ Ve vý- razech předložkových, kde je předložka k, v, z, s a slovo k ní příslušné začíná se samohláskou u-, dloužilo se toto u- někdy