973

Uplésti co: dítě (zploditi). Us. Kšť. —
se k čemu = vplésti, přimísiti se. Uplete-li
se kto k kterému tovařišství. Št. N. 76. 13.
Cf. Št. Kn. š. 136. 17., 229. 23.

Úplet kadeří. Pal. Rdh. III. 265. Ú. ostru-
žin a malin. Hdk. Dřev.

Úpletka, y, f. = uplet (vlasů). Rk.

Upliti co komu. To jsem mu ji upliv
(udeřil jsem ho; střelil jsem zajíce). U Stu-
dené. Vlchř.

Úplnosť. Podmínkou každého pozoro-
vání jest věrnosť a ú. ZČ. I. 6.

Úplný měsíc, Mcha., zatmění slunce, Stč.,
užitek. Št.

Upľúštený = umoklý. Slov. Sokl. II. 56.

Uplynouti jak. Ten den uplynul jako
voda. Us. Dch. Líně u-lo poledne. Osv.

Úplzek, zku, m. = pole u Jasené naVy-
zovsku. MzO. 1890. 178.

Úplzla, y, f., trať u Uh. Brodu. MzO.
1890. 125.

Úpno, a, n., míst. jm. v Tatrách. Orl.
VI. 264.

Upnouti co: šroub, ZČ., plachty. Np. I.
241. — co čím : něco šroubem k něčemu.
ZČ. — co kam : drát do skřipce. ZČ. U.
své zraky na koho. Šml. Své oči upjal
jemu v obličej. Vrch. — co jak: nehybně.
ZČ. III. 108.

Upnutý. Šerpa k boku u-tá. Hrts.

Upodezřívati koho = podezřívati. Šd.,
P. Tóth. Tr. m. 145.

Upodnožení, n., Unterwerfung. Phl'd.
II. 446., Hdž.

Upohlav, a, m. = človek, čo hrdo hore
hlavu nosí. Phl'd. II. 499.

Upojati si co = předsevzíti, sich vor-
nehmen. Slez. Šd.

Úpokoj, e, m. = upokojení, Beruhigung,
f. Dch.

Upokojení, Tehdáž země u velikém u.
bieše. Let. 163.

Upokořiti se Bohu. Výb. II. 1350.

Upokúšati. Je tam velice upokúšaný
(nemá tam pokoje). Val. Vck.

Upola. Kat. 2546. Dle List. filol. 1888.
107. má se čísti úpolý = hrozný, strašný.
Vz tam a List. fil. 1882. 318.

Upoliti, upolévati = vše politi, U. plátno.
Phľd. VIII. 98.

Upóliti se jak. Ze smočených sebe se
dotýkajících kovů opólí se vždy jeden po-
sitivně a druhý negativně. Mj. 408.

Úpolka, y, f. = úpolí, Kampf. Rk.

Úpolky = výpolky, vejpolky, v půle. Prk.
Stud. o dat. 6.

Úpolní, Kampf-, Wertkampf-, Ú. cvičení
(v tělocv.).

Úpolník. Cf. Brm. II. 2. 344. - Ú., Käm-
pfer, Wettkämpfer. Vz předch. Rgl.

Úpolný, vz Úpola (dod.).

Úpoly = u poly. Vzal ho v úpoly a
praštil ním o zem. Ty gatě jsou mi v úpoly
malé = okolo pasu. Mor. Šd.

Upomenouti — koho. Sv. Pavel zvl.
manžely upomína řka. Št. Kn. š. 95. Upo-
mínají tě (žertem = štípou tě blechy, že

Kottův: čegko-něm. slovník. VII.

se ošíváš)? Us. Kšť. — z čeho. Št. Kn. š.
120 Své věno, když z něho neupomíná,
promlčí. Vš. 381. — čeho. U-li jej základu.
Arch. VIII. 68.

Upomínka od upomínati znamená upa-
matování na zanedbanou povinnosť, ku př.
nezaplacený dluh. Vz Vzpomínka, Památka.
Brt. S. 3 vd. 180. Dáti někomu něco na
památku ne: k upomínce. Brt. Vz Památka
(2. dod).

Upomínkový. U. obrazy, Erinnerungs-
bilder.

Úponkovitý, vz Paprutkatý.

Úponkový, Ranken-. Ú. ornament. Vz
Ott. II 562.

Uponúkať koho čím k čemu. Vz Po-
noukati. Slov. Dbš. Sl. pov. III. 61.

Úpor. Cf. Mkl. Etym. 240. a. — Czm.
106., Štulc. I. 110.

Úpora v Kat. Cf. List. fil. 1882. 312.

Úporně. Kal. Cf. List. fil. 1882. 312.

Úporný. Ú. bohyně (Erinys), Msn. Or.
156., hněv, ib. 5., hádka, S. N I. 11., skalí,
Čch Mch. 67., mysl. Výb. I. 343. Pře-
trvavše první ú-nou bouři. Šf. Strž. II.
218 Hlavu ú-nou pod meč položiti. Č. Kn.
š. 90. — ke komu., K chudým lidem ne-
byla tvrda a ú-na. Šml.

Upostiti se. Blázen, při plničkém stole
kdo se u-stí. Čch. Bs. 74.
Upotřebení. Pal. Rdh I. 360., Kadeřv.,
Šim., Stárek.

Upotřebitelnosť, i, f., Verwendbarkeit,
f. Osv. VI. 49.

Upouštěcí, Ablassungs-. U. prohlášení.
Pr. tr.

Upoutati co: něčí pozornosť. Dk. — co
kam. U. na něco zrak. Šbr. — co čím
k čemu: přeskami ostruhy k botám. Us.

Upovanie, n. = úfání. Slov. Rr. Sb. Vo
vieru a u. vložil náš národ celú myseľ svoju.
Dbš Úv. 59. Vz násl.

Upovať = úfati. Ľud hovorí podnes na
mnohých strnách u. miesto úfať. Dbá. Úv.
59.

Upovážiti. Ďakovali mu, že ich u-žil.
Slov. Phľd. XI. 484.

Upozaditi, hintansetzen. — něco pro
něco Pal. Rdh. I. 228. — Pal. Dj. IV. 2.
438

Upozdraviti koho. Upozdravoval si jich
od rodičov, grüssen Slov. Dbš. Sl. pov.
VII. 49.

Upozvoliti se = k něčemu svoliti. Val.
Vck., Brt. D. 169.

Upřádati, vz Upřísti.

Úprah, u, m. = vyprahlé místo prostřed
močálu, vyprahlina. Knrz.

Uprahnouti kde. Zda u-la (radosť) v mra-
zivém žehu. Osv. 1872. 23.

Uprajtovať = utáhnouti, provazem pevně
svázati. Mor. Brt. D. 282.

Upras, m., nothus, zastr. Rozk.

Upratovať = ukliditi Slov Ssk.

Úprava scenická. Osv. I. 160. Ú. vozu
Alx. v. 86. (HP. 62). Ne rytieřskú jsú
postavú, ale vši kněžskú úpravú Alx.
(Anth. I. 3. vd. 36.).

508