Předchozí (952)  Strana:953  Další (954) |
|
|||
953
|
|||
|
|||
Údy umělé. Slov. zdrav. 384. Údy pohlavní.
Cf. Slov. zdrav. 384., Nádoba, Nádobí, Orudí, Plodidlo, Stud (konec). U. stydký, mužský: bimbas, boží nať, camfourek, capouch, cí- bel, čičel, čížánek, čulok, čurok, domácnosť, fifálek, fifel, finfálek, finfas, chrchel, kaná- rek (ulítne ti k.; dětem se říká), kašpar, kašpárek, klenot, kokot (vz toto v 2. dod.), kořen, kotina (dod.), lák, palec, pentlička, pinkas, píšťalka, přívěsek (dod.), pyj (vz toto), pyštuntál, švalek, tintidlo, vánoce, vích ; ženský: buchtička, bžunda, capouch, čabka, čunda, dubina, dunda, husa, chcačka, kachel, krám (dod.), křapka, pergamuška, pička, pitka, pizda, prošťa, punda, pyksla, šamšurka, škatule, štípka, žužlinka atd. Cf. Zakrij si hanbu. Mor. a Slov. Šd. — Ú., Mitglied. Ktož chce býti úd kostelní (církve). Št. Kn. š. 27., 176. Udactvo. AlxB. v. 125 (HP. 75.).
Udajně, angeblich. Oltář u. od Augusta
pocházející; Malba u. ze 6. stol. Koll. IV. 66., 63. Uďál = udělal. Hvlč. I. 34. a j.
Událosť osudná. Mus. 1880. 449.
Udapsený = udeptaný. U. holohumnica.
Slov. Ev. šk. II. 79. Údar. To byl bezcenný (neocenitelný)
ú. Al.V. Svoboda. Udati co. Udal všecko (utratil). Us. Brt.
Ona síla, která jest nutna k odtržení dvou přilnulých těles, udává jich adhaesi. ZČ. I. 247. — jak. Ne tak snadno lze u. (pově- děti), u kterého . . . Šf. Strž. II. 27. Udáti se = přihoditi se; podařiti se.
Neštěstí se událo. Us. Pdl. — komu. Pro- tož nekají, když se chléb neudá: Chlébť se snie a pivoť se vypie, ale běda, komužť se žena neudá. Št. Kn. š. 63. — s inft. Udá-li se mu zříti děvici. Jg Ztr. ráj. II. 118. (111.). Udá-li se jim umřieti. Smil v. 771. Když se jemu uda k napulanskému králi přijeti. Výb. II. 40. A pakli sě to kdy uda osazovať tobě súda. Alx. Ant. I. 3. vd. 35. Udá se jim ku potoku přitéci (přijíti); Když se lvovi udá trpěti hlad. Ezp. 261., 1174. Udá-liť se kdy slyšeti. Št. Kn. š. 161. Cf. Jir. Nkr. 86, Uditi se (dod.). — se nač. Dieťa událo se na otca, ešte z kolísky nevyšiel a už chce fajčiť. Phľd. VI. 247. Udatně. Budu u. psáti české knihy. Št.
Kn. š. 3. Udatný se mnoho nerozmýšlí. Hkš. —
v čem. Slované v síle u-tní. Sf. Strž. I. 319. — U. = silný v těle. Mor. Brt. D. 280. Udatství. Výb. 1. 918. Udatstvo = udat-
nosť. Alx.V. v. 739., 1790. (HP. 18., 43.). Údatý = veliké údy mající; udatný. Slov.
Ssk. Udavačné, ého, n., Angeberslohn, m.,
Denunciationsgebühr, f. Lpř., Šp. Udavačný, angeberisch.
Udavání, n., das Angeben. U. času, Zeit-
angabe, f., obsahu přečteného článku. Us. Pdl. Udáviti koho. Let. 137., Št. Kn. š. 90.,
124. |
Úděl, participatio. Psp. Či zničení jest
jeho údělem. Vrch. Obdržel v úděl knížectví polocké. Šf. Strž. II. 93. Udělaný = silný. Čce. Tkč.
Udělati co. Znala u. tak poctivou tvář,
že ... Sá. — jak. Někomu něco po, chuti u. Osv. Nelze domu bez základu u. Št. Kn. š. 7. — (co) komu. Co pak by mi to vlastně u-lo, kdybych .... Sá. Ten tomu (jídlu) moc neudělá (nesní mnoho). Us. Rgl. Posielám list, který jsem udělal Kraselov- ským. Arch. VII. 90. — co z čeho. U. si z noci den a ze dne noc. Sá. — co pro koho. Udzelam voničku pro tebe. Sš. P. 391. — co komu kde. U-lal mu vedle sebe místo. Us. Pdl. — kdy. Neudělám dnes, udělám zítra (o lenochu). Us. Tkč. Na krátkém dni málo udělá. Us. Brt. D. — co, kudy. Veliký oblouk lesem u-li. Vlč. Údělek = zisk, dividenda. Ročitý ú. pro
členov. Slov. N. Hlsk. III. 411. — Ú. = vý- robek, práce. Val. Slavč. 48. Udělitelnosť, i, f., Ver-, Ertheilbarkeit,
f. Psp. Udělitelný, ver , ertheilbar. Psp.
Uděliti komu čeho Posp., Kol. 3., 4.
— co komu: odpustky, Mž., vysvěcení,
Šmb., almužnu, dovolenou, důtku, podporu, požehnání, radu atd. Us. Pdl. — jak dlouho. Dobrodiní, kterých jsi mi po celý můj ži- vot udíleti ráčil. Mž. 2. — co komu več: zemi v léno. Šmb. S. II. 291. Aby měli co nedostatečnému v jeho potřebu u. Št. Kn. š. 172. Údělnosť= účastnosť, participatio. Psp.,
Hlv. 53. Údělný. Soustava lenní, poměstná čili
ú-ná. Šf. Strž. II. 84. — Ú. listina, Ver- gleichsurkunde, f. Hrbk. Údělový. Ú. kníže. Dk. Aesth. 500. Cf.
Údělný. Udělý, speciosus, zastr. Mus. 1892. 45.
Údera, y, f. = úder, rána, neštěstí. To
by nebyla taková u.! V Roušíně. Plsk. Úderek, rku, m. Tej šate nieť ani ú-rku
(nelze jí roztrhati, udrati). Slov. Zátur. Udeřiti. Cf. Mkl. Etym. 41. a. — kam
(čím, jak, kdy). U-h pod jeho velením na nepřítele. Us. Pdl. Někoho rukou ve tvář u. Us. Aby u-řil k onoho klínu. Št. Kn. š. 148. Hrom za hromom udieral do tých zápol! Dbš. Sl. pov. I. 168. Tu naraz sto šabiel hromom doň udrelo. Btt. Sp. 13. — čím: bleskem. Lpř. — koho jak. Udeři
krále po hlavě. Alx.V. v. 2115. (HP. 51.). — se oč. Uderil sa čert o božiu muku
(vraví sa, keď skúpy dá almužnu). Slov. Orl. IX. 248. — se kam. Keď si já za- zpievám v poli, muoj hlas, se uderí na tar- čanskie zvony. Sl. ps. Šf. 1. 75. — več (se). U. v nohy = na útěk se dáti. Dvor. Obě (myši) se v bieh udeřista (= dali), ale ne obě se skrysta; Náhle se v prosbu udeří (luňák). Ezp. 683., 888. Údeřní či nárožní ústrojí (u prskounu)
NA. III. 135. Udeřovací nástroj (bořicí zvl. dřevo
u železné hlavy berana či tarana), Balken des Mauerbrechers. Lpř. |
||
|
|||
Předchozí (952)  Strana:953  Další (954) |