951

Účelně, absichtlich. Šml.

Účelný, vz Účelní.

Účelosloví, n., Teleologie, f. Dk. Dj fil.
54., Mus. 1880. 425., Vch. Důk. 9 , 32.

Účeloslovný, teleologisch. Hlv, Dk P.
23. Ú. rozjímání o přírodě. Mus. 1880. 424.
Ú. důkaz. Hš. Št. 75.

Účelověda, y, f. Ú. společenská, čásť
dogmatické vědy společenské. S. N. V. 646.

Účelový dativ. Vz Gb. Ml. II. 120. §. 400.

Učeňák, a, m. = učenář. Šd.

Učení = nauka. Každý vždy něčemu
věřiti musí v každém učení, coj' ho na
světě. Št. Kn. š. 7. — U. = učení-se. U.
mu jde, jako by hrál. Němc. Delší den,
kratší učení. Us. Kšť. U. kořen hořký, ale
plod sladký. Hkš.

Učenka, y, f., Schülerin, f. Šf. III. 296.

Učenník. Št Kn. š. 114., 145., Pass.
XIV. U. doctor, učeník scriba. 14. stol. D.
Gesch. 188.

Učenosť. Největší bohactví jest u. Sb.
uč. U. ozdoba, neučenosť hanoba. Lpř.

Učenota (!), y, f. = učenosť. Utvořil Rosa.

po učensku se nésti Bdl. ŽŠf. 82.

-učenský: staručenský (velmi starý).
Mor. Brt. D. 153.

Učenstvo. Vzal ho na u. (= do učení).
Orl. VII. 238.

Učený = naučený. Nejsem já u-ná z zla-
tého poháru (píti). Brt. N. p, 1. 34. — U.,
gelehrt. U. jest, kdo mnoho podržel, ne
však, kdo se mnohému učil. Sb. uč. U.
svět. Mus. 1880. 488. Ktož budú učeni,
budú se stkvieti jako hvězdy. Št. Kn. š. 6.
(1.). U. bývá skromný. Bž. exc. — v čem:
v písmě. Št. Kn. š. 2. — kým. Je učený
dvěma doktory (velmi u). U Dobrušky.
Vk. — čeho. Ja sem je dvojího řemesla
u-ny. Laš. Brt. D. Cf. Učiti (dod.).

Učesanosť, i, f. U. a uhlazenosť slohu.
Phľd. I. 2. 15.

Učesati = utrhati. Tehdy sem učes hrozny
a zdávil (vytlačil) sem v kalich. Gen. I. b.
Mus. 1890. 453.

Učestiti koho = uditi, počastovati. Slov.
Czm. 106., Rr. Sb., Dbš Sl. pov. II. 27.
Stran časování vz List. fil. 1892. 216.

Účestník, a, m. = účastník. Ol. OZ. 4.
18.

Účetnictví jednoduché od Skřivana, živno-
stenské od P. Kheila.

Účetvedoucí, ího, m. = účetník. Mus.
1880. 372.

Učiaknúť = ucvrknouti. Slov. Ssk.

Učiarit, aligniren. Slov. Ssk.

Učičíkati koho = uspati. Slov. U. koho
do spánku, N. Hlsk. 111. 159., v sen mi-
lučký. Btt. Sp. 4., Lipa III. 353., Dbš. Sl.
pov. I. 235.

Účin či tvorba ducha básnického KB.
1. — Ú. = čin. Umí-li rozumným účinem
rozsúditi. Brig. (List. fil. 1886. 429.). —
Ú. = účinek. Ú. aesthetický, barev, elemen-
tarní, formový, látkový (stoffliche Wirkung),
výslední (pochodí z účinů složkových); Má-li
dílo umělecké plný ú. míti. Dk.— Ú., Ge-
bahrung. Svěřené ú-ny, kommissionelle G.

Účinčjenci. Ven účinci z ú-cí (formule
zaříkavací). Mor. Vz Brt. D. 150.

Účinek = skutek, čin. Cf. List. fil. X.
99. Ú-kové zlí, škodní. Vz Cor. jur. IV.
3. 2. 402. Žaloba z ú-ka. Vz Výb. I. 984.
Trestáš-li přítele z ú-ku nepodobného (ne-
slušného). Sv. ruk. 209. A želel nemúdrého
ú-ka svého. Žvt. otc. 55 Ale sv. Augustin
nechválí ú-ka jejieho Ksch. 23. Chvála
z toho ú-ku věč by trála (trvala); Ďábel
jich ú. zlých lidí závistí leptal. Št Kn. š.
184. 3. — Št. N. 127. 29. — Ú., Wirkung,
f. Ú. střelby, Posp., léčebný, thermický slu-
nečních paprsků. Stč., světla, Mj, umělecký.
Mus.

Učiněný od koho Moc jim od hrdých
u-ná. Vš 9. — oč. Psaní učiněné mu o spis
Bárky. Mus. 1883. 363. Smlouva o jeho
věc u-ná skrze otce jeho. Vš. 335 — jak.
Překlad podlé vulgaty u-ný. Cf. Knihy
u-né někým jiným latině. Št. Kn. š. 1

Učinitel. Hospodin, u. náš. Kom. Lab.
120.

Učiniti. — co: opatření, Us., výpravu,
Sb. F., provolání, Šmb., něčí žádanie (vy-
plniti), Výb. I. 31 , smlúvu, pokoj, kostel,
Kar. 16., 31., 115., nebe i zemi, šerednú
věc, žalobu, náklad. Št. Kn. š. 13., 18.,
148., 156.— S dvěma akkus. Učiním vás
rybáře. Kar. 47. Spasena mě učiň pro mi-
losrdie tvé. Ž. wit. Tak že ta chuť hořkú
učiní všicku libosť světskú; Ktož proti
v Bohu chtie je bohaty učiniti; I slušie
každému člověku ten ostnec svědomie
svého tvd u. žalostným rozpomínáním na
své hřiechy. Št. Kn. š. 36 , 38., 181. — co
proč. U. něco pro spravedlnost a obranu
ctnosti, 15l5. Mus. 1880. 490., pro božie
přikázánie. Št. Kn. š. 41. (18.). Pro něho
u. nic nesmieme. Výb. II. 34 — co s kým:
spolek. Us. Učiň s Štilfridem statečné hná-
nie. Výb. II. 45. U. s někým milosť. Št. Kn.
š. 188. — co komu : pohanění, Posp., ne-
jistotě konec, Us. Pdl., někomu poručení,
něco škodného, 1532., Mus. 1880. 497., 500.,
hody, smrť, křivdu, pych, škodu, zlé, něco
protivného, núzi, protivenstvie, česť. Št. Kn.
š. 17., 20., 37., 39., 41., 91., 162., 168., 187.
— co k čemu. U. k někomu otázku. Šmb.
S. II. 272. U-nil k ní psaní. Mus. 1880. 230.
Cf. Již dvoje psaní jsem vám učinil. Žer.
L. III. 39. — co jak: nakvap, Šml., ml-
čečky a tajně, 1535 Mus., žalobu listovně,
Mus. 1883. 141., každému spravedlivě, Mus.,
ve jméno boží. 1512. Mus. Kostel ve jmě
sv. Víta učinil. Kar. 115. Učiň tak, jakoť
je přikázal. Pass. — co, koho čím U. ně-
koho něčeho účastným, hodným. Mž. 9.,
41. Člověkem, bláznem u. Št. Kn. š. 14., 8.
Něco trvalým majetkem ducha svého uči-
niti. KB. IV. U. něco předmětem porady.
Us. Pdl. U. řečí veliký dojem. Vlč. U. něco
pravidlem. Us. Každý se učiň povahou. Dk.
Někakým kúzlem to u-li. Pass. XIV. —
kde. U. v sněmě interpellaci. Us. Pdl. U.
obraz v mysli své. Vlč. U opatření v zá-
koně. J. Lpř. U-nil po celé Europě sensaci.
Osv. I. 202. Při počátku mého psaní u-nil
sem byl spis ku posloužení času toho. 1512.
Mus. 1883. 363. Pokrok, jejžto hospodář-



	951

	Účelně, absichtlich. Šml. Účelný, vz Účelní. Účelosloví, n., Teleologie, f. Dk. Dj fil. 54., Mus. 1880. 425., Vch. Důk. 9 , 32. Účeloslovný, teleologisch. Hlv, Dk P. 23. Ú. rozjímání o přírodě. Mus. 1880. 424. Ú. důkaz. Hš. Št. 75. Účelověda, y, f. Ú. společenská, čásť dogmatické vědy společenské. S. N. V. 646. Účelový dativ. Vz Gb. Ml. II. 120. §. 400. Učeňák, a, m. = učenář. Šd. Učení = nauka. Každý vždy něčemu věřiti musí v každém učení, coj' ho na světě. Št. Kn. š. 7. — U. = učení-se. U. mu jde, jako by hrál. Němc. Delší den, kratší učení. Us. Kšť. U. kořen hořký, ale plod sladký. Hkš. Učenka, y, f., Schülerin, f. Šf. III. 296. Učenník. Št Kn. š. 114., 145., Pass. XIV. U. doctor, učeník scriba. 14. stol. D. Gesch. 188. Učenosť. Největší bohactví jest u. Sb. uč. U. ozdoba, neučenosť hanoba. Lpř. Učenota (!), y, f. = učenosť. Utvořil Rosa. po učensku se nésti Bdl. ŽŠf. 82. -učenský: staručenský (velmi starý). Mor. Brt. D. 153. Učenstvo. Vzal ho na u. (= do učení). Orl. VII. 238. Učený = naučený. Nejsem já u-ná z zla- tého poháru (píti). Brt. N. p, 1. 34. — U., gelehrt. U. jest, kdo mnoho podržel, ne však, kdo se mnohému učil. Sb. uč. U. svět. Mus. 1880. 488. Ktož budú učeni, budú se stkvieti jako hvězdy. Št. Kn. š. 6. (1.). U. bývá skromný. Bž. exc. — v čem: v písmě. Št. Kn. š. 2. — kým. Je učený dvěma doktory (velmi u). U Dobrušky. Vk. — čeho. Ja sem je dvojího řemesla u-ny. Laš. Brt. D. Cf. Učiti (dod.). Učesanosť, i, f. U. a uhlazenosť slohu. Phľd. I. 2. 15. Učesati = utrhati. Tehdy sem učes hrozny a zdávil (vytlačil) sem v kalich. Gen. I. b. Mus. 1890. 453. Učestiti koho = uditi, počastovati. Slov. Czm. 106., Rr. Sb., Dbš Sl. pov. II. 27. Stran časování vz List. fil. 1892. 216. Účestník, a, m. = účastník. Ol. OZ. 4. 18. Účetnictví jednoduché od Skřivana, živno- stenské od P. Kheila. Účetvedoucí, ího, m. = účetník. Mus. 1880. 372. Učiaknúť = ucvrknouti. Slov. Ssk. Učiarit, aligniren. Slov. Ssk. Učičíkati koho = uspati. Slov. U. koho do spánku, N. Hlsk. 111. 159., v sen mi- lučký. Btt. Sp. 4., Lipa III. 353., Dbš. Sl. pov. I. 235. Účin či tvorba ducha básnického KB. 1. — Ú. = čin. Umí-li rozumným účinem rozsúditi. Brig. (List. fil. 1886. 429.). — Ú. = účinek. Ú. aesthetický, barev, elemen- tarní, formový, látkový (stoffliche Wirkung), výslední (pochodí z účinů složkových); Má-li dílo umělecké plný ú. míti. Dk.— Ú., Ge- bahrung. Svěřené ú-ny, kommissionelle G.	Účinčjenci. Ven účinci z ú-cí (formule zaříkavací). Mor. Vz Brt. D. 150. Účinek = skutek, čin. Cf. List. fil. X. 99. Ú-kové zlí, škodní. Vz Cor. jur. IV. 3. 2. 402. Žaloba z ú-ka. Vz Výb. I. 984. Trestáš-li přítele z ú-ku nepodobného (ne- slušného). Sv. ruk. 209. A želel nemúdrého ú-ka svého. Žvt. otc. 55 Ale sv. Augustin nechválí ú-ka jejieho Ksch. 23. Chvála z toho ú-ku věč by trála (trvala); Ďábel jich ú. zlých lidí závistí leptal. Št Kn. š. 184. 3. — Št. N. 127. 29. — Ú., Wirkung, f. Ú. střelby, Posp., léčebný, thermický slu- nečních paprsků. Stč., světla, Mj, umělecký. Mus. Učiněný od koho Moc jim od hrdých u-ná. Vš 9. — oč. Psaní učiněné mu o spis Bárky. Mus. 1883. 363. Smlouva o jeho věc u-ná skrze otce jeho. Vš. 335 — jak. Překlad podlé vulgaty u-ný. Cf. Knihy u-né někým jiným latině. Št. Kn. š. 1 Učinitel. Hospodin, u. náš. Kom. Lab. 120. Učiniti. — co: opatření, Us., výpravu, Sb. F., provolání, Šmb., něčí žádanie (vy- plniti), Výb. I. 31 , smlúvu, pokoj, kostel, Kar. 16., 31., 115., nebe i zemi, šerednú věc, žalobu, náklad. Št. Kn. š. 13., 18., 148., 156.— S dvěma akkus. Učiním vás rybáře. Kar. 47. Spasena mě učiň pro mi- losrdie tvé. Ž. wit. Tak že ta chuť hořkú učiní všicku libosť světskú; Ktož proti v Bohu chtie je bohaty učiniti; I slušie každému člověku ten ostnec svědomie svého tvd u. žalostným rozpomínáním na své hřiechy. Št. Kn. š. 36 , 38., 181. — co proč. U. něco pro spravedlnost a obranu ctnosti, 15l5. Mus. 1880. 490., pro božie přikázánie. Št. Kn. š. 41. (18.). Pro něho u. nic nesmieme. Výb. II. 34 — co s kým: spolek. Us. Učiň s Štilfridem statečné hná- nie. Výb. II. 45. U. s někým milosť. Št. Kn. š. 188. — co komu : pohanění, Posp., ne- jistotě konec, Us. Pdl., někomu poručení, něco škodného, 1532., Mus. 1880. 497., 500., hody, smrť, křivdu, pych, škodu, zlé, něco protivného, núzi, protivenstvie, česť. Št. Kn. š. 17., 20., 37., 39., 41., 91., 162., 168., 187. — co k čemu. U. k někomu otázku. Šmb. S. II. 272. U-nil k ní psaní. Mus. 1880. 230. Cf. Již dvoje psaní jsem vám učinil. Žer. L. III. 39. — co jak: nakvap, Šml., ml- čečky a tajně, 1535 Mus., žalobu listovně, Mus. 1883. 141., každému spravedlivě, Mus., ve jméno boží. 1512. Mus. Kostel ve jmě sv. Víta učinil. Kar. 115. Učiň tak, jakoť je přikázal. Pass. — co, koho čím U. ně- koho něčeho účastným, hodným. Mž. 9., 41. Člověkem, bláznem u. Št. Kn. š. 14., 8. Něco trvalým majetkem ducha svého uči- niti. KB. IV. U. něco předmětem porady. Us. Pdl. U. řečí veliký dojem. Vlč. U. něco pravidlem. Us. Každý se učiň povahou. Dk. Někakým kúzlem to u-li. Pass. XIV. — kde. U. v sněmě interpellaci. Us. Pdl. U. obraz v mysli své. Vlč. U opatření v zá- koně. J. Lpř. U-nil po celé Europě sensaci. Osv. I. 202. Při počátku mého psaní u-nil sem byl spis ku posloužení času toho. 1512. Mus. 1883. 363. Pokrok, jejžto hospodář-