979

Úschov, u, m. = uschování. Exc.

Usídlený; -en, a, o, ansässig. Dch. Všem
po městě od věkův u-ným. Msn. Or. 158.

Usídliti se kam: v hnízdo lastovek.
Vrch.

Usielati. Ž. kl. 33. 8. Omylem m.: vsie-
lati Pa.

Úsila, y, f. = úsilí, usilování. Bez ú-ly
by to nebylo. Us. Šd.

Úsilé. Těžšie jest úsilé, z něhož užitek
nevyjde. Výb. II. 937. Abych tyto knihy
úsilé mého k VMtem dal a obrátil. Vš. 457.
Odplaciž každému milě podlě skutkóv a
ú-lie. Alx. Anth. I. 35. A z toho veliké
ú-lé. Št. Kn. š. 69. 34. (24., 154). Často
jde u. až k cíli (k důstojnosti), a (= ale)
k povinosti nezbývá síly. Sb. uč.

Úsilně. Pomni, že's ji vyvedl pilně ze
všie radosti ú. Pravn. Mus. 1886. v. 1340.

Úsilno = nesnadno, obtížno. Cf. Athen.
VI. 16. Ú. se vzhóru bráti. Ezp. 2556.
(1331.). Ú. poznati cěstu člověka mladého
v rozkoši chovalého. Alx. V. v. 20. Což ji-
nému ú., to j'mu sě zdá vše pochylno. Alx.
H. v. 300. (HP. 67.). Ú. se vz vodu bráti
a sě ostnovi zpierati. Alx. V. v. 431. (HP.
11.). Ty tři cěsty znáti pilno, ale že ovšěm
ú. Alx. Anth. I. 3. vd. 33. Že netbal ú-na
diela. Alx. B. v. 367. Ú. ždáti. Dal. 46. 36.
(Dal. 7.: těžko čekati). Obci jest sě ú. pro
tiviti. ib. 49. 27. Přijide cuzí ú. v dědinu
(= moleste obtížným způsobem, totiž pleně
a pále; atrociter, crudeliter, dure). Vz násl.

Úsilný = těžký, nesnadný, molestus, ob-
nixus. U. molestus. Ž. wit. 54. 4. (Ž. kl.
klade : v hněvě zlostivi biechu mně). Žalosť
mi ú-nú mieti. Pravn. 862. A v smrť úsilnú
(atrox) podjíti. Bož. umuč. v. 362. Mus.
1826. 601. Že tak žida údatného a kře-
sťanom ú-ho (ukrutného). Sv. ruk. Jemuž
nic ú-no nenie; Poče jmieti mysl ú-nú; Kak
byste najúsilnějšie muky vymyslili. Kat.
1291., 2435., 2743. Pro ú-né a těžké cesty,
propter asperitatem viarum. Ev. olom. 83

Usilovati čím: veslem. Výb. I. 1175
Slyšal sem ženu dítětem usilující. Ap. D.
(List. fil 1886. 295.). — s inft. Abychom
všemi mocmi u-li vítězství obdržeti. Troj.
46. — po čem. Po zlých klamiech neusiluj.
Smil. — o čem Raději o svém než o ci-
ziem usiluj. Výb. II. 648. — za koho
(s kým). I poče zaň u. (prositi). Výb. I.
833. (Za koho) syn (Ježíš) s matkú (Marií)
usiluje (prosí). Bož. umuč. v. 388. Za by
kto zaň usiloval z těch, ješto je uzdravoval.
Sv. ruk. 174. — (v čem) kdy. Usiloval
sem v stonání mém. Ž. wit. V nichžto (do-
brých skutcích) u-val z své mladosti v utr-
penie i na božie službě. Žvt. otc. 539. b.

Úsilovný. Ú. snahy, činnosť, Dch., péče.
Jir. — v čem: v péči o dobro. Kká. Td.
27.

Usínati, vz. Usýpati (dod.), Km. 1889.
229.

Usípati. Cf. Anth. Jir. 1. 3. vd. XLIV.

Usjednotiti co čím. V radě kategorií,
jimiž vjemy smyslové usjednocujeme. Mus.
1887. 445.

Úskalní antilopa. HIb.
Úskočka, y, f., die Entlaufene. Šd.
Úskočný, ého, m. = rybník na Draho-
nicku. NZ. I. 57.

Úskok, der Seitsprung, v tělocv. Rgl. —
Ú. = výmluva. Daremný ú. z vysokého
mozku (panské vytáčky)., Osv. 1884. 509.
Wtr. — Ú. = úskočnosť. Ú. válečný. Us.

Uskominy = laskominy. Slez. Šd.

Úskrbný, karg. Slov. Zemiaky počínajú
hniť, ukazuje sa nám ú. rok. N. Hlsk. XI.
207.

Uskřinutí, vz Slov. zdrav. 388.

Uskřinutý. U. kýla, hernia incarcerata.

Uskřitati = ušpiniti. Mor. Brt. D. 282.

Úskroveň, vně, f., die Einschränkung ?
Slov. Syt. Táb. 169.

Uskroviti, uskrovovati = upokojiti. Val.
Brt. D. 282. Bože, jenž všechna královstvie
uskrovuješ od věku. Výb. I. 581.

Uskrovnitel, e, m., vz Uskrovniti. Kar.
76., Výb. I. 578.

Uskrovniti co: svú žádosť. Št. Kn. š.
152. — čeho. U-vni svého mudrování. Krnd.
170. — sobě v čem: v klení. Pož. 100.

Uskutečnění něčeho. Šp., Mus. 1880.
274.

Uskutečnitelný, verwirklichbar. Ntr.
VI. 332.

Uskutečniti se kde. Na tobě u-la se
slova spasitelova. Bes. mlád.

Uskutečnivosť, i, f., Realisirbarkeit. Neč.

Uskvrnouti = uskřípnouti. Mezi dveřeje
prst strká, uskvrne se. Wtr. exc.

Usláblosť, i, f., debilitas.

Úslava, y, f., řeka vtékající u Plzně do
Mže. Vz Kv 1885. 645, Úhlava, Ott. VI.
77. a., 83. a.

Usléci, usléknouti. Št. Kn. š. 83. 5.

Úslech, u, m. = uslyšení. Sš.

Uslechnouti, hören. — co. Ntr. I. 58.

Úslnie, n. = úsluní. Slov. Na ú. pravdy
něco vynésti. Sl. let. III. 1.

Úslnný = úslunný. Ú. stráň. Slov. Phľd.
IV. 266.

Úslona, splendor. Pod nohami jiej le-
žieše měsiec i vše jeho ú. Kat. 1812.

Uslotiti. Uslotěno v blátě stálo, krk a
nohy dlúhé malo. Koll. Zp. I. 9. Cf. Slota.

Úsloví. Cf. Jg. Slnosť 22. Na Slov. —
podmínka. Czm. 106.

Úsluha. K ú-hám někomu býti. Hlv.
Prokázal mu medvědí ú-hu (= spíše mu
uškodil než prospěl). Us. Rgl.

Úslužkování, n., Wohldienerei, f. Us.

Uslychnouti = uslyšeti. Slov. Hol. 428.

Uslyšení. Budem hodni u. Št. Kn. š. 47.,
188.

Uslyšeti. — abs. U-šána vaše prosba.
Výb. II. 17. Aby byl u-šán. Pož. 3. U-šán
jest hlas nebeský. Výb. II. 21.— co, koho.
U. něčí hlas, prosbu. Ž. wit. Uslyš ny, slovo
lida svého. Výb. II. 12., 35. Ktož chce, aby
jej Buoh u-šal. Št. Kn. š. 6. — kde. Za
koho vy prosíte, ten jest u Boha u-šán.
Výb. II. 17. — v čem. Ve všem u-šána,



	979

	Úschov, u, m. = uschování. Exc. Usídlený; -en, a, o, ansässig. Dch. Všem po městě od věkův u-ným. Msn. Or. 158. Usídliti se kam: v hnízdo lastovek. Vrch. Usielati. Ž. kl. 33. 8. Omylem m.: vsie- lati Pa. Úsila, y, f. = úsilí, usilování. Bez ú-ly by to nebylo. Us. Šd. Úsilé. Těžšie jest úsilé, z něhož užitek nevyjde. Výb. II. 937. Abych tyto knihy úsilé mého k VMtem dal a obrátil. Vš. 457. Odplaciž každému milě podlě skutkóv a ú-lie. Alx. Anth. I. 35. A z toho veliké ú-lé. Št. Kn. š. 69. 34. (24., 154). Často jde u. až k cíli (k důstojnosti), a (= ale) k povinosti nezbývá síly. Sb. uč. Úsilně. Pomni, že's ji vyvedl pilně ze všie radosti ú. Pravn. Mus. 1886. v. 1340. Úsilno = nesnadno, obtížno. Cf. Athen. VI. 16. Ú. se vzhóru bráti. Ezp. 2556. (1331.). Ú. poznati cěstu člověka mladého v rozkoši chovalého. Alx. V. v. 20. Což ji- nému ú., to j'mu sě zdá vše pochylno. Alx. H. v. 300. (HP. 67.). Ú. se vz vodu bráti a sě ostnovi zpierati. Alx. V. v. 431. (HP. 11.). Ty tři cěsty znáti pilno, ale že ovšěm ú. Alx. Anth. I. 3. vd. 33. Že netbal ú-na diela. Alx. B. v. 367. Ú. ždáti. Dal. 46. 36. (Dal. 7.: těžko čekati). Obci jest sě ú. pro tiviti. ib. 49. 27. Přijide cuzí ú. v dědinu (= moleste obtížným způsobem, totiž pleně a pále; atrociter, crudeliter, dure). Vz násl. Úsilný = těžký, nesnadný, molestus, ob- nixus. U. molestus. Ž. wit. 54. 4. (Ž. kl. klade : v hněvě zlostivi biechu mně). Žalosť mi ú-nú mieti. Pravn. 862. A v smrť úsilnú (atrox) podjíti. Bož. umuč. v. 362. Mus. 1826. 601. Že tak žida údatného a kře- sťanom ú-ho (ukrutného). Sv. ruk. Jemuž nic ú-no nenie; Poče jmieti mysl ú-nú; Kak byste najúsilnějšie muky vymyslili. Kat. 1291., 2435., 2743. Pro ú-né a těžké cesty, propter asperitatem viarum. Ev. olom. 83 Usilovati čím: veslem. Výb. I. 1175 Slyšal sem ženu dítětem usilující. Ap. D. (List. fil 1886. 295.). — s inft. Abychom všemi mocmi u-li vítězství obdržeti. Troj. 46. — po čem. Po zlých klamiech neusiluj. Smil. — o čem Raději o svém než o ci- ziem usiluj. Výb. II. 648. — za koho (s kým). I poče zaň u. (prositi). Výb. I. 833. (Za koho) syn (Ježíš) s matkú (Marií) usiluje (prosí). Bož. umuč. v. 388. Za by kto zaň usiloval z těch, ješto je uzdravoval. Sv. ruk. 174. — (v čem) kdy. Usiloval sem v stonání mém. Ž. wit. V nichžto (do- brých skutcích) u-val z své mladosti v utr- penie i na božie službě. Žvt. otc. 539. b. Úsilovný. Ú. snahy, činnosť, Dch., péče. Jir. — v čem: v péči o dobro. Kká. Td. 27. Usínati, vz. Usýpati (dod.), Km. 1889. 229. Usípati. Cf. Anth. Jir. 1. 3. vd. XLIV. Usjednotiti co čím. V radě kategorií, jimiž vjemy smyslové usjednocujeme. Mus. 1887. 445.	Úskalní antilopa. HIb. Úskočka, y, f., die Entlaufene. Šd. Úskočný, ého, m. = rybník na Draho- nicku. NZ. I. 57. Úskok, der Seitsprung, v tělocv. Rgl. — Ú. = výmluva. Daremný ú. z vysokého mozku (panské vytáčky)., Osv. 1884. 509. Wtr. — Ú. = úskočnosť. Ú. válečný. Us. Uskominy = laskominy. Slez. Šd. Úskrbný, karg. Slov. Zemiaky počínajú hniť, ukazuje sa nám ú. rok. N. Hlsk. XI. 207. Uskřinutí, vz Slov. zdrav. 388. Uskřinutý. U. kýla, hernia incarcerata. Uskřitati = ušpiniti. Mor. Brt. D. 282. Úskroveň, vně, f., die Einschränkung ? Slov. Syt. Táb. 169. Uskroviti, uskrovovati = upokojiti. Val. Brt. D. 282. Bože, jenž všechna královstvie uskrovuješ od věku. Výb. I. 581. Uskrovnitel, e, m., vz Uskrovniti. Kar. 76., Výb. I. 578. Uskrovniti co: svú žádosť. Št. Kn. š. 152. — čeho. U-vni svého mudrování. Krnd. 170. — sobě v čem: v klení. Pož. 100. Uskutečnění něčeho. Šp., Mus. 1880. 274. Uskutečnitelný, verwirklichbar. Ntr. VI. 332. Uskutečniti se kde. Na tobě u-la se slova spasitelova. Bes. mlád. Uskutečnivosť, i, f., Realisirbarkeit. Neč. Uskvrnouti = uskřípnouti. Mezi dveřeje prst strká, uskvrne se. Wtr. exc. Usláblosť, i, f., debilitas. Úslava, y, f., řeka vtékající u Plzně do Mže. Vz Kv 1885. 645, Úhlava, Ott. VI. 77. a., 83. a. Usléci, usléknouti. Št. Kn. š. 83. 5. Úslech, u, m. = uslyšení. Sš. Uslechnouti, hören. — co. Ntr. I. 58. Úslnie, n. = úsluní. Slov. Na ú. pravdy něco vynésti. Sl. let. III. 1. Úslnný = úslunný. Ú. stráň. Slov. Phľd. IV. 266. Úslona, splendor. Pod nohami jiej le- žieše měsiec i vše jeho ú. Kat. 1812. Uslotiti. Uslotěno v blátě stálo, krk a nohy dlúhé malo. Koll. Zp. I. 9. Cf. Slota. Úsloví. Cf. Jg. Slnosť 22. Na Slov. — podmínka. Czm. 106. Úsluha. K ú-hám někomu býti. Hlv. Prokázal mu medvědí ú-hu (= spíše mu uškodil než prospěl). Us. Rgl. Úslužkování, n., Wohldienerei, f. Us. Uslychnouti = uslyšeti. Slov. Hol. 428. Uslyšení. Budem hodni u. Št. Kn. š. 47., 188. Uslyšeti. — abs. U-šána vaše prosba. Výb. II. 17. Aby byl u-šán. Pož. 3. U-šán jest hlas nebeský. Výb. II. 21.— co, koho. U. něčí hlas, prosbu. Ž. wit. Uslyš ny, slovo lida svého. Výb. II. 12., 35. Ktož chce, aby jej Buoh u-šal. Št. Kn. š. 6. — kde. Za koho vy prosíte, ten jest u Boha u-šán. Výb. II. 17. — v čem. Ve všem u-šána,