948

v ú-: v uši, v úši, z Uher, z Úher. Gb. Ml.
I. 19. — U se vsouvá na Valaš.: žultý,
petruželé. Vz Brt. D. 62. — U se vysouvá:
ščkać (slov. ščukat, Frýd.) Brt. D. 62. Cf.
List. fil. IV. 299. Klzký, Agustýn atd. Dol.
Cf. List. fil. 1891. 426. — U ve skloňo-
vání. O subst. na -u vz Kvř. Ml. 52. Strč.
sklonění substantiv kmene -u. Napsal V.
Flajšhans. V List. fil. 1890. 138.-148.,
278.-295. Cf. Gb. Ml. I. 58. O genitivech
na -u ve staré češtině. Napsal dr. Václav
Vondrák. V List. fil. 1885. 253. nn. Geni-
tivy na -u u neživotných počínají ve 13.
stol. nastupovati na místo starých genitivů
na -a. V památkách v druhé polovici 13.
stol. jest celkem ještě málo takových ge-
nitivů na -u. ib. 257. Od polovice 14. stol.
počtu genitivů na -a vždy více a více
ubyvá, tak že v druhé polovici tohoto sto-
letí jsou již u srovnání s gt. na -u všude
v menšině. Ke konci 14. stol. Nalézáme je
v některých památkách již jen v nepatrném
počtě. ib. 265. — U ve vokat. sg. při ma-
skulinech kmene na -o. Vz Kvř. Ml. 22. —
U panuje v instrum. sg. v těšínské a mor.
části tohoto nářečí, pak v západ. Opavsku
po čáru, kteráž jde přes Kyjovice. Brt. D.
Cf. -um. — Slovesa s předložkou u slo-
žená. Cf. Jurs. 26.-34, Brt. D. 169 a Ruk.
83. — U = už. U nebudu vám súditi svády.
LS. 103. (Mus. 1878. 148. Jir). — Ú ve
staré češt. Vz List. fil. I. 50., V. 224. Ú
v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 41. Ú se
změnilo v ou. Vz Gb. Ml. I. 19., Kvř. Ml.
24., Pal. Rdh. III. 246. Na Dol. nezměnilo
se v ou, nýbrž v o. Vz Ó (2. dod.) a List.
fil. 1891. 425. Sklonění jmen ženských na
-ú. Vz Kvř. Ml. 58.-59. - -ú koncovka 3.
os. pl. místy na Mor.: nesú. Brt — Ů. Cf.
Gb. Ml. I. 17. nn. Ů se v nářečí dolském
a keleckém mění vždy v ou: vouz, u sou-
sedou, rouža, voula, šest komínou. Brt. D.
I. 52., Osv. 1884. 33 , Brt L. N. 227. —
V Dol. je ů za ou: łůža (louže), łůžovka
(hnojůvka) a za o: úsmé (osmý). Cf. List.
fil. 1891. 426. Ů místo o na Dol.: důle,
v nepřímých pádech slova půst, půstu. List.
fil. 1891. 424. — Ů se odsouvá: dom' (do-
mů). Dol. List. fil. 1891. 426 - Starý ge-
nitiv: množství měšťan, pohan, Pražan, Ta-
tar, zeman. Bž. 83. Starý gt. zachoval se
při určování geografickém: ze Slovák,
z Valach. Na Zlinsku Brt. Kdy se má v gt.
pl. v vynechati? V se již v 16. věku od-
souvalo; nynější pak čeština dopouští oba
tvary, hadův i hadu. Ale nemá se psáti
libovolně tak i onak, nýbrž má se dbáti na
to, aby nevznikal ani hiat, ani obtížná sku-
penina souhlásková; nepěkně zněly by králů
ozdoba i králův skvosty. Gb. Hl. 119. —
Jm. vlastní Janů, Petrů, Tomašů atd. dle
Gb. Ml. I. 110. jsou nesklonná.

Ubabušený = všecek zaobalený do šátku
na hlavě zavázaného. Slov. Zátur. Cf. Za-
babúšený, Ubobolený.

Ubajchnouť = utéci. U Úboče. Rgl.

Ubáti se čeho. Toho se najviece ubá.
AlxV. v. 2227. (HP. 54 ). - Brt., Vck., Koll.
III. 315.

Ubědákati se. Také na již Mor. Šd.

Uběhlice, e, f., die Entlaufene. Us. Šd.

Uběhlý odkud: z kláštera. Us.

Uběhnouti. — abs. Čas ubíhá, stáří při-
bíhá. Us. Tč. — kam. Ubíhal do kopce
k rozkošné vysočince. Šml. I. 51. — (si
co) za čím. Ubíhá doba za dobou, den za
dnem. Hdk., Hrts. Ženiši si mohli za ní
paty uběhat. Vlč. — jak. Okřídlenýma no-
hama ubíhal. Šml.

Úběl. Cf. Schd. I. 333. Ú., Alabaster.
Rozk. Ú. pěn, šíje, Kká, hrudi, Hdk., řízy.
Vrch.

Úbělový. Ú. ručka, Amor, Čch., čelo,
Kka., obličej. Vrch.

Úběnice, vz Ouběnice.

Uběračka, y, f. = punčocha na lýtku
vrapovaná Val. Vck., Slavč. 25.

Uberať = ubírati. Slov. Bern.

Uberman. Let. 134., 77., Výb. II. 370.
nn.. Cor. jur. IV. 3. 1. 442.-443., IV. 3.
2. 447,, Wtr. Obr. 592.

Ubermanství. Výb. 11.370, Cor. jur.
IV. 3. 1. 442.-443., Výb. I. 1016.

Úběť, i, f. = objetí. Strom na ú., na 2,
3 úběti. Čr. Tkč.

Ubezpečenství komu dáti. Arch. VII.
293.

Ubezpečiti. — se čím. Ač se móž ne-
čisté svědomie kdy u. rozmařelú leností.
Št. Kn. š. 180. — koho na čem. Na tom
mě u-čil. Půh. I. 254. — koho oč. Chtíce
ho o tu summu u. Arch. VII. 584. — koho
nač. U-čiv mne na tu věc, na ty úmluvy.
Arch. IX. 164.

Ubezpeka, y, f. = ubezpečení, bezpečnosť.
Postarať sa o list u-ky. Slov. Ssk., Sl. let.
I. 188.

Uběžnice, e, f, v persp., Fluchtlinie, f.
Jrl. 425.

Úběžník, u, m., v persp., Fluchtpunkt,
m. Jrl. 425.

Úběžný, asymptotisch, unendlich fern.
Ú. bod, Jrl., Stč, Vnč. 11., rovina, přímka,
Jrl., síla. Pck. 4.

Ubídnělý = ubídněný. Šml. U Kdýně.

Rgl.

Ubijce, e, m. = vražedník, Todtschläger.
SP. II. 23., Czm. 106. U. draka

Ubijstvo, a, n. = vražda. Slov. Na čí
rozkaz stalo se u.? Zbr. Lžd. 29. — Lipa
III. 116.

Ubíraný. U. punčochy (na varhánky,
jež se přes celou nohu natáhnouti mohly).
Brt. L. N. I. 173. Dle Vck. dlouhé valaš.
punč ze sukna.

Ubirmau = uberman. 1449. Mus. 1880.
404.

Ubiřmovati, firmen. U. koho kyjem. Us.
Tč.

Úbislav, ě, f., míst. jm. Km. 1886. 27.

Úbislavice, vz Oubislavice.

Ubiti co: čas. Čch. — co kde. Ubil
píseň v slavičím hrdle. Vrch. — co odkud :
ucho z hrnce. Tč.

Ubledlý. U. líce, Mcha., Hlk , Čch , mě-
síc, tvář. Mcha. — jak: na smrť. Hlk.

Ublinkati, besperen (o dětech). Us —
co čím. Hůlkou makovice ublinknouti,
schnell abschlagen. Laš. Tč.