968

Úmluvčí = úmluvce. Půh. I. 206 , II. 404.,
407.. 424., 426., 511.

Umluviti = přemluviti. Ledvy u-vil sem
Jakše, že (peníze) přijal. Arch. IX. 125.

Umluvitosť. Koll. III. 176. Zákony u-sti;
Řeč vzniká u-stí (Uibereinkunft) celého ná-
roda. Pal. Rdh. I. 430., 194. a j.

Umluvitý list. Jg. Slnosť 98., Ml. U.
znak ponětí. Šf. III. 615.

Úmluvně. K známým měj se ú., ale ne
zuořivě. Výb. II. 1169.

Úmluvní list. Arch. VII. 625., VIII.
332. Cf. Zř. zem. 480.

Úmluvnosť Příleží k ú-sti přátelských
řečí podávati. Výb. II. 1165.

Umně spor skončiti. Kká.

Umničiar, a, m. = umník. Slov. Phľd.
II. 3 98.

Umničný, logisch. Slov. Phľd. II. 3. 98

Umniti čeho kde. Rači zloby v nás u.
13. stol. Mus 1882. 121.

Umnožený, vermehrt. U. soužení. Mus.
— v čem. V tej řeči nic neumnoži. Alx
Anth. 1. 3. vyd. 36. U panosti neumnožij.
Alx. V. v. 288. (HP. 7.).

Umný = rozumný atd. Mravná i u. osvěta
národu. Šf III. 299. U. duše, V. V. 135 ,
mistr, Alx. V. v. 2406. (HP. 58.), lékař.
Ezp. 2064. — čeho Každý (= každé) seči
velmi umný. Alx V. v. 1671. (HP 40.). —
v čem. V budúcich věcech u. Výb. I 176. —
U. = způsobilý. K seči u. Hus. Post.

Umocnění, n. = povýšení na druhou,
třetí atd. mocnosť. ZČ. I. 211.

Umocniti, potenziren. Číslem a u. číslem
n, čili: an. Hra.

Umočiti co čím. Ubrus vínem umáčeti.
Jrsk.

Umoditi, il, ěn, ěný = dle mody vystro-
jiti. Ta je dnes umoděná! Us. Rgl.

Úmok, u, m. = umočení. Dáti len na ú. =
na pole, aby se umočil. Ve Vamb. Dr. Ka-
lousek.

Umoklina, y, f = umoklá půda. Us.

Umoklý. Chodí jako u slepice. Us.

Umoknouti čím. Studeným deštěm
velmi u-kl. Výb. 11. 1334. — kde: na poli,
v lese. Us.

Umokřaný = umokřený. Mor. a slez.
Šd.

Umolásati něco = nezpůsobně a lou-
davě snísti n. užvýkati. To je doba, nežli
to u-sáš. U Kr. Hrad. Kšť.

Umolousaný, vz Umolousati, Molousati.

Úmor. Cf. Mkl. Etym, 190. b., Čs. lk.
(rejstřík). Tělo až v ú. zbičovati. Kká. —
Úmorem se hnáti, něco dělati; Vítr množství
stromů ú-rem (náramnou prudkostí) vyvrátil.
Č. dod.

Úmord, u, m, grosse Ermüdung. Rk.

Umoření dluhu, Amortisation, f. Vz Ott
II. 189.

Umořený, amortisirt. U. list, dluh. Šp.

Úmoří, n., Küste, f. Ú. moře severního.
Tl. M. 17.

Umořiti. Umořující práce, aufreibend.
Dch. — co: dekret. 1618. Blk. Žal u-ří
slova. Mcha. Slzičku u. m : unořiti. Gb.

Ml. — co čím. U. koho výčitkami. Sá. List.
umořuji mocí listu tohoto. Arch. VII. 619.

Úmorní, Amortisations-. Ú. počet. Stč.
Nár. 117.

Úmorný. Ú. trud, Čch., Msn, doba,
Mus., zima Rgl. Ač ú-ho cso píti budú. Ev.
olom. 315. Ú-ní smrtelníci, dem Tode ge-
weiht, &vi\XÓc;. Lpř.

Umořovací, Tilgungs-, Amortisations-.
U. tah, plán, fond. Šp

Umořování, n., vz Umoření.

Úmorový = umořovací (dod.). Ú. splátka.
Stč. Nár. 120.

Umorýsaný; -án, a, o = umouněný,
schmutzig. Val. Vck.

Umorýsati = umouniti, umazati. Vz
předcház.

Umoudřelý, vernünftig geworden. Us.

Umoudřiti. Umoudřujeme se pouze ško-
dou, nikoli však varováním před ní. Tbz.

Umouliti. Mkl. Etym. 204. b U něco =
užvýkati (o jídle bezzubého). Nežli kůrku
u-lí, to je doba! Us. Kšť.

Umouraný = ušpiněný. U. dítě. Us.
Dch., Fč.

Umourati = ušpiniti. Us.

Umovín, u, m. = museum Hrbň.

Umovosť, i, f., inrellectualitas. V. V. 124.

Umový, intellectualis U. mohutnosť,
V. V. 22., 50., poznání. Hlv.

Umoznalec, lee, m., Kunstkenner, m. Ssk.
Umravniti, umravňovati. Vzdělání u-vňuje.
Kká.

Umrčí = umrlčí. Us.

Umrdaný, cf. Mrdati. Us.

Umrelčina, y, f. = umrlčina Slov. Dbš.
Sl. pov. I. 83.

Umrelec, lce, m. = umrlec. Slov., Dbš,
Orl.

Umretý. Hladom u. Let. Mt. sl. IX. 1.
55 Cf. Žalostně. Také na Lašsku. Brt. D.

Umřihládek. Pl. I. 42.

Umříti. — abs. Dyž ja umřu, tož tam
budu, daj malovať zlatem truhlu. Sš. P. 183.
Když já umřu, ležeť budu, chovajte mňa
v městě, gořalenku s bečulenkú na krk
mně zavěste! Když já umřu, je amen,
vložte na mňa kameň a mé hříšné kosti
půjdú do radosti, duša na hexamen! Val.
Vck. Bratr tvój byl jest. umrl (umřel) a
ožil jest. Krist. 66. b. Obilné zrno když
v zemi vpadne, jako umře a v kakés mléko
obrátí se. Št. Kn. š. 28 Co se narodilo, u.
musí. Us. Bž. — od čeho: od úrazu. Výb.

I. 436. U-la od nohy (bolavé). .Us. Brt.
Mněchu, by on od toho mosil u. Št. Kn. š.

2. — čím: touhou, Pf., něčí proradú. Št.
Kn. š. 9. Myšlénka myšlénkou umírá. Mcha.
Kdo strachy umírá, bzinum mu vyzváňajú.
Slez. Šd. — v čem: v hřieše. Št Kn š. 9.,
21., 51., 113., v svém smysle, Ib. 124,
u vieře. 1466. — zač. Ráčil jest u. za ny.
Št. Kn. š. 185. — kde. V dáli umírá kle-
kání. Kyt. 1876. 10. Umřel jest při své
bratři. BO. — jak: zle, pobožně, Dik II.
41., ctné, Alx., tiše. Radši bych umřela,
než bych sa vydala. Sš. P. 94. U. se ctí
jest věc dobrým toliko přirozená. Výb. II.
1172. — kdy. Umrem, umrem, neviem