950

-uc. Vz -ovic (i dod.), List. fil. II. 232.,
XVII. 48, Gb. Ml. I. 61.

Ucabený; -en, a, o = uplakaný. Us.
U Kr. Hrad. Kšť.

Ucapartovati se oč, sich abstreiten.
Laš Tč.

Ucapkaný; -án, a, o = drobnou chůzí
unavený. Na již. Mor. Šd. — U. = umazaný.
Ssk.

Ucapkati se = drobnou chůzí se unaviti.
Na již. Mor. Šd. — U. = umazati. Slov.
Šsk.

Ucasmať se s něčím = utahati se. ČT.
Tkč.

-úcať: hrgúcať, krhúcať. Mor Brt. D 158.

Ućečka, y, f. = útěk. Mor. Brt. D.

Ucejkati se = ubryndati se. U Kr. Hrad.
Kšť.

Ucelenosť díla uměleckého. Dk. Aesth.
515.

Ucelený, ganz fertig gemacht, ein Ganzes
bildend. Obraz budiž u-ný. Dk. Poet. 28.

Uceliti rány. Um. Jiř. 94. Chtiece jim
jejich práva u. Arch. IX. 312.

Ucelně, ě, f., nardus, zastr. Rozk.

Uceniti = oceněti. Modl. 115. a.

-úcený. Neščasnúcené děcko, náramnú-
cený strach. Brt. D. 153.

Ucestiti koho = na cestu uvésti. U. blou-
dícího. Orl. II. 344.

-úcí. Div divúcí, Kat. 96., čistúcí, 131.,
bělúcí. 194. Cf. List. fil. 1887. 360. nn., 1882,
119., D. Lhrg. 245

Ucćić = uctiti. Laš. Brt. D. 357.

Ucicmati = uciclati, begeifern. Rk.

Ucintaný = ubryndaný. Us. Tkč.

Ucintati se = ubryndati se. Us. Tkč.

Ucjereň, rně, f. = jitřní, narození Páně.
Mor. Brt D. 280.

Ucmurati, beschmieren. — koho čím.
Laš. Tč.

-úcný: vysokúcný (velmi vysoký), dlu-
húcný, širokúcný, drahúcný atd. Vz Brt. D.
153.

Ucouvnouti. Vz Ucoufnouti. U. do hor.
Us.

Úcpa konopná, hydraulická. Šmr.

Ucpati co jak : neprodyšně. Us. Pdl.

Ucpávač, mucsculus obturator.

Ucpávačka, y, f. = ucpávka. U. kovová.
Čermk.

Úcta. Cf. Mkl. Etym. 38. b. Někomu
něco z úcty dáti. Dch. Někoho v úctě míti.
Fr. — Ú. = zavdaná, přípitek. Brt., Brnt.
— Ú. = čepení nevěsty tu neděli po svatbě.
Na Místecku. Brt. Sv. 63. Ú. = hostina při
tomto čepeni (psí nos). Brt. Sv. 75.

Uctění hostí. Osv. Kdo je hoden u., ať
se slušně ocení. Cf. Komu česť, tomu česť,
Ehre, wem Ehre gebührt! Dch.

Uctiti co : miesto posvátné. Št. Kn. š.
169. Starého uctívej, mladého učívej. Slez.
Šd. — koho jak: zle. Sl. ps. Šf. I. 96.

Uctivosť. S u-stí o někom mluviti, Pdl.,
někoho přijíti. Let. 109.

Uctlivý = uctivý, zdvořilý. Mor. Brt. D.
280., Vck.

Ucucnouti statek = promarniti. NZ. I.
456.

Ucumplati = ucourati, utahati, ušpiniti,
umačkati a p. — co kde: šaty v blátě,
rosou. Us. Šd., Tkč. Vz Rozcumplati.

Ucundati se = chůzí dolejší čásť oděvu
si umazati, ucourati se. Us. Škd.

Ucúranec, nce, m. = ucouraný. Mor. Šd.

Ucvečkovati podešev dobrými cvečky,
beschlagen, ucvekovati. Us. Tč.

Učáčňaný. U. housata, kachnata = hodně
ušplíchaná. U Star. Jič. Vhl. Cf. Učáchaný
(dod.).

Učadný = učazený. Slov. ZObz. XXIV.
235.

Učáchaný = ušplíchaný, ubroděný. Slez.
Šd. Vz předcház. Učáčňaný.

Učajiti = usaditi. Jestli se též učajíš,
ty čajo ? Slez. Šd.

Učankať, beschwichtigen. Slov. Ssk.

Učarovati komu čím. Tč.

Učasniti se, sich verfrühen. Mor. Tč.

Účasť. Dk., Psp., Hlv., Phľd. IV. 14.

Účastek. Cf. List. fil. 1891. 381.

Účastenství. Str. 271. b. 9. ř. sh. Dch.
oprav v : Ddk.

Účastinár, a, m., Actioneur, m. Slov.
N. Hlsk. III. 186.

Účastinový, Actien-. Ú. kapitál. Slov.
N. Hlsk. IV. 269.

Účastlivý, theilnahmsvoll. Mor. a slov.

Šd.

Účastně. Bytosť ú. rozumná, rationale
per participationem. Hlv.

Účastniti se čeho jak: bojů nábožen-
ských slovem i pérem. Mus. 1880. 470.

Účastný. Ú. podobnosť, participata simi-
litudo, jestota, bytí, poznání, žití, dobro.
Hlv. — čeho : dobrého, zlého, Št. Kn. š.
28., 40. (104., 132.), stolu Pána. Sv. ruk.
329. Té (seči) vždy mi dajte účastnu býti
pro vašu česť vlastnú. AlxB. v. 14. (HP.
72.). Jemu škodí, žeť nenie účasten k spa-
sení toho dobrého, coť se děje po všem
křesťanstvie. Št. Kn. š. 27.

Účastonka (!) y, f. = příčestí, Partici-
pium. Kmp. Gr. 121. a j.

Učbárna, y, f. = učírna, Lehrzimmer,
n. Slov. Phľd. II. 3. 99.

Učbárovať = učitelovati. Slov. Let. Mt.
sl. V 1. 57.

Učbárský, Lehrer-. Slov. Ntr. VI. 366.

Učbověda, y, f., Lehrwissenschaft, f. Ntr.
VI. 376.

Učbový = co se týče učby, den Unter-
richt betreffend. Šd.

Učebne, ého, n.. Lehr-, Unterrichtsgeld,
n. Rk.

Učebnosť, i, f., Lehrbarkeit, f. U. vědy.
Msr. 11.

Učebný. U. osnova, činnosť, rozvrh, třída,
zásada, Dch., záležitosť. Pal. Rdh. III. 212.

Učedlníček, čka, m., zdrobn. učedlník.
Črn. Zuz. 84.

Učedlník, vz Učenník. Pass. mus. —
Tk. VIII. 542.
Účel. Gt. účelu. Šf. III. 249.
Učelisko, a, n. = učeliště. Loos.
Učeliště, é, n., Lehranstalt, f. Us. Škd.