Předchozí (947)  Strana:948  Další (949) |
|
|||
948
|
|||
|
|||
v ú-: v uši, v úši, z Uher, z Úher. Gb. Ml.
I. 19. — U se vsouvá na Valaš.: žultý, petruželé. Vz Brt. D. 62. — U se vysouvá: ščkać (slov. ščukat, Frýd.) Brt. D. 62. Cf. List. fil. IV. 299. Klzký, Agustýn atd. Dol. Cf. List. fil. 1891. 426. — U ve skloňo- vání. O subst. na -u vz Kvř. Ml. 52. Strč. sklonění substantiv kmene -u. Napsal V. Flajšhans. V List. fil. 1890. 138.-148., 278.-295. Cf. Gb. Ml. I. 58. O genitivech na -u ve staré češtině. Napsal dr. Václav Vondrák. V List. fil. 1885. 253. nn. Geni- tivy na -u u neživotných počínají ve 13. stol. nastupovati na místo starých genitivů na -a. V památkách v druhé polovici 13. stol. jest celkem ještě málo takových ge- nitivů na -u. ib. 257. Od polovice 14. stol. počtu genitivů na -a vždy více a více ubyvá, tak že v druhé polovici tohoto sto- letí jsou již u srovnání s gt. na -u všude v menšině. Ke konci 14. stol. Nalézáme je v některých památkách již jen v nepatrném počtě. ib. 265. — U ve vokat. sg. při ma- skulinech kmene na -o. Vz Kvř. Ml. 22. — U panuje v instrum. sg. v těšínské a mor. části tohoto nářečí, pak v západ. Opavsku po čáru, kteráž jde přes Kyjovice. Brt. D. Cf. -um. — Slovesa s předložkou u slo- žená. Cf. Jurs. 26.-34, Brt. D. 169 a Ruk. 83. — U = už. U nebudu vám súditi svády. LS. 103. (Mus. 1878. 148. Jir). — Ú ve staré češt. Vz List. fil. I. 50., V. 224. Ú v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 41. Ú se změnilo v ou. Vz Gb. Ml. I. 19., Kvř. Ml. 24., Pal. Rdh. III. 246. Na Dol. nezměnilo se v ou, nýbrž v o. Vz Ó (2. dod.) a List. fil. 1891. 425. Sklonění jmen ženských na -ú. Vz Kvř. Ml. 58.-59. - -ú koncovka 3. os. pl. místy na Mor.: nesú. Brt — Ů. Cf. Gb. Ml. I. 17. nn. Ů se v nářečí dolském a keleckém mění vždy v ou: vouz, u sou- sedou, rouža, voula, šest komínou. Brt. D. I. 52., Osv. 1884. 33 , Brt L. N. 227. — V Dol. je ů za ou: łůža (louže), łůžovka (hnojůvka) a za o: úsmé (osmý). Cf. List. fil. 1891. 426. Ů místo o na Dol.: důle, v nepřímých pádech slova půst, půstu. List. fil. 1891. 424. — Ů se odsouvá: dom' (do- mů). Dol. List. fil. 1891. 426 - Starý ge- nitiv: množství měšťan, pohan, Pražan, Ta- tar, zeman. Bž. 83. Starý gt. zachoval se při určování geografickém: ze Slovák, z Valach. Na Zlinsku Brt. Kdy se má v gt. pl. v vynechati? V se již v 16. věku od- souvalo; nynější pak čeština dopouští oba tvary, hadův i hadu. Ale nemá se psáti libovolně tak i onak, nýbrž má se dbáti na to, aby nevznikal ani hiat, ani obtížná sku- penina souhlásková; nepěkně zněly by králů ozdoba i králův skvosty. Gb. Hl. 119. — Jm. vlastní Janů, Petrů, Tomašů atd. dle Gb. Ml. I. 110. jsou nesklonná. Ubabušený = všecek zaobalený do šátku
na hlavě zavázaného. Slov. Zátur. Cf. Za- babúšený, Ubobolený. Ubajchnouť = utéci. U Úboče. Rgl.
Ubáti se čeho. Toho se najviece ubá.
AlxV. v. 2227. (HP. 54 ). - Brt., Vck., Koll. III. 315. Ubědákati se. Také na již Mor. Šd.
|
Uběhlice, e, f., die Entlaufene. Us. Šd.
Uběhlý odkud: z kláštera. Us.
Uběhnouti. — abs. Čas ubíhá, stáří při-
bíhá. Us. Tč. — kam. Ubíhal do kopce k rozkošné vysočince. Šml. I. 51. — (si co) za čím. Ubíhá doba za dobou, den za dnem. Hdk., Hrts. Ženiši si mohli za ní paty uběhat. Vlč. — jak. Okřídlenýma no- hama ubíhal. Šml. Úběl. Cf. Schd. I. 333. Ú., Alabaster.
Rozk. Ú. pěn, šíje, Kká, hrudi, Hdk., řízy. Vrch. Úbělový. Ú. ručka, Amor, Čch., čelo,
Kka., obličej. Vrch. Úběnice, vz Ouběnice.
Uběračka, y, f. = punčocha na lýtku
vrapovaná Val. Vck., Slavč. 25. Uberať = ubírati. Slov. Bern.
Uberman. Let. 134., 77., Výb. II. 370.
nn.. Cor. jur. IV. 3. 1. 442.-443., IV. 3. 2. 447,, Wtr. Obr. 592. Ubermanství. Výb. 11.370, Cor. jur.
IV. 3. 1. 442.-443., Výb. I. 1016. Úběť, i, f. = objetí. Strom na ú., na 2,
3 úběti. Čr. Tkč. Ubezpečenství komu dáti. Arch. VII.
293. Ubezpečiti. — se čím. Ač se móž ne-
čisté svědomie kdy u. rozmařelú leností. Št. Kn. š. 180. — koho na čem. Na tom mě u-čil. Půh. I. 254. — koho oč. Chtíce ho o tu summu u. Arch. VII. 584. — koho nač. U-čiv mne na tu věc, na ty úmluvy. Arch. IX. 164. Ubezpeka, y, f. = ubezpečení, bezpečnosť.
Postarať sa o list u-ky. Slov. Ssk., Sl. let. I. 188. Uběžnice, e, f, v persp., Fluchtlinie, f.
Jrl. 425. Úběžník, u, m., v persp., Fluchtpunkt,
m. Jrl. 425. Úběžný, asymptotisch, unendlich fern.
Ú. bod, Jrl., Stč, Vnč. 11., rovina, přímka, Jrl., síla. Pck. 4. Ubídnělý = ubídněný. Šml. U Kdýně.
Rgl.
Ubijce, e, m. = vražedník, Todtschläger.
SP. II. 23., Czm. 106. U. draka Ubijstvo, a, n. = vražda. Slov. Na čí
rozkaz stalo se u.? Zbr. Lžd. 29. — Lipa III. 116. Ubíraný. U. punčochy (na varhánky,
jež se přes celou nohu natáhnouti mohly). Brt. L. N. I. 173. Dle Vck. dlouhé valaš. punč ze sukna. Ubirmau = uberman. 1449. Mus. 1880.
404. Ubiřmovati, firmen. U. koho kyjem. Us.
Tč. Úbislav, ě, f., míst. jm. Km. 1886. 27.
Úbislavice, vz Oubislavice.
Ubiti co: čas. Čch. — co kde. Ubil
píseň v slavičím hrdle. Vrch. — co odkud : ucho z hrnce. Tč. Ubledlý. U. líce, Mcha., Hlk , Čch , mě-
síc, tvář. Mcha. — jak: na smrť. Hlk. Ublinkati, besperen (o dětech). Us —
co čím. Hůlkou makovice ublinknouti, schnell abschlagen. Laš. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (947)  Strana:948  Další (949) |