959

Uchtnúliť se, uchmulovati se = zakabo-
niti se; zuby vyšěeřiti. Slez. Šd., Brt. D.
218. Na Val. dle Vck. = šibalsky, potutelně
se usmáti. Slavč. 31., 70.

Uchnúť = muknouti. Šiarkan ani ne-
uchnul. Slov. Dbš. Sl. pov. IV. 95. Ani
neuchne, čo mu koľko dohováram. Mt. S.
I. 104.

Ucho. Cf. Mkl. Etym. 371. b., Bž. 110.,
Kram. Slov. Skloňování na Val. Brt. D.
69. U. vnější. Hučení v uších. Má fedrbuš
n. péro za uchem (opilý). Kmk. Kuk. U.
má páli, ktosi ma chváli. Slov. Rr. MBš.
Bože môj, Bože môj, čože mi budeme jesť
(jísti) ? A žena mu na to odsekla: Eh, bože
nebože, čo mi tu máš za ušima božekať ?
Dbš. Sl. pov. I. 231. Dlúhá šíje a veliké
uši značí hloupého. Vz Výb. I. 958. — U.
vnitřní. Zní-li ti v uších, řekni: Radš sly-
ším sv. Jana čtení, než v uších znění. Zní-li
dopoledne v pravém uchu, dobrá to novina,
v levém zlá; odpoledne naopak. Uhodne-li
kdo komu, v kterém uchu mu zní, znamená
to dobrou novinu jemu; pakli neuhodne,
uslyší něco dobrého ten, komu zní. Mtc.
1892.194. Jiež (radosti) oko zdejšie nevídalo,
ani u. kdy slýchalo. Št. Kn. š. 28. Zánět
ucha, otitis (hnisavý, o. supurativa, kru-
posní, o. crouposa, mázdřivčitý, diphtheri-
tica), výtok z ucha, otorrhoea. Ktt. exc. Cf.
Čs. lk. (rejstř.), Slov. zdrav. 385. Na tieto
vlastné oči som videla a na uši tiež nie
som hluchá. Phľd. VIII. 162. — U. = sluch,
pozor. Neodvracuj se, jakobys hlavu a uši
v hrnci měla. Us. Poslouchal jen na půl
ucha. Kos. Vždy nám to o uši otlouká
16. stol. Mus. 1891. 243. Poněvadž sou to
slyšeli z úst v uši své od nich. Let. 425.
Aby JMC. jakožto naše vrchnosť druhe u.
nám zanechati ráčil. 1592 Gl. 346. Ktož
zatvrdí ucho, aby neslyšal. zákona. Št. Kn.
š. 5. Jedným uchom vpustil, druhým vy-
pustil. Slov. Rr. MBš. Moudré u. nedbá na
hloupé řeči. Sb. uč. Moudré u. neposlouchá,
co hloupá huba povídá. Němc. — U. =
rekrut. Us. vojen. Lámač. — U. = děvče,
milá, zvl. u vojska. U Kr. Hrad. Kšř. —
U. u děla, NA. III. 91., lodní, Schiffssturm-
balken, Lpř., pily. Us. — U. v bot. Babí
u. = jitrocel. Mor. Rgl.

Úchodek, dku, m. = odpadek. Ú. dřeva.
Wtr. Obr. 416.

Uchoděný = chůzí unavený. Slov. Dbš.
Úv. 118.

Uchohled, u, m. = zrcátko ušní. Čs. lk.

Ucholéčba, y, f., Otiatrie, f.

Uchopiti jak. U. někoho z obou stran.
Lpř. Křečovité něco u. Šbr.

Uhoš. Otolienus oprav v: otolicnus. Cf.
Brm. I. 259.-264.

Uchotěšný, dem Ohr angenehm. U.
zvuk. Koll. Sl. de. I. 62.

Uchovatelný skutek, evitabile factum.
14. stol. Jgć. XIV. 1. 15.

Uchovati co komu: potomstvu. Mus.
1880. 14. — koho čeho : hříchů, 13. stol.
Mus. 1882. 121., hanby. Leg. Mnč. R. 31. -
koho od čeho : od smrti, Arn. 2572., od
náhlé smrti. Mž. 23. — co odkud. Ze dří-
vější minulosti neuchovala se ani báje. Vlč.

Uchovka, y, f. Vz Břichonožec, Brm.
IV. 2. 241., Dud. 29.

Uchozený = chůzí unavený, vom Gehen
müde. Prss.

Uchřadlý, verwelkt. Pal. Rdh. II. 489.

Uchřadnouti. U-dne duše má. Pror. Jer.
Lament. 3. 20.

Uchránek, nka, m., rybník v Písecku.

Uchrániti — koho čeho: útisku. 15. stol.
— co odkud: s pole (ukliditi). Brt. — se
komu. J. Jpř. Dj. I. 117.

Uchu. Když veselnici mnoho křičo uchu,
maju obyčejně malo v břuchu. VSIz. I. 235.

Uchuchmaný = zaobalený. Slov. Ssk.

Úchvala. Kom.

Uchválený = kdo se sám vychvaluje. Val.

Uchvastati = vychváliti. Slov. Bern.

Úchvatec, tce, m = uchvatitel. Ú. dravý.
Msn. Or. 72.

Úchvatek, tku, m. Na úchvatek = na
uchytku. Na ú-tky něco robiť = jen chvil-
kami (jako úkradkem). Brt. D. 281.

Uchvatitelský, Erhascher-, Räuber-. Dk.

Uchvatitelství, n., Usurpation. Dk.,
Phľd. II. 449.

Uchvátiti co čím. Čarodějnou silou
u-cuje mysl. Šml. Hudba rozkoši ho u-cuje.
Vlč. — koho od čeho: od smrti. Arch.
IX. 322. — s inft. Potom sem k tobě bě-
žeti uchvátil. Mst. Vz Jir. Nkr. 85.

Úchvativě = úchvatně. Ntr. VI. 138.

Úchvatky. Vz Úchvatek (dod.).

Uchvátnouti, vz Uchvátiti.

Úchyl = uchýlení. Ú. na pravo, na levo,
rechts, links halten ! Rgl.

Úchylek. Vzal ú. (= úchyl, útočiště) pod
kolňu. Dol. Brt. D. 281.

Uchýliti se odkud. U. se od pravdy,
od nastoupené dráhy. Šmb. — se kam
(s čím, před kým). U. se k někomu
s prosbou. Šmb. U. se v samotu, Osv., do
hor, do kláštera. Šmb. Obyvatelstvo před
nepřítelem do hradův a lesů se uchylo-
valo. Šmb. S. II. 239. — se kudy. Každý
svou cestou se u-lil. Mž. 14.

Úchylkoměr, u, m., Declinometer, m.

Úchylkový, Abweichungs-, Declinations-.
Ú. jehla. NA. V. 291.

Úchylna, y, f., Retraitehaus (für geist-
liche Exercitien). Dch.

Uchylovati, vz Uchýliti.

Uchystati se v odpor. Hdk. Za vol. 10.

Úchyt, u, m. = uchytnutí, uchmatnutí.
Donesla sem z lesa stlaní ú-tem. Slez. Šd.
Cf. Úchytka (dod.). - Phľd. V. 57.

Uchytiti co čím: světlo bílou stěnou,
Mj., konví vodu. Us. — co kam: světlo
na desku skleněnou. Mj. — odkud. Tá aj
z ohňa uchytí. Slov. Orl. IX. 247. — se
kde. Hleděl, by se u některého advokáta
u-til. Kos. — se jak. Však mně to dalo,
než jsem se trochu u-til (vzmohl). Us. Jrsk.

Úchytka. Ona je v lese na travě enem
na u-tku (co honem uchytne). Mor. Brt. D.
281. — Ú. = náčiní, kterým se okna do-
vnitř otevřená upevňují, Schnapper, m. Včř.
Z. I. 42. Cf. Úchyt (dod.).

507*