953

Údy umělé. Slov. zdrav. 384. Údy pohlavní.
Cf. Slov. zdrav. 384., Nádoba, Nádobí, Orudí,
Plodidlo, Stud (konec). U. stydký, mužský:
bimbas, boží nať, camfourek, capouch, cí-
bel, čičel, čížánek, čulok, čurok, domácnosť,
fifálek, fifel, finfálek, finfas, chrchel, kaná-
rek (ulítne ti k.; dětem se říká), kašpar,
kašpárek, klenot, kokot (vz toto v 2. dod.),
kořen, kotina (dod.), lák, palec, pentlička,
pinkas, píšťalka, přívěsek (dod.), pyj (vz
toto), pyštuntál, švalek, tintidlo, vánoce,
vích ; ženský: buchtička, bžunda, capouch,
čabka, čunda, dubina, dunda, husa, chcačka,
kachel, krám (dod.), křapka, pergamuška,
pička, pitka, pizda, prošťa, punda, pyksla,
šamšurka, škatule, štípka, žužlinka atd.
Cf. Zakrij si hanbu. Mor. a Slov. Šd. —
Ú., Mitglied. Ktož chce býti úd kostelní
(církve). Št. Kn. š. 27., 176.

Udactvo. AlxB. v. 125 (HP. 75.).

Udajně, angeblich. Oltář u. od Augusta
pocházející; Malba u. ze 6. stol. Koll. IV.
66., 63.

Uďál = udělal. Hvlč. I. 34. a j.

Událosť osudná. Mus. 1880. 449.

Udapsený = udeptaný. U. holohumnica.
Slov. Ev. šk. II. 79.

Údar. To byl bezcenný (neocenitelný)
ú. Al.V. Svoboda.

Udati co. Udal všecko (utratil). Us. Brt.
Ona síla, která jest nutna k odtržení dvou
přilnulých těles, udává jich adhaesi. ZČ. I.
247. — jak. Ne tak snadno lze u. (pově-
děti), u kterého . . . Šf. Strž. II. 27.

Udáti se = přihoditi se; podařiti se.
Neštěstí se událo. Us. Pdl. — komu. Pro-
tož nekají, když se chléb neudá: Chlébť
se snie a pivoť se vypie, ale běda, komužť
se žena neudá. Št. Kn. š. 63. — s inft.
Udá-li se mu zříti děvici. Jg Ztr. ráj. II.
118. (111.). Udá-li se jim umřieti. Smil v.
771. Když se jemu uda k napulanskému
králi přijeti. Výb. II. 40. A pakli sě to
kdy uda osazovať tobě súda. Alx. Ant. I.
3. vd. 35. Udá se jim ku potoku přitéci
(přijíti); Když se lvovi udá trpěti hlad.
Ezp. 261., 1174. Udá-liť se kdy slyšeti. Št.
Kn. š. 161. Cf. Jir. Nkr. 86, Uditi se (dod.).
— se nač. Dieťa událo se na otca, ešte
z kolísky nevyšiel a už chce fajčiť. Phľd.
VI. 247.

Udatně. Budu u. psáti české knihy. Št.
Kn. š. 3.

Udatný se mnoho nerozmýšlí. Hkš. —
v čem. Slované v síle u-tní. Sf. Strž. I.
319. — U. = silný v těle. Mor. Brt. D. 280.

Udatství. Výb. 1. 918. Udatstvo = udat-
nosť. Alx.V. v. 739., 1790. (HP. 18., 43.).

Údatý = veliké údy mající; udatný. Slov.
Ssk.

Udavačné, ého, n., Angeberslohn, m.,
Denunciationsgebühr, f. Lpř., Šp.

Udavačný, angeberisch.

Udavání, n., das Angeben. U. času, Zeit-
angabe, f., obsahu přečteného článku. Us.
Pdl.

Udáviti koho. Let. 137., Št. Kn. š. 90.,
124.

Úděl, participatio. Psp. Či zničení jest
jeho údělem. Vrch. Obdržel v úděl knížectví
polocké. Šf. Strž. II. 93.

Udělaný = silný. Čce. Tkč.

Udělati co. Znala u. tak poctivou tvář,
že ... Sá. — jak. Někomu něco po, chuti
u. Osv. Nelze domu bez základu u. Št. Kn.
š. 7. — (co) komu. Co pak by mi to
vlastně u-lo, kdybych .... Sá. Ten tomu
(jídlu) moc neudělá (nesní mnoho). Us. Rgl.
Posielám list, který jsem udělal Kraselov-
ským. Arch. VII. 90. — co z čeho. U. si
z noci den a ze dne noc. Sá. — co pro
koho. Udzelam voničku pro tebe. Sš. P.
391. — co komu kde. U-lal mu vedle
sebe místo. Us. Pdl. — kdy. Neudělám
dnes, udělám zítra (o lenochu). Us. Tkč.
Na krátkém dni málo udělá. Us. Brt. D. —
co, kudy. Veliký oblouk lesem u-li. Vlč.

Údělek = zisk, dividenda. Ročitý ú. pro
členov. Slov. N. Hlsk. III. 411. — Ú. = vý-
robek, práce. Val. Slavč. 48.

Udělitelnosť, i, f., Ver-, Ertheilbarkeit,
f. Psp.

Udělitelný, ver , ertheilbar. Psp.

Uděliti komu čeho Posp., Kol. 3., 4.

— co komu: odpustky, Mž., vysvěcení,
Šmb., almužnu, dovolenou, důtku, podporu,
požehnání, radu atd. Us. Pdl. — jak dlouho.
Dobrodiní, kterých jsi mi po celý můj ži-
vot udíleti ráčil. Mž. 2. — co komu več:
zemi v léno. Šmb. S. II. 291. Aby měli co
nedostatečnému v jeho potřebu u. Št. Kn.
š. 172.

Údělnosť= účastnosť, participatio. Psp.,
Hlv. 53.

Údělný. Soustava lenní, poměstná čili
ú-ná. Šf. Strž. II. 84. — Ú. listina, Ver-
gleichsurkunde, f. Hrbk.

Údělový. Ú. kníže. Dk. Aesth. 500. Cf.
Údělný.

Udělý, speciosus, zastr. Mus. 1892. 45.

Údera, y, f. = úder, rána, neštěstí. To
by nebyla taková u.! V Roušíně. Plsk.

Úderek, rku, m. Tej šate nieť ani ú-rku
(nelze jí roztrhati, udrati). Slov. Zátur.

Udeřiti. Cf. Mkl. Etym. 41. a. — kam
(čím, jak, kdy). U-h pod jeho velením
na nepřítele. Us. Pdl. Někoho rukou ve
tvář u. Us. Aby u-řil k onoho klínu. Št.
Kn. š. 148. Hrom za hromom udieral do
tých zápol! Dbš. Sl. pov. I. 168. Tu naraz
sto šabiel hromom doň udrelo. Btt. Sp. 13.

— čím: bleskem. Lpř. — koho jak. Udeři
krále po hlavě. Alx.V. v. 2115. (HP. 51.).

— se oč. Uderil sa čert o božiu muku
(vraví sa, keď skúpy dá almužnu). Slov.
Orl. IX. 248. — se kam. Keď si já za-
zpievám v poli, muoj hlas, se uderí na tar-
čanskie zvony. Sl. ps. Šf. 1. 75. — več
(se). U. v nohy = na útěk se dáti. Dvor.
Obě (myši) se v bieh udeřista (= dali), ale
ne obě se skrysta; Náhle se v prosbu
udeří (luňák). Ezp. 683., 888.

Údeřní či nárožní ústrojí (u prskounu)
NA. III. 135.

Udeřovací nástroj (bořicí zvl. dřevo
u železné hlavy berana či tarana), Balken
des Mauerbrechers. Lpř.