Předchozí (960)  Strana:961  Další (962) |
|
|||
961
|
|||
|
|||
nedrážditi, kdo chceš škody, hanby ujíti.
Výb II. 310. Toho nebezpečenství moh u. Ib. 1532. Snáze ujde chudý potupy, než bohatý závisti. Ib 652. Jiných můžeš u., ale sebe nic Ib 651. U. věčné muky, hoře, božieho súdu. Št. Kn. š. 5., 8., 62. - se oč : o něčí přízeň. Mus., o podporu. Šmb. Ženich se o ni uchází. Č. Kn. š 331. — odkud. Káča ušla preč od muže svého. Dač. II. 9. Z rady ušli. Bart. 95. Plyn z roury uchází Pdl. — komu. Práce nám uchází. Sá. Co má býti, tomu nelze u. Lpř. — jak. Rok hlemejždím krokem mu uchá-
zel. Šml. T 48. — kdy. A za tiem snad zlý ujde. Št. Kn. š. 168. — kam. Préč na vojnu ušel. 1529. Mus. U. do vyhnanství. J. Lpř. Jestliže by komu (býk) v obilí ušel v kterú škodu, má jej bez škody vy- hnati. 1456 — kudy. Plyn uchází skulinou, skrze skulinu. Us. Pdl. Jedněm bokem život ušel. Výb. II 11. — se na koho. Každý dělal to, co se na něho ušlo, was auf ihn entfiel. U Kojetína. Wrch. Ujko, a, m. = ujec. Slov. Let. Mt. sl.
VIII. 1. 52. Újma, vz Újem. O své ujmě z: o svém
umě Gb. Ml. II. 210. — Cf. Ujmy (doleji). — Újma čeho = kŕdel, hromada. Laš. Brt.
D. 281. Ujmař, e, m. = domácí lékař, vyměřuje
a léčí ujmy. Mtc. 1891 96., 195. Ujmařka, y, f = žena, která zažehnává
ujmy. Mtc. XV. 195. Vz předcház. Ujmická lúka. Vz násl. Brt. D. 281.
Ujmisko = louky s chrastím (pole, které
prý za stara sedláci sami si ujali z obec- ního nebo panského). Val Brt. D. 281. Ujmy, pl., f = nemoc, nemá-li člověk
délku stejnou se šířkou U. hlavní (v hlavě), žaludkové, v celém těle. Hojení jich. Vz Mtc. XV. 194. Ujobímati = zobjímati, vielmals um-
armen U. matičku. Sldk. 199. Ujsť = ujiti Slov. Ht. Sl. ml. 221.
-ujúcí, strč. koncovka adjektiv utvoře-
ných ze sloves. Cf. List. fil. 1887. 360. nn., Ott. VI. 276. Uka bez nauky sú len samé muky. Hdž.
Číť. XIV. Ukájení žádostí, Dk., pudu pohlavního.
Šmb. Ukalabzovať = utéci. Kráva mu u-la.
Slov. Rr. Sb. Ukamenovací smrť, Steinigungstod. Lpř.
Ukapaný = ušpiněný, schmutzig. Val.
Vck. Ukárati koho jak. Nikto mne neukáral
za nejmenší vlas. Šmil. Ukartiti. Zle jste ukartovali své záměry.
Koll III 132. Ukašlaný. Tatíček naši byli takí u-ní.
Slez. Šd. Ukatanovati koho, abfoltern. Vlč. Ukazáčik u, m. = ukazováček, Zeige-
finger, m. Slov. HVaj. BD. I. 188. Ukázalý. Obila byly u-lé = pěkně se
ukazovala Brt D. 195. Ukázání. Učiníce to pro přátelské libosti u. 1515. Mus. |
Ukázaný. Má půl třetie kopy gr. platu
u-ho. Vš. 385. Ukazatel tohoto listu. Výb. II. 279.,
Arch. VII. 207, VIII. 88., IX. 185. a j. tam. Ukázati. U. = potrestati. Sv. ruk. SB.
103. — abs Tož ukaž (= dej sem) ! Us. Šd. — co. Teploměr ukazuje 12° zimy. Us. Pdl. Mnoho tu ukáza divóv. Výb. II. 11. Spravedlnosť to ukazovala, aby .... Pož. 21. U. cestu, milosť atd. Št. Kn. š. 5., 17., 24., 29., 31. — co čím. Aby ukázal tú řečí, že ... . Sv. Jan Křstitel měl Krista prstem světu u.; Když svým rúchem ne- ukazují lehké myslce; To tiem u-zal, že.. Št Kn. š. 5., 71., 99., 113. (2., 42.). — co komu. Neukazuje mi to nikady (netrefuje se, na př. když má z malého kousku látky ustřihnouti na šat). Brt. D. 281. Někomu pohrdlivě záda n. Hrts. U. komu cestu, Us , přízeň a lásku i dobrú vůli přátelsků, 1515. Mus., list králóm, Výb. II. 43., ně- komu milosť, milosrdenstvie. Št. Kn. š. 93., 146. — kde. U. se v okně, na ulici. Us. Pdl. To lze u. na sirnatanu sodnatém. ZČ. I. 250 List před pány u. Půh. I. 249. U-zal to v starém zákoně. Št Kn. š. 168. Nikterakž toho na nás neukázali. Bart. 114. Obraz po městech u-zovati. Dk. — v čem. Křivé svědky v křivotě u-zal. Pass. V tom jest u-zal spravedlnosť, velikú dobrotu. Št. Kn. š. 57 — nač (čím). Na lumpy se u-zuje ne na mne. Us. Rgl. Ty oči na nic dobrého neukazujou. Němc. Chce naň dskami a listem u. Půh. — kam oč. Ne- ukazuj nám ku papeži o vieru. Krnd. 92. jak. Nyní se věci u zují v jiném světle. Dk. Aesth. 62. Ukážeš-li mi jeho právě, dámť vól i dvě krávě. Výb. II. 32. U. mi- losť skutkem. Št. Kn. š. 49., 101. — čím kam: pohledem na dvéře, prstem do dálky. Osv. — kdy. A často po snu ukáže pravdu. Št. Kn. š. 11. — proč. Ne proto ukaž mi- losti, by jej chtěl v čem oklamati. Št. Kn. š. 40. — se. Ten se rád ukazuje (dělá rád pána). Us — se s čím. Rád by se s tím všude u-zal (pochlubil). F. D. Kinský. — se s nom. adj. výrok. (Ježíš) všem ochoten se ukázal. Hus Post. 68 a. Abychom ne nazi, ale odieni se u-zali Št. Kn. š 5. Vz více v List. fil. 1886. 406. — s inft. Do hospody neukazuje chodiť (nevynáší to). Brt. D. 281. Úkazně, ausdrücklich. Obě spolu jeví
se ú. v jednom činu. Pal. Rdh. I. 346. Úkazník = ukazováček, Zeigefinger, m.
Hdž. Čít. 215. Úkaznosť = podoba, kterou lze ukázati.
Č. Rž. LIV. Úkazný. Ú. stránka božnosti. Pal. Rdh.
I. 350. Úkazoměr, u, m., Metereoskop, n. Rk.
Ukazovací methoda vyučovací (= deik-
tická). J. Sýkora. — U. zájmena. Cf. Kvř. Ml. 81.—83., Gb. Ml. I. 86. Ukazovák u cest, Meilenzeiger, m. Us.
Fč. Ukazovatel = číslo udávající, kolikátým
jistý člen řady jest, Index, m. Šim. 164. |
||
|
|||
Předchozí (960)  Strana:961  Další (962) |