962

Úkazozpyt, u, m., Meteorologie, f. Rk.

Úklad = léčka. Ú. o bezhrdlí. Cor. jur.
IV. 3. 2. 402. Lepší jsú hněvové zjevní
než úkladové pokrytští. Krnd. 212. — U. =
zákon, smlouva, úmluva. Ú. mój věrný jemu.
Ž. mus. 88. 29. — Ú. Boty na ú. Cf. Úkla-
ďák (dod.).

Ukladač, Nachsteller. Výb. II. 398., 727.

Úklaďák, u, m. = bota na úklad šitá,
švem, jenž spojuje podešvy s nártem na-
vrch. Val. Vck., Slavč. 67.

Ukládání daně, das Auflegen. Us.

Úkladka, y, f. = ukládání, das Ein-
legen, Einpacken. Ú. šatů. Šd.

Úkladní. Ú. útok. Osv. Ú-dnou smrtí
skonati. Šmb.

Úkladník kdo jest a pokuta jaká se
naň vztahuje. Vz Zř. zem. Jir. R. 13.

Úklajka, oklajka, y, f., ryba. Vz Úklej.
V Podluží. Brt. L. N. II. 17.

Úkľák, u, m. = úklek, adoratio. Keď
úkläkom padá. Slov. Č. Čt. L 207., Chlpk.
Sp. 14.

Ukläkať = uklekati. Slov. Dbš. Sl. pov.
VII. 15.

Ukľapať = uklepati. Slez. Šd.

Uklastviť = utříditi. Slov. DŠk. V. 135

Uklbčiť = uklubčiti. Slov. Bern.

Úklej, polippus, 1380. Mus. 1885. 565.,
plodice, atrons. Sv. ruk. 317. b. (V. I. 366.)
Cf. Mkl. Etym. 371. b., Ott. III. 675., Brm.
III. 3. 302. nn.

Úklek, u, m., vz Úkläk (dod.).

Ukliatbený = zakletý. Slov. Ev. šk. II.
363., Sokl. II. 1.

Ukliditi co : různice, zmatky. Šmb. —
odkud. U. své srdce od myšlení světských.
Št. Kn. š. 194., 243. — se jak. Ponenáhlu
se zápal tento uklízel. Osv.

Uklidniti = klidným učiniti. U. vlny.
Ndr. Anthr. I. 17.

Úklidnosť mysli. Št. Kn. š. 132. Hněv
ruší ú. srdce. Št. N. 234. 8.

Úklidný. Čistá, ú-ná světnice. Hrts. —
Ú-né mysli býti. Št. Kn. š. 144., 145. Se
súsedy buď ú-den. Smil., Výb. I. 916.

Uklinkati koho = uspati. U Kr. Hrad
Kšť.

Uklízečka, y, f., Abräumerin, f. Šp.

Úklon v tělocv., die Rumpfbeuge. Rgl.

Ukloniti co kam. Sekeru k zemi u.
Vrch. V lesní kořání dumavé své zraky
uklání. Čch. Bs. 66. U. se nad propasť.
Osv. — čeho kam. Pod meč hlavy své
ukloní. Hdk. — kde. U-nil před ní se
v zem, v pokoře. Osv. V. 759., VI. 54.
Hlavu u-ní nad ním v tuše nejisté. Vrch.
Myth. I. 218. — jak. Hlavu v taktu uklá-
něti. Vrch. S vážností se u., Osv., mlčky,
Vlč., lehounko. Osv.

Úklonka, y, f., Verbeugung, f. Kká. Td.
149.

Uklonkovač, e, m. = úklonkář, Compli-
mentenmacher. Rk.

Úklonkuvatosť, i, f. Ú. slohu. Phľd, I.
2. 15.

Úkno, a, n. = łúkno, polní česnek. Na
jihových. Mor. Brt. L. N. 117.

Úkoj potřeb. Kzl. 10., 7. Líbal bez ú-je.
Vrch. — Šml.

Ukojenosť mysli. Dk. P. 166.

Ukojiti čeho. Již pláče u-la. Č. Kn. š.
369. — co komu: srdce. Kká. — se čemu =
okojiti se čemu, v něčem si zalíbiti. Jir.
Ale hlédaj, aby se jemu neukoje mne ne-
zapomněl. GR. Mus. 1862. 379.

Úkojný. Ú. spotřeba, kapitál, Kzl. 355.,
106., spánek, Schz., šťáva. Vrch.

Úkol. Str. 336. b. 15. ř. sh. ,povolili jí´
oprav v : povolijí. Ú. = práce. Ú. domácí,
školní. Pdl. Tříti se do cizího ú-lu. Lpř. —
Ú. = uložená daň, Auflage. Ú. bráti, Steuern
einheben. Št. Kn. š. 156. 35. — Ú. = díl.
Hrnčíři na výročním trhu při slabém od-
bytu rozdělí zboží na ú-ly, t. j. na díly.
V každém díle je zboží různého druhu a
rozdílné velikosti a díly prodávají se po
stejné ceně. Val. Slavč. 36. — Ú. Děvčice,
které u muziky před půlnoci netančí (sedí),
zůstávají, až hledanější se vytratí, na ú-ly
a vytančí se potom přece. Val. Slavč. 36.

Ukoláš, e, m. = ucholák, škvor. Slov.
Rr. Sb.

Ukolébaný, beruhigt. U. svědomí. Janiš.
55.

Ukolébati. Mateřsky mě v loktech u-bá.
Kká.

Ukolébavka. Vz Čes. mor. pís. 3.—6.,
Er. P. 1., Slavč. 7.

Ukolébavý, einwiegend. U. popěvek.
Posp.

Úkolek, lku, m., vz Úkol. Rk.

Ukolembať = ukolíbati. Slov. Bern.

Ukolembavka, y, f. = ukolíbavka. Slov.
Bern.

Úkon duše, víry, Činný, trpný, Hlv.,
animalní, vegetativní, Dk., životní, Mj., ZČ.,
fysiologický. Stč.

Ukonavě = do únavy. U. pracovala.
Phľd. V. 59.

Ukončenosť, i, f., Vollendung, f. Bez
plastické u-sti. Koll. III. 361.

Ukončený. Charakter v sobě u-ný. Šml.

Ukončiti co čím. Sedmým dílem dílo
u. Us. Pdl.

Úkonník, a, m. = konatel, Functionär,
m. Nz.

Úkop, u, m Phľd. VIII. 62.

Úkor. Úkora. Št. Kn. š. 284. 25. Nemaje
od nás žádné ú-ry ani slovem ani v skutku
i ráčil psáti. Krnd 10. — Úkory, impro-
peria, zpěv na veliký pátek. Šrůtek. Lit.
162., Hnoj., 89. — Ú., nějaká poloha kra-
jiny. Cf. Úložina (dod.).

Ukorati, ukorávati. — kde: na povětří.
Pl. II. 65.

Ukořeněný, befestigt. U. křesťanství.
Anth. I. 3. vd. IV.

Ukořistěný, erbeutet. Mus. 1880. 26.,
282

Úkorizeň, zně, f. = úkor, pokoření, mr-
zutosť nám inými schválne činená, obyč.
protiveň. Slov. Zátur.