969

kedy, ale umrem kedy tedy! Ej keď umrem,
ležať budem, preto si já zpívat budem. Koll.
Zp. I. 64. U. po synu. Let. 263. Dobře
bude, když čert umře a peklo shoří. Us.
Kto prve umře. Št. Kn. š. 10. Umřel na
kříži veliký pátek. Št. Kn. š. 12. Nepama-
tuji, necítím, nevím (kdy jsem se narodil,
že rostu, kdy umru). Mor. Brt. — Syno-
nyma. Vz Smrť (hl. dod.).

Umřitý. Rais Vým. 35.

Úmrk. Na úmrku (slovo v žaltáři v nově
do češtiny přeloženém a vydaném v Pro
stějově r. 1562.) pokládá Bl. v Gr. 327. za
nepěkné.

Umrláček, čku, m. = umíráček. Val.
Brt. D. 282.

Umrlcův. U-cova hlava. Pass. 296.

Umrlčí kaple, Us. Pdl., voda (kterou
byla mrtvola umyta. Pokropí-li někdo touto
vodou druhého, schne tento, až uschne. Us.
Kšť. — U. mlýnek = vrtavec úsilný, brouk.
U. mlýnek mele, někdo umře. V Krkonš.
Kšť. — U. květ, Mllr. 97., 111., kvítí. Vz
Č. Kn. š. 262

Umrlčin, u, umrlčínek, nku, m. = kost-
nice, die Todtenkammer. Šd.

Umrlčina. Smrdí u-nou (zemře). Tkč.

Umrlčinka, y, f. = vysvědčení, že někdo
jest mrtev. U Sadské. Kšť.

Umrlec = ěes. tanec.

Umrleti = zmrtvěti, citu pozbyti. Umrlel
mu prst. U Kdýně. Rgl.

Umrlý. Zrno obilné padna v zemi umrlo
bude. Ev. olom. I viera dobra u-la jest bez
skutkóv. Št. Kn. š. 182. U prsty = bez
krve, mrtvé. Kdo má prsty u-lé, brzy
zemře. U Kr Hrad. Kšť.

Úmrť. Vz Slov. zdrav. 385., Čs. lk. (rej-
střík), Dal. 52.

Úmrtenka, y, f. = pozvánka (cedule)
na pohřeb. Mor. Bkř.

Úmrtí. Cf. Čs. lk. (rejstřík).

Úmrtní knihy, vz Hš. Dod. I. 3. č. 10.,
lože, lůžko, Sš., zpráva, Dch., matrika. Bor.

Úmrtnice, e, f. = úmrtní list, Parte-
zettel, m. Srb., Šd.

Úmrtnosť. Ct. Slov. zdrav. 385.

Umrtvený proč: pro slovo boží. Kar.
48. — kde: na těle. Mnč. R. 61.

Umrtviti koho. Zrcd. 10. a.— se čím:
hřiechem. Št. Kn. š. 23., 186.

Umrznouti. Několik plnomocenství mně
zaslaných, jak se říká, umrzlo (zamrzlo), že
ani zadána býti nemohla. Pal. Rdh. III. 112.

Umstvenný = umělý, künstlich. Vz Koj
(dod.), Czm. 106., násl.

Umstvo, a, n. = umění. Slov. Paul. Tóth.
Slov. báj. I. 67.

Umučenec, nce, m. = umučenník. Kká.

Umučení Páně, čes. drama. Vz Vlčk. 53.
— U. Páně = jetel pětilístek. U Kladna.

Umučenka, y, f, Passiflora gracilis, kvě-
tina Pdl.

Úmučný. Ú. húbec, podobná rýdziku
(tečie z nej mlieko biele). Slov. ZObz. XXIII.
138.

Umudlaný; -án, a, o = špinavý. Čce.
Tkč.

Umúdřeti, vz Umoudřeti.

Umúdřiti, vz Umoudřiti.

Umuňkati něco = nimravě dodělati.
U Kr. Hrad. Kšť.

Umykati. Cf. List. fil. XI. 164.

Úmysl. Gt. úmyslu a z ú-sla. Gb. Ml. I.
74., D. Lhrg. 169. O významu v strč. List. fil.
X. 89. — Ú. = vůle, předsevzetí atd. Ú. mešní
(intence). Hnoj. Jakoby to nějakým stran-
ným úmyslem činil. 1532. Mus. Ú-sly svými
se tajiti. Mus. 1880. 453. Ú. zlý. Vz Cor.
jur. IV. 3. 2. 482. Ú. před sebe vzíti. Pož.
2. Ptali se po něm za ú-slem, aby . . . Vzal
v ú-sl přeložiti knihu Kom. Ú. vzíti, pojíti
(pojmouti). List. fil. V. 255. Ty modlitvy
z přiemého a zprostného ú-sla nepošly;
Když kto tiem ú-slem hřeší; Což kto
umyslí, móž ten ú. proměniti; A to vše či-
nie-li ú-slem upřiemným; Buoh viece hlédá
na ten ú., proč kto co činí, než na to, co
činí. Št. Kn. š 11., 56., 74., 162, 169. Či-
nové bývají vidieni, ale ne ú. Výb. II. 649.
Velicí ú-slové rodí se v nebezpečných do-
bách. Us. Hkš. — Ú. = smysl, der Sinn.
Ktož je budú čísti, nevelmě slov važte, viece
ú-sla hledajte. Takéť vám razi, aby čtli
knihy svatých celé, chcete-li jich ú-slom
rozuměti. Št. Kn. š. 6., 142.

Umysliti. Tu tak dlúho mysliv i umysli,
kterak by toho súdce zbyl. Otc. 49. b. —
co. Což jest u-slil, to i dokonal. Výb. II.
39. — (co) si. (Toho nebude) i kdyby si
pan manžel hlavu umyslil a ústa umluvil.
Šml. Hlavy div jsem si neumyslil (myšlením
nepokazil). Šml. Protož sem sobě u-slil,
nebo orla přinesu na svém ščítě neb i kotel
ztratím. Výb. II. 40 — s inft. U-slil v něm
ostati, s pomocí boží až do života té libosti
nepovoliti. Št. Kn š. 60., 70. — Bart 122.
— že. Já sem u-slil, že mieni jeti. Výb. II.
39. — komu na čem. Písmom sebe dal
poistiť, že nebudú mu umýšlať na zdravie.
Slov. Zbr. Lžd. 55.

Úmyslný. Ú. pohyb, pozornosť, Dk.,
vražda, Šmb., spotřeba. Kzl.

Umýšlení. Alx. V. v. 2428. (HP. 59.).

Umyšleti, vz Umysliti.

Umyti co. Najprem sebe umyj a potom
těprem druhých mýť možeš. Slez. Šd. Ešče
je okna umývať (ostatní je umyto; okna
sú umývať = ještě nejsou umyta). Us. Brt.
D. U. někoho = ošiditi, obehráti, obrati.
Vz Umytý (dod.). Us. Rgl. — co komu:
nohy. Št. Kn.š. 86. — koho jak: bez
mýdla (natlouci mu). Us. — co odkud.
Stařena umyvadlo vzala, z něhož nohy
umývala. Lpř. Sl. I. 231. — si co z čeho.
Umývá si z krvi ruce. Brt. N. p. I. 2.

Umýtiti stráže. Homl. v. 259., 260. Cf.
Mýto = plat.

Umytý; -yt, a, o = ošizený, obraný.
Hrál v karty a v malé chvilce byl u-tý.
Us. u Kr. Hrad. Kšť. Cf. Umyti koho (dod.).

Umyváček, čku, m. = umyvadlo. Rk.

Umývalnice, e, f., = umyvadlo. Slov.
Koll. St. 353.

Umývalník, u, m., Lavoir, n. Slov. Mt.
S. I. 173.

Umyvatel, e, m., Wascher, m. Dch.



	969

	kedy, ale umrem kedy tedy! Ej keď umrem, ležať budem, preto si já zpívat budem. Koll. Zp. I. 64. U. po synu. Let. 263. Dobře bude, když čert umře a peklo shoří. Us. Kto prve umře. Št. Kn. š. 10. Umřel na kříži veliký pátek. Št. Kn. š. 12. Nepama- tuji, necítím, nevím (kdy jsem se narodil, že rostu, kdy umru). Mor. Brt. — Syno- nyma. Vz Smrť (hl. dod.). Umřitý. Rais Vým. 35. Úmrk. Na úmrku (slovo v žaltáři v nově do češtiny přeloženém a vydaném v Pro stějově r. 1562.) pokládá Bl. v Gr. 327. za nepěkné. Umrláček, čku, m. = umíráček. Val. Brt. D. 282. Umrlcův. U-cova hlava. Pass. 296. Umrlčí kaple, Us. Pdl., voda (kterou byla mrtvola umyta. Pokropí-li někdo touto vodou druhého, schne tento, až uschne. Us. Kšť. — U. mlýnek = vrtavec úsilný, brouk. U. mlýnek mele, někdo umře. V Krkonš. Kšť. — U. květ, Mllr. 97., 111., kvítí. Vz Č. Kn. š. 262 Umrlčin, u, umrlčínek, nku, m. = kost- nice, die Todtenkammer. Šd. Umrlčina. Smrdí u-nou (zemře). Tkč. Umrlčinka, y, f. = vysvědčení, že někdo jest mrtev. U Sadské. Kšť. Umrlec = ěes. tanec. Umrleti = zmrtvěti, citu pozbyti. Umrlel mu prst. U Kdýně. Rgl. Umrlý. Zrno obilné padna v zemi umrlo bude. Ev. olom. I viera dobra u-la jest bez skutkóv. Št. Kn. š. 182. U prsty = bez krve, mrtvé. Kdo má prsty u-lé, brzy zemře. U Kr Hrad. Kšť. Úmrť. Vz Slov. zdrav. 385., Čs. lk. (rej- střík), Dal. 52. Úmrtenka, y, f. = pozvánka (cedule) na pohřeb. Mor. Bkř. Úmrtí. Cf. Čs. lk. (rejstřík). Úmrtní knihy, vz Hš. Dod. I. 3. č. 10., lože, lůžko, Sš., zpráva, Dch., matrika. Bor. Úmrtnice, e, f. = úmrtní list, Parte- zettel, m. Srb., Šd. Úmrtnosť. Ct. Slov. zdrav. 385. Umrtvený proč: pro slovo boží. Kar. 48. — kde: na těle. Mnč. R. 61. Umrtviti koho. Zrcd. 10. a.— se čím: hřiechem. Št. Kn. š. 23., 186. Umrznouti. Několik plnomocenství mně zaslaných, jak se říká, umrzlo (zamrzlo), že ani zadána býti nemohla. Pal. Rdh. III. 112. Umstvenný = umělý, künstlich. Vz Koj (dod.), Czm. 106., násl. Umstvo, a, n. = umění. Slov. Paul. Tóth. Slov. báj. I. 67. Umučenec, nce, m. = umučenník. Kká. Umučení Páně, čes. drama. Vz Vlčk. 53. — U. Páně = jetel pětilístek. U Kladna. Umučenka, y, f, Passiflora gracilis, kvě- tina Pdl. Úmučný. Ú. húbec, podobná rýdziku (tečie z nej mlieko biele). Slov. ZObz. XXIII. 138. Umudlaný; -án, a, o = špinavý. Čce. Tkč.	Umúdřeti, vz Umoudřeti. Umúdřiti, vz Umoudřiti. Umuňkati něco = nimravě dodělati. U Kr. Hrad. Kšť. Umykati. Cf. List. fil. XI. 164. Úmysl. Gt. úmyslu a z ú-sla. Gb. Ml. I. 74., D. Lhrg. 169. O významu v strč. List. fil. X. 89. — Ú. = vůle, předsevzetí atd. Ú. mešní (intence). Hnoj. Jakoby to nějakým stran- ným úmyslem činil. 1532. Mus. Ú-sly svými se tajiti. Mus. 1880. 453. Ú. zlý. Vz Cor. jur. IV. 3. 2. 482. Ú. před sebe vzíti. Pož. 2. Ptali se po něm za ú-slem, aby . . . Vzal v ú-sl přeložiti knihu Kom. Ú. vzíti, pojíti (pojmouti). List. fil. V. 255. Ty modlitvy z přiemého a zprostného ú-sla nepošly; Když kto tiem ú-slem hřeší; Což kto umyslí, móž ten ú. proměniti; A to vše či- nie-li ú-slem upřiemným; Buoh viece hlédá na ten ú., proč kto co činí, než na to, co činí. Št. Kn. š 11., 56., 74., 162, 169. Či- nové bývají vidieni, ale ne ú. Výb. II. 649. Velicí ú-slové rodí se v nebezpečných do- bách. Us. Hkš. — Ú. = smysl, der Sinn. Ktož je budú čísti, nevelmě slov važte, viece ú-sla hledajte. Takéť vám razi, aby čtli knihy svatých celé, chcete-li jich ú-slom rozuměti. Št. Kn. š. 6., 142. Umysliti. Tu tak dlúho mysliv i umysli, kterak by toho súdce zbyl. Otc. 49. b. — co. Což jest u-slil, to i dokonal. Výb. II. 39. — (co) si. (Toho nebude) i kdyby si pan manžel hlavu umyslil a ústa umluvil. Šml. Hlavy div jsem si neumyslil (myšlením nepokazil). Šml. Protož sem sobě u-slil, nebo orla přinesu na svém ščítě neb i kotel ztratím. Výb. II. 40 — s inft. U-slil v něm ostati, s pomocí boží až do života té libosti nepovoliti. Št. Kn š. 60., 70. — Bart 122. — že. Já sem u-slil, že mieni jeti. Výb. II. 39. — komu na čem. Písmom sebe dal poistiť, že nebudú mu umýšlať na zdravie. Slov. Zbr. Lžd. 55. Úmyslný. Ú. pohyb, pozornosť, Dk., vražda, Šmb., spotřeba. Kzl. Umýšlení. Alx. V. v. 2428. (HP. 59.). Umyšleti, vz Umysliti. Umyti co. Najprem sebe umyj a potom těprem druhých mýť možeš. Slez. Šd. Ešče je okna umývať (ostatní je umyto; okna sú umývať = ještě nejsou umyta). Us. Brt. D. U. někoho = ošiditi, obehráti, obrati. Vz Umytý (dod.). Us. Rgl. — co komu: nohy. Št. Kn.š. 86. — koho jak: bez mýdla (natlouci mu). Us. — co odkud. Stařena umyvadlo vzala, z něhož nohy umývala. Lpř. Sl. I. 231. — si co z čeho. Umývá si z krvi ruce. Brt. N. p. I. 2. Umýtiti stráže. Homl. v. 259., 260. Cf. Mýto = plat. Umytý; -yt, a, o = ošizený, obraný. Hrál v karty a v malé chvilce byl u-tý. Us. u Kr. Hrad. Kšť. Cf. Umyti koho (dod.). Umyváček, čku, m. = umyvadlo. Rk. Umývalnice, e, f., = umyvadlo. Slov. Koll. St. 353. Umývalník, u, m., Lavoir, n. Slov. Mt. S. I. 173. Umyvatel, e, m., Wascher, m. Dch.