961

nedrážditi, kdo chceš škody, hanby ujíti.
Výb II. 310. Toho nebezpečenství moh u.
Ib. 1532. Snáze ujde chudý potupy, než
bohatý závisti. Ib 652. Jiných můžeš u.,
ale sebe nic Ib 651. U. věčné muky, hoře,
božieho súdu. Št. Kn. š. 5., 8., 62. - se
oč : o něčí přízeň. Mus., o podporu. Šmb.
Ženich se o ni uchází. Č. Kn. š 331. —
odkud. Káča ušla preč od muže svého.
Dač. II. 9. Z rady ušli. Bart. 95. Plyn
z roury uchází Pdl. — komu. Práce nám
uchází. Sá. Co má býti, tomu nelze u. Lpř.

— jak. Rok hlemejždím krokem mu uchá-
zel. Šml. T 48. — kdy. A za tiem snad
zlý ujde. Št. Kn. š. 168. — kam. Préč na
vojnu ušel. 1529. Mus. U. do vyhnanství.
J. Lpř. Jestliže by komu (býk) v obilí
ušel v kterú škodu, má jej bez škody vy-
hnati. 1456 — kudy. Plyn uchází skulinou,
skrze skulinu. Us. Pdl. Jedněm bokem
život ušel. Výb. II 11. — se na koho.
Každý dělal to, co se na něho ušlo, was
auf ihn entfiel. U Kojetína. Wrch.

Ujko, a, m. = ujec. Slov. Let. Mt. sl.
VIII. 1. 52.

Újma, vz Újem. O své ujmě z: o svém
umě Gb. Ml. II. 210. — Cf. Ujmy (doleji).

— Újma čeho = kŕdel, hromada. Laš. Brt.
D. 281.

Ujmař, e, m. = domácí lékař, vyměřuje
a léčí ujmy. Mtc. 1891 96., 195.

Ujmařka, y, f = žena, která zažehnává
ujmy. Mtc. XV. 195. Vz předcház.

Ujmická lúka. Vz násl. Brt. D. 281.

Ujmisko = louky s chrastím (pole, které
prý za stara sedláci sami si ujali z obec-
ního nebo panského). Val Brt. D. 281.

Ujmy, pl., f = nemoc, nemá-li člověk
délku stejnou se šířkou U. hlavní (v hlavě),
žaludkové, v celém těle. Hojení jich. Vz
Mtc. XV. 194.

Ujobímati = zobjímati, vielmals um-
armen U. matičku. Sldk. 199.

Ujsť = ujiti Slov. Ht. Sl. ml. 221.

-ujúcí, strč. koncovka adjektiv utvoře-
ných ze sloves. Cf. List. fil. 1887. 360. nn.,
Ott. VI. 276.

Uka bez nauky sú len samé muky. Hdž.
Číť. XIV.

Ukájení žádostí, Dk., pudu pohlavního.
Šmb.

Ukalabzovať = utéci. Kráva mu u-la.
Slov. Rr. Sb.

Ukamenovací smrť, Steinigungstod. Lpř.

Ukapaný = ušpiněný, schmutzig. Val.
Vck.

Ukárati koho jak. Nikto mne neukáral
za nejmenší vlas. Šmil.

Ukartiti. Zle jste ukartovali své záměry.
Koll III 132.

Ukašlaný. Tatíček naši byli takí u-ní.
Slez. Šd.
Ukatanovati koho, abfoltern. Vlč.

Ukazáčik u, m. = ukazováček, Zeige-
finger, m. Slov. HVaj. BD. I. 188.

Ukázalý. Obila byly u-lé = pěkně se
ukazovala Brt D. 195.
Ukázání. Učiníce to pro přátelské libosti
u. 1515. Mus.

Ukázaný. Má půl třetie kopy gr. platu
u-ho. Vš. 385.

Ukazatel tohoto listu. Výb. II. 279.,
Arch. VII. 207, VIII. 88., IX. 185. a j.
tam.

Ukázati. U. = potrestati. Sv. ruk. SB.
103. — abs Tož ukaž (= dej sem) ! Us.
Šd. — co. Teploměr ukazuje 12° zimy. Us.
Pdl. Mnoho tu ukáza divóv. Výb. II. 11.
Spravedlnosť to ukazovala, aby .... Pož.
21. U. cestu, milosť atd. Št. Kn. š. 5., 17.,
24., 29., 31. — co čím. Aby ukázal tú
řečí, že ... . Sv. Jan Křstitel měl Krista
prstem světu u.; Když svým rúchem ne-
ukazují lehké myslce; To tiem u-zal, že..
Št Kn. š. 5., 71., 99., 113. (2., 42.). — co
komu. Neukazuje mi to nikady (netrefuje
se, na př. když má z malého kousku látky
ustřihnouti na šat). Brt. D. 281. Někomu
pohrdlivě záda n. Hrts. U. komu cestu,
Us , přízeň a lásku i dobrú vůli přátelsků,
1515. Mus., list králóm, Výb. II. 43., ně-
komu milosť, milosrdenstvie. Št. Kn. š. 93.,
146. — kde. U. se v okně, na ulici. Us.
Pdl. To lze u. na sirnatanu sodnatém. ZČ.
I. 250 List před pány u. Půh. I. 249.
U-zal to v starém zákoně. Št Kn. š. 168.
Nikterakž toho na nás neukázali. Bart. 114.
Obraz po městech u-zovati. Dk. — v čem.
Křivé svědky v křivotě u-zal. Pass. V tom
jest u-zal spravedlnosť, velikú dobrotu. Št.
Kn. š. 57 — nač (čím). Na lumpy se
u-zuje ne na mne. Us. Rgl. Ty oči na
nic dobrého neukazujou. Němc. Chce naň
dskami a listem u. Půh. — kam oč. Ne-
ukazuj nám ku papeži o vieru. Krnd. 92.
jak. Nyní se věci u zují v jiném světle.
Dk. Aesth. 62. Ukážeš-li mi jeho právě,
dámť vól i dvě krávě. Výb. II. 32. U. mi-
losť skutkem. Št. Kn. š. 49., 101. — čím
kam: pohledem na dvéře, prstem do dálky.
Osv. — kdy. A často po snu ukáže pravdu.
Št. Kn. š. 11. — proč. Ne proto ukaž mi-
losti, by jej chtěl v čem oklamati. Št. Kn.
š. 40. — se. Ten se rád ukazuje (dělá rád
pána). Us — se s čím. Rád by se s tím
všude u-zal (pochlubil). F. D. Kinský. —
se s nom. adj. výrok. (Ježíš) všem ochoten
se ukázal. Hus Post. 68 a. Abychom ne
nazi, ale odieni se u-zali Št. Kn. š 5. Vz
více v List. fil. 1886. 406. — s inft. Do
hospody neukazuje chodiť (nevynáší to).
Brt. D. 281.

Úkazně, ausdrücklich. Obě spolu jeví
se ú. v jednom činu. Pal. Rdh. I. 346.

Úkazník = ukazováček, Zeigefinger, m.
Hdž. Čít. 215.

Úkaznosť = podoba, kterou lze ukázati.
Č. Rž. LIV.

Úkazný. Ú. stránka božnosti. Pal. Rdh.
I. 350.

Úkazoměr, u, m., Metereoskop, n. Rk.

Ukazovací methoda vyučovací (= deik-
tická). J. Sýkora. — U. zájmena. Cf. Kvř.
Ml. 81.—83., Gb. Ml. I. 86.

Ukazovák u cest, Meilenzeiger, m. Us.
Fč.

Ukazovatel = číslo udávající, kolikátým
jistý člen řady jest, Index, m. Šim. 164.