967

Uměna. U-nou zoveme provozování
krásna za pouhým účelem krásy. Dk. Aesth.
513.

Umění, Kenntniss. U. lékařské, Mus.,
práv, Kol. 4, státnické. Osv. Právo pak
nic jiného není nežli u. a rozeznávání do-
brého od zlého. Kol. 3. U. k boji, ars pu-
gnae. Ol. Jud. 5. 27. U. nadýmá, scientia
inflat. Št. Kn. š. 143. (5.). U. krášlí boha-
tého i obohacuje chudého; Z u. pochází
smělosť; U. jest poklad, který nezhyne. Sb.
uč. U. v boji více zmůže nežli síla. Us.
Hkš. — U., Kunst U. jest schopnosť vy-
vésti něco na jisto hbitě a švarně. Kom.
Pěkné u. Vz Jg. H. 1. 376. U. české. Cf.
Ukaz. 39. U. rozmnožovací (tisk, fotografie).
Dk. P, 101. U. scenické. Dk. Aesth. 319.
Řemesla a u. ve 14. a 15. stol. Cf. Tk. VIII.
359. nn., 534. Ústavy pro vědy a u. v Če-
chách. Vz Ott. VI. 206. Dějiny umění čes.
Vz Ott. VI. 335. nn.

Uměnický šp. m.: vědecký. Pal. Rdh.
I. 70.

Uměnictví, n., navrhoval Plk., ale jest
šp. m.: věda. Pal. Rdh. I. 70.

Uměník, a, m, šp. m.: vědec. Pal. Rdh.
I. 70.

Uměnný. U. společnosť, Dk. Aesth. 467.,
forma, pravidla. Dk.

Uměnosloví, n., Kunstlehre, f. Dk. Dj. f.
197., Dk. Poet. 3. U. poesie, všeobecné,
zvláštní. Dk. Aesth. 282., 344.

Uměnoslovný. Dk.

Umenšení na mlýních, na cle. Let. 425.

Umenšiti co. Kdo službu boží umenšuje.
Výb. II. 752. Židk. Aby tu lásku neumen-
šili. Hus III. 205. — čeho. U. cti; Proto
chci toho u. Arch. VIII. 330., VII. 52. -
co jak: něco na polovinu. ZČ. — čeho
komu čím. Ani sobě kterú lstí té práce
umenšujíc. Št. Kn. š. 116.

Úmentem běžeti = honem. Val Brt. D.

Úměrnosť, Proportionalität. Nz. — Dk.
Aesth. 59., Psp., Vrch. Ar. 3., VV. 35.,
Šim. 80. Ú. v každé linii. Čch. Brč. 146.
Ú. světa. Hš. Št. 75.

Úměrný. Ú. číslovky, souvětí. Křn. —
ZČ. I. 78., 249. Mají-li dva trojúhelníky
všechny strany ú-né, jsou si podobny. NA.

Umésti. — abs. Umětá (= utíká), jakoby
ho pes kousl. U Krucemb. Skř. — kde.
Jak ráno stala, na ulici umetala. Sš. P.
792. — Cf. Umietati (dod.).

Úměstí = město. Kat. 89. Dle List. fil
1882. 290. šp. čteno m.: městi.

Uměstiti se kde. V podkrají řeky Ar-
tany se u-li. Šf. Strž. II. 249. Umístiti své
sestry u bratra. Us. Bes. mlád. — co kam
(proč). Mezi tyto dvě řady veličin umí-
stíme jiné dvě tak . . . Šim. 86, 77. U. řady
pro lepší přehled ve vzorec. Šim. 185.

Úmet = místo na silnici, kde vítr sníh
smetl. U Studence. Neud.

Umětedlný, umětelný. Št. Kn. š. 141.
6., 196. 25.

Umětelstvo. Št. Kn. š. 22. 37., 140. 21.

Uměti, vzor 3. konjugace. Cf. List. fil.
1884. 439.—440., 445. Časov. na Lašsku vz
v Brt. D. 127 — s inft. Úředníci neumějíc

toho mezi nimi nalézti, i odložili to na
pány. Půh. II. 460. Ač umiete rozuměti;
Uměj vyznati, toho užívati, Boha milovati.
Št. Kn. š. 2., 12., 22., 33. Na svatbu umiá
zvat v úterý večér. Brt. L N. II. 63. —
co. Uměj těch dvanádcet věcí. Št. Kn. š.
12. Do něhož (města) uměl dobře cestu.
Tristr. 95. a. (Oldřich) cesty neumiejieše.
Dal. C. 18. Božie cesty neumieli jsme. Št.
Uč. 15. 6. — jak. Jakž moha a uměje;
Jakž móž a umie. Št Kn. š. 40., 42. Umím
vše od a až do ž. Sá. — k čemu. Kteříž
k vojně neuměli, minus periti armorum.
Alx. V. v. 521. (HP. 13). (Ježíš) mlád jsa
uměl jest k silnému boji. Št. Ř. 33. b. Já
mu pověděl, kde bydlí, aby k němu uměl.
Wtr. exc. U. k boji. Ev. olom. — se v čem
— vyznati se Cyrill uměl se zároveň ve
věcech i božských i světských Pal.

Umětina, y, f. = umělina. Šd.

Úmezní, Linien-. Ú. úřad. Šp.

Umflačka, y, f. = druh hazardní hry
v karty. Osv. 1885. 905. Wtr.

Umieralec, lce, m., Sterbling. Slov. Ssk.

Umietati, vz Umésti. Někomu překážky
u. (činiti). Arch. VII. 263.

Umílený, liebgewonnen. U. bezpečí. Č.
Kn. š. 196.

Umilovati koho = milováním zničiti.

Úmina, y, f. = umínění. To byla má ú.
Mor. Rgl.

Umínať = omínať. Slov. N. Hlsk. II. 121.

Umíniti si co (jak). Ja sem sobě umí-
nila, aby sem tě opustila. Sš. P. 229. Něco
svatosvatě si u. Sá. — U. = uméniti. Kráva
umiňuje (dává méně mléka). Us. Kšť. Toho
umíní a jiného přidá. U Dobrušky. Vk.

Umínivý = tvrdošíjný. Us. Knrz.

Uminouti si něco = umíniti. U Kdyně.

Umíráček, čka, m. = sýc obec. Šír Pt.

Umírajíček, čku, m. = umíráček. Slez.
Šd.

Umírání. Život světa věčné u. Čch. Bs.

Umírněnosť Kv, Mus. 1880. 265.

Umírniti se v čem: ve štkání. Sá.

Umístěnec, vz Uměstěnec. Pr. tr.

Umístitel, vz Uměstitel. Pr. tr.

Umísťování, n. U. pocitů. Dk. P. 63.
Vz Umístění.

Umítati, umítnouti se = naskytnouti se,
objici. Šmh.

Umknouti. Cf. List. fil. XI. 164.

Úmlatek, tku, m. = trocha namláceného
obilí. Šd.

Umlauf Jos., 1800.—1869., dělostř. setník
a spis. Vz Rk. Sl., Ukaz. 113.

Umlčeti. Ktož muož u., ten nezahyne.
Smil.

Umletý žernov, in Folge des Mahlens
abgewetzt. NA.

Umleti co čím: obilí silou svalův. Mj.
56.

Umluknouti = umlknouti. Koll. Zp. II.
490.

Úmluva. Cf. Kn. rož. 138., Zř. zem. 700.,
701., 122., 480. Ú-vy mezinárodní. J. Lpř.
Vzal s nimi ú-vu. Let. 99. Podali se k přá-
telské ú-vě. Wtr. exc. Dobrovolná ú. všecko
právo zavírá. Obr. 1889. 61.