952

ství u nás za posledních 20 let od zrušení
roboty u )o. Osv. 1. 524. Kostelík v sadu
u. kázala. Pass. Mezi nimi různici u-li Št.
Kn. š 44. — co komu v čem. Ale jakž
v tom u-ní jim křivdu. Št. Kn. š. 155 —
skrze koho. Skrzeňž všecky věci u-ny sú.
Ib. 14. — co od koho. Pán od něho spra-
vedlivé u. chce. 1535. Mus. 1883. 142.

Účinkovati. Cf. Km. 1888. 678. — kam.
Zhoubně v život lidský ú. Kod. — čím
kam. Tlakem na těleso n. ZČ. I. 282. —
k čemu. Úval nad jiné k tomu, aby . . .
Mas. 1880. 23. — kde jak. V něm (bodu a)
ú-kuje tíže svisle dolů inteneivou g; Kdyby
v tomto případě ú-valy síly molekulárné
přímo mezi částicemi obou desek. ZČ. I
287., 248.

Účinlivosť. Šf. Strž. II. 4 , Pal. Rdh. I.
373. Ú. světla. SP. II. 144., Stč. Zem. 536.

Účinný. Psp., Pr. tr. Ú. přátelství, Šml,
horlivosť, Mus, kontrast, Dk., síly. SP. 11.
79., ZČ. I. 99. Tlak účinný na čásť povrchu
kapaliny. ZČ. I. 282. Chemický ú. ZČ. Aby
byl ú. pro lidi. Výb. II. 1417.

Učísliti co. Msr. 93.

Učísti se oč. Kde jedni na druhé leží,
aby se jistec neb rukojmí učtli o tu sumu
prolezenú a hned po tom učtení aby více
ležáno nebylo. Výb. II. 1242.—1243.

Učistiti něco. Št. Kn š. 186. 79., Bož.
umuč. v. 295. Učisť to nečisté plémě. Výb.
II. 251. — co čím. Ale móž ji (korunu
panenskou) ještě pokorným za to dosti uči-
něním u. Št. Kn. š. 70.

Učišťovací, Abklär-. U. nádoba. Šp.

Učitek, tku, m., doceanus, zastr. Rozk.

Učitel domácí. Pdl. Pane učitel, pučte
mi pytel; co se naučím, do něho strčím.
Mor. Brt. Slova našich u-lů věrně zacho-
vejme a za krásná naučení vždy je v úctě
mějme. Hkš. Učitel jako obraz Apollinův :
v jedné ruce měj meč, aby přísností váž-
nosti si dobyl, v druhé hru, aby přívětivostí
získal si svěřených lásku. Sb. uč. U. —
mučíte!. Us. Rgl. Pane kantor! koza v zelí,
vemte housle, zahréte jí. Brt. Dt. 121.

Učiteliště, ě, n. = učitelsky ústav.

Učitelnica, e, f., Lehrstuhl, m. Slov.
Bern.

Učiti. Cf. Mkl. aL. 273. a Etym. 397. b.,
Šrc. 197.—199. — abs. Kdo učí, braň na
sě dává. Krnd. 215. — co koho. Že učí
lidi ty věci, kteréž Krnd. 205. — s inft. Já
tě budu u. (naučím) v kostele hvízdat. Us.
Rgl. — co. Co církev učí. MH. 2. U. bludy
mnohé. 1525. Mus. 1883. 143, Dejme miesto
pravdě, tu učme. Arch. VIII. 338. Ne všemu
věřie, což viera učí. Št. Kn. š. 8. (7.). —
koho čemu (čím). By jej múdrosti učil.
Alx. Uč mě mazancóm (mazance jiesti).
Smil. Aby pán Buoh jimi neučil své vůli;
U. dobrému, obecným věcem; Dal jemu
Buoh vysokým rozumem věcem vysokým
u. lid. Št. Kn. š. 4., 6., 71. — se kde.
V sv. písmě se učila. KM. v. 46. — se co
Učil se abecedu. Výb. II. 760. Ždk. Čo sä
učíte, na pamäti majte. Hdž. Šlb. 26. —
co, koho, se jak. Uč sa i ďalej! verne
miluj knihu! neskôr nahrádzať už nezbýva

stihu; život má doby: teraz ve škole se-

deť ... Slov. Orl. X. 2. Dobře učí, kdo

dobře rozeznává. Dítě jako ze hry se učí.
Pk. exc. Učte lid můj českým slovem. Vrch.
Viemy, že cestu boží v pravdě učíš. Výb.
1. 604. Aby jednostajně lidi tak učili. Št.
Kn. š. 12. — k čemu. Tato knieha nás
k tomu učí. Ezp. 191. Kteříž uči k spra-
vedlnosti mnohé. Hus. Post. 7. b. — se
čemu jak dlouho: několik neděl. Št. Kn.
š. 148. — se čeho. Učil śe toho; Uča se
němčiny. Laš. Brt. D. — se odkud. Bai
i z chyby se u. Slez. Šd.

Učiti. — co kde. Bych učil tvé posi-
lenie v těle i v duši Pravn. 719. — čím.
Vše, jež móž býti kterým čichem učíceno.
Št. Kn. š. 193. 37.

-učký: bělučký (pěkně bílý), dobřučký
(velmi dobrý), měkkučký, lehučký atd. Vz
Brt. D. 153.

Učlánkovanosť, i, f. U. vědy. Vlasť II.
377.

Učlověčení, n., Anthropomorphismus, m.
Stárek Chrys. 220., Phľd. IV. 229.

Učmyrati co čím, beschmieren. Mor.
Tč.

Učňovský, Lehrlings-. Slov. U. čas, N.
Hlsk. 111. 385., rok. Sl. let. V. 62.

Učňovstvo, a, n., die Lehre; Lehrzeit.
Dal jich na u. do mesta. Slov. Dbš. Sl.
pov. III. 6. V druhom roku svojho u-va
robil už všetko. Frsc. Zor. I. 66.

Učredenie, n. = ústav. Na Slov. Czm.
106.

Učso, num quid, zastr. Hank. Sb. 219.

Učtění oprav v: učtení. Vš. 392. Cf.
Učísti (dod.). Dali 108 kop gr. vedlé u.
s ní. Arch. VIII. 522.

Účtovací, Verrechnungs-. Ú. síň. Kzl.
243.

Účtovní, vz Účtovný.

Učučíkati koho = umlčeti. Slov. Lipa
I. 322.

Učučiti = utišiti. Až sa to učučí. V Podl.
Brt. D. 280.

Učučkati = učučiti, ukolébati. Slov.
Phľd. I. 1. 5., Tóth. B. 19.

Učúchnúť = utichnouti. Všetko učúchlo.
Slov. Phľd. III. 19., 98., Ssk.

Učupený; -en, a, o, geduckt. Slov.
Našěl tam starú ženu medzi krovím u-nú.
Chlpk. Sp. 93. — Orl. VI. 212.

Učupiti se. No, len sa učup (utiš). Slov.
Zátur. Učupila sa pod zlatú stoličku pod
dvere; Tu sa učupím pod oblóčkom. Dbš.
Sl. pov. 1. 71., 84.

Učupnúť = utíti, abhauen. U. kusek
dřeva. Laš. Brt. D. 280.

Učurchati koho za vlasy, gehörig zau-
sen. U-chaná sláma (rozdrchaná). Laš. Tč.

Učuškat = utišiti. Slov. Ssk.

Ucúti muziky. Brt. D. Nebylo tu ižád-
ného, kdo by to viděl a rozumel nebo učil,
ale spáchu všichni. Bibl. I. král. 26. 21.
(qui evigilaret).

Učvanhati něco = špatně uvařiti. Us.
Rgl.

Úd. Cf. Mkl. Etym. 371. a, Údové našeho
těla. Št. Kn. š. 176. Údy rostlinné. Hg. 17.