Předchozí (961)  Strana:962  Další (963) |
|
|||
962
|
|||
|
|||
Úkazozpyt, u, m., Meteorologie, f. Rk.
Úklad = léčka. Ú. o bezhrdlí. Cor. jur.
IV. 3. 2. 402. Lepší jsú hněvové zjevní než úkladové pokrytští. Krnd. 212. — U. = zákon, smlouva, úmluva. Ú. mój věrný jemu. Ž. mus. 88. 29. — Ú. Boty na ú. Cf. Úkla- ďák (dod.). Ukladač, Nachsteller. Výb. II. 398., 727.
Úklaďák, u, m. = bota na úklad šitá,
švem, jenž spojuje podešvy s nártem na- vrch. Val. Vck., Slavč. 67. Ukládání daně, das Auflegen. Us.
Úkladka, y, f. = ukládání, das Ein-
legen, Einpacken. Ú. šatů. Šd. Úkladní. Ú. útok. Osv. Ú-dnou smrtí
skonati. Šmb. Úkladník kdo jest a pokuta jaká se
naň vztahuje. Vz Zř. zem. Jir. R. 13. Úklajka, oklajka, y, f., ryba. Vz Úklej.
V Podluží. Brt. L. N. II. 17. Úkľák, u, m. = úklek, adoratio. Keď
úkläkom padá. Slov. Č. Čt. L 207., Chlpk. Sp. 14. Ukläkať = uklekati. Slov. Dbš. Sl. pov.
VII. 15. Ukľapať = uklepati. Slez. Šd.
Uklastviť = utříditi. Slov. DŠk. V. 135
Uklbčiť = uklubčiti. Slov. Bern.
Úklej, polippus, 1380. Mus. 1885. 565.,
plodice, atrons. Sv. ruk. 317. b. (V. I. 366.) Cf. Mkl. Etym. 371. b., Ott. III. 675., Brm. III. 3. 302. nn. Úklek, u, m., vz Úkläk (dod.).
Ukliatbený = zakletý. Slov. Ev. šk. II.
363., Sokl. II. 1. Ukliditi co : různice, zmatky. Šmb. —
odkud. U. své srdce od myšlení světských. Št. Kn. š. 194., 243. — se jak. Ponenáhlu se zápal tento uklízel. Osv. Uklidniti = klidným učiniti. U. vlny.
Ndr. Anthr. I. 17. Úklidnosť mysli. Št. Kn. š. 132. Hněv
ruší ú. srdce. Št. N. 234. 8. Úklidný. Čistá, ú-ná světnice. Hrts. —
Ú-né mysli býti. Št. Kn. š. 144., 145. Se súsedy buď ú-den. Smil., Výb. I. 916. Uklinkati koho = uspati. U Kr. Hrad
Kšť. Uklízečka, y, f., Abräumerin, f. Šp.
Úklon v tělocv., die Rumpfbeuge. Rgl.
Ukloniti co kam. Sekeru k zemi u.
Vrch. V lesní kořání dumavé své zraky uklání. Čch. Bs. 66. U. se nad propasť. Osv. — čeho kam. Pod meč hlavy své ukloní. Hdk. — kde. U-nil před ní se v zem, v pokoře. Osv. V. 759., VI. 54. Hlavu u-ní nad ním v tuše nejisté. Vrch. Myth. I. 218. — jak. Hlavu v taktu uklá- něti. Vrch. S vážností se u., Osv., mlčky, Vlč., lehounko. Osv. Úklonka, y, f., Verbeugung, f. Kká. Td.
149. Uklonkovač, e, m. = úklonkář, Compli-
mentenmacher. Rk. Úklonkuvatosť, i, f. Ú. slohu. Phľd, I.
2. 15. |
Úkno, a, n. = łúkno, polní česnek. Na
jihových. Mor. Brt. L. N. 117. Úkoj potřeb. Kzl. 10., 7. Líbal bez ú-je.
Vrch. — Šml. Ukojenosť mysli. Dk. P. 166.
Ukojiti čeho. Již pláče u-la. Č. Kn. š.
369. — co komu: srdce. Kká. — se čemu = okojiti se čemu, v něčem si zalíbiti. Jir. Ale hlédaj, aby se jemu neukoje mne ne- zapomněl. GR. Mus. 1862. 379. Úkojný. Ú. spotřeba, kapitál, Kzl. 355.,
106., spánek, Schz., šťáva. Vrch. Úkol. Str. 336. b. 15. ř. sh. ,povolili jí´
oprav v : povolijí. Ú. = práce. Ú. domácí, školní. Pdl. Tříti se do cizího ú-lu. Lpř. — Ú. = uložená daň, Auflage. Ú. bráti, Steuern einheben. Št. Kn. š. 156. 35. — Ú. = díl. Hrnčíři na výročním trhu při slabém od- bytu rozdělí zboží na ú-ly, t. j. na díly. V každém díle je zboží různého druhu a rozdílné velikosti a díly prodávají se po stejné ceně. Val. Slavč. 36. — Ú. Děvčice, které u muziky před půlnoci netančí (sedí), zůstávají, až hledanější se vytratí, na ú-ly a vytančí se potom přece. Val. Slavč. 36. Ukoláš, e, m. = ucholák, škvor. Slov.
Rr. Sb. Ukolébaný, beruhigt. U. svědomí. Janiš.
55. Ukolébati. Mateřsky mě v loktech u-bá.
Kká. Ukolébavka. Vz Čes. mor. pís. 3.—6.,
Er. P. 1., Slavč. 7. Ukolébavý, einwiegend. U. popěvek.
Posp. Úkolek, lku, m., vz Úkol. Rk.
Ukolembať = ukolíbati. Slov. Bern.
Ukolembavka, y, f. = ukolíbavka. Slov.
Bern. Úkon duše, víry, Činný, trpný, Hlv.,
animalní, vegetativní, Dk., životní, Mj., ZČ., fysiologický. Stč. Ukonavě = do únavy. U. pracovala.
Phľd. V. 59. Ukončenosť, i, f., Vollendung, f. Bez
plastické u-sti. Koll. III. 361. Ukončený. Charakter v sobě u-ný. Šml.
Ukončiti co čím. Sedmým dílem dílo
u. Us. Pdl. Úkonník, a, m. = konatel, Functionär,
m. Nz. Úkop, u, m Phľd. VIII. 62.
Úkor. Úkora. Št. Kn. š. 284. 25. Nemaje
od nás žádné ú-ry ani slovem ani v skutku i ráčil psáti. Krnd 10. — Úkory, impro- peria, zpěv na veliký pátek. Šrůtek. Lit. 162., Hnoj., 89. — Ú., nějaká poloha kra- jiny. Cf. Úložina (dod.). Ukorati, ukorávati. — kde: na povětří.
Pl. II. 65. Ukořeněný, befestigt. U. křesťanství.
Anth. I. 3. vd. IV. Ukořistěný, erbeutet. Mus. 1880. 26.,
282 Úkorizeň, zně, f. = úkor, pokoření, mr-
zutosť nám inými schválne činená, obyč. protiveň. Slov. Zátur. |
||
|
|||
Předchozí (961)  Strana:962  Další (963) |